Profesor Emil Vlajki

Démonizace Srbů a studená válka

s Ruskem

Profesor Emil Vlajki je jedním z nejzajímavějších myslitelů novodobé jugoslávské literatury. Je autorem dvou desítek knih s tématikou politické filozofie. Deset let přednášel na univerzitě v Sarajevu, ale po vypuknutí jugoslávského konfliktu prchl na Západ.

V emigraci působil na univerzitách v Yale (USA), v kanadské Ottavě a posléze také ve Francii a Belgii. V současnosti přednáší na Fakultě politických a společenských věd v Banja Luce (administrativním centru bosenské Republiky Srbské) a na Filozofické fakultě ve východním Sarajevu.

O tomto spisovateli se tvrdí, že je pokračovatelem díla George Orwella a podle některých názorů jej dokonce překonal. Vlajki ale bohužel nepíše o nějakém fiktivním světě, je zcela konkrétní. Jeho životním dílem se stal rozpad rodné Jugoslávie. Vlajki je kacíř, který hodnotí dějiny nikoli podle slibů politiků a proklamací médií, ale soudí konkrétní činy a jejich důsledky. Je pečlivý, analytický a provokativní. Jeho slova působí v dnešní záplavě prefabrikované mainstreamové žurnalistiky jako výkřiky šílence. Ale tento pán je příčetný tak, že z toho až zamrazí. Po dvou desetiletích se ukazuje, že jeho práce měla smysl bezmála prorocký.

V rozhovoru s tímto výjimečným autorem, který udělala Branka Čulič pro analytický server srbskapolitika.com, se věnuje především balkánské problematice. Bohužel tyto myšlenky sedí jak ulité i vůči pozadí naší postsametové kocoviny. Vlajki vidí ve východní Evropě klíč k branám Ruska, potažmo planetární dominaci, a z tohoto pohledu jsou osudy lidí na Balkáně i ve střední Evropě do značné míry paralelní.

Když jste sepisoval své kroniky rozpadu Jugoslávie, předem jste věděl, že Srbové se stanou hlavními obětními beránky. Co vám k tomu dalo důvod?

To nebyla nijak těžká předpověď. Když se USA staly jedinou světovou supervelmocí, měly jediného reálného konkurenta - potenciálně sjednocenou Evropu. Proces sjednocení bylo potřeba nějak zpochybnit. To se podařilo sérií balkánských válek, kde byli Srbové označeni za hlavního viníka. Bylo předem jasné, že Amerika, která vždy na Srby pohlížela jako na potencionální spojence Ruska, chce jejich zemi rozbít. Jednotné Srbsko je podle jejich vidění světa největší nebezpečí pro americké zájmy na Balkánu, ale znělo to tehdy nějak divně. Říjnový puč v roce 2000 vynesl k moci prozápadní a proamerické loutkové vlády v Bělehradě. Navzdory tomu, co všechno tato elita vykonala z nařízení Západu, a co se nazývá demokratizace, proces rozbití Srbska stále pokračuje na několik různých způsobů, ale vždy se stejným cílem: odebíráním území a zmenšováním země. Teď je na řadě opětovné určení autonomie Vojvodiny, kde se důsledně vše, co se nazývalo dosud srbským, nahrazuje přízviskem vojvodinské. Severosrbská Vojvodina vstoupila do tzv. procesu regionalizace, což dává legální podklad, aby na mrknutí "velkého bratra" vyžadovala samostatnost. Zkrátka - Srbové jsou v agonii, která je vede k sebezáhubě. Bezmyšlenkovité srbské sebeobviňovaní, které mělo být vstupenkou do vyspělého světa, jste nazval „prostitucí a masochismem", proč?

Dneska už není potřeba dokazovat, že největší podíl na démonizaci Srbů byl lživý a vykonstruovaný proces ze strany Západu. Jako ne-Srb, ale Jugoslávec v srdci jsem nemohl koukat, jak se lživě a beze studu ponižuje jeden z mých národů. Jsem bojovník, ne hrobař, na rozdíl od Srbů, kteří, jak to vypadá, se vyžívají ve svém sebezničení. Bojoval jsem psaním knih a textů, v kterých analyzuji stav v Jugoslávii a Srbsku za posledních dvacet let. Některé z těchto knih se staly důkazním materiálem Haagského tribunálu.

V devadesátých letech jste byl profesorem na kanadské univerzitě v Ottavě a vaše názory vás stály místo. Jak k tomu došlo?

Moje problémy v Kanadě začaly ve chvíli, kdy se tato země přidala k agresi vůči Jugoslávii, díky působivé mediální kampani ve prospěch války. Moje kniha „Démonizace Srbů“ vyšla v roce 2001, kdy padly v New Yorku dvojčata. Po vzoru USA a jejich tehdejší hysterie, přijali také v Kanadě protiteroristický zákon a moje kniha se mohla stát ponoukáním k teroristické činnosti. Podtitulek knihy říká: Západní imperializmus, jeho zločiny, sluhové a lži. A to byla poslední kapka, která přelila číši. Odcestoval jsem po té  do Francie, kde jsem strávil několik let. Velká část mé práce o démonizaci Srbů, o Srebrenici a, samosebou, o chování srbských vládnoucích elit po 5. říjnu 2000, vyšlo v mnoha francouzských novinách a časopisech.

Ve své knize Nový totalitní pořádek a zničení Jugoslávie vydané v Kanadě jste napsal, že Slobodan Miloševič byl člověk inteligentní, ale bez vize. Jak se díváte na tezi, že je exkluzivním viníkem?

Přesnější, než říci, že neměl vizi, je, že neexistuje žádný státník na světě, který by mohl odvrátit to, co se nám tehdy stalo. Američané rozbili Jugoslávii ekonomickými embargy a bombami zničili Srbsko. Plány k tomu byly vypracovány už dvacet let před tím. On byl anglofil, proamericky orientovaný a pokoušel se taktizovat, aby mu hodili nějakou tu kost, třeba odstranění embarga. Ale když podmínky splnil, přišly nové a tak to šlo pořád do kola. Byl jsem Miloševičovým poradcem tři měsíce během jeho soudu v Haagu. Ptal jsem se ho, jak je možné, že ho lživými sliby pokaždé doběhli. Neměl na to odpověď. Ale ve hře s Američany neuspěli ani jiní, kteří se po Miloševičovi pokoušeli se o jinou politiku. Servilnost vůči Americe, coby jediná metodika dalších vlád, tu neplatí a nepomůže. Přesto je ve vztazích vůči USA vedle loutkových vlád po roce 2000 Miloševič gigant. On jako jediný na světě našel odvahu postavit se osmnácti nejsilnějším zemím planety. Kdyby vydržel ještě měsíc, NATO by se zhroutilo jako domeček z karet.

Psal jste o smrti a pronásledování srbských politiků. Ale