Den vlasti 2017, Německo
Berlín 2. září
"60 let oddanosti lidským právům, vlasti a porozumění“,
tak zní motto letošního Dne vlasti Svazu vyhnaných. Ústřední akce se konala 2. září 2017 v berlínské Uranii. Vystoupili spolkový ministr vnitra Dr. Thomas de Maizière, předseda SV poslanec dr. Bernd Fabritius a prelát Dr. Martin Dutzmann, zplnomocněný zástupce Rady evangelických církví v Německu (REC) a v Evropské unii. Hudební doprovod zajistila skupina Potsdamer Turmbläser s Bernhardem Boseckerem, která zahrála dílo sudetoněmeckého skladatele Heinricha Simbrigera.
Prelát Dutzmann,
kterému bylo při 500. výročí reformace svěřeno duchovní slovo a uctění památky při Dnu vlasti, popsal deportaci Izraelitů do Babylónu v šestém století před naším letopočtem.
Popsal jejich touhu po vlasti a pocit odcizení a jemně poukázal na historickou dimenzi zločinu vyhnání. Na tomto poukázal na nutnost poskytnutí porozumění a empatie pro všechny oběti vyhnání a deportací. Pro německé vyhnance a uprchlíky byla ztráta jejich vlasti obtížná zejména proto, že rozsah jejich utrpení často není zbytku populace znám. Pro všechny ale platí stejný Boží slib, která se promítá i do příštího týdne slovy: „pohmožděný rákos se nezlomí, a doutnající knot nebude uhašen „(Izaiáš 42: 3). Tato útěcha ve víře jistě přispěla k tomu, že vyhnanci se nakonec stali důležitým pilířem poválečné německé společnosti. Na základě své vlastní zkušeností by mohli přispět zejména k řešení současných problémů útěku a vyhnání, soudí prelát Dutzmann.
Projev předsedy SV, poslance Dr. Bernda Fabritiuse,
byl ve znamení 60. výročí a letošního motta. Fabritius se zabýval vývojem, který Svaz vyhnaných prodělal za celou dobu své historie. Rovněž popsal současné úkoly a vymezil budoucí výzvy. „Charta německých vyhnanců“ ze dne 5. srpna 1950, na které je postavena tradice Dnů vlasti, by měla být chápána jako „rozhodné odmítnutí opakovaně pozorované spirály násilí a pomsty“ a její cíle, jako jedny ze základních kamenů dnešní Evropy svobodných národů. Zaměřila se také na "nezbytné mezinárodní úsilí k zabránění v pokračování trestných činů".
Proto „Evropa by nyní měla umístit základní lidské právo na ochranu proti vyhánění a etnické čistce na normativně ukotvené místo v evropském právním systému“, řekl Fabricius. „Potřebujeme iniciativu, která bude od počátku objasňovat, že se nejedná o právní pohled zpět, ale směřuje k míru a zabezpečení budoucnosti Evropy. Evropa by v tom měla být v popředí a ukázat světu, že máme v úmyslu pokračovat v sankcích proti každému, kdo bude v budoucnu používat etnických čistek jako prostředku k dosažení svých zájmů a bude je provádět“, pokračoval.
Takový zákaz vyhánění by pomohl ochránit stav německých menšin ve státech střední a východní Evropy, stejně jako Němců žijících v Rusku, nebo v dalších nástupnických státech SNS. Na jedné straně pomáhat těmto skupinám kvůli jejich zvláštnímu osudu, na druhé straně udržovat otevřené dveře do Německa, je stále důležitým úkolem SV.
Co se týče pozdních repatriantů, kteří k nám přišli, Fabritius vyzval k "vhodné přivítací kultuře" a zdůraznil, že nikde jinde není tento termín „vhodnější a nezbytnější". V této oblasti se také předseda SV zaměřil na otevřené sociální otázky, jako např. významné riziko chudoby ve stáří. Snížení důchodů provedené v devadesátých letech sloužilo pouze k uklidnění závistivé diskuse.
Bez ohledu na generování příspěvků generací rodičů v minulosti, byly částky vyplácené rodičovské generaci sníženy, ale příspěvky pro děti byly zachovány bez omezení. „Říkám tomu generační nespravedlnost, kterou musíme odstranit - a pracujeme na tom", řekl Fabritius, uprostřed potlesku přítomných. Předseda SV poděkoval za bývalé německé nucené nasazené spolkové vládě, za podporu požadavku SV na odškodnění. Teprve v důsledku společného úsilí v mnoha oblastech bylo toto symbolické gesto možné, zdůraznil, a povzbudil dotčené osoby k podání žádosti.
Politická podpora v budoucnosti, stejně jako přiměřené financování z veřejných zdrojů, budou nutné pro německé vyhnance z vlasti a jejich sdružení. Zejména pochopení politického závazku a činností pro zachování a rozvoj jejich kultury, v oblasti spolkového a uprchlického práva, řekl Fabritius. Zintenzivnění práce v těchto oblastech s sebou přinese i užší vazby s organizacemi německých menšin, a tak dále rozšíří základnu spolupráce na mezivládní úrovni.
V závěru předseda SV Dr. Fabritius řekl, že i přesto, že se v průběhu desetiletí mění duch doby a vyměňují generace, myšlenka usmíření, zapsaná v Chartě, je dodnes zachována. „Cvičili jsme se v odříkání - a jdeme ještě dnes v popředí politického vývoje, směrem ke sjednocené Evropě přátelských sousedů,“ řekl, a vyzval přítomné, aby takovýmto politickým silám ve všeobecných volbách dne 24. září 2017 dali svůj hlas.
Slavnostní projev spolkového ministra vnitra Thomase de Maizièra na Dnu vlasti 2017
Spolkový ministr vnitra Thomas de Maizière založil svou slavnostní řeč na mnohostranných tématech "paměti" a "vlasti" a souvisejících otázkách, jak může být přenášena paměť a jakým způsobem lze získat vlast.
Na začátku se zabýval stálou expozicí Spolkové nadace „Útěk, vyhnání, smíření“ v Berlíně. S odkazem na pomalu mizící generaci zkušeností s útěkem a vyhnáním po Druhé světové válce vysvětlil, jak mohou svědecké zprávy, v souvislosti s různými zachráněnými předměty, přiblížit vzpomínky a zkušenosti budoucí generaci. „Ze vzpomínek si uvědomujeme, kdo jsme a co nás odlišuje od ostatních“, řekl ministr vnitra a poděkoval Svazu vyhnanců - výslovně za „dlouhý boj za toto dokumentační centrum“.
Nyní si připomínáme bolestné zkušenosti z vyhnání a obtížného příjezdu do poválečného Německa, stejně jako s vyhnáním souvisejícího a tak často spojeného „vnitřního útěku“, které mohly být důvodem, že němečtí vyhnanci svým výkonem a disciplínou získali uznání ve společnosti. „Velký západoněmecký hospodářský zázrak, na který byla naše země tak pyšná, a který dal naší zemi kus identity – například ‚Made in Germany‘ - by byly nemyslitelné bez jejich přispění, bez vyhnanců posílených jejich osudem“, pochvalně se vyjádřil de Maizière.
Den vlasti má i nadále zásadní význam, zejména proto, že řada událostí opakovaně ukazuje, že ztráta vlasti i nadále existuje: Na jedné straně jako „společné vzpomínání“. „Pojmenovat je a pamatovat na ně je pro nás důležité varování", řekl ministr vnitra. Na druhé straně, vlast se svou historií zůstává také kulturním prostorem, „který má co říci i všem dnešním Němcům, pro její přírodní krásy, umělce a myslitele, její historickou příslušnost a trvalý vztah k Německu“. „A to je také specificky německé", komentoval současnou politickou diskusi de Maizière.
Pro budoucnost má pořádání Dne vlasti, ale také uctění památky v „Den památky obětí útěku a vyhnání“, životní důležitost, jako součást živé kultury vzpomínání. Dokonce i předávání zkušeností - výzva k dětem a vnukům, aby tuto minulosti později také předali - způsobuje silný otisk identity, vysvětlil de Maizière, s odkazem na svou vlastní rodinnou historii pruských hugenotů.
Ministr vyjádřil zvláštní uznání za výzvu SV k empatii s dnešními lidmi, potřebujícími ochranu, za aktivní zájem o tuto oblast. Výslovně poděkoval vyhnaným osobám a jejich sdružením, jménem spolkové vlády, za celkové úsilí a požádal je o pokračování v práci. "Budeme vás i nadále podporovat v uznání za váš osud a v připomínání budoucím generacím, aby pracovaly pro mír a spravedlnost", řekl ministr. Jako příklad uvedl náhrady za nucené nasazení, o kterých se již zmínil předseda SV, a problematiku důchodů pozdních přesídlenců.
Na závěr Maizière vyjádřil naléhavou žádost pro Den vlasti. „Byl bych rád, kdybychom kromě četných diskusí na vyhnanecká témata, diskutovali také o tom, co představuje vlast dnes“. Toto rozšíření tématu by mohlo inspirovat více vyhnaných osob, celebrit a dokonce i ostatních lidí k účasti.
V letošním roce přijelo do Berlína také mnoho hostů z celého Německa. Navíc se zúčastnili zástupci spolkové a zemské politiky, i z diplomatických sborů. Například bavorská ministryně práce, sociálních věcí, a integrace, Emilia Müllerová, poslankyně zemského sněmu; zmocněnec spolkové vlády pro záležitosti přesídlenců a národnostních menšin, Hartmut Koschyk; zmocněnec spolkové vlády pro záznamy bezpečnostní služby bývalé Německé demokratické republiky, Roland Jahn; stejně jako velvyslanci Egypta, Arménie a České republiky.
U památníku za mrtvé, „Věčného plamene“ německých vyhnanců, na berlínském náměstí Theodora Heusse, položili věnec berlínský senátor Andreas Geisel, berlínský zemský předseda Svazu vyhnanců, státní tajemník Rüdiger Jakesche a předseda SV, Dr. Bernd Fabritius. Na památku mrtvých položili věnce zástupci nejvyšších spolkových úřadů, spolkových zemí, landsmanšaftů a mnoha dalších společenských skupin.
Marc-P. Halatsch , (všechny fotografie: Peter-Paul Weiler / BdV)
Krácený a volný překlad ing. Pavel Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Poznámka redakce: Německé menšiny, žijící ve státech střední, východní a jižní Evropy, se před druhou světovou válkou převážně silně znacizovaly. Tamní etničtí Němci pak bojovali proti bývalým spoluobčanům, podíleli se na různých krvavých represivních akcí proti nim, podíleli se na válečných zločinech, jichž se dopustil wehrmacht i SS. Etničtí Němci, až na německé antifašisty, zradili svou původní vlast.
Spojenci v Postupimi proto rozhodli o jejich přesídlení do Německa. Rozhodli též o konfiskaci majetku přesídlovaného obyvatelstva, i o formách reparací, které Německo bude povinno spojeneckým státům finančně či jinak uhradit. Práce německého obyvatelstva při odstraňování válečných škod, považovali spojenci za jednu z reparačních forem.
A ještě jednu poznámku. Přesídlení Němci, včetně řady politiků a státníků SRN, vzpomínají téměř jen na svůj těžký osud. Ano, byl tvrdý! Zapomínají však na to, že v Polsku začali s vyháněním tamního obyvatelstva, jichž byly statisíce, již v roce 1940. Čechoslováků Němci vyhnali po Mnichovu téměř na 200 tisíc. Kde jsou vzpomínky na tyto skutečně vyhnané lidi? Němci vyháněli obyvatele okupovaných zemí nejen z jejich domovů, ale přímo i ze života. Šlo o miliony lidí. Proč o podílu na těchto zločinech nemluví, proč na ně řádně nevzpomenou? Máme snad zapomenout na pravdu minulých událostí a převzít „sudetoněmecký“ pohled na dějiny? A pak jim dokonce vyplácet náhradu škod, jež jim přesídlením vznikly, aniž by nám Německo zaplatilo reparace?
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 589. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 13. listopadu 2017
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz