Demokratický blok pro pana J. Drahoše

Pokud se ptáte, kdo podporuje pana J. Drahoše v jeho volební kampani, pak můžeme zjednodušeně říci, že to jsou zejména páni a dáma na fotografii a jejich strany. Na štěstí pro republiku tito pánové představují jen malou část voličů. Nezapomeňme, že v parlamentních volbách český člověk dal pořádný výprask těmto vykutáleným demokratům.

Nejde jen o hlasy členů a funkcionářů "demokratických" stran, ale také o to, kdo je kdo v této skupince. Kádeuácký borec P. Bělobrádek je znám svou blízkostí, velkou vstřícností k tzv. sudetoněmeckému landsmanšaftu“ (SL). Tuto skutečnost vyjádřil i tím, že se prohlásil za „sudetského Čecha“.  Velkomyslně pak též rozmnožil „politické Sudety“, tento termín zřejmě vymyslel sám, o celou Šumavu a město Brno. A to trefil přímo do černého. Co brněnští nacisté se nastarali, naprosili, dokonce i samého Hitlera, aby připojil v roce 1938 Brno k říši, ale marně. Pak, když vznikl tzv. protektorát, opět přišli s poníženým návrhem, prosbou, aby Brno patřilo k Německu. Opět se nedočkali naplnění svého vroucného přání. A nyní přišel pan Bělobrádek a rovnou, bez jakýchkoliv suplik, Brno k politickým „Sudetům, připojil. Když jsme se ptali tohoto mocného může v české vládě, zda by nebyl tak laskavý a sdělil nám, co z ČR zbylo, když její části připojil k „Sudetům“, odpovědi na takovýto několika násobný dotaz  jsme se však ani dodnes nedočkali.

V tomto směru držel však primát jeho stranický kolega, pan Daniel Herman, předseda Sdružení Ackerman-Gemeinde a ministr kultury vlády ČR. Ten, když dlel na sjezdu SL, jim vypověděl snad téměř vše, co chtěli slyšet. Přestože tento pán na sjezdu byl oficiálně z pověření vlády ČR, nadělal škod ve svém projevu jako slon v porcelánu. Německé obyvatelstvo jsme z Československa vyhnali, při vyhánění se někteří Češi vůči Němcům dopustili trestných činů. Byla to etnická čistka, v níž jsme postupovali,  tvrdil pan Vševěd Herman, podle principu kolektivní viny. Jak vítaná jeho slova byla pro landsmany v publiku, netřeba říkat. Však „jeho milí krajané“ bouřlivým potleskem ho také nejednou odměnili.

I pan Bělobrádek řečnil na sjezdu SL. Mluvil o velké vstřícnosti landsmanů vůči nám. Spatřoval ji zejména v novelizaci stanov. Pravdou však bylo, že tehdy, dokonce ani dnes, stanovy novelizované nebyly a nejsou. Platí tedy jejich původní znění, včetně práva na tzv. původní vlast, právo na odškodnění nebo dokonce na majetkové restituce. I Program 20 bodů SL je samozřejmě nezměněn.  Jeho článek 16. zní: „Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“ Přesto pan Bělobrádek  neustále si notoval tu svou „písničku“.

Za vše nese plnou odpovědnost i pan B. Sobotka, který byl předsedou vlády. To jen tak pro úplnost, aby bylo jasné. K Demokratickému bloku sociální demokracie nepatří.Ještě ani sama dosud neví, kde vlastně shodí svou kotvu.

O panu P. Fialovi, předsedovi ODS, dříve vlastenecké strany, by se mohlo psát hodně. Vzpomeňme na konec 20. století. Pan Fiala, hrdý panevropan, spolupracoval delší dobu s Ottou Habsburkem a B. Posseltem, který byl jeho asistentem. Pomáhal jim na Moravě, aby mohli šířit „panevropské“ myšlenky. Co to dnes znamení, víme. I jako akademický hodnostář na své přátele nezapomínal. V nedávné době napsal dopis B. Posseltovi, který si ho pochválil. Obsah dopisu nebyl nikde publikován, ani v německém tisku. Požádali jsme pana předsedu ODS, zda by nám jeho stejnopis neposlal. Dozvěděli jsme se, že nemá žádnou povinnost nám žádané zasílat. Nedali jsme se a poslali jsme mu další podání. Nyní jsme v očekávání. Možná však i nyní se hora zachvěje a porodí myš.  

Psát o topistech a jejich poměru k landsmanšaftu by bylo jako nosit dříví do lesa. Podobné je to se stanisty. Jako kádeuáci i oni jsou přátelé „sudetoněmecké věci“. Takže zásadně můžeme říci, že páni „demokraté“ podporují pana J. Drahoše v jeho úsilí sednout na prezidentský stolec na pražském Hradě.

Říká se, že vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. A to platí i o vztahu pana Drahoše k „Demokratickému bloku“ Je jen škoda, že uvedená a další fakta nezazněly ve volebním klání mezi prezidentskými kandidáty. Mnozí voliči by jistě byli ovlivněni názory diskutujících na toto téma. Proč se česko-„sudeto“-německé vztahy v potřebné šíři nedostaly do diskuse? Kdo o tom rozhodl, že o nich musíme pomlčet?

Přesto my však z tohoto všeho  jedno poučení můžeme vyvodit. Nechá-li se pan J. Drahoš uvedenými politickými stranami podporovat, pak zřejmě nemá daleko od jejich vztahu k Německu, zvláště pak ke kancléřce A. Merkelové, a tzv. sudetským Němcům. A to je pro nás, krátký čas před volbami, varovně vztyčený prst. Znamená  pozor, velký pozor! Když se k nám nedostali dveřmi, jistě to zkusí i oknem, či jakýmkoliv jiným způsobem. Nezapomeňme na četná varování prezidenta E. Beneše, že přijdou. Oni již přišli. Jsou zde. Neviditelná ruka na jejich čela píše slova „mene- tekel- ufarsin“! Týkají se i jejich českých „stoupenců“.

J. Skalský