Den vlasti 2017, Rakousko

 Klosterneuburg, 17. září

Přivítání spolkového předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska (SLR) LAbg.a.D. Gerharda Zeihsela na sudetoněmeckém Dni vlasti v Klosterneuburgu.

Kvůli neustálému dešti dne 17. září 2017 se nekonal po slavnostní mši, celebrované farářem a okresním předsedou SLR Mag. Franzem Krausem - s kořeny v Poběžovicích a farářem ze St. Pölten Leonhard/Forst a Ruprechtshofenu - tradiční průvod s hudebním doprovodem Leopoldauer Musikverein na Sudetoněmecké náměstí k poctění mrtvých. Z tohoto důvodu Leopoldauer Musikverein pobavila četné lidi několika hudebními vystoupeními v Babenberger Halle. Hans-Günter Grech připoměl mrtvé, a symbolický věnec byl položen na jevišti. S doprovodem skladbou "Guten Kamerad" byla uctěna památka drahých mrtvých.

"Nic není rozhodnuto, co není podle práva“. Tato věta dobře vystihuje sudetoněmecko-české vztahy.

Není pochyb o tom, že se mnohé věci změnily v posledních 28 letech k lepšímu, zvláště na regionální a místní úrovni v České republice. To by nemělo být podceňováno. Změna v základních otázkách, která by vyprostila vztahy z ledu, dosud nenastala. Rasistické Benešovy dekrety jsou součástí českého právního řádu a jsou bráněny zuby nehty. Praha neudělala krok v otázce majetku sudetských Němců – bezpříkladné loupeži. Politici v Berlíně a ve Vídni proto podvádějí, když chválí údajné dobré a nejlepší vztahy s Českou republikou.

Německý Den vlasti, který se slaví každoročně v září, se nesmí zvrhnout v fázi propagandy usmiřovací kultury, která existuje i v řadách krajanů. Je to stále otázka udržení vzpomínek na velký zločin vyhnání, aby se zajistilo, že „nezaroste travou". Jelikož pravdu lidé, včetně těch z bývalých vyháněcích států, očekávají. A proto stále platí požadavek bývalého bavorského premiéra Maxa Streibla , „patrona" etnické skupiny: „Aby smíření mezi Čechy a Němci nebylo na obou stranách jen tématem pro projevy, ale došlo do srdcí lidí, pak musí být sudetští Němci zapojeni do tohoto procesu . Připomínám zapojeni. Nejen jej propagovat na stánku, nebo později informovat, jako o hotové věci, jako tomu bylo v případě přípravy Česko-německé deklarace. Němci, dodejme také sudetští Němci, reagovali na jednostranný pražský výklad deklarace velmi defenzivně.“

Za ocenění stojí především vytvoření Diskusního fóra a "Fondu budoucnosti". To bylo všechno. Výkonní čeští interpreti "tlusté čáry" Deklaraci jednoduše použiti k jejich politickým cílům. V Den vlasti bychom měli důkladně přemýšlet o chybách a opomenutích v sudetoněmecko-českých vztazích. Aby se nic podobného nemohlo opakovat.

V dnešních dnech česká média oznámila, že Walderodeova cesta k návratu vlastnictví je nyní otevřená. Aristokratická rodina Walderode/Kammerlander se po desetiletí snaží o vrácení svého majetku. Zesnulý Charles de Fours Walderode ztratil svůj majetek na základě Benešových dekretů jako Němec . Podařilo se mu však obnovit své československé občanství v roce 1947. Po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval do Rakouska.

Teprve v roce 1992 bylo obnoveno jeho občanství. Nicméně dosud mu nebyl vrácen majetek. Soud v Semilech rozhodl a potvrdil majetkové nároky aristokratické rodiny. Jedná se o nemovitost ve značné výši více než tři miliardy korun, což odpovídá 120 milionům eur. Například majetek, který patří dědičce Walderode, nyní obhospodařuje státní podnik „Lesy“ – který se údajně snaží mimosoudně dohodnout s vídeňskou dědičkou, Dr. Johannou Kammerlander, vdovou Charlese de Fours Walderodeho.

„Jedná se o trochu světla na konci tunelu sudetoněmecko-české otázky?" Ukončil Zeihsel své uvítání a pozdravil posluchače a čestné hosty.

Seznam hostů:

Státní zástupce Dr. Peter Fichtenbauer se svou ženou,

farář  Mag. Franz Kraus, děkan u Svatého otce SLR-okresní předseda St. Pölten/Poběžovice,

Anneliese Kitzmüller (mluvčí vyhnanců, Svobodná strana Rakouska (SSR)) s manželem,

poslanec Prof. Dr. Josef Höchtl (Rakouská lidová strana (RLS)), předseda rakouské Společnosti pro mezinárodní porozumění,

Johann Herzog (SSR), z Dokumentačního střediska rakouského odboje,

Volkmar Harwanegg (SPÖ),

Rada. Hansjörg Schimanek (WIFF/ Floridsdorf),

Velvyslanec Dr. Hans-Martin Windisch-Grätz,

Dipl.-Ing. Rudolf Reimann, předseda Svazu starorakouských landsmanšaftů v Rakousku (SSLR) s manželkou,

Norbert Kapeller s dcerami, generální tajemník SSLR,

Franz Lebeth, Klosterneuburgská krajská rada,

KR Erhard Frey,

Dr. Herbert Knauthe (Nový klub),

Studentská unie VdSt Sudetia - Zástupci sudetoněmecké mládeže,

Spolkoví, zemští a oblastní funkcionáři SLR :

doktor Rüdiger Stix, Dr. Helge Schwabová, Hubert Rogelböck, Dieter a Herta Kutscherovi, Edeltraut Frank-Häuslerová, Harald Haschke, Wolf Kowalski, Hans-Günter Grech a jeho manželka Christa Gudrunová, Gerda Neudeckerová a Leo Zahel ze Seligergemeinde atd.

Sudetehttps://drive.google.com/drive/folders/0B6WOVlZOHqxSmFVclBLcTNwcUk

Z projevu veřejného ochránce práv Dr. Petera K Fichtenbauera

Dr. Fichtenbauer pochází z Waldviertelu, narodil se v roce 1946 a vyrůstal s dětmi sudetoněmeckých vyhnanců v Groß Siegharts, a proto zná osud vyhnanců z rakouské strany. Bohužel, politika nikdy nevytvořila skutečný most s Čechy! „V poslední době, při vstupu České republiky do EU, řekla vicekancléřka Susanne Riess-Passer ve svém slavnostním projevu, že je nutné použít veto“ řekl mluvčí. Přednáška pak začala časem - po skončení první světové války:

"Mírové smlouvy ze St. Germain (10.9.1919) a Trianonu (4.6.1920) poskytly ČSR plochu 140.000 km2 s 13,6 miliony obyvatel. Když se v roce 1930 provedlo sčítání lidu, bylo 9,75 milionů = 66,95% Čechů a Slováků, 3,32 milionů = 22,5%, Němců, 720.000 = 4,9% Maďarů, 410.000 = 2.3 % Rusínů a 100.000 = 0,7% Poláků.

V rozporu s Wilsonovým principem poskytnutí práva na sebeurčení všem porobeným národům nebylo toto v českých zemích Němcům poskytnuto. V ústavě republiky, vyhlášené v říjnu a listopadu 1918 v českých zemích, bylo pro začleněná německá sídelní území německým Rakušanům jejich právo popřeno. Do prosince 1918 byly tyto oblasti vojensky obsazeny ČSR, do ČSR byla přidána německy mluvící území. To se stalo s čistě německými oblastmi, starým říšským územím Chebskem, částí území v okolí Weitry a Valtic, také  prusko-slezskou oblastí Hlučínska, takže pásem území, který ležel mimo historické hranice zemí Koruny české.

Výbušná síla národních záležitostí byla v poválečné Evropě vítěznými mocnostmi po roce 1918 ignorována. Faktor řádu, který rakouská monarchie představovala ve střední a východní Evropě až do roku 1918, byl zcela vyloučen, aniž by byl vytvořen jakýkoli stejně účinný nástroj v pásmu nástupnických států.

