Duka - Potřebujeme vzpouru slušných a rozumných lidí.

Cesta do záhuby. Každé stěhování národů přineslo krvavý střet a úpadek. Kardinál debatoval o konci Evropy a despocii v EU

Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 23.9.2016  

Občanský institut a Polský institut ve středu uspořádaly debatu arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky a polského filozofa a europoslance Ryszarda Legutka na téma „Konec Evropy? Krize, výzvy, řešení“. Akci moderoval ředitel OI Roman Joch.

Příspěvky obou řečníků se v počátku nesly spíše v obecném, filosofickém duchu. Teprve až ke konci debaty došlo na kritiku konkrétní. Zazněla i poměrně ostrá kritika Evropské unie.

Evropská unie jako nový komunismus a nová despocie

Václav David se dotázal Duky i Legutka na to, že kazažský katolický biskup Athanasius Schneider, který sám se svou rodinou zažil pronálsledování komunistickým režimem, řekl, že Evropská unie se podobá Sovětskému svazu a je horší než komunismus.

Legutko vidí analogii mezi Evropskou unií a komunismem, pokud jde například o média. Pokud v době komunistického režimu někdo nesouhlasil s jeho myšlenkami, jeho názory nemohly vycházet v médiích. „Je to dnes jinak?“ zeptal se Legutko. Média dle něj dnes publikují jen „politicky korektní názory“, nikoli polemiky, jsou neskutečně jednostranná, publikují lži a polopravdy a neexistuje možnost opravy. Určitým řešením jsou alternativní média, která pomohla k moci i současné pravicově-patriotické vládě v Polsku.

V Evropské unii je dle Legutka dusná atmosféra a EU označil za nový druh despocie – všechny vlastnosti despocie jsou dle něj v EU přítomné. Dnes dle Legutka neexistuje diskuse. Dříve byli lidé zavíráni, dnes jsou za své politicky nekorektní názory ostrakizováni. Podle něj by se lidé neměli ale bát. Dle něho je nutné demaskovat podvod liberálů, kteří tvrdí, že obhajují svobodu. „Ti, kteří s nimi nesouhlasí, musí držet hubu,“ řekl Legutko. V Evropském parlamentu dle něj všichni mluví o pluralismu, ale všichni říkají to samé a jdou v „pluralitním“ jednotném šiku politické korektnosti.

Dle Legutka je rodina klíčovou institucí, nejen biologickou a ekonomickou, ale i pokud jde o předávání hodnot dalším generacím a socializaci jedince. „Dnes máme společnost osamocených jedinců, kteří hledají únik v zábavě či u psychologa. To je znakem toho, že se při socializaci lidí v rodině stalo něco špatně,“ řekl Legutko.

Vzpoura slušných a rozumných lidí, nebo cesta do záhuby

Podle Duky je nutné opustit politickou korektnost. „Měli bychom mít odvahu a odložit to, čemu se říká politická korektnost v tom nejširším slova smyslu,“ řekl. Ale v debatě a dialogu s ideovými soupeři je dle něj nutné vystupovat slušně a per analogiam dle toho, co říká sv. Augustin, je nutné odlišovat hřích a hříšníka. Odsuzovat hřích a milovat hříšníka. Tedy odsoudit ideologii, ale respektovat jejího nositele. Chovat se rytířsky.

Duka řekl, že v době referenda přesvědčoval věřící, abychom vstoupili do EU, ale vidí řadu problémů. Demokracii dle něj nelze aplikovat do všech oblastí lidského života, je to jen nástroj jak umožnit lidem podíl na rozhodování. „Kdyby se volil primář, tak by si sestřičky zvolili toho nejmladšího a nejhezčího doktora, ale pak to bude v lékařství podle toho vypadat. V armádě také vojáci nemohou přehlasovat velitele. Podle našeho vysokoškolského zákona může být děkanem i uklízečka. Tím nechci nikoho urážet. Ale jde o otázku kompetence,“ řekl Duka.

