PhDr. Václav Šůstek
I.
Bude ve Vyškově zřízena pamětní deska odsunutým Němcům?
To je otázka, která mnohým občanům vyvstala v mysli, když se dověděli, že vyškovské zastupitelstvo na svém zasedání 23. června 2008 neschválilo žádost, podanou místní organizací Českého svazu bojovníků za svobodu o zrušení usnesení zastupitelstva z roku 2001, které tehdy odsouhlasilo, že tato pamětní tabule bude ve Vyškově odsunutým Němcům zřízena. Dnes již málokdo ví, jak k tomu došlo.
Vraťme se proto trochu do minulosti. Historickou zvláštností Vyškovska bylo, že zde existoval tzv. německý jazykový ostrůvek. Byl tvořen sedmi obcemi a jednou osadou. Název je poněkud zavádějící, protože ve skutečnosti by se měl nazývat německo-český jazykový ostrůvek. Žili zde pospolu Češi a Němci. V pěti obcích byl početní poměr kolem 70-90 % Němců a ve dvou 40-60 procent.
Za Rakouska-Uherska, kdy Němci měli vládnoucí postavení, bylo na ostrůvku podle jejich názorů vše v pořádku, protože Němci nařizovali a Češi museli poslouchat. Ale vše se změnilo při vzniku Československé republiky v roce 1918.
Dokumenty svědčí o tom, že převážná většina německých obyvatel vyškovského jazykového ostrůvku se od vzniku republiky v roce 1918 postavila proti československému státu a všemožně usilovala o jeho zánik, což se nakonec po nástupu Hitlera k moci za několik let podařilo. Stala se pátou kolonou nacistického Německa a spolupodílela se na uskutečňování jeho zločinných záměrů. Po okupaci Čech a Moravy pak byla jejich značná část převzata do Hitlerovy NSDAP, mnozí se stali členy SA, SS, bezpečnostní policie a gestapa, a protože uměli česky a znali poměry, byli nebezpečnější než říšští Němci. Někteří se přímo podíleli na okupační správě Vyškovska a přímo ovlivňovali realizaci nacistických germanizačních plánů. Ostatní řadoví členové byli povoláni do wehrmachtu a ve válečných tažení napomáhali uskutečňování Hitlerových plánů na ovládnutí světa. Jejich dlouhodobou protistátní činnost nelze nazvat jinak než zradou. Proto byli po zásluze a podle rozhodnutí vítězných spojeneckých mocností odsunuti tam, kam vždy chtěli.
Tím byla pro většinu občanů Vyškovska tato otázka definitivně vyřešena a nebyly žádné důvody se k této problematice vracet. Aktuelní bylo budování nového státu.
Pak přišel listopad 1989, první státní návštěva nového prezidenta Havla v Německu a omluva za odsun, která odstartovala napadání tzv. Benešových dekretů o odsunu, jenž byl nazván vyhnáním, volání po právu na vlast a kladení požadavků na odškodnění odsunutých, případně na jejich návrat.
Ozvali se i odsunutí Němci z ostrůvku, kteří si založili v SRN v městě Aalen svou organizaci. Její představitelé navštívili MěÚ Vyškov a informovali vedení města o své organizaci. Zanedlouho pak přišel dopis, že jejich členové by byli rádi, kdyby ve Vyškově byla na jejich počest zřízena pamětní deska s textem: „Na památku dřívějších německých obyvatel obcí: Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Hostěnice, Hlubočany, Terešov, Pomořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.“
Tato žádost byla zařazena na jednání městského zastupitelstva 23.11.2001 a po diskusi, která svědčila o naprosté neznalosti historických skutečností vystupujících zastupitelů, přes nesouhlasné stanovisko zastupitelů za ČSSD a KSČM, bylo usnesení o zřízení desky schváleno.
To však vyvolalo ve veřejnosti bouřlivý nesouhlas. Došlo k novému zasedání a světe div se, usnesení bylo znovu potvrzeno. Mluvilo se o tom, že bude vyžádán posudek historiků. A tak vše usnulo. Nyní, při blížícím se 70. výročí mnichovských událostí, požádala Místní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu znovu o zrušení tohoto kontroverzního usnesení.
A co se stalo? Na zasedání pléna diskuse opět na stejné úrovni. Proti hlasům KSČM a sociálních demokratů návrh na zrušení nebyl schválen. To znamená, že usnesení o zřízení desky zůstává v platnosti a je možnost, že v příhodné době může být zřízena a Vyškov se tak stane jediným městem v republice, který bude mít pamětní desku odsunutým Němcům.
Její zřízení by bylo výsměchem všem, kteří za svobodu Československé republiky bojovali, položili své životy nebo dodnes nesou následky nacistického násilí a kterým byla pamětní deska zřízena ve Vyškově až při příležitosti 60. výročí osvobození.
Pamětní deska občanům Vyškovska, kteří byli za okupace násilně po tisících vysídleni ze svých domovů a kterým na žádost Němců z ostrůvku bylo zakázáno usazovat se v jejich obcích, není zřízena dodnes. S tím se nikdy nesmíříme!
Toto stanovisko bylo zasláno redakci Vyškovských novin s žádostí o otištění – otištěno však nebylo.
Dodatečně jej publikujeme my. Chápeme, že značná část našich médiích je v cizích rukou. O českých národních zájmech budou proto jen těžko psát. Nepochopitelné však je, že tato média nemají ani zájem o historickou pravdu, jak bohužel často svými činy prokazují. A to je již tragédie!
Němci v novém československém státu
Československá republika vznikla v hranicích, které se v západní polovině státu kryly s historickými hranicemi. Přítomnost silné německé iredentistické menšiny však způsobila, že ČSR byla státem s nejpalčivější národnostní problematikou. K národnosti české a slovenské se hlásilo 8 milionů 760 tisíc obyvatel, tj. 65 %. K německé národnosti tři miliony, tj. 23 %, k maďarské 750 000, tj. 6%, a 460 000 bylo Ukrajinců (Rusínů). Před českou politikou vystoupil nejnaléhavější úkol, aby nově vytvořený stát z hlediska politického, sociálního, kulturního a národnostního vyhovoval obyvatelstvu lépe než předchozí uspořádání Rakousko-Uherska.
Při svém vzniku vzala na sebe republika v Ústavě ČSR větší nadstandardní povinnosti v řešení menšinové otázky, než vyplývalo z mezinárodního minima. (Smlouva ze St. Germain z 10. IX. 1919.) Ústava stanovila základní demokratická práva. Zaručovala práva všech občanů včetně zásady jazykového práva. Zaručovala Němcům jako i všem občanům individuální rovnost uplatněním všeobecného, tajného, přímého a rovného hlasovacího práva s poměrným zastoupením ve všech volených orgánech státu a samosprávy. (Ústava ČSR a jazykový zákon. In: Sbírka zákonů státu ČSR roč. 1920, s. 255 – 269). V zastupitelských sborech, v samosprávných úřadech, ve veřejných korporacích v okresech a ve městech s německou většinou se úřadovalo v německém jazyce.
Vyučování na školách všech stupňů se uskutečňovalo v mateřském jazyce dítěte[1]. Němci v ČSR tvořili v roce 1930 23,4% obyvatel a měli 38% všech základních škol, 38% všech středních škol, 40% odborných škol, 47% živnostenských škol. Němci měli v ČSR 72 gymnázií a reálek, 10 učitelských ústavů, 180 odborných škol, 610 škol pokračovacích a 3311 škol základních. Měli také tři vysoké školy. (Prof.Frajdl, J.: Postavení německého etnika v ČSR, s. 6 a 7)
Na rozdíl od Čechů pokládali čeští Němci habsburskou monarchii za svůj stát, a proto také pomáhali financovat první světovou válku. Kronika obce Lysovice uvádí, že obyvatelstvo obce poskytlo 129 400 K válečné půjčky a darovalo dalších 3235 K. S podobnou podporou války lze počítat i v ostatních obcích německého jazykového ostrůvku. Henleinovský předák E. Kundt odhadl výši těchto válečných půjček od českých Němců na 5 – 6 miliard korun. (Koutek, J.: Nacistická pátá kolona v ČSR, s. 88.)
Se ztrátou vedoucího postavení a zbavení výsad po vzniku Československa nebyli čeští Němci schopni se vyrovnat, což tvořilo od samého počátku základnu pro iredentistické hnutí, které postupně narůstalo. (Vyškovské noviny č. 40 z 10. X.. 1930 - Rozšíření letáků v německém ostrůvku propagujících velkoněmecké tendence.) Přestože demokratické principy zakotvené v Ústavě ČSR jim nemohly nahradit jejich dominantní postavení, postupně se přizpůsobují a využívají těchto ústavních práv. V červnu 1919 se konaly komunální volby. Ve všech obcích jazykového ostrůvku byla zvolena obecní zastupitelstva v čele s německými starosty. V Čechyni, kde občané německé národnosti tvořili jen jednu třetinu, byl rovněž starostou Němec, Alois Pupp. (Kronika obce Čechyně.)
Také ve volbách do poslanecké sněmovny v dubnu 1920 využívají Němci z jazykového ostrůvku možnost zvolit si své představitele. Za brněnskou volební župu byl zvolen dr. A. Baerann, poslanec za Německou nacionální stranu, provádějící nepřátelskou politiku vůči ČSR. Nově zvolený poslanec se uvedl do politického života organizováním Němců ve vyškovském ostrůvku z hlediska nacionálních cílů své strany. (Představitel strany Lodgman vystoupil v parlamentě s prohlášením, že německé strany neuznávají ani ústavu, ani zákony ČSR a nepokládají je pro sebe za závazné; Srovnej: Dějiny ČSR IV., s. 84 – 86.)
V roce 1920 se ve všech menšinových obcích úřaduje pouze německy (ač třeba v Komořanech žila téměř polovina Čechů). Jednání v obecních výborech přes protesty českých zastupitelů se vede německy, zápisy protokolů a obecní razítka pouze německá. Silniční tabule, jež mají být české, jsou jen německé. Němci likvidují veškeré úřední listiny vyvěšené na veřejných místech tištěné v české řeči. (Vyškovské noviny č. 19 ze 7. V. 1920.)
Německé základní školy vznikly již dříve ve všech obcích jazykového ostrůvku. Zpráva o škole v Kučerově je již z roku 1608, v Čechyni 1812 a v roce 1848 byly i v dalších obcích ostrůvku. Nová budova školy v Čechyni byla postavena v roce 1898; původně zde měla být česká škola. Německý “Schulverein” dal finanční podporu dříve, než došla od Ústřední matice české, a vymínil si, že škola bude německá. (Vyškovské noviny č. 39 ze 4. X. 1929.) Měšťanská škola německá byla ve Vyškově od roku 1874, česká měšťanská škola ve Vyškově byla od roku 1884, ale v roce 1886 musela být zrušena pro zuřivý odpor Němců. Překonání odporu německých živnostníků umožnilo založení českého vyškovského gymnázia v roce 1899. (Srovnej: Vlastivěda moravská, Vyškovsko, s. 232.) Stručný přehled ukazuje, že Němci měli pro své děti v místě zabezpečeny podmínky pro základní vzdělání v mateřském jazyku. Není bez zajímavosti, že v Čechyni a Lysovicích učil český nadučitel Ranovský, byl však koncem XIX. století z těchto škol vyštván. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930.)
Po zkušenostech z nadvlády Němců v Rakousku (podle odhadů jen v jazykovém ostrůvku 30 – 40 % dětí z českých nebo smíšených rodin chodilo do německých škol) v zápasech o záchranu českých dětí byl přijat zákon o školách menšinových z 30. dubna 1919 číslo 189. Podle něj Ministerstvo školství a národní osvěty zřizuje menšinové školy pro všechny národnostní menšiny v ČSR. České menšinové školy měly umožnit všem českým dětem vyučování v mateřském jazyku, dát jim takové vzdělání, aby každý z nich byl platným členem národa a státu.
V roce 1919 bylo zahájeno vyučování v českých menšinových školách v Čechyni, Komořanech a Hlubočanech. Otevření těchto menšinových škol nebylo snadnou záležitostí. Dva týdny před zápisem do školy se do Čechyně vrátili čeští legionáři. Snahu českých občanů o zřízení české školy podporoval také farář Raus ze Starého Rousínovce a ovlivňoval postoje a jednání Němců. Škola byla umístěna v kabinetě německé školy v malé místnosti. Při zápisu stáli legionáři před školou a přiváděli rodiče s dětmi. Na podnět faráře odešli Němci na pouť na Lutršték v blízkosti Slavkova. Zápis do školy proběhl sice v klidu, ale když porovnáme počty žáků, zjistíme, že do české menšinové školy bylo zapsáno 18 dětí a do německé 87. (Kronika obce Čechyně.)
V Hlubočanech byla česká menšinová škola umístěna v budově, která sloužila za obecní a hasičské skladiště, za pastoušku, a koncem válečných let zde byla zřízena infekční nemocnice. Správci školy musela být svého času dána i četnická ochrana. (Vyškovské noviny č. 30 z 4. X. 1929 a Kronika obecné školy české v Hlubočanech.)[2]
Také v Komořanech byla menšinová škola provizorně umístěna v obecním domku v neodpovídajících podmínkách. (Vyškovské noviny č. 18 z 28. IV. 1921.)
V Terešově byla povolena česká menšinová škola v roce 1920. V obci nebyla pro novou českou školu vhodná budova. Bylo doporučeno zřídit ji v expozituře hlubočanské školy v Terešově, plně nevyužité a s volným bytem pro učitele. Budova byla vlastnictvím německého Kulturverbundu. Prezidium místodržitelství prostřednictvím německé okresní školní rady pro Brno-venkov výnosem ze dne 25. srpna 1920 číslo 205 sdělilo německé školní radě v Hlubočanech, že česká škola bude otevřena v místnostech stávající expozitury hlubočanské německé školy v Terešově od 1. září 1920. Německá okresní rada také povolila obsazení neobydleného bytu českým učitelem.
Politická okresní správa ve Vyškově v úsilí o zabezpečení vyučování v menšinové škole vyslala komisi v čele s komisařem okresní správy dr. Valníčkem. V Hlubočanech předseda komise požádal starostu Mayera a předsedu místní školní rady Legnera o vydání klíčů od školní budovy; oba to odmítli učinit. Komise se odebrala do Terešova, kde je již očekával srocený zástup Němců se starostou Terešova Hegrem. Škola byla přes odpor místních i hlubočanských činitelů otevřena. Do otevřené školy se nahrnul dav Němců, ohrožoval příslušníky úřední komise, četnického strážmistra a zabraňoval nastěhování nábytku. Komise se vrátila zpět do Hlubočan a vyžádala si z Vyškova četnickou podporu. Při návratu do Terešova vzrostl zástup protestujících na několik set příchodem hlubočanských Němců, kteří různě ozbrojeni ohrožovali na životech úřední komisi, četnickou pomoc a další přítomné Čechy. Na výstrahy úřadu a také četnictva Němci nereagovali, rozejít se a ustoupit nechtěli. Komisař politické správy dr. Valníček rozhodl výkon odložit. (Vyškovské noviny č. 35 z 27. VIII. 1920.)
Počátkem školního roku 1919-20 podala vyškovská politická správa návrh na vyloučení českých dětí z německých škol v obcích, kde byly otevřeny české menšinové školy. Naše úřady neměly tolik moci, aby donutily německou okresní školní radu k realizaci tohoto opatření.
V celém německém jazykovém ostrůvku sílila snaha znemožnit českým dětem vzdělání v mateřském jazyku, zabraňovat jejich účasti a tím činnost menšinových škol znemožnit. Z množství těchto faktů uvádím:
Majitel Kučerovské cihelny Bentel přiměl násilným způsobem své české zaměstnance Dostála a Ledvinu, aby jejich děti chodily do německé školy v Kučerově. (Vyškovské noviny č. 24 z 11. VI. 1920.) O stejné tendenci vypovídá A. Koválová u Mimořádného lidového soudu v Brně. Její otec byl kovář v Kučerově. Po otevření české menšinové školy v Hlubočanech posílal své tři děti do této školy. Němečtí sedláci jej přemlouvali a vyhrožovali, že pokud tam bude nadále své děti posílat, budou jej bojkotovat. Protože dál posílal své děti do české menšinové školy, přestali k němu chodit. Její otec musel proto v roce 1923 svou kovářskou živnost zastavit. (Moravský zemský archiv, MLS C 131, Lep 62/46, K 139.)
Nepřátelské zaujetí vůči českým menšinovým školám se projevovalo také typickým německým způsobem – násilím. V roce 1920 na školní budově v Komořanech byla vybita okna, v Čechyni a Komořanech poškozen nápis “Česká národní škola”, v Terešově a Komořanech zlámány lípy Svobody, symboly našeho osvobození. (Vyškovské noviny č. 43 z 22. X. 1920 a č. 39 z 4. X. 1929.)
Významnou úlohu při zakládání českých menšinových škol měl okrsek Národní jednoty ve Vyškově a místní odbory Národní jednoty. Jejich činnost neušla pozornosti Němců. 2. května 1920 komořanští Němci vyrabovali a vystěhovali byt předsedy odboru Národní jednoty pana Formánka v době, kdy se účastnil ve Vyškově jednání zástupců místních odborů Národní jednoty. Po několik dní musela četnická stanice hlídat jeho byt, aby nedošlo k dalšímu násilí vůči jeho rodině.
Postoje a činy Němců v jazykovém ostrůvku ukazovaly, že šlo o provádění předem připravované a nepřátelské činnosti proti českému obyvatelstvu, proti československým úřadům a zákonům ČSR. Jejich činnost byla ovlivňována z vedoucích kruhů německých v Brně, zejména poslance Baeranny. Do jazykového ostrůvku vysílají své agenty, kteří zde organizují schůze, zakládají různé turnvereinské organizace a rozněcují národní nenávist zejména u mládeže. (Vyškovské noviny č. 8 z 18. II. 1921.)
Proti násilnostem Němců v českých menšinách na Vyškovsku svolaly okresní organizace Národní jednoty a Organizace legionářů protestní tábor lidu dne 24. října 1920 do Nového Rousínova. Organizátoři vyzvali účastníky, aby zachovali důstojný klid, aby promluvili jasně, čeho žádají k odčinění všech násilností páchaných na českých lidech v menšinách. Účastníci tábora prokázali, že ve složité situaci se nacházelo zejména české menšinové školství. Menšinové školy v Čechyni, Komořanech a Hlubočanech jsou dosud v provizorních zařízeních, v neodpovídajících místnostech. V dalších obcích jazykového ostrůvku pro české děti menšinové školy vůbec nejsou. Požadavky a návrhy na výstavbu a dotace nebyly dosud řešeny. Účastníci tábora se obrátili na úřady politické a školní všech stupňů a také na své poslance, aby pomohli řešit složité problémy v německém ostrůvku a zjednávali nápravu nedostatků cestou legální a zákonnou. (Vyškovské noviny č. 43 z 22. X. 1920 a č. 47 z 19. XI. 1920.)
V únoru 1921 bylo uskutečněno sčítání lidu podle příslušnosti k národnosti. Ve vyškovském ostrůvku připravoval Němce koncipient poslance Baeranny na schůzích a v osobních jednáních – instrukcích. Způsob sčítání odsoudil jako nespravedlivý a radil Němcům, co mají dělat, aby se počty Němců zvýšily – zatím papírově. Němečtí podnikatelé mají všechny své zaměstnance přinutit k přiznání k národnosti německé. Ty, kteří se nechtějí podvolit, poslat domů. Taktéž české čeledíny a služky u sedláků, kteří se nebudou hlásit k německé národnosti, poslat z 15. na 16. února do jejich domovských obcí. Němci, kteří jsou zaměstnáni v Brně, mají tu noc přijet domů a budou sčítáni dvakrát, posílí tím německé pozice doma i v Brně. Manželky i děti mají Němci za každých okolností přihlásit k národnosti německé, byť by ženy byly z českých rodin.
Způsob sčítání zachycuje kronika obce Lysovice, psaná německy, na straně 103. “Komisařem při sčítání byl berní úředník Hill z Vyškova, ve shodě s ním a starostou vyplňoval formuláře jen jednojazyčně – německý odborný učitel Essler, doporučený obci komisaři … při čemž se zdržel připojení koncovek. Byl odsouzen k pokutě 2000 K a starosta 4000 K a jednotliví pomocníci 500 K, nebo k přiměřenému trestu vězení.”
Tak se dovídáme, že komisař a sčítací komise byla německá a pomocí nepřipojení koncovek u příjmení udělali z českých občanů (žen) Němce. Za toto falšování byli pak odsouzeni.
K sčítání lidu v německém ostrůvku se vrací Vyškovské noviny č. 18 z 29. IV. 1921. Konstatují, že “sčítacím způsobem” nebylo dosaženo správného obrazu o poměrech národnostních. Při provedených korekturách – kontrolách došlo ke změnám, které však stále neodpovídají skutečnosti. V kontrolovaných obcích je národnostní složení následující:
Za uvedené nedostatky byli jednotlivci ze sčítacích komisí odsouzeni k peněžitým pokutám nebo vězení. Vzhledem k všeobecné amnestii prezidenta Masaryka, jak uvádí kronikář, bylo od potrestání upuštěno. (Kronika Lysovic, s. 103.)
Z uvedených skutečností lze oprávněně vyvodit, že ani sčítání lidu v německém ostrůvku nevedlo k zjištění skutečných poměrů; ukazují také, jakých prostředků používali Němci k uhájení svého postavení.
Německé hnutí v Brně, ovlivňující činnost Němců v jazykovém ostrůvku, mělo výrazné nacionální zaměření. Vznik ČSR nikdy neuznali. Zformovala se zde kolem časopisu Der Aufbruch (Průlom) skupina zastánců velkoněmeckého plánu sjednocení Evropy pod německou hegemonií. Proto také intriky proti ČSR tu měly příznivou půdu. Za zločin vyzvědačství byl stíhán poslanec československého parlamentu za Německou nacionální stranu, Dr. A. Baerann, zvolený brněnskou volební župou, a s ním byl porotním soudem v Praze 19. 1. 1923 odsouzen ke třem letům těžkého žaláře další brněnský Němec Karl Schwabe, představitel a mluvčí německých nacionálů. (Srovnej: Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna.)
V německém jazykovém ostrůvku občané české národnosti nalézali oporu a podporu k uhájení své národní existence a rozvoji vzdělanosti v Národní jednotě. V roce 1927 okrsková Národní jednota ve Vyškově hodnotila svou činnost. Poukázala, že dnes, stejně jako dříve, v německém jazykovém ostrůvku je její činnost nezbytná k zajištění rozvoje národa. Konstatovala, že Němci v našem státě jsou ve výhodě proti nám, ovládají kapitál, průmysl, obchod a také velké komplexy zemědělské půdy, jsou nacionálně uvědomělejší a schopni přinášet všechny oběti. Jejich sebevědomí a útočnost narůstá. Počet členů organizovaných v kulturních spolcích (Kulturverbund) a v dalších institucích v porovnání s počtem členů v místních odborech Národní jednoty nesvědčí v náš prospěch.
České menšinové školy vedle toho, že zabraňují poněmčování dětí, mají dalekosáhlý význam pro český život v německých obcích. Mají být centrem národně osvětové, hospodářské a politické práce a místem, v němž nalézají čeští občané pomoc a podporu menšinového učitele a Národní jednoty.
Vyškovský okrsek Národní jednoty rozvíjel svou poválečnou činnost od roku 1920. Od října 1918 tuto práci obětavě konal prof. K. Weigner; byl zakladatelem a organizátorem prvních menšinových škol na Vyškovsku. Předsedou okrsku Národní jednoty ve Vyškově byl Ing. Jar. Souček. Za deset let mělo menšinové školství měšťanskou školu v Kučerově, 5 škol obecných - v Čechyni, Hlubočanech, Kučerově, Komořanech a v Terešově, tři školy mateřské – v Čechyni, Hlubočanech a Komořanech. Školy měly přes půl třetího sta českých dětí. Místnosti škol byly mimo Komořany a obecnou školu v Kučerově provizorní, neodpovídaly pedagogickým a zdravotnickým požadavkům. Nejostudnější bylo umístění měšťanské školy kučerovské v sousední obci, ve staré hájovně v Bohdalicích. Škola se měla stěhovat do nově postavené budovy v Kučerově, postavené okrskem, nesměla se však přestěhovat, poněvadž kučerovští Němci vlivem svých ministrů ve vládě toto přemístění mařili.
V Kučerově byl společným nákladem Okresní péče o mládež a okrsku Národní jednoty zařízen “Dětský domov”, v němž bylo umístěno deset sirotků, kteří navštěvovali obecnou školu v Kučerově a měšťanskou školu v Bohdalicích.
Pronikavý vliv po stránce hospodářské a sociální měla pozemková reforma. Celkem bylo rozparcelováno 1966 měr půdy. Z toho odkoupila Národní jednota v Hlubočanech 103, v Kučerově 70, v Čechyni 3 míry. Tuto půdu dávala do nájmu drobným českým lidem počtem 30, tedy tolik českých rodin bylo existenčně posíleno nebo zabezpečeno. Mimo to se dostalo drobného přídělu půdy 11 rodinám v Hlubočanech a v Terešově, 42 rodinám v Čechyni, Komořanech a dalším rodinám v sousedních českých obcích.
S přídělem půdy souvisel i stavební ruch. Velká stavební akce byla uskutečněna v Kučerově. Vznikly tam dvě kolonie; jedna na “Rybníkách”, kde byla vybudována státní škola obecná, “Dětský domov” a budova pro měšťanskou školu, dále kolonie manerovských, kde stály tři usedlosti a další měly následovat. V Komořanech kolem české školy vyrostla nová česká čtvrť. V Čechyni bylo vybudováno šest staveb, v Hlubočanech četnická stanice a hospodářská usedlost.
Okrsek Národní jednoty napomohl, aby českým lidem byl jejich osud zpříjemněn českými úřady. Byly zřízeny četnické stanice v Hlubočanech a v Kučerově a poštovní úřad v Kučerově. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930, s. 2 – 3.)
Změny v německém ostrůvku byly zcela odlišné v přirovnání k jiným českým menšinám, kde čeští lidé usilovali o zřízení české školy a němečtí sourodáci uznávali právo na vzdělávání v jazyku mateřském a proti zřízení české školy se nestavěli. Na Vyškovsku však zřízení každé české školy vyžadovalo překonat odpor Němců. Bojovalo se o místnosti pro českou školu, o pozemek pro výstavbu školní budovy, o byt pro učitele a zvláště o každé české dítě. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930, Vystoupení A. Votavy z Brna, inspektora menšinových škol.)
Reklamace českých dětí z německých škol nebyly prováděny účinně a nepřinášely výsledky. Rodiče těchto dětí z českých i smíšených manželství ohlašovali i po výnosu správního soudu soukromé vyučování, které bylo prováděno v jazyce německém. Po dovršení 14. roku vydávala se jim správami německých škol vysvědčení propouštěcí (Lysovice, Čechyně). Bezvýsledná reklamační praxe, pomalé vyřizování a neřešení stížností a intervencí u vyšších školních úřadů vedly k tomu, že v jazykovém ostrůvku se ztrácelo (bylo odnárodňováno) ročně 30 až 40 českých dětí. Liknavé budování menšinových škol na Vyškovsku bylo obžalobou vládních kruhů.
Na obsahové zaměření výchovy německé mládeže upozorňuje materiál “Deset let německého tělocvičného obvodu švábského ostrůvku”, vydaný k desátému výročí tělocvičného obvodu. Učitel R. Langmayer z Lysovic v něm uvádí: “… dny roku 1918 uvrhly můj národ v kletbu a porobu. … Nastala zima kolem nás, zima v nás a v naší duši.” Dále pak: “Stojíme na okraji zkázy, vzpínáme k nebi hrozivě zaťaté pěstě.” Založení německého tělocvičného spolku je mu příslibem nových dnů. “Přijde den a hodina.” Vyzývá členy a členky z obvodu jazykového ostrůvku, aby si byli vědomi, “že jsou povoláni ke stavbě dómu německé velikosti a nádhery…” (Vyškovské noviny č. 40 z 10. X. 1930.) Z celého materiálu vyzařuje touha po pomstě a znovunabytí výsadních práv a postavení Němců, snaha po vítězství pangermanismu, po sjednocení všeho Němectva.
Že nešlo jen o náhodný příklad, potvrdil brněnský proces s hakenkrajclery, který odhalil otevřenou protistátní činnost odbočky německého fašismu v naší republice. Na popud českých občanů v německém ostrůvku, kteří upozornili na činnost Volkssportu, došlo k sledování podezřelých a k jejich zatčení. Krajským soudem v Brně byli odsouzeni Josef Schurius, posluchač německé techniky v Brně, a Jan Menta, zaměstnanec mlékárny, oba z Hlubočan. J. Schurius byl uznán vinným ze zločinu úkladu proti republice a odsouzen na rok těžkého žaláře, k pokutě 1000 Kč, nebo dalších deseti dnů těžkého žaláře, a ke ztrátě všech občanských práv. J. Menta byl uznán vinným dle zákona na ochranu republiky a pro lehké ublížení na těle odsouzen na pět měsíců těžkého žaláře. (Moravský zemský archiv, MLS – C 141, Bernard a spol., inč. 1926; také Vyškovské noviny č. 11 z 16. III. 1934.)
K příslušníkům této iredentistické protistátní organizace patřili: J. Schurius, J. Menta, K. Long, M. Janíček, Fr. Rolný, Jos. Singer a další z Hlubočan, z Terešova A. Richter. Činnost Němců se orientovala na vojenskou přípravu mládeže při cvičení “Turnverein”, které vedl Fr. Rolný. (Moravský zemský archiv, MLS – C 141, Bernard a spol.)
Němečtí učitelé v jazykovém ostrůvku hráli významnou úlohu v propagaci a šíření pangermanismu; méně aktivní byli pod tlakem německé veřejnosti zbavováni svých míst. Je to případ Viktora Wittreicha, učitele a správce školy v Čechyni. Ženatý, otec dvou dětí, byl obviněn z pohlavního zneužívání školních děvčat. V kampani proti němu byla mu rozbita okna bytu. Z Pamětní knihy četnictva (Pamětní kniha četnictva Vyškov, Moravský zemský archiv, B 68, K 115.) se dovídáme, že strůjcem kampaně proti němu byl učitel Martin Frank z Lysovic, rodák z Čechyně, že rozbíjení oken je typickou metodou Němců při řešení problémů. Skomírající němectví v Čechyni potřebovalo novou sílu k udržení a dalšímu šíření svého pangermánského vlivu.
Německé nacionálněsocialistické hnutí v ČSR dovedně zneužívalo hospodářské krize k postupnému získávání německého obyvatelstva. S jeho pomocí usilovalo o rozbití Československa a napomáhalo fašistickému Německu.
Na menšinovém sněmování okrsku Národní jednoty se zástupci úřadů samosprávy, spolků a korporací, každoročně uskutečňovaném k problémům národnostním a menšinovým, byla přijata různá usnesení a stanoviska. V celém období je poukazováno na narůstající odbojovou činnost Němců, kteří pod vlivem pangermanismu směřují ke své širší iredentní vlasti za hranicemi, k Německu. Otevřeným projevem bylo pořádání různých německých slavností. Na příklad “Velkoněmecká hasičská paráda v Komořanech” a v dalších obcích; při ní byla v průvodu vedle velkoněmeckých praporů nesena potupným způsobem svinutá státní vlajka, kterou pak na místě slavnosti pohodili. Pořadatelé určili k nesení státní vlajky občany imbecilní, jichž měli dost, a ti nemohli být stíháni za přestupky. Německé provokace – odvody německých branců a různé nepřátelské činy - byly úřady blahosklonně přehlíženy, a pokud byly přece vyšetřovány, končily beztrestně.
Ve zněmčelém ostrůvku, zejména mezi mládeží, se pod pláštíkem tělesné výchovy shromažďovali turneři, konali pochodová cvičení a pod rouškou brannosti ve své podstatě sledovali protistátní cíle. Při menšinovém sněmování okrsku Národní jednoty bylo zaznamenáváno nepřátelské chování Němců v Komořanech a Kučerově ve věcech stavebních. Nemajetným českým občanům odpírali Němci prodej zemědělských produktů a zaměstnání.
V Komořanech v třicátých letech Němci požadovali od úřadů přeložení českého faráře přesto, že tyto otázky řešila církevní místa. Rovněž bylo upozorňováno na vzrůstající počet návštěv říšských Němců. Návštěvy projevovaly zájem o vojenské objekty a strategické body[3], s čímž souvisela špionážní činnost německých občanů.
Je až zarážející, jak byla protistátní činnost Němců úřady smířlivě přehlížena a na druhé straně byly Němcům činěny významné ústupky. Při přípravě všesokolského sletu bylo nařízeno, že vlaky svážející cvičence a návštěvníky nesmí být vyzdobeny ani květinami či stuhami, aby nebyli Němci drážděni. (Vyškovské noviny č. 26 z roku 1932.)
Činnost SdP v německém jazykovém ostrůvku
V květnu 1935 byl změněn název Sudetoněmecké vlastenecké fronty (SHF) na Sudetoněmeckou stranu (SdP). Ve volbách 19. května 1935 do poslanecké sněmovny obdržela SdP v ČSR 1 249 407 hlasů a získala 44 mandátů v poslanecké sněmovně. Téměř 70% československých Němců jí odevzdalo svůj hlas. Henleinovci prokázali, že ovládli německou menšinu v ČSR. To se projevilo i na růstu členské základny. V září 1935 vykazovala SdP 384 392 členů a v prosinci 1936 již téměř půl milionu. (Srovnej: Hruška, E.: Pohoří divočáků, s. 52 – 53.)
O činnosti SdP vypovídají i volby v německém ostrůvku na Vyškovsku, kde SdP získala 43,27% všech německých hlasů a do zemského zastupitelstva 59,3% hlasů.
Z výpovědi válečného zločince Josefa Drabka (ortsleiter ve Vyškově) u Mimořádného lidového soudu v Brně se dovídáme, že vedoucím SdP v německém ostrůvku (bezirksleiter) byl J. Fleischhacker z Rostěnic, vojenský výcvik Volksdeutsche Manschaft měl na starosti učitel M. Frank, působící v Lysovicích a v Komořanech. Na příkaz vojenského útvaru v Breslau[4] rozvíjeli podvratnou činnost na území Československa, pořizovali seznamy osob české národnosti, které byly politicky činné a pro nacistické Němce nepohodlné. Antonín Richter z Terešova měl zjišťovat situaci na vojenském letišti ve Vyškově, plán letiště, počty letadel atd. Za tuto činnost obdržel vyznamenání. (Moravský zemský archiv Brno, MLS C 141, K 275.) Obžalovaný Drabek byl členem SdP od r. 1937 v Kučerově; vedoucím funkcionářem v obci byl Rudolf Reich. V Lysovicích byl místním vedoucím SdP A. Sperka. (Kronika obce Lysovice.) Ve všech obcích německého ostrůvku byly místní organizace SdP, jak dokazuje protistátní činnost organizovaná a řízená krajským vedoucím SdP Ing. Foltou z Brna.
Protistátní činnost byla ovlivňována rovněž nacistickými předáky z Německa. Ant. Richter (Terešov č. 5) navázal a udržoval spojení s ústředím abwehru ve Vratislavi. Odtud dostával pokyny, jak mají v podvratné činnosti postupovat. Své cesty do Vratislavi zakrýval návštěvami svého syna, který zde pracoval jako číšník. V roce 1937 organizoval tajné hnutí – organizaci, která uskutečňovala pokyny abwehru v akcích proti Československu a proti českým občanům v německém ostrůvku. Skupina se scházela v Terešově v čísle 10. Schůzek se účastnili Fr. Hausner z č. 125, M. Janetschek z č. 116, A. Rolný z č. 41, J. Fischer z č. 20, Jan Schurius z č. 6, všichni z Hlubočan. Dále z Terešova kromě A. Richtera H. Pleva z č. 14, Jan Richter z č. 7.
Počátkem května 1938 v německém ostrůvku, stejně jako v okolních vesnicích, postavili tradiční máje. Většinou byly vyzdobené v českých národních barvách, na ostrůvku však převažovaly velkoněmecké prapory. V Komořanech vlály na stožárech máje prapory se stuhami jen v říšských barvách. Na upozornění českých občanů obecní úřad, v němž všechny vedoucí funkce měli Němci, odmítl provokaci řešit. Musela proto zakročit četnická stanice. Při úpravě výzdoby na stožárech shromáždili se němečtí občané a mládež. Za zpěvu německých písní a skandování protičeskoslovenských hesel (“Češi ven, Hitler sem”) byla výzdoba upravena podle československých zákonů. Komořanští Němci dodržování československých zákonů chápali jako křivdu, kterou podle vyjádření jejich představitelů “budou hlásit do říše”.
Kromě těchto drobných provokací typických ve zněmčelém ostrůvku uskutečnily organizace SdP 1. května 1938 tábor lidu. Za masové účasti Němců – kolem tisíce přítomných – vystoupil krajský vedoucí SdP Ing. K. Folta a A. Ruth, rolník z Chornice. Hlavní pozornost byla věnována postupu Henleinovy strany při prosazování karlovarských požadavků k rozbíjení Československa. Shromáždění vyslovili souhlas s postupem Henleinovy strany, karlovarské požadavky považovali za minimální a žádali jejich bezpodmínečné splnění. O vypjaté atmosféře rozpoutané nacistickou propagandou svědčí skutečnost, že účastníka tábora Jana Legnera z Hlubočan rozčilením ranila mrtvice. (Vyškovské noviny, květen 1938.)
V období všeobecné mobilizace zorganizoval A. Richter údernou skupinu z branců německé národnosti, kteří na jeho podnět nenastoupili vojenskou službu. Velitelem skupiny byl Jan Schurius, členy skupiny J. Legner (č. 33), A, Doleschek (č. 53), J. Fischer (č. 20), M. Janetschek (č. 116), A. Rolný (č. 41), J. Singer (č. 26), všichni z Hlubočan. Výzbroj dodal J. Menta z č. 85, zaměstnanec ústřední mlékárny v Brně. Zbraně získal od důstojníků Československé armády německé národnosti. Každý vlastnil ruční granát a pistoli, celá skupina jednu strojní pušku. Skupina se skrývala ve sklepě domu č. 70. Čtyři dny po mobilizaci je převážel ředitel mlékárny Brno A. Mandel (Masná ulice č. 5) jednotlivě do okolí Pohořelic, kde pracovali u německých rolníků. Po okupaci pohraničního území se vrátili do Hlubočan. (Moravský zemský archiv Brno, MLS – C 141, inč.1926 Lsp 939, K 182.)
V rozsudku skupiny M. Bernard a spol. se konstatovalo, že koncem roku 1937 se utvořila v Kučerově skupina ordnerů, která připravovala půdu pro obsazení československého území německým vojskem. Měla za úkol obsadit důležité objekty, veřejné budovy a usnadnit útok německých vojsk. Ordneři konali tajná cvičení v okolí Kučerova, Hlubočan a Terešova. Měli stanovené úkoly, ošetřovali a ukrývali dodané zbraně. Velitelem této ozbrojené skupiny v Kučerově byl Jan Menta, bydlící v místě, jeho pomocníkem byl učitel tělocviku Bőhl z Lysovic, členy skupiny M. Bernard, R. Legner a Jan Witek z Kučerova. Zbraně byly skupině dodány v Hlubočanech, odtud je J. Menta a M. Bernard přenesli do Kučerova, uskladnili je ve stodole a v hasičském skladě. Dne 14. října 1938 byly dovezeny z Brna další zbraně - automatické pistole. Skupina je rozdělovala dalším místním Němcům, kteří měli napomáhat při obsazování Československa. Ordnerská skupina v Kučerově vlastnila kromě opakovacích pistolí s náboji také dva kulomety. (Moravský zemský archiv Brno, MLS – C 141, inč 1926, Lsp 939, K 182.)
V protokolu výpovědi řídícího učitele A. Drápala je odhaleno stejné vytváření ordnerské skupiny v Hlubočanech. Odbojné hnutí proti všemu českému vedl A. Richter z Terešova. Účastníky skupiny byli Franz a Fritz Rolný, M. Janiček, Fr. Hausner. Jos. Singer, R. Manner, J. Schurius, J. Heger a čeští zrádci Ed. Plevka, Fr. Šprta a Jan Schőber. Příslušníci skupiny prováděli cvičení, střelbu z pistolí, jimiž byli všichni vyzbrojeni; měli ruční granáty a nálože. Zbraně a střelivo jim zaopatřoval J. Menta a Filip Singer, autodopravce z Hlubočan. Sklad výbušnin a tajnou skrýš měli v obci , ve břehu za transformátorem.
V rozsudku skupiny M. Bernard a spol. se konstatuje, že podobné úderné skupiny byly vytvořeny i v dalších obcích jazykového ostrůvku. Příslušníci ordnerských skupin se spolčili úkladně proti republice, vešli v nepřímý styk s cizími vojenskými činiteli a spáchali zločin úkladů proti republice. (Moravský zemský archiv Brno, MLS – C 141, inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
Že nešlo jen o náhodný příklad, potvrdil brněnský proces s hakenkrajclery, který odhalil otevřenou protistátní činnost odbočky německého fašismu v naší republice. Na popud českých občanů v německém ostrůvku, kteří upozornili na činnost Volkssportu, došlo k sledování podezřelých a k jejich zatčení. Krajským soudem v Brně byli odsouzeni Josef Schurius, posluchač německé techniky v Brně, a Jan Menta, zaměstnanec mlékárny, oba z Hlubočan. J. Schurius byl uznán vinným ze zločinu úkladu proti republice a odsouzen na rok těžkého žaláře, k pokutě 1000 Kč, nebo dalších deseti dnů těžkého žaláře, a ke ztrátě všech občanských práv. J. Menta byl uznán vinným dle zákona na ochranu republiky a pro lehké ublížení na těle odsouzen na pět měsíců těžkého žaláře. (Moravský zemský archiv, MLS – C 141, Bernard a spol., inč. 1926; také Vyškovské noviny č. 11 z 16. III. 1934.)
Rozhodujícím způsobem však zasáhly mezinárodní vlivy – politika nacistického Německa a také mezinárodní vývoj, jehož tendence byly opačné než vnitropolitický kurz uplatňovaný v Československu.
Postoje Němců v jazykovém ostrůvku k mnichovskému diktátu a okupaci
Pro široké vrstvy českého obyvatelstva znamenal mnichovský diktát a okupace pohraničních oblastí hluboký politický a morální otřes, ze kterého se postupně vymaňovaly. Pro německé občany to však byl počátek jejich “osvobození z české poroby”.
V období vyvolání henleinovského puče v pohraničí četnictvo v německém ostrůvku provádělo domovní prohlídky u vedoucích funkcionářů SdP a někteří byli odvedeni k výslechu. Druhý den byli propuštěni. Přesto, že ordnerské skupiny byly vyzbrojeny, zbraně a maskované hluboké úkryty se nenašly. (Kronika Lysovic, s. 155.)
Po mnichovském diktátu vynaložili brněnští Němci v čele s JUDr. K. Schwabem úsilí, aby přesvědčili rozhraničovací komisi v Berlíně o nezbytnosti zařadit do záboru také Brno. (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna, s. 3.) Obsazení sudetských okrajových území Československa vedlo brněnské Němce a Němce z vyškovského jazykového ostrůvku k vyslání delegace do Liberce a Berlína. V delegaci byl krajský vedoucí SdP Ing. Folta, dr. Buchta, dr. Schneider, dr. Wrechovski, dr. Lokscha a Kraliczek (Krumpholz). Za jazykový ostrůvek dr. Essler a L. Frank. (Kronika Lysovic, s. 155 – 156.)
16. října 1938 byli v Liberci přijati K. Henleinem, který po úvodním vystoupení dr. Lokschi odpověděl: “Kamarádi, vy nejste bohužel tak šťastní, jako jsem já. Hitler chtěl původně beze zbytku začlenit celé sudetoněmectví … Brno bylo velmi blízko tomu, abyste byli připojeni … Vůdce se vás však nevzdal, původní plán není u konce. … Vůdce si přeje, abyste všichni zůstali na svých místech. … Říše se bude o vás starat. … Závislost Československa vzrůstá hodinu od hodiny. … Vytvořili jsme novou rovinu pro projednávání všech otázek … týkají se i národnostního útisku. Univerzita zůstává v Praze, Vysoké učení technické v Brně.”
17. 10. 1938 tuto delegaci přijal v Berlíně na ministerstvu zahraničí státní sekretář E. von Weizsäcker. Mluvčím byl krajský vedoucí SdP Ing. Folta. Po návštěvě delegace byl na zasedání důvěrníků německého jazykového ostrůvku v Rostěnicích vůdcův zmocněnec poslanec E. Kundt. Předal přání vůdce, aby každý Němec vytrval na svém místě, že právo volby státní příslušnosti pro ně nepřichází v úvahu. Předsedající dr. Essler odpověděl pověřenci: “My věříme a důvěřujeme. Slibujeme, že každý setrvá na svém místě. Přání vůdce je naším rozkazem. Heil Hitler!”(Kronika Lysovic, s. 157 – 158.)
“Na podzim 1938 nezaměstnaní a chudí Němci dostávají vydatnou říšskou pomoc. Je založen spolek pro tělesná cvičení. M. Frank je pověřen cvičením mužstva “Volksdeutsche” v jazykovém ostrůvku. Na vlasteneckých večerech zaznívají radostné písně a přednášky.… Žijeme v novém světě, všichni muži do 50 let každý týden cvičí, při společných pochodech je utužován cit pro kamarádství,” uvádí kronika na dalších stránkách.
Redakce: ing. J. Mikš Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných z pohraničí v r. 1938 a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 jako svou 281. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Vyškov, Praha květen 2009.
Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz
PhDr. Václav Šůstek
Němci vyškovského jazykového ostrůvku součást henleinovské páté kolony v Československu
II.
Pamětní kniha četnické stanice v Komořanech (Moravský zemský archiv v Brně, B68, K61) uvádí: “…od 23. 9. 1938 – všeobecné mobilizace – museli příslušníci stanice každý den řešit politické výtržnosti a zaměstnávala je neustálá práce s ordnery. Po mnichovském diktátu českým občanům malovali na dveře a vrata hákové kříže a hesla ´Češi ven, Hitler sem´ ap. 20. listopadu 1938 vyvěsili na stožárech říšskoněmecké vlajky s hákovými kříži. Na příkaz četnické stanice nechal starosta vlajky odstranit. Při stahování těchto vlajek ze stožárů se v krátké době shromáždilo kolem 450 až 500 německých občanů a dětí, byla skandována hesla ´Sieg Heil, wir wollen ins Reich´.” Přivolaná četnická posila zadržela nejagresivnější útočníky, kteří byli koncem února odsouzeni. Po těchto zkušenostech Němci vyvěšovali říšskoněmecké vlajky s hákovým křížem na kostelních věžích v německém ostrůvku. “V Lysovicích 23. 11. 1938 vyvěsili německou vlajku na kostelní věži čtyři ´srdnatí´ muži (L. Frank, J. Schneider, W. Suhrl a Bőhm).” (Kronika Lysovic, s. 161.)
Ve všech obcích německého ostrůvku byl 10. března 1939 slaven tzv. “Reichstag”. Všechny německé domy byly vyzdobeny prapory s hákovým křížem, za okny obrazy Hitlera se zapálenými svícemi. V hostincích byl organizován poslech rozhlasu z Berlína nebo z Vídně. (Moravský zemský archiv, B68, K33.) Masové shromažďování německého obyvatelstva, průvody, organizování tanečních zábav, to vše probíhalo i v dalších dnech. “Četnická stanice v Hlubočanech byla hlídána místními ordnery a četníci byli upozorněni, že nesmí opustit stanici,” uvádí Památník četnické stanice Hlubočany.
Že šlo o celostátní akci proti “druhé republice” pod záminkou útlaku Němců v českých zemích a také jako opatření před “nebezpečím komunistického puče”, objasňuje situace v Brně. V. Žampach uvádí: “Po několikadenním pozdvižení brněnských Němců, řízeném z Berlína a Vídně, vytáhlo přes šest tisíc nacistů a jejich stoupenců … (na) cestu k Pohořelicím. Vyzbrojeni dýkami, pěstními boxery, železnými trubkami a pistolemi, byli připraveni smést s cesty kohokoliv, kdo by se jim postavil na odpor. Cestou zapalovali stohy slámy, aby apokalyptickými sceneriemi zdrtili vědomí českého obyvatelstva. … U Ledce, kde tehdy procházela státní hranice pomnichovského Česko-Slovenska, rozehnali osazenstvo celnice a stavení zapálili. U Pohořelic, tehdy již okupovaného území, očekávali průvod tamější nacističtí předáci, aby převzali a pak doručili do Berlína petici s naléhavým požadavkem o zásah.” (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna.)
Celý pochod měl v režii JUDr. Karl Schwabe z Brna, prodloužená ruka státního tajemníka v německém ministerstvu zahraničních věcí E. von Weizsäckera.
Po návratu z Pohořelic zůstali Němci soustředěni v Modřicích a okolí, aby ráno 14. 3. po vzoru klasických fašistických převratů vpochodovali demonstrativním způsobem do Brna a převzali v něm moc. Zásluhou české policie dočasně z puče sešlo. Provedli jej o den později. Na úsvitu 15. března, v předstihu před příjezdem prvního vozidla wehrmachtu na okraj města. Z hlediska platného právního řádu to byla velezrada. (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna, s. 11 – 12.)
Vídeňský rozhlas šířil hrůzostrašné zprávy o situaci v Brně, a že Modřice a Vyškov hoří. 15. března v dopoledních hodinách okupovaly nacistické jednotky Vyškov. Němečtí vojáci vysvětlovali občanům, že berou český lid pod ochranu před komunisty, a chtěli vidět, kde jsou vyhořelé domy. (Pamětní kniha Vyškov.)
Stejně jako v Brně, tak i na Vyškovsku usilovali nacističtí ordneři v německých uniformách nebo s páskou s hákovým křížem na rukávě o převzetí moci. Ve Vyškově se jim to nepodařilo zásluhou starosty dr. Hona. V německých obcích kromě stavění slavobrán k uvítání “osvoboditelů” se zaměřili na likvidaci četnických stanic v Komořanech a v Hlubočanech, na likvidaci menšinových českých škol a na šikanování jejich učitelů, na rozbíjení oken českým občanům a na vyhánění Čechů z vesnic ostrůvku.
Četnické stanice dostaly od okresního hejtmana Přikryla 15. března 1939 příkaz, že při obsazování četnické stanice nesmí klást Němcům odpor. V Komořanech vyzvali němečtí ordneři velitele stanice J. Zejdu, aby ihned opustil služební místnost; při odchodu byl fyzicky napaden ordnery, zbit (vyrazili mu devět zubů). (Moravský zemský archiv, B 68, K 61.)
Převážná většina Němců v jazykovém ostrůvku cílevědomě připravovala likvidaci demokratického zřízení. Stali se aktivními členy nacistické strany, vybudovali si ozbrojené úderky v každé obci ostrůvku. Podlehli henleinovské propagandě, že jsou obětí “české rozběsněné lůzy”. (Kronika Lysovic.) Nadšeně uvítali okupaci 15. března, stavěli slavobrány, likvidovali četnické stanice a české menšinové školy. Vůči českým spoluobčanům nastolili násilí a teror. Největší zvěrstva proti českým občanům provedli místní Němci. Podle usnesení centrálních orgánů NSDAP v Brně vybudovali okresní a místní strukturu NSDAP a horlivě plnili všechny pokyny na zcizení českého majetku, na brutální perzekuci bezohledným zneuctěním českých historických a státních tradic, svým podílem na germanizaci.
Po okupaci se Němci usazovali v protektorátních orgánech v okresních i nižších článcích, které přicházely do kontaktu s českým obyvatelstvem. Ve výpovědi F. Hůlky z Kučerova (čp. 13) je mimo jiné uvedeno: “Blockleitři se třikrát týdně scházeli a řešili místní otázky. U Němců převažovalo mínění, že Němci jsou od Boha národ určený k vládnutí, na práci jsou Češi. Po válce, kterou (Němci) vyhrají, jedna část Čechů půjde na Sibiř, druhá část bude dělat otroky v továrnách a u statkářů… (Moravský zemský archiv, MLS-C 141, inč. 1161, Lsp 62/46, K 139.)
Po 15. březnu 1939 Němci z jazykového ostrůvku dávali všemožně najevo svou radost z okupace a zániku Československa. Němečtí občané a ordneři v Komořanech postavili slavobránu, vyzdobili své domy německými vlajkami s hákovými kříži a nadšeně vítali německou armádu. Všechny české nápisy a státní znaky na veřejných budovách a na české škole byly odstraněny a zničeny. Řídící učitel české menšinové školy A. Sychra byl napaden, zbit a po několik dnů byl hlídán a nesměl vyjít z bytu. Všem českým občanům byla vytlučena okna a na ulici byli napadáni a biti ordnery. (Moravský zemský archiv, B 68, K 61.)
V Hlubočanech obsadilo 15. března kolem sedmé hodiny dvacet ordnerů četnickou stanici, četníky odzbrojili a převzali veškerý inventář strážnice. Ordneři po několik dnů četnickou stanici střežili. Na všech německých domech byly prapory s hákovými kříži. Pro příjezd německé armády byla i zde připravena slavobrána. Když se místní Němci nemohli dočkat příjezdu německých vojáků, poslali deputaci na německé velitelství do Vyškova, které pak do Hlubočan poslalo motorizovanou jednotku. Teprve pak Němci uvěřili, že jsou “osvobozeni”, a začala vlna násilností proti českým občanům. (Moravský zemský archiv, B 68, K 33.)
“16. března přijela do Lysovic 4. švadrona propagačního oddílu Postupim. Obec očekávala své osvoboditele vyzdobena vlajkami s hákovými kříži a slavobránou s nápisem ´Děkujeme našemu vůdci´. Za obyvatele přivítal osvoboditele starosta Johann Legner. Před školou pozdravil ředitel Essler příslušníky říšské branné moci a poděkoval vůdci za vykupitelský čin. Velitel jednotky npor. Richter vzal obec ve jménu říše do vlastnictví pod svou ochranu” – uvádí kronika Lysovic.
V kronice Čechyně je autentický záznam velitele německého vojenského útvaru: “Dne 17. 3. 1939 vtáhli jsme jako první německý vojenský útvar do Čechyně a byli jsme velmi mile přijati a zaopatřeni. Vyslovuji tady obci a všem Němcům v obci dík můj i mých vojáků. Doufám, že Čechyně bude zase brzy docela německá a budete mít sílu všechny nepřátele z obce brzy vyloučit.” (Kronika Čechyně, s. 145.)
V prvních dnech nacistické okupace se vedoucí činitelé SdP a němečtí ordneři zaměřili nejen na obsazení a odzbrojení četnických stanic, ale současně na likvidaci českých škol v jazykovém ostrůvku.
Učitel v Hlubočanech A. Drápal ve výpovědi Mimořádnému lidovému soudu uvádí: “15. března 1939 vnikli do školy starosta J. Singer s deseti ordnery, nařídili ukončit výuku a poslat školní mládež domů. Ve škole zničili československé státní znaky, obrazy prezidentů Masaryka a Beneše.” Měl zakázáno vzdalovat se ze školy a hlídali jej dva ordneři. A. Richter mu vyhrožoval, že pokud se neodstěhuje, bude zastřelen i s rodinou. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
V Komořanech 15. března skupina německých ordnerů v čele s M. Kohlkopem obsadila českou školu. Žáky ze školy vyhnali, učitele A. Sychru prohlásili za zatčeného a hlídali jej několik dnů. Ve škole odstranili a zničili státní znaky a obrazy prezidentů Masaryka a Beneše. Zařízení školy částečně demolovali. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 1169, Lsp 662/46, K 166.)
V Terešově vnikla 15. března ráno do školy skupina ordnerů v čele s A. Richterem. Školní děti vyhnali ze školy, učitele J. Jiříka zavřeli ve školním bytě a hlídali jej. (Tamtéž, … inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
Stejným způsobem likvidovali všechny české školy ve všech obcích německého ostrůvku. Jen A. Drápalovi se podařilo přestěhovat českou školu z Hlubočan do dvora statkáře J. Podivínského. Zůstala zde do září 1940. Tehdy K. H. Frank, který byl v Lysovicích, poradil, jak mají “německým způsobem” českou školu odstranit. Hlubočanští Němci pak statkáře Podivínského zbili, jeho byt a zařízení školy zdemolovali. (Moravský zemský archiv, MLS, … inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
Nacističtí funkcionáři společně s ordnery uskutečňovali morální i fyzický nátlak, aby se čeští občané vystěhovali.
V Hlubočanech obsadili 15. března zbytkový statek Jana Hytycha němečtí ordneři v čele s představitelem místní NSDAP J. Fischerem. Po tři dny zakázali opouštět dům a před domem hlídkovali. 18. března mu cihlami vytloukli v domě okna. A. Richter, J. Schurius, J. Fischer a M. Legner se přičinili, aby na majetek Jana Hytycha byla uvalena nucená správa 16. června 1941 a v srpnu 1943 byla jeho půda rozdělena mezi německé obyvatele Hlubočan. Veškerý dobytek a inventář byl mu odebrán. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 1926, Lsp 939, K 182.) Násilnosti byly prováděny proti všem nepohodlným českým občanům. 30. května 1939 Němci v Terešově vytloukli 17 okenních tabulek hajnému R. Prokešovi. 6. července vytloukli okna Fr. Kudličkovi, který odmítl posílat děti do německé školy. Tentýž den rozbili 9 okenních tabulek v domě Čecha A. Gottwalda č. 27, který měl za manželku Němku. (Tamtéž.)
Přepadení statkáře J. Podivínského a likvidaci poslední české školy v německém ostrůvku (dle návrhu K. H. Franka) připravil A. Richter, Zellenleiter NSDAP v Hlubočanech. Akci projednal ve výboru NSDAP v úzké součinnosti s velitelem četnické stanice strážmistrem Heinkelem, který byl později u gestapa. Vpodvečer 24. září 1940 se shromáždili všichni muži spolu s mládeží z Hlubočan v počtu kolem 200. V pochodovém tvaru a za zpěvu nacistických písní se přesunuli na nádvoří statku. Na zídce u statku seděl J. Podivínský, který byl na půl těla ochrnutý. A. Richter jej shodil ze zídky s výkřikem: “Wie wollen Sie uns noch weiter hier Tschechisieren” a společně s dalšími účastníky jej bili. Domácí lidé jej pak ukryli v místnosti pro krmivo. Další Němci vnikli do budovy, sekerami rozbili uzavřené dveře, a kdo před nimi neutekl, toho surově ztloukli. Tak ztýrali vedle J. Podivínského i Jos. Havlíka, jeho manželku a dceru. V domě zdemolovali bytové zařízení Podivínského a kancelář, dále byt úřednice Jos. Klvečkové. Vnikli do české menšinové školy a rovněž zdemolovali veškeré zařízení. Současně rozbili všechna okna ve statku, celkem 157 okenních tabulek. Po zdemolování obydlí, statku, kanceláře a školy se pak na povel seřadili do čtyřstupu a za zpěvu německých písní odešli do vesnice.
Po odchodu německých násilníků se na místo dostavili příslušníci četnické stanice a později i gestapa z Brna. J. Podivínský byl bez výslechu zatčen a odvezen do Brna, kde jej dva dny vyslýchali. Gestapo vydalo zákaz přístupu ke statku, zákaz jakéhokoliv vyšetřování a fotografování zdemolovaných místností. Tak němečtí nacisté prosadili svůj záměr – zlikvidovali poslední českou školu v německém ostrůvku. Rodina J. Podivínského se musela vystěhovat a na velkostatek J. Podivínského byla 26. září 1940 uvalena nucená německá správa. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 449, Lsp 18/45, K 93 a dále B 68, K 33; rovněž Vyškovské noviny č. 7 z 17. VIII. 1945.)
V obcích ostrůvku tak byli všude vyháněni nepohodlní čeští občané. Na ulicích v obcích ostrůvku se nesmělo české obyvatelstvo shromažďovat a česky mluvit; ihned byli německými ordnery rozháněni a fyzicky týráni. Němci zpočátku konali každodenní průvody s říšskou vlajkou v čele a vyžadovali arijské zdravení. Později na to navazovaly parádní pochody Hitlerjugend v uniformách s dýkami, bubínky a s vlajkou s hákovým křížem. (Kronika Komořan.)
V německém jazykovém ostrůvku bylo v době okupace české obyvatelstvo pronásledováno a vystěhováváno. K 1. lednu 1945 bylo v Kučerově 690 obyvatel, z toho 20 občanů české národnosti (původně 62), v Lysovicích z 450 obyvatel jen 10 Čechů (původně 33), v Rostěnicích ze 421 obyvatel 21 českých (nezměněno), ve Zvonovicích z 280 10 Čechů (původně 14). (Okresní archiv ve Slavkově, č.j. 188 – K 15.) Vedle zdvořilostních návštěv německých jednotek sloužily německé vesnice k jejich dočasnému ubytování a odpočinku. V Čechyni se první pobyt německého vojenského útvaru uskutečnil od 17. března do 3. dubna 1939 a další v květnu 1941, kdy se zde po tři týdny zotavovala standarta SS, zdecimovaná na řeckých bojištích. (Kronika Čechyně, s. 151 – 155.) V období okupace měli místní Němci v těchto obcích všechny výhody jako říšští Němci, včetně vyšších zásobovacích přídělů. Jako přesvědčení nacisté sloužili v německé armádě, policii i jednotkách SS. Veškeré záznamy o počtu odvedených a činnosti NSDAP byly však koncem války zničeny. Lze jen přibližně odhadovat počty mužů sloužících v německé armádě a policejních orgánech podle číselného poměru mužů a žen v obcích. K 1. lednu 1945 uvádí statistika v Čechyni 76 mužů a 235 žen, v Kučerově 103 mužů a 343 žen, v Komořanech 88 mužů a 251 žen, v Lysovicích 39 mužů a 280 žen. (Okresní archiv ve Slavkově, č.j. 188 – K 15.)
V době přibližující se fronty byly vytvářeny jednotky volkssturmu, sestavené z mládeže a vysloužilých vojáků ve věku od 16 do 60 let. V každé obci byla vytvořena jednotka v čele s velitelem. V Kučerově byl velitelem M. Sperka, - učitel, ve Vyškově A. Schmidt – knihtiskař. Okresním velitelem volkssturmu ve Vyškově byl mjr. Knőtig, agendu vedl K. Janoschek. (Zemský archiv Brno, MLS – C 141.) Jednotky byly vyzbrojeny pěchotními zbraněmi a pancéřovkami. Byl prováděn pravidelný výcvik. V. Žampach ve své práci uvádí: “17. dubna 1945 absolvoval volkssturm z Brna a okolí … stejnou cestu k Pohořelicím … Vybaveni různorodými uniformami nebo pouze v civilním obleku s páskou na rukávech, pochodovali, starší spíše pokulhávali, směrem k frontě. Většinou nesli na ramenou tankové pěstě, což větším dílem vysvětluje, proč Rudá armáda měla na přístupech k Brnu tak velké tankové ztráty…” (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna, s. 12.) od fašistů z vyškovského směru. Tyto svazky osvobodily první obce Vyškovska. 23. dubna to byly Bošovice, 24. dubna Otnice, Hostěrádky-Rešov, Šaratice, Zbýšov, Hrušky, Křenovice (část) a Lovčičky. 25. dubna byly osvobozeny Holubice, zbytek Křenovic, Milešovice, Vážany nad Litavou, Velešovice, Kobeřice, Slavíkovice. 26. dubna byl osvobozen Slavkov. Na vyškovském směru šlo především o postupné ničení a obsazení jednotlivých opěrných
Po osvobození Brna se pro německé velení jasně rýsovala dvě ramena kleští Rudé armády při provedení vstřícného úderu ze severu od Ostravy a z jihovýchodu od Brna, obě směřující k Olomouci, kde by se měla uzavřít. Tím by se značná část Schőrnerovy skupiny Mitte ocitla v obklíčení. Proto soustředili fašisté veškeré úsilí na to, aby zabránili Rudé armádě tento záměr uskutečnit.
V dané situaci se velení 2. ukrajinského frontu rozhodlo k provedení úderu na směru Vyškov, Prostějov, Olomouc. 27. dubna po ukončení příprav byl útok v úseku průlomu zahájen. I přes účinnou třicetiminutovou dělostřeleckou průpravu v úseku průlomu využívali Němci všech prostředků k zastavení pronikajících jednotek Rudé armády. Ani protizteče a zasazení samohybných děl Ferdinand Němcům nepomohly a jejich jednotky s těžkými ztrátami ustoupily. Útvarům 81. gardové střelecké divize se podařilo obchvatem obejít Rousínov a čelním útokem jej osvobodit. “Za dvě hodiny prchá německá armáda i s čechyňským a komořanským volkssturmem do Vyškova. Na polích leží padlí, mezi nimi je i 32 rudoarmějců…” (Kronika Rousínova.) O zasazení dalších skupin volkssturmu nejsou dostupné zprávy. V německé obci Kučerov velitel jednotky volkssturmu učitel Sperka uprchl se svou ženou a dcerou na západ. (Kronika Kučerova.)
Tentýž den okolo 17. hodiny po krátkém střetnutí byla osvobozena (pro německé obyvatele “obsazena”) vesnice Čechyně v německém jazykovém ostrůvku. Jednotka volkssturmu bojovala po boku německé armády v bojích o Rousínov. Při tomto střetnutí padl jeden sovětský voják.
Na vyškovském směru postoupily nejdále jednotky 93. gardové střelecké divize; její 285. střelecký pluk v nočním boji ovládl další německou obec Kučerov a 273. pluk německou obec Lysovice. I když nepřítel nekladl velký odpor, padli tři sovětští vojáci.
28. dubna mezi 4. hodinou a 6,30 obsadil 235. gardový střelecký pluk obec Komořany, před kterou 27. dubna ve večerních hodinách zastavil postup. Boj byl prudký a vyžádal si pět obětí z řad rudoarmějců. Na směru Lysovice – Topolany postupoval 278. gardový střelecký pluk. Podařilo se mu do 9. hodiny vyjít k obci Hlubočany a do 10 hodin Hlubočany i blízký Terešov obsadit. V tomto boji padl v Hlubočanech jeden a v Terešově dalších šest sovětských vojáků. 29. dubna v dopoledních hodinách obsadil 233. gardový střelecký pluk poslední německé obce Zvonovice a Rostěnice a pokračoval v postupu na Brňany a Křečkovice. Zde vojáci pluku zajistili dosaženou linii a společně s dalšími pluky pak vytvářeli poloobklíčení vyškovského uskupení Němců. Velitel 81. gardové střelecké divize zabezpečil provedení obchvatného manévru, který vedl k menším ztrátám vlastních vojsk a rovněž k menším škodám na civilním a veřejném majetku.
30. dubna zahájila Rudá armáda přímý boj o okresní město Vyškov. Přitom musela odrážet protizteče německé pěchoty, podporované tanky a obrněnými transportéry 19. tankové divize. Přes odpor nepřítele 81. divize všechny protizteče odrazila, do 19 hodin ovládla Vyškov a postoupila severně Vyškova. Ve městě zůstala ohniska odporu na Riegrově náměstí a v parku. Sovětští vojáci ohniska odporu 1. května zlikvidovali.
Po šesti letech bylo od okupantů osvobozeno město Vyškov. Daň za osvobození byla vysoká. Na území města a v jeho blízkém okolí položilo své životy kolem 150 příslušníků Rudé armády, mezi nimi hrdina SSSR mjr. A. Michajlovič Vatagin a další. (Srovnej: Mikš, J.: Na vyškovském směru.)
Osvobození Vyškovska definitivně rozdělilo občany české a německé národnosti. Pro české občany znamenalo konec fašistického útlaku a zažehnání nebezpečí likvidace českého národa. Osvobození bylo výsledkem národněosvobozeneckého zápasu, jehož vyvrcholením se stala osvoboditelská úloha Rudé armády; umožnila dále rozvíjet národní a demokratickou revoluci. Ve všech obcích čeští občané vítali své osvoboditele jako slovanské bratry, ale současně podle možností pomáhali sovětským vojákům vyhánět německé okupanty. Všichni utlačovaní a ponižovaní čeští občané projevovali nesmírnou radost z osvobození – jak dokazují mimo jiné zápisy z obecních kronik.
Pro fanatické občany německé národnosti však porážka Německa znamenala konec nacistických iluzí o panství nad českým národem a dalšími slovanskými národy. Sen o světovládě skončil krachem. Všichni zbraněschopní muži sloužili v nacistické armádě a policejních složkách. Jako fanatičtí nacisté se podíleli na potlačování i vyvražďování národů okupovaných zemí. Jejich postoje charakterizují např. tyto události:
12. prosince 1943 byl Martin Hrustak z Čechyně vyznamenán Hitlerem Rytířským křížem Železného kříže a 20. 4. 1944 ho Hitler - jako 473. vojáka německé branné moci – vyznamenal Dubovou ratolestí k Rytířskému kříži Železného kříže. (Vyškovské noviny z 4. I. 1944 a z 20. V. 1944.) Ke konci války syn F. Singera z Hlubočan, který se podílel 21. května 1940 na stržení sochy T. G. Masaryka a památníků M. Tyrše a Fr. Palackého ve Vyškově, příslušník SS, zběhl od své jednotky a tajně se vrátil do Hlubočan. Doma pak zastřelil otce, všechny sourozence i sám sebe. Z rodiny se zachránila jen matka, protože nebyla doma. Oba příklady ve své podstatě charakterizují postoje fanatických německých občanů. Těžce nesli porážku fašistického Německa a hovořili o obsazení, nikoliv o osvobození svých vesnic. Přešli do zvláštního druhu ilegality, uzavřeli se mezi sebou, skryli se za pevně zavřená vrata a dveře, někde vyvěsili i bílé prapory.
V průběhu roku 1945 spáchalo sebevraždu 5 558 Němců na území ČSR Motivem byl pocit viny za konkrétní spáchané činy v době okupace a také nejistota a obavy z příštích dnů. (Staněk, F.: Odsun Němců z ČSR, s. 54.)
Před koncem války, k 1. lednu 1945, bylo na Vyškovsku 4 774 občanů německé národnosti, z toho v jazykovém ostrůvku 3395. (Okresní archiv ve Slavkově, č.j. 188 I, K 15.) Část z nich na pokyn K. H. Franka odešla koncem dubna (byli to nejhorlivější zastánci místních nacistů); někteří Němci odcházeli s ustupující německou armádou.
V průběhu osvobozování obcí jsou všude vytvářeny revoluční národní výbory jako revoluční orgány lidu a nositelé státní moci. Ve všech obcích jazykového ostrůvku byl z české menšiny zvolen národní výbor. Tam, kde byl malý počet českých občanů, jmenoval ONV správce obce. V Kučerově pro nedostatečný počet Čechů pověřil ONV správcem obce J. Urbance z Brňan; ten správu obce převzal od dosavadního starosty Johanna Drabka. (Kronika Kučerova.) V Komořanech byl ustaven revoluční národní výbor. Nové orgány státní moci musely řešit vedle zabezpečení zásobování obyvatelstva i otázky občanské bezpečnosti. V dané době procházelo Vyškovskem tajně mnoho cizinců, vracejících se z různých částí Evropy domů, případně také ti, kteří utíkali před spravedlností; tito byli vesměs ozbrojeni a na domácích lidech si vymáhali jídlo a oblečení. Němečtí běženci nacházeli u svých soukmenovců podporu a někdy i delší ilegální pobyt. Zabránit příchodu takových nezvaných hostů, drancování či vykrádání obyvatelstva nebylo v silách nově utvářené Národní bezpečnostní stráže, proto se také žádný místní národní výbor neobešel bez ozbrojené skupiny, která většinou neměla zvláštní název a spolupracovala s Národní bezpečnostní stráží.
K nejdůležitějším úkolům všech protifašistických sil sdružených v Národní frontě patřilo po osvobození zrušení všech správních a násilnických orgánů a institucí vytvořených režimem okupantů a zrádců, zřízení nových orgánů státu a veřejné správy – lidem volených národních výborů. Vláda Národní fronty ve svém programu, přijatém 5. dubna 1945, uvádí: “Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, že lid je jediným zdrojem státní moci. … Vláda bude budovat veškerý život na základě široce demokratickém, zabezpečí lidu všechna politická práva a povede neúprosný boj za vymýcení všech fašistických prvků.” (Program nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků. In:Sbírka dokumentů, s. 9 – 29.)
Na zasedání ONV ve Vyškově 10. května 1945 byla věnována pozornost vytváření orgánů lidové moci v německých obcích a zajištění bezpečnosti občanů. Byly zřízeny komise k soupisu majetku Němců, fašistů, kolaborantů a zrádců. (Okresní archiv Vyškov, Protokoly ze zasedání ONV, K V5/1 1945.)
18. května byl vydán zatykač na představitele okupační moci ve Vyškově. Byli to A. Appelt, JUDr. J. Bergmann , W. Buresch, P. Cernak, J. Drabek, dr. K. Feike, H. Granzer, Fr. Haas, Fr. Hanenstein, L. Heinerle, K. Janoschek, J. Kettner, H. Knőtig, K. Matzal, Fr. Pospischil, Fr. Rossak, E. Schatek, Jar. Taborek, M. Tobias, E. Zorn, J. Žerdecky a Ing. Zd. Zmenova.
V další dny byl vydán zatykač na dr. Fikeho a Werdenitskovou (22. května), na učitele Neckaře z Rybníčka a lesního správce Kameníčka z Nových Dvorů (25. května). (Tamtéž.) Současně byla ustavena komise pro zkoumání činnosti ředitelů a učitelů škol v období okupace.
Pod vedením kolonizačního referenta Chalupy zahájily komise soupis německého majetku. 18. května bylo protokolárně zapsáno 22 nemovitostí německých příslušníků. 25. května schválil ONV jmenování prvních jedenácti národních správců u jedenácti usedlostí v Terešově.
Kolonizační referát vedl od 1. 6. 1945 Vojtěch Celý a komisař M. Tomášek. Postupně docházelo k jmenování národních správců na usedlostech v jednotlivých obcích německého ostrůvku. Správním komisařem obcí ostrůvku byl jmenován Hradský.
Z členů národního výboru v Hlubočanech a Terešově byla ustanovena společná správní komise pro Hlubočany a osadu Terešov. 10. 7. 1945 rozhodl ONV jmenovat ve všech obcích německého jazykového ostrůvku mimo Komořany a Čechyni (kde byla silná česká menšina) šestičlenné správní komise. K zamezení šíření nepřátelských zpráv bylo 22. května 1945 rozhodnuto odebrat Němcům a fašistům radiopřijímače. Ze stejného důvodu bylo rozhodnuto nepovolovat německé bohoslužby a kázání v Rostěnicích faráři německé národnosti. (Protokol ze zasedání ONV.)
Přes postupné ustanovování národních správců do zemědělských usedlostí mohli němečtí vlastníci nadále pracovat ve svém statku i v místě pobytu. ONV vypracoval návrh mezd německým zaměstnancům a způsob jejich vyplácení. Funkcionáři nacistické strany a okupantského režimu, pokud neuprchli, byli soustředěni do tábora zajištěných osob. Část jich byla po prověření okresní vyšetřující komisí propuštěna. 22. 6. 1945 tak bylo propuštěno 24 osob. Komise také rozhodla o přemístění německých dětí do 14 let z tábora zajištěných do dětského domova ve Vyškově. Na základě kladného šetření okresní vyšetřující komise vydal ONV 59 osobám osvědčení, že se na ně nevztahuje platnost nařízení o Němcích. V roce 1946 bylo vydáno dalším 11 osobám osvědčení o vynětí z nařízení o Němcích a zamítnuta žádost o vynětí 14 osobám. (Protokol ze zasedání ONV 1946.)
V září 1945 ustavil ONV funkční komisi pro odsun Němců. Byla složena z okresní vyšetřující komise, bezpečnostního referenta ONV a evakuačního důstojníka ministerstva vnitra. Odsunová komise pracovala ve složení: Fr. Gabrlík, Fr. Chládek, Dominik Kaláb, npor. Fr. Myška, Fr. Slavíček, V. Švarc, K. Vejmola.
Rostoucí počet žadatelů o úpravu československého státního občanství občanů německé národnosti vedl k ustavení prověřovací komise. Stalo se tak 1. února 1946 a v jejím čele byl předseda ONV R. Podaný; jejími členy byli dále K. Vejmola, V. Celý a B. Sedlák, členové rady ONV. (Okresní archiv V5 K 214, č.j. 198 A/72.)
V přípravném období pro přemístění německého obyvatelstva komise pro přesun spolupracovala úzce s místními orgány pověřenými zemědělským osídlováním. V lednu 1946 byla uskutečněna v Kučerově, Komořanech, Hlubočanech, Rostěnicích a Čechyni kontrola německých usedlostí, ve kterých nebyli ustanoveni národní správci. V období nedostatku potravin zde bylo zabaveno 27 697 centů obilí a olejnin, 77 kusů hovězího dobytka, 55 vepřů a desítky kusů drůbeže. (Protokoly ze zasedání ONV Vyškov 1946, zápis z 25. I. .)
Na základě výnosu ministerstva vnitra z 5. listopadu 1945 č. B-300/1183 uskutečnil ONV jmenný soupis všech osob německé národnosti a sestavil kartotéku evidenčních listů. V evidenčních lístcích a ve jmenném soupisu byly osoby německé národnosti roztříděny do několika kategorií tak, aby osoby nepřátelské a nespolehlivé mohly být odsunuty dříve.
ONV k 15. září 1945 sestavil seznam všech Němců podle jednotlivých soudních okresů (Bučovice, Slavkov a Vyškov). Celkem bylo Němců 2970, z toho 571 mužů, 1609 žen a 790 dětí do 14 let.
Po ustanovení národních správců a počátkem zemědělského osídlování německých obcí byla část práceschopných Němců zaměstnána zejména v zemědělství a průmyslu na vyškovském okrese.
Přemístění se nevztahovalo
- na příslušníky československých vojenských jednotek národnosti německé;
- na osoby, které se prokázaly, že do 10. 2. 1946 podaly žádost o zachování československého státního občanství;
- na manželky a děti československých státních občanů žádající o vrácení československého státního občanství, na manžele žen české a slovenské národnosti a jejich děti;
- na Němce, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky … přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky. (Dle Směrnice min. vnitra č.j. B 300/1990.)
Jedinou výjimkou z německých občanů v jazykovém ostrůvku byl Fr. Kutscherauer, krejčí ze Zvonovic č. 48, příslušník československé zahraniční jednotky ve Francii. Po porážce Francie byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, později pod dohledem nasazen na práci ve Vídni v roce 1944. Společně s celou rodinou byl vyňat z nařízení o Němcích. Překonání nacionalistických vlivů bylo u něho podmíněno novým poznáním a skutečností v jiném prostředí. (Okresní archiv, K V5 66 č.j. 192/66.)
Přemístění podléhaly také duchovní osoby německé národnosti, faráři v Rostěnicích a Komořanech. Jejich jména však nejsou v seznamu přemístěných Němců. Podle protokolu ONV Vyškov měl rostěnický farář Fr. Rodl potvrzení o antifašismu. ONV rozhodl 3. srpna 1945 nepovolovat německé kázání a bohoslužby v Rostěnicích.
V Kučerově byl farář české národnosti Vybíhal, jeho kuchařka byla Němka Ida Hubeová, která získala československé státní občanství. (Okresní archiv Vyškov K V5 66, Protokoly ze zasedání ONV 1945 a 1946.)
V průběhu roku 1945 dobrovolně a ilegálně přecházeli do Rakouska také někteří Němci z Vyškovska.
Podle seznamu občanů bylo z přemístění vyňato celkem 184 osob ze smíšeného manželství nepodléhajících odsunu (na základě jejich žádosti o československé občanství). V jednotlivých obcích to bylo následující: Čechyně 42 osob, Hlubočany a Terešov 40, Komořany 32, Kučerov 9, Lysovice 16, Rostěnice 13 a Zvonovice 32 občanů. Jména jsou uvedena ve spise. (Okresní archiv Vyškov, K V5 66 č.j. 192/66.)
Tento stav je potvrzen spisem ministerstva vnitra z 31. 12. 1946, kde na základě podaných seznamů osob žijících ve smíšených manželstvích a úlevách pro některé osoby německé národnosti byly zaslány legitimace pro 94 rodin a pro 3 jednotlivé osoby v okrese, celkem 97 legitimací. Ministerstvo vnitra současně připomnělo, že “do seznamů měla být pojata veškerá smíšená manželství v jednotlivých obcích okresu, a to i ta, z nichž 1) manžel Němec jest případně internován, 2) jest nezvěstný, 3) byl již odsunut a rodina zůstala zde, 4) jest v soudní vazbě, 5) jest mimo území republiky (př. válečný zajatec) nebo z jiných důvodů žije odloučeně od rodiny”. (Okresní archiv Vyškov, spis č.j. B 300/23732-46.) Z přemístění byly vyňaty na základě návrhu obvodního lékaře osoby nemocné a přestárlé.
V období před přemístěním byly s hlavou rodiny sepisovány na MNV a ve správních komisích jednotlivých obcí protokoly, kde vedle poučení, jak se připravit, mohli se vyjádřit k místu přemístění. Protokoly sepsali komisař politické správy M. Tomášek a F. Molínek.
Před soustředěním k přemístění do sběrného střediska ve Vyškově byl představitel rodiny písemně uvědomen, který den bude do sběrného střediska přepraven, že si může vzít svršky nezbytné k uspokojování životních potřeb a k vykonávání zaměstnání (do 80 kg na osobu), potraviny na sedm dní, hotové peníze, nejvýše však 1000 marek, a drobné upomínkové předměty. Každá osoba měla být řádně oblečena, obuta a měla mít odpovídající přikrývku, dále jídelní misku, příbor a osobní doklady.
Do sběrného střediska je i s jejich zavazadly odváželi noví osadníci na vozech. Přemístění německého obyvatelstva na základě rozhodnutí postupimské konference z 2. srpna 1945 a podle konkrétního plánu Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 20. listopadu 1945, která rozhodla, že odsun Němců z Československa proběhne od ledna do října 1946, organizovaly pak československé úřady.
První vagóny z Vyškova byly připojeny k transportnímu vlaku 29. května 1946. Transportní vlaky měly vždy 40 vagónů pro přemísťované osoby, jeden vagón s potravinami na cestu, jeden vagón pro doprovodnou stráž a jeden vagón pro zdravotní službu. V jednom vagónu mohlo být nejvýše 30 osob, v jednom transportu nejvýše 1200 osob. Transporty z jižní Moravy směřovaly přes Prahu do americké okupační zóny v Bavorsku.
Ze sběrného střediska ve Vyškově bylo celkem přemístěno 2436 Němců. Podle trvalého bydliště se jednalo o 37 Němců z Brna, 4 z Olomouce, 2 z Prostějova; po jedné osobě z Moravské Ostravy, Moravské Třebové, Svitav a Nového Jičína. Z Vyškovska bylo přemístěno celkem 2389 osob německé národnosti, z toho 14 Němců z Vyškova, dva z Rousínova a dva ze Slavkova. Z německého jazykového ostrůvku bylo přemístěno 2371 osob německé národnosti. (Okresní archiv Vyškov, K V5 66, Seznamy osob v transportu…)
Příprava a průběh přemístění Němců vyžadovaly mimořádné úsilí revolučních orgánů lidové moci, ONV ve Vyškově, jeho komisí, MNV a správních komisí v jednotlivých obcích. Přemístění proběhlo ukázněně a bylo dobře organizováno. ONV se na svých zasedáních postupně zabýval potrestáním nacistických zločinců a přemístěním Němců. Odsunovací komise požádala 20. září o souhlas, aby odsouzení Mimořádným lidovým soudem v Brně s trestem do pěti let byli rovněž přemístěni. 4. října 1946 pak projednal a povolil přemístění u 25 Němců potrestaných lidovým soudem trestem do deseti let. Nepovolil přemístění Vl. Janala z Vyškova, odsouzeného na 12 let. Jeho žena byla přemístěna. (Okresní archiv Vyškov, K V5/2; Protokoly ONV 1946.)
Podle přehledů Mimořádného lidového soudu v Brně C 141, kniha 1 – 8 Moravského zemského archivu v Brně bylo z Vyškovska přes 200 Němců za zločiny páchané proti Československu podle dekretu prezidenta republiky z 19. června 1945.
Pro informaci uvádím některé nejzávažnější případy. Okresní hejtman J. Bergmann byl odsouzen na doživotí stejně jako vládní komisař Vyškova K. Matzal. Oběma byl v roce 1954 snížen trest a v roce 1955 byli vysídleni do Německa. Vedoucí funkcionář okresu Ortsleiter J. Drabek byl odsouzen na dvacet let těžkého žaláře. V Kučerově a Hlubočanech byli za zločinné úklady proti republice odsouzeni M. Bernard na 25 let těžkého žaláře stejně jako R. Legner a J. Wittek na 20 let. Z Hlubočan byli dále odsouzeni A. Neckař, J. Rotter a M. Janeček na 15 let těžkého žaláře.
V protokolech a rozsudcích Mimořádného lidového soudu v Brně jsou zločiny Němců, fašistů a jejich pomahačů objektivně a důsledně zjištěny. Dosud však tyto skutečnosti nejsou veřejnosti známé a proti snahám o očernění naší republiky odsunutými Němci nejsou využívány. Z rozboru těchto dokumentů MLS také vyplývá, že řada drobných funkcionářů nacistických organizací nebyla souzena pro nedostatek času stanoveného pro odsun. Byli proto přemístěni bez soudu.
Podstatná část Němců přemístěných z Vyškovska byli pracující občané, kteří podlehli nacistické propagandě, uvěřili, že patří k vyvolenému národu. Svým podílem aktivně pomáhali nebo asistovali při zradě demokratické republiky, podíleli se na likvidaci československé vlasti a zneužívali svého postavení při ponižování a zotročování českého obyvatelstva. Přemístěním německé menšiny se antifašistické národněosvobozenecké hnutí zbavovalo silné a zfašizované německé skupiny obyvatel a vytvořilo podmínky pro konsolidaci osvobozené lidové a demokratické republiky.
Okresní národní výbor ve Vyškově na svém zasedání 10. prosince 1946 schválil vyúčtování přemísťovací akce. ONV ze svých skladů zásob textilií a jiného materiálu vydal pro vybavení přemísťovaných Němců zásoby v hodnotě 5500 Kčs. Dále pak zakoupil oděv, obuv, prádlo a další materiál pro vybavení přemísťovaných za 35 194 Kčs. Ve výdajích nejsou započteny náklady na stravování.
K 10. 12. 1946 činil celkový počet přemístěných Němců 2 460 osob. (Okresní archiv Vyškov, K V5/2, Protokoly ze zasedání ONV 1946.) V souvislosti s ukončením přemísťovací akce bylo likvidováno sběrné středisko ve Vyškově, jehož velitelem byl J. Zedník.
Hromadný transfer německého obyvatelstva byl po organizační a materiální stránce náročnou operací, která si v celostátním měřítku vyžádala značné náklady. Národní banka uvolnila na vybavení přemísťovaných osob zhruba jednu miliardu marek, finanční výdaje na zajištění transferu byly propočteny na 500 milionů Kčs. (Staněk, F.: Odsun Němců z ČSR 1945-1947.)
Význam přemístění německých občanů výstižně zhodnotil dr. Eduard Beneš: “Veliká a osudová kapitola našich národních dějin, která tolikrát o nich rozhodovala, o celém našem osudu – a byla by v našich dějinách aspoň dvakrát zavinila naši národní smrt –, byla tím konečně uzavřena. Také jeden z nečekaných důsledků politiky Mnichova.” (Beneš, E.: Paměti.)
V dopise W. Jakschovi v prosinci 1942 E. Beneš zdůrazňuje: “Bylo by osudnou chybou, kdyby se začalo říkat, že to záleží jen na Češích a na tom, co udělá republika v německé věci. Němců je 80 milionů a malý československý národ nemůže žít se stálým německým revolverem na prsou.”
Prozíravost E. Beneše se projevila již v době úplné porážky nacistického Německa, kdy varoval před revanší. Tehdy se to zdálo neuvěřitelné, že by Češi mohli někdy zapomenout na hrůzy německé okupace a války.V prosinci 1945 E. Beneš varoval:
“A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako právě v politice!”
(E. Beneš na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů, Praha 14. XIII. 1945.)
Prorocká slova prezidenta Beneše se v současné době začala naplňovat.
Doslov
V minulosti – tak jako i dnes – neustále usilují určité vládnoucí kruhy Německa o germanizaci sousedních slovanských států. Cíl je stejný, jen forma a metody se mění podle situace.
Dnes má sjednocené Německo opět kolem 80 milionů obyvatel. Nesmírně vzrostla jeho ekonomická síla. „Sudetoněmecký“ problém se stal hlavní překážkou česko – německého usmíření a brzdou normálních česko – německých vztahů. Tento problém není izolovaným jevem. Posuzování tzv. sudetoněmeckých požadavků je jedním z článků celého řetězce velmocenských snah sjednoceného Německa. Toto dnes směřuje od postavení centrální mocnosti v Evropě k evropskému velmocenství pod rozhodujícím ekonomickým, vojenským i politickým vlivem SRN.
Aktivity „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ nelze posuzovat izolovaně od globální strategické zahraniční politiky německé vlády. V jejich kontextu je třeba posuzovat i její politickou koncepci národnostních menšin. Již dnes na projektu pangermánské Evropy pracují dvě německá ministerstva: zahraničí a vnitra.
Česká republika se stala po rozbití Československa nejslabším článkem k prosazování pangermanizačních snah v Evropě. Geopolitické zajištění českých národních zájmů bylo značně oslabeno. Vazalská a podbízivá politika určité části našich mocenských elit podněcuje „sudetoněmecké“ předáky k aktivitě a tlakům na ČR. Německá vláda využívá předáků landsmanšaftu jako beranů v přední linii k prosazování německých velmocenských zájmů. Teorie zpochybňování české samostatnosti a státnosti, hesla o nadřazenosti Němců nad Slovany jsou v pangermánské ideologii (a také některými českými intelektuály typu protektorátního kolaboranta Vajtauera) dále rozpracovávána. Ještě nikdy v poválečné době nezazněla tak aktuálně výzva k vystoupení všech vlasteneckých sil proti novodobé hrozbě germanizace. Nejde přitom jen o obranu T.G. Masaryka, který nabádal, abychom měli na paměti, že za ekonomickou expanzí Německa se skrývá expanze mocensko-politická. Nejde také jen o obranu E. Beneše, který se stal hlavním terčem ze strany „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. Jde hlavně o obranu našich současných i budoucích národních zájmů po vzoru slavných národních tradic. Jde o obranu suverenity našeho státu a obranu českého jazyka. Metody ekonomického pronikání a podřizování si politických reprezentací s pomocí zájmových skupin, nenápadné ovlivňování duchovního a kulturního života a celé koncepce národních dějin, postupné prosazování dílčích ústupků pod heslem nápravy křivd a usmíření, vydělování dvoustranných jednání z rámce mezinárodněprávních aktů poválečného uspořádání Evropy, vytváření podmínek pro posilování německé menšiny, to je Drang nach Osten v nové podobě.
Na obranu českých národních zájmů vystupují dnes všichni poctiví vlastenci bez rozdílu politické příslušnosti, náboženského vyznání a ideologické orientace. Pravičácká propaganda inspirovaná stanovisky některých vládních představitelů se snaží označovat je za extremistické. Čeští vlastenci jsou však pro solidní vztahy ČR a SRN na bázi rovnoprávnosti, vzájemné výhodnosti a respektování suverenity našeho státu. Jsem pro co nejlepší vztahy s Německem, s jeho demokratickými institucemi a poctivými občany, kteří ctí principy skutečné demokracie, pohlížejí na český národ jako na činitele,bez něhož nelze utvářet základy evropské bezpečnosti.
Redakce: Ing. J. Mikš Připravil: JUDr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 jako svou 282. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Vyškov, Praha, květen 2009.
Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz