Dopadne slovenský Smer jako ČSSD?

Po určitou dobu se zdálo, že pro vedení Smeru jsou skutečně důležité slovenské národní zájmy. Tak trochu závistivě jsme z ČR hleděli na tuto situaci. Naši socdemáci, ti co zbyli ve vedení po sobotkovských čistkách, jde o tzv. lánské pučisty především, projevovali zvláštní "láskyplný vztah k landsmanům". Kdepak české zájmy. Možná, že o nich i občas mluvili, ale pro ně zřejmě nepracovali. Alespoň tak se nám to jevilo.

Ale najednou bác! Fico a Lajčák sdělili udivenému slovenskému národu, že spatřují budoucnost SR v evropském jádru. Slováci dosud se od nich nedozvěděli, co to „evropské jádro“ vlastně je. Tento tah, který přišel nečekaně jako deus ex machina, byl náhlý a ještě silnější než tzv. strategický česko-německý dialog, jehož ideovým otcem byl údajně pan B. Sobotka.

ČSSD díky tomu voliči vyprášili kalhoty. Ze strany je jen troska. Směráci v krajských volbách sklidili od slovenských voličů také nářez. Ale nepoučili se. Nemohou, či nechtějí? Budou-li v evrojádrové politice pokračovat, stihne je podobný osud jako sobotkovce. Mají již příklad, kam taková politika vede. Ale nedbají. Lajčák ještě dnes vykřikuje, že migrace tady je a musíme s ní žít. Nic proti tomu, řeknou si Slováci. Nechť tedy žijí s migranty sami a nás nevedou do neštěstí. To je ale ani nenapadne. Pokud ficolajčákovská politika Smeru bude pokračovat, zbude ze Směru po parlamentních volbách podobná troska jako z ČSSD u nás.

Varování Smeru se dostalo. Pokud je pro něj evropská migrační politika bližší než zájmy Slovenska, pak nechť se nevyhnutelné stane.

Je ovšem zvláštní, zdá se, že nikoliv náhodné, že takto končí sociální demokraté jak v ČR, tak i na Slovensku, v krátkém čase po sobě. Co je za oponou, za níž nevidíme?

Faktem je, že pan Lajčák je nejen ministrem zahraničních věcí SR, ale také i předsedou Valného shromáždění OSN. Co bude z Fica, Sobotky, Zaorálka a dalších zatím nevíme. Za nedlouhý čas se vše vyjasní.

J. Kovář