Diskuse o státní formě nového státu

Diskuse o státní formě nového státu byla obsáhlá. Kramář hájil monarchistickou státní formu anglického typu. Přitom v duchu svého starého neoslavismu a pod dojmem legionářských akcí počítal s nějakým ruským velkoknížetem spjatým s Romanovci, o jejichž návratu na ruský stolec nepochyboval. Většina delegace - i když v ní nebyla zpočátku jednota a jasnost - přistoupila nakonec na politický program washingtonské deklarace o republikánském charakteru nového státu.

V Ženevě byla projednána i osoba budoucího prezidenta. Beneš vysvětlil členům pražské delegace, „jaké postavení má hlava zatímní vlády, prof. Masaryk, jak ve veřejném mínění spojeneckých států, tak i mezi vojskem. Všem bylo samozřejmé..., že Masaryk bude prezidentem nového státu.“ Všeobecná jednota panovala v otázce ministerského předsedy vlády, kterým se měl stát Karel Kramář.

Dále bylo dohodnuto, že do definitivní vlády v Praze budou pojati i dva členové prozatímní vlády - Edvard Beneš jako ministr zahraničních věcí a Milan Rastislav Štefánik jako ministr vojenství. Vedle věcných důvodů, daných jejich dosavadní činností, tím byla zdůrazněna i jednota zahraniční a domácí politické akce. Dále byly projednány jmenovité návrhy na obsazení dalších ministerských křesel domácími politiky, přičemž definitivní výběr byl ponechán na jednání politických stran v Praze. Jednomyslně byla přijata i myšlenka, aby do definitivní vlády byl přijat i jeden německý politik jako krajanský ministr bez portfeje.

Ženevská jednání položila politický základ budoucího státu v okamžiku, kdy se uvnitř země začalo realizovat jeho konkrétní vytváření.

V téže době vedl však ve Spojených státech amerických T. G. Masaryk politická jednání, která daleko překračovala hranice rodícího se československého státu. Přecházel k budování širšího, demokratického celku, který by na federativním základě spojil národy střední, východní a jihovýchodní Evropy.

Počátkem října 1918 založil Masaryk ve Spojených státech organizaci nazvanou Středoevropská demokratická unie - The Democratic Middle-European Union. Stal se jejím předsedou i ideovým vůdcem.

Cílem této organizace bylo:

„1. Aby byla vytvořena souvislá bariéra svobodných, spolupracujících demokratických národů od Baltského až k Středozemnímu moři proti imperialistické útočnosti jako opora svobody a míru světa.

2. Aby bylo rozděleno Rakousko-Uhersko.

3. Aby tato instituce pomáhala k organizaci a upevnění nových států, kulturní i hospodářské reorganizaci střední Evropy.“

A z podnětu této organizace došlo ve dnech 23.-26. října ve Filadelfii ke kongresu potlačených národů střední, východní a jihovýchodní Evropy. Účastnili se jí zástupci Československa, Poláci, Jihoslované, Ukrajinci, Litevci, Rumuni, Italové, Řekové, Albánci, Židé a Arméni. Masaryk jako předseda kongresu zasedl ve staré Independence Hall do téhož křesla, v němž roku 1776 podpisovali George Hancock, Benjamin Franklin a Thomas Jefferson prohlášení nezávislosti nového amerického státu.

Deklarace společných zájmů středoevropských národů chtěla být počátkem zrození nové spolupráce národů střední, východní a jihovýchodní Evropy, „počátkem unie, která bude pomocníkem blaha a míru celého světa“.

Masaryk zde začíná realizovat svou dalekosáhlou koncepci na vytvoření nové, demokratické střední, východní a jihovýchodní Evropy. Její ideové základy shrnul do své práce Nová Evropa, vzniklé na cestě Sibiří a Tichým oceánem do Ameriky. V okamžiku, kdy v Evropě vrcholil boj za národní státy, začal Masaryk v Americe připravovat jejich nové spojení. Na mysli mu tanulo obdobné spojení, z něhož se 150 let předtím zrodily Spojené státy americké.

Ale tím již Masaryk daleko překročil realitu říjnových dnů roku 1918. Středoevropská unie se začala rozpadat ihned po ustavení samostatných národních států v Evropě. Koncepce na jejich sjednocení narazila na nepřekročitelné překážky a na rozhodný odpor v nich. Masarykův program nové, sjednocené a demokratické střední, východní a jihovýchodní Evropy se neuskutečnil.

Pasáž z knihy - Věra Olivová: Dějiny první republiky, str. 63-65

Vydala Společnost Edvarda Beneše, Praha, Karolinum 2000, ISBN -978-80-86107-47-9

Přišlo e-mailem