Ve svých pamětech z mírové konference MEMOIRE III, falšoval tehdejší ministr zahraničí Beneš i historická a statistická data. Pro životaschopnost nového státu Čechů a Slováků požadoval nutnost připojení německých sídelních oblastí a ubezpečoval, že podle švýcarského modelu bude němčina druhým národním jazykem. O slibu, uplatnit zásady švýcarské republikánské ústavy jako základu státního práva v ČSR, se po uzavření mírové Smlouvy ze St. Germain dále nemluvilo. Všechny pokusy o získání přinejmenším skromných samosprávných práv byly neúspěšné. U mnoha Němců vzniklo a upevnilo se přesvědčení, že jsou oběťmi fatálních následků formujících jejich politický osud. 

Nebylo obtížné, aby toto přesvědčení zvítězilo, zvláště když zvolený prezident ČSR Masaryk, při svém příjezdu dne 21.12.1918 do Prahy, řekl: "Vytvořili jsme náš stát. To určuje ústavní postavení našich Němců, kteří přišli do země jako imigranti nebo kolonisté.“ Toto prohlášení odradilo i jeho příznivce a nutně generovalo jednotnou frontu proti zařazení německých sídelních oblastí do ČSR. Vyvolalo postoj Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro společnou obranu a politickou jednotu sudetských Němců.  Vytvořilo společné německé národní vědomí, které  Rakousko považovalo za referenční zemi, a nemělo téměř žádné styčné body s Výmarskou republikou. Bez ohledu na vnitropolitickou historii ČSR je likvidace první československé republiky v letech 1938/39 spojována se „sudetoněmeckou krizí“, „Mnichovskou dohodou“ a „Protektorátem Böhmen und Mähren“. Je třeba poznamenat, že Hitler v žádném případě nechyboval se svým rétorickým požadavkem „osvobození“ sudetských Němců z českého jha.

Nacistický teroristický režim byl od roku 1939 rozšířen do českých zemí, ale jeho osud byl opět určen v zahraničí, jako tomu bylo před rokem 1918. Když v roce 1943 průběh války naznačoval, že ČSR bude spíše osvobozena z Východu, Beneš se silně přiblížil k SSSR. Při návštěvě Moskvy byla dne 12.12.1943 podepsána smlouva o přátelství se Stalinem. Beneš navrhl úplné, neomezené vyhnání sudetských Němců. Ve vděku za schválení od Stalina se Beneš stal nadšeným zastáncem polského posunu na západ a posunu ve prospěch SSSR a na úkor Německa. Zjevně legitimována Hitlerovými teroristickými činy, nuceným  přesídlováním a masovým vyhlazováním, vládnoucí komunistická vláda okamžitě, s nejvyšší závažností, odporovala příslušníkům národnostních menšin. Němectvo, které v dějinách Čech a Moravy existovalo po staletí, muselo platit za nacistické panování teroru vyhnáním a vražděním svých příbuzných.

Kromě zabití 215.000 vojáků bylo tzv. českými odvetnými opatřeními zabito nejméně 225.000 lidí. Přibližně 3 miliony byli oběťmi vyhnání z Československa (z toho asi 400.000 přišlo do Rakouska). Je třeba zdůraznit, že tato politika etnických čistek nastala nejen v Československu, ale i ve východoevropských sousedních státech Německa a Rakouska, odkud byla do značné míry vyhnána tradiční německá menšina. Jako důsledek zločinné politiky hitlerovského Německa ve Druhé světové válce, ale ne výlučně. V Československu bylo toto násilné očištění od německé menšiny doutnajícím problémem od roku 1918, který v letech 1938/1939 použil Hitler jako klíč k rozbití Československa. V každém případě je důležité, že nebylo trestem pro vinné národní socialisty, kteří byli motivem vyhnání, ale politikou nuceného nacionalistického sjednocení, jednoznačně namířeného proti všem Němcům.

Etnická čistka byla brutálním důsledkem neschopnosti evropských národů mírumilovně uspořádat možnosti multietnického společného života v multietnických státech. Přestože se po roce 1918 měla uplatňovat zásada národního sebeurčení, národní státy nenahradily po letech 1918/1919 bývalé velké říše (Habsburskou monarchii, carské Rusko, Osmanskou říši), ale vznikly pouze nové, poněkud menší nadnárodní státy, jako v Polsku, Československu, Jugoslávii a Rumunsku. Hegemonistické národy se setkávaly s potřebami revizí starého vládnutí, zbaveného moci, s pomstychtivými potřebami dříve utlačovaných, nyní nových vládců.  Útěk, vyhnání a nucené přesídlení Němců po roce 1945 byla jedna z největších, ne-li největší etnická čistka na světě. Počet zahynulých je samozřejmě sporný. Samozřejmě, že nacionalistické etnické čistky ve Východní Evropě po roce 1945, s jejich přehlížením všech principů lidských práv, nebyla demokracie, ale kommunistická diktatura na východě. Miliony vysídlených lidí, které se usadily ve Spolkové republice Německo, ve Východním Německu a v Rakousku, neposkytly revanšistům, nebo sociálrevolucionářům nepokoje, nebo půdu pro jejich převzetí moci a Evropy jako celku.

Místo toho byli extrémně produktivním a cenným prvkem pro sociální a hospodářskou realitu hostitelských zemích po roce 1945. Tato integrace německých vyhnanců představuje - podle politologických zjištění - jeden z největších úspěchů mírové práce 20. století. Čísla a statistiky přirozeně usnadňují pochopit fakta a čísla, která odpovídají objektivním kritériím, ale zcela zatemňují lidské utrpení, spojené s vyhnáním a integrací. Kde najdeme popis utrpení při transportech, které nebyly přerušeny dokonce ani v nejtěžších mrazech, což způsobilo, že mnoho starých lidí a dětí umrzlo? Člen amerického kongresu pronesl v roce 1946 rozhořčeně slova: "Kdo by si pomyslel, po poznání nacistických zločinů, že se lidé tímto způsobem pomstí jiným lidem."

V lednu 1947 dostal saský ministr vnitra dopis od okresní správy o přibyvším transportu. Byl tak hojně zaplněn nemocnými, starými a pomoc potřebujícími lidmi, že by jím bylo možné kompletně naplnit sanatorium. Dokonce i s netransportovatelnými a s ženami ve vysokém stupni těhotenství, kde byla lidskost?

Tento velmi krátký výčet popisu lidského utrpení charakterizoval vyhnání z Československa, Polska a dalších zemí. Anály brněnského pochodu smrti je zde třeba mít na paměti jako příklad. To vše nás nevyhnutelně vede k otázce, za jakých okolností může být v člověku vytvořeno zlo. V jedné eseji Andrease Püttmanna, politologa a publicisty, "Výzva k zlu" („Kampfansage an das Böse“) se uvádí, že pro zlo je charakteristické, že má nakažlivý účinek.

Navíc se zdá, že moc nad jinými lidmi vede k bezmeznému pokušení a ke zneužívání moci, pokud se nevyskytnou zábrany, které je povinen zavést právní stát. Zábrany, které chybí, pokud právní stát není. Takže musíme vzít na vědomí nepříjemnou skutečnost, že všechny vštípené kategorie morálky, náboženství, závazky, pravidla nebo přikázání nemají dostatečnou hodnotu, když státní orgán podněcuje ke zlu proti ostatním, umožňuje jej, nebo jej dokonce ospravedlňuje. Když jej ospravedlňuje politickými frázemi. Předchozí vysvětlení vede ke světu myšlení jednoho z největších Rakušanů, kterého si možná pamatujeme, jmenovitě Viktora Frankla. Byl vězněm koncentračního tábora a ztratil svou manželku a dítě jako za holocaustu. Sílu přežít a energii do práce mu dalo jeho přesvědčení o účelu a smysluplnosti života. Ve velkém pamětním projevu na Rathausplatzu (Radničním náměstí) ve Vídni v roce 1984 objasnil následující:

Existují slušní a neslušní, dobří a špatní lidé. To je jediná podstata odlišnosti lidí. Frankl se domnívá, že tendence k neslušnosti nebo zlu je ve většině. Povinností všech institucí právního státu, veškeré morálky a náboženství, je vytvořit takové struktury a zajistit, aby byl zastaven rozvoj silových polí neslušnosti, aby právní stát byl zárukou sociálního chování, vzorem souladu s principy slušné společnosti. Protože jestliže slušní a dobří ztratí moc, zlo získá volný prostor. Když se ohlédneme zpět k osudu, který postihl sudetské Němce, není pochyb o tom, že na pár minut historického času světa se zastavil dech dobra, božské síly dobra zakryly svůj zrak a odvrátily se a zanechaly prostor silám zla. Doufáme, že v naší době se to v našich zeměpisných šířkách nikdy nebude opakovat.

"Velký potlesk poděkoval řečníkovi: za zajímavou přednášku.

“Sudetenpost, 5.10.2017, str. 8, 9

Z projevu  Anneliese Kitzmüller. poslankyně Národní rady za FPÖ, mluvčí vyhnaných

"Vážení hosté! Vysocepostavené duchovenstvo! Milí krajané!

Nejprve vám předávám pěkný pozdrav od spolkového předsedy strany Svobodných (FPÖ) Heinze Christiana Stracheho, který mě vždy podporuje v záležitostech vyhnanců.

Nyní je to více než 70 let od okamžiku, kdy miliony Starorakušanů s německým mateřským jazykem musely navždy opustit svůj milovaný domov. Ačkoli uplynulo více než 70 let, minulost ještě nebyla zcela překonána.

Mnohé rány se ještě nezhojily a různé politické skupiny stále odolávají uznání vlastní nespravedlnosti a přijetí nápravy. Nápravy, a to nejen ve finančním vyjádření, ale také jednoduchých a obyčejných ústupků, jak tomu bylo od maďarského premiéra Viktora Orbana, což je často připomínáno médii. Orban ve svém vystoupení před zástupci maďarských Němců a také německými politiky označil vyhnání maďarských Němců za zločin.

V Maďarsku existuje pro maďarské Němce restituční zákon, který umožnil přinejmenším částečnou finanční náhradu.

Motto letošního setkání je "Budoucnost potřebuje původ (Zukunft braucht Herkunft)". Dobré heslo! Proč? Toto je motto jednotlivých organizací vyhnanců. Nemusíme se stydět za náš původ! A já jsem záměrně řekla náš původ, protože můj otec a mí prarodiče patří mezi bezpočet německých vyhnanců, byli z Bukoviny z Černovic vyhnáni. Ale abychom měli budoucnost, musíme znát svůj původ!

A co dělá Rakouská republika pro své věrné a přičinlivé občany? Kromě slovní podpory se nic nestane! A tady nedělám výjimku u žádné z našich současných vládních stran!

Vědomí, že vyhnaní němečtí Starorakušané hráli klíčovou roli při rekonstrukci naší republiky, by se mělo odrážet nejen ve slavnostních projevech! Chybí konkrétní činy rakouské spolkové vlády.

V učebnicích všech rakouských vzdělávacích institucí o tom také není nic. Historie vyhnání německého etnika musí konečně najít vhodné místo v učebních osnovách všech škol.

A nemůže to být tak, že všechny možné jiné významné dny jsou součástí osnov, ale vyhnání Starorakušanů, začínající roku 1944, stále nemá místo v oficiální prezentaci historie Rakouské republiky. Také to nemůže zůstat tak, že stále není celonárodní pamětní den, který by připomínal vyhnání, předával úctu k památce stále ubývající generace zkušeností.

Vy všichni jste pro Rakouskou republiku nesmírně mnoho vykonali. Mnoho vyhnanců založilo firmu nebo otevřelo obchod a poskytlo jiným vyhnancům, ale i ostatním Rakušanům, mzdy a chléb.

Chtěla bych na vás všechny apelovat! Promluvte se svými dětmi a vnoučaty o svém životě! Podporujte mladé lidi, aby se zabývali kulturním dědictvím c. a k. monarchie. Po roční práci Norberta Kapellera mohl být vysílán pozoruhodný dokument o vyhnání německého etnika v ORF III.

Vy, dámy a pánové, z generace zkušeností, máte přístup k bohatému pokladu paměti! Využijte jej a podělte se o něj s námi všemi!

To, co vám mohu slíbit,  je má vehementní podpora žalob vyhnanců z vlasti v Národní radě a při všech možných příležitostech! Nakonec přeji všem nám pěkný průběh letošní pamětní akce a děkuji odpovědným pracovníkům za skvělou organizaci letošního výročí. "

Potlesk poděkoval mluvčí!

Sudetenpost, 5.10. 2017, str. 11

Pozdrav od poslance Volkmara Harwanegga (SPÖ)

Přinesl pozdrav od Vídeňského zemského hejtmana a starosty Dr. Michaela Häupla a vzpomněl - také jako člen Seliger-Gemeinde v Rakousku - zásluhy sudetoněmeckého dělnického hnutí při výstavbě Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ) - s uvedením mnoha velkých jmen!

Sudetenpost, 5.10.2017, str. 11

Uctění památky mrtvých

Předseda Kulturního spolku Jihomoravanů, diplomovaný obchodník Hans-Günter Grech, tentokrát vzpomněl na mrtvé, kvůli špatnému počasí, v Babenbergerhalle a řekl:

"Chtěl bych na počátku dnešní vzpomínky na mrtvé v našem patronátním městě Klosbuteuburgu představit následující řádky našeho krajana Kurta Nedomy. Slova, která opravdu vyjadřují myšlenky a touhy člověka, který byl vyhnán ve věku 16 let ze své rodné jižní Moravy.

Poslední svědci

Jsme poslední svědci zničení. Přežili jsme utrpení a bídu. Známe pravdu a známe poezii. Víme, jak tkát lži. Často se nestává, že se znovu smějeme. Starý strach, který je v kostech, krmí sny, a když se probudíme, jsme pohmožděni a zakryti potem. A pokud se zítra smutně rozloučíme, černý anděl nám podá ruku v tichosti, a s námi odlétá nikdy neuspokojená touha po ztracené zemi.

Dnes vzpomínáme na vojáky, kteří zemřeli ve světových válkách, lidi, kteří prostřednictvím války, nebo později v zajetí, jako vyhnanci a uprchlíci ztratili své životy. Připomínáme ty, kteří byli pronásledováni a zabiti, protože patřili k jinému lidu, patřili k jiné rase, byli součástí menšiny. Připomínáme všechny oběti masakrů, ty kteří z různých odvetných, nebo takzvaně očišťovacích důvodů zemřeli - a jejichž hroby jsou již zapomenuté.

Vzpomínáme na ty, kteří v posledních dnech války a v prvním poválečném období, zemřeli ve velkém počtu ve staré vlasti hladem a epidemiemi, kteří zemřeli bez lékařské pomoci a byli pohřbeni v masových hrobech. Pamatujeme s vděčností na muže a ženy z jiných zemí, kteří projevili lidskost a lásku, a to navzdory vlastnímu riziku a často i velkému utrpení, pomohli německým vyhnancům a uprchlíkům a rozdělili se s nimi o skrovný chléb.

Truchlíme se všemi, kteří trpí pro mrtvé - a sdílíme jejich bolest. Truchlíme, ale žijeme v naději na smíření mezi národy - a mír ve světě.

Všechno má svůj čas. Je tu chvíle ticha, čas bolesti a smutku, ale také čas vděčné vzpomínky", uzavřel Grech uctění památky mrtvých, po němž účastníci vstali a zazpívali "Dobré kamarády".

Sudetenpost, 5.10.2017, str. 11

Krácený a volný překlad ing. Pavel Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 589. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 12. listopadu  2017  

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa:https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl