Domněnka ještě není důkaz

»Nic nepůsobí ve státě víc škody, než když chytráci jsou považováni za lidi moudré«. Tento citát F. Bacona má své místo při hodnocení nedávného i současného dění. Bylo by neúplné, pokud bychom nepřipomněli, že v těchto etapách jde o peníze, moc a území. Bohatí i chudí, silní i slabí, moudří i chytráci, všichni k tomu přistupují po svém.

Také cesta k neodvislosti československého státu prošla mnoha etapami, za což se vítězným Spojeným státům přisuzuje kmotrovství. Nemělo však dlouhé trvání - mnichovským diktátem jsme byli vystaveni německé rozsáhlé expanzi vůči evropským, zejména slovanským, národům.

Poválečným pozitivem pro těžce zkoušené Československo bylo, že mocnosti po historických zkušenostech a zralé úvaze přistoupily na fakt, že soužití Němců se slovanskými Čechy je nemožné.

To se odrazilo i v mocnostmi nastoleném novém řádu »pax Postupimica«. Své sympatie k transferu projevovali i politici: připomínám amerického senátora Claude Peppera, jakož i americkou vojenskou delegaci vedenou generálmajorem Keatingem, vyznamenanou čs. řády za aktivní účast při provádění odsunu Němců prezidentem ČSR Edvardem Benešem. Také uznání britského ministra zahraničí Bevina, který považoval transfer sudetských Němců za základní nezbytný požadavek k bezpečnosti Československa.

Nelze opomenout, že již v době kapitulace Německa došlo k spřádání plánů mezi tajnými službami vítězů a poražených, což odkryl úspěšný důstojník armády USA a pracovník CIA James H. Critchfield v publikaci »Operace Pullach«. Jeho prostřednictvím se celý svět dověděl o tomto politickém a vojenském podfuku z doby kapitulace Německa. Po operaci Pullach nastal totální obrat, kdy dřívější pozitivní role kmotrů ČSR se postupně přeměňovala v roli kmotrů antikomunismu.

V době listopadové návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Rusku byla rozvířena teze o významu vstupu spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR.

K objasnění této otázky přispěje, co napsal již v roce 1956 Pavel Tygrid: že »národní a státní svoboda, jež má trvat déle než pět nebo i 30 let, nemůže být importována...« Samozřejmě, že skutečnost byla zcela jiná, což odkryl časopis U. S. New World Report, že »jestliže by přišly v ČSSR k moci protisovětské síly, stala by se tato země koridorem, jímž by mohly západní útvary pochodovat přímo na ruskou hranici«. Jiný pohled neměl ani bonnský kancléř Kiesinger, když v roce 1968 v jihozápadním rozhlase prohlásil: »Nového evropského řádu dosáhneme jen tak, když vyprostíme východoevropské země z jejich područí Sovětského svazu a převedeme je do sféry zájmů Spolkové republiky.« Jak říká naše pravice - do sféry Západu.

I v samotných Spojených státech existuje jiný pohled, který uveřejnil časopis Komunistické strany USA Daily World 1968 v článku Role amerických špionů v československé krizi.

Připomeňme si, že politická krize ve státě v roce 1968 byla považována za vhodnou příležitost k uskutečnění dlouho připravovaných představ. Co bylo ale zdrcující, že na scénu vstoupili kmotři, proměněni v antikomunisty, kteří byli dříve k Čechům loajální. Wall Street Journal 22. července 1968 tento fakt přiznal: »Amerika vlastně byla kmotrem dnešního Československa. Ve smyslu světového boje USA proti mezinárodnímu komunismu máme zde co dělat s národem, který se pokouší osvobodit... Tento vývoj je pro USA velmi důležitý... Mohl by ze základu změnit poměr sil v Evropě.«

Političtí vedoucí NATO viděli v této názorové přeměně kmotrů šanci politického zisku, proto neváhali a již na jaře 1968 byl mezinárodním štábem připraven, pod krycím názvem ZEFÍR (jihozápadní vítr), tajný »zvláštní program«, vhodný pro ČSSR. Jistě si mnoho občanů z dobového tisku vybaví tehdy uskutečněná vojenská štábní cvičení NATO SHAPEX 1968, působící ve prospěch operace ZEFÍR. Podobně i ČERNÝ LEV a FALEX 68.

K tomu se váže i následné uplatňování imperiální politiky na summitu ve Vídni 21. září 1983, kdy viceprezident G. Bush st. navázal na své předválečné »obchodování« s Německem, znovunabídnutím Německu »Partners in Leadership«, což upřesnil slovy: »Neuznáváme rozdělení Evropy za právoplatné.«

Na takové zpochybnění poversailleského systému hranic Německo již několik desetiletí čekalo, ale nespalo! »Probudilo« své fašistické generály H. Speidla a A. Heusingera, aby veleli NATO. Přitom bylo využito válečného umění gen. Speidla, schopného odborně školit americké důstojníky - jak plánovat použití atomových zbraní v Evropě.

Je možné, že i čeští účastníci a podporovatelé sjezdů Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) se doslechli o rozruchu, o který se postaral neonacistický terorista Manfred Roeder, který se souhlasem velení bundeswehru (vojenské akademie) v Hamburgu přednášel na univerzitě jednu ze zločineckých teorií, která se stala strategií hitlerovského Německa ve druhé světové válce. V přednášce šlo o téma »přesídlování Němců do prostoru východního Pruska«. Přednáška nebyla výjimkou i přesto, že podle Postupimské konference toto území připadlo Polsku a Rusku.

Mohli bychom pokračovat úspěšností, s jakou pronikl nacistický pozdrav »heil« v rámci SFOR v Bosně. Podle ČT1 z 30. dubna 1998 pod titulem Okno k sousedům - Češi v bundeswehru, bylo možné zaznamenat, »co všechno se naši důstojníci v německé armádě mohli naučit«.

Závěrem: Pro mnohé české občany lze jen s obtížemi pochopit nynější přeměnu dějin. Za spíše výjimečnou je považována proměna nacistického Německa z role »nepřítele« v roli »spojenců« Spojených států a Západu. Pokud jde o Československo, zdá se, že politická přeměna kmotrů, stejně jako Gehlenova pokračující protisovětská, ale i protičeskoslovenská zpravodajská činnost, sehrála již tradiční roli.

Suma sumárum, nacističtí generálové měli přednost před americkými válečnými spojenci.

Čeněk M. Kadlec, Haló noviny, 18.12.2017, str. 6

Přišlo e-mailem