Dušičky 1940

6. listopadu 1940

Dušičkový den - smutný, deštivý, jak by jej uměl popsat Neruda nebo Čapek - a na mne přišlo všeobecné vzpomínání a stejskání. Víte, někdy se jednomu stejská po jedné osobě nebo zážitku - já dnes vystřídal sto stejskavých předmětů a ještě dávno jsem neskončil. Stejská se mi po matce, která nás ukládala do postýlky, za ruku držela, až jsme usnuli, a pak tichounce odešla. A po otci - slyším ho, jak praví: „Tož jel bys dnes?“ - a já „No, jel bych“ - a jeli jsme do lánských nebo topoľčianských lesů. - A na vojenskou plovárnu U lávky vzpomínám, kde jsme jako děti plavávali ve špinavé (před 45 lety ještě nekanalisované) Vltavě, jedli vuřty a zázrakem nedostali tyfus. A na zaprášené tennisové hřiště na Letné, kde nynější světový mistr Koželuh u nás sbíral míčky. A po malostranské svatojanské pouti se mi stýská, na kterou k nám jezdil dědeček Masaryk a dal nám po šestáku - on říkal šestka. - A po Svatomatějské jak by smet. Po Šipka Pasu. Po pračkách s buršáky. A po Jubilejní výstavě, odkud mne jako pětiletého vezli domů ve drožce. - Po akademickém i malostranském gymnasiu a párku v deset hodin a karcerech a konsiliech abeundi. - Na Střelecký ostrov vzpomínám, jak jsem bruslil se svou první láskou a doufal, že je důkladně nadšena anglickou šálou, kterou jsem ukradl nebožtíku bratru Herbertovi. A na pana Slavkovského, svého znamenitého učitele klavíru; bydlil v Černém pivovaře, byl žákem Smetanovým a někdy překrásně se rozehrál se staromódní exquisitní perfektností. Po Národním divadle se mi zle stejská. - Prodaná s Kroessingem, Destinkou, Ptákem, Mošnou. - Bože, to byla krása na druhé galerii. A Dalibor s Viktorinem a Cyrano se Seifertem a pak Vojanem.

- A komorní hudba - České kvarteto - Vihan, Nedbal, Suk, Hoffman. Mistrné hraní a ve třetí řadě přízemí má, v té chvíli vyvolená, kterou jsem ani na vteřinu s očí nespustil. - A zbraslavská alej v neděli s velocipedem a Zátkovou limonádou a tajným malým pivem. - Po tom se mi všem dnes stejská.

A za Turcom banujem, za věčným bubláním potóčku bystrického, za holami a Kučerkovom a vóňou sena popri rieke - a fialových ocúnoch a tatranskej kosodrevine - a za Jožom Galbavým, ktorý tak dobře ťahal tú moju. - Za krásným slobodným ľudom detvanským banujem, a čo majáles s gulášom a čardáš s Palom Fialé. - Ej very nám dobře bolo - no a aj bude, ale dnes spomínam s vďakou a smutkom na tie naše mladé časy, ktoré poznaly mnoho krásy.

Vzpomínám na sluncem zalité náměstí v Černém Kostelci a uprostřed děvče s modrýma očima a květovanou zástěrkou - radostná byla mým příjezdem - a pak hříbky s vajíčkem v hospodě U zeleného stromu a nerafinované milování v jevanských lesích.

Půlnoční u Sv. Víta, krásný kardinál Skrbenský a hudba - ospalost z přejedení kaprem. Silvestr s kamarády a hlukem - Svatí tři králové. Sáňkování ve Střešovicích - a jaro v Chotkových sadech. Praha zamžená a pastelově nejsvůdnější, a do té spanilosti zvuk pražských zvonů, zvuk jistoty a tradice.

Vojenský koncert ve Stromovce, bílá káva s vánočkou za dvanáct krejcarů a hezkých děvčat, jak když máku naseje - na to všechno a moc jiného vzpomínám a chce se mi domů, abych si mohl zopakovat geografii toho nedůležitého, ale pro mne tak živelného stejskáni.

Nic jiného vám dneska nemohu říci, jsem zahalen v československé vzpomínání a stejskáni.

Nakonec vám jen připomínám, že také proto se vede tato válka, aby dětská čistá lyrika zase ožila, s bezem a Zlatou studní - ne Hitlerjugend s hovadským pseudohrdinstvím; naši „mladost radost“, volnost a slovanskou měkkost a pražskou prostořekost dobudeme pro naše děcka a jejich děcka.

Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 74-76

reprint vydání z roku 1948

Vydalo nakladatelství

LEVNÉ KNIHY

v Praze  roku 2000

ISBN 80-86425-21-5