Pokud jde o vystoupení z EU, tak je dle něj něco jiného, když vystoupí Velká Británie, nebo ČR: „Velká Británie obsahuje 40 procent vojenského potenciálu EU. Situace francouzské armády je velmi komplikovaná mnoha etniky. Pokud jde o německou armádu, generalita NATO je přesvědčena, že to nejsou vojáci, to jsou civilisti v mundůrech.“

„Evropská unie musí plnit základní princip, kterým je subsidiarita, a až poté solidarita. Ona nemůže zasahovat do věcí. Když jsme byli v Krakově na setkání s papežem, tak jednotlivé národy měly svou vlajku státní nebo regionální. Nikdo tam nenesl vlajku Evropské unie,“ řekl Duka.

„Když uděláme určitou vzpouru slušných a rozumných lidí, můžeme dojít k potřebné reformě. Situace současné Evropy k tomu spěje. Vidíme, že velká část orgánů EU nerespektovala autonomii a suverenitu jednotlivých zemí a šly cestou sociálního inženýrství. To je podle mě cesta do záhuby,“ řekl Duka.

Evropa zmizela

Pokud jde o samotné téma debaty „Konec Evropy“, tak dle profesora Legutka se většina předpovědí v minulosti mýlila – ale ne všechny. Z určitého hlediska je dle Legutka už dnes možné říci, že Evropa zmizela. Evropa definovaná antickou filozofií, římským právem a křesťanstvím. V dnešní době je čím dál menší zájem o evropské dědictví, tradice a hodnoty. Ve školách se o těchto věcech již téměř neučí a dle většiny politiků EU dějiny Evropy začínají založením Evropské unie.

Odmítání historických tradic Evropy pochází od elit. Opuštění evropských duchovních tradic má široké důsledky – od legislativy po společnost. Kanonické principy římského práva přestávají platit. Kánon velikánů evropské literatury, jako byl Homér či Shakespeare, je opuštěn. Metafyzické principy společnosti a práva jsou vyloučeny na okraj. Proto Evropská unie pranýřuje ty státy, které si do ústavy daly, že manželství je svazkem muže a ženy.

Noví sociální inženýři říkají, že je možné dělat vše bez ohledu na tradice a pevné principy a že svět je místem pro jejich experimenty. Podobné věci se děly i v době nadvlády komunistických režimů. I nyní probíhají v EU experimenty na tradiční rodině a je zpochybňována. V evropské tradici bylo vždy vědomí toho, že překračování pravidel je zlo a pýcha – hybris. Dnes je „vše“ dovoleno. Tedy jen vše, co není tradiční. V současnosti u evropských elit vidíme jednání proti řádu světa. EU o sobě hlásá, že je Evropou. „Ocitli jsme se na určitém mezním místě, které doufám, že nepřekročíme,“ řekl Legutko.

Egalitářství se dnes stalo jedním z hlavních principů Evropy. Je to ale otesánek, který čím více toho pojídá, tím větší má hlad a nikdy není uspokojen. Nyní byla bohužel ve jménu rovnostářství zrušena hierarchie a rozdíl mezi pravdou a lží, krásou a ošklivostí, nebem a peklem, dobrem a zlem. Rovnost hlásaná egalitarismem je ale dle něj zdánlivá, protože v praxi je to tak, že „někteří jsou si rovnější“. Správné názory jsou dnes je ty policky korektní. Bez hierarchie hodnot a hierarchie společnosti nemůže nic fungovat jako systém.

Pokud jde o možnost obrození Evropy, tak Legutko řekl, že situace je nyní velmi tíživá. Čeká nás mnoho překvapení. „Kdybych tvrdil, že věc je ztracená a prohraná, byl by to projev pýchy,“ řekl Legutko. Dle něho je třeba jednat a jak vše dopadne, je na Bohu. To Roman Joch glosoval myšlenkou amerického konzervativce, že je třeba, aby se lidé modlili tak, jako by vše záleželo jen na Bohu, a aby pracovali tak, jako by vše záleželo jen na nich.

Každé stěhování národů přivedlo krvavý střet a kulturní úpadek

Dominik Duka připomněl myšlenku TGM, že státy žijí z ideí, na kterých byly založeny. Každý stát je dle něho založen na rodině, která předává hodnoty dalším generacím. Každé stěhování národů dle něj přivedlo krvavý střet a kulturní úpadek. Přesto se při stěhování národů, které vyvrátilo Římskou říši, podařilo zachovat principy římského práva, antiky a „barbaři“ přejali křesťanství a tyto principy.

Duchovní dějiny Evropy šly tím směrem, že teolog byl nahrazen filozofem, ten básníkem a básník politickým ideologem. Ideologie hovoří o „novém člověku“ a chtějí přetvářet svět i člověka. Kultura dříve opěvovala krásu ženy, chrabrost muže, krásu rodiny. Dnes ale dle gender studies máme až osm pohlaví. Místo matky a otce máme rodiče A a rodiče B.

Z krize rodiny a hodnot vyplývá i demografická krize a vymírání Evropanů. Krize zasáhla dle něj všechny obory i všechny oblasti společnosti. Zmínil neomaristickou Frankfurtskou školu. Dnes už není touha po poznání a tom, co je pravda, ale člověk je spíše definován jako bytost emotivní ovládaná pocity a vášněmi a vládne pocit, že „žádná pravda není“.

Vytrácí se rozum. Připomněl, že západní civilizace vyrostla na principu Fides et Ratio – víra a rozum. Tyto principy se nevylučují, ale navzájem podmiňují a doplňují. Připomněl myšlenku Alberta Einsteina, že vědec bez náboženství je jako člověk, který kulhá, a náboženství bez vědy je jako slepec.

Návrat k víře, rozumu a rodině

Krize přichází z univerzitního vzdělání. Připomněl, že komunističtí vůdcové Ho či Min a Pol Pot měli vzdělání ze Sorbonny. Vzdělání, které oddělilo kulturu od kultu, dle Duky kulhá. Zmínil pozitivní přínos sociálního zabezpečení, ale musíme dle něj pamatovat na biblické „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ (2. list sv. Pavla Tesalonickým). Roman Joch opakoval paradoxní myšlenku, že posledními obhájci rozumu jsou dnes představitelé náboženství.

Duka zmínil pozitivní roli tradice a jakéhosi „zdravého selského rozumu“, přirozeného rozumu, kterým je od Boha nadán každý. Existují univerzální principy dané Bohem, které sdílejí všechny kultury a náboženství. Zmínil počátek Evangelia podle svatého Jana (které se čte vždy na konci tradiční tridentské mše), že na počátku bylo Slovo (Logos). Logos je Rozum. Bůh je nejvyšší inteligence a jím dané principy nejsou proti rozumu, naopak.

Podle Duky je skepse jako nástroj k hledání pravdy potřebná. A používá ji i Tomáš Akvinský, který ve svém díle již zmínil všechny námitky proti existenci Boha, které se objevují i dnes. Rozumovými argumenty je však vyvrátil. Skepse tedy může být nástrojem k hledání Pravdy, ale ne základním principem. Nesmí být principem, který pravdu a poznání popírá. Takovýto druh skepse vede k iracionalismu a relativismu. Duka připomněl, že Martin Luther nazval rozum „nevěstkou ďáblovou“.

Když popřeme rodinu, popřeme i svou náboženskou víru. Vztah člověka s matkou a otcem je velice intimní, osobní a blízký – stejně jako s Bohem. Potom bychom nemohli nazývat Boha svým Otcem a modlit se Otčenáš a nazývat Pannu Marii a Církev svou matkou. Duka připomněl, že již Komunistický manifest chtěl rozvrátit rodinu a činí tak každý totalitní systém, protože atomizovaní osamocení jedinci bez sociálních vazeb a opory rodiny jsou lépe ovladatelní a manipulovatelní. Být odtržen od rodiny je údělem otroka.

Euportal.cz

www.parlmentnilisty.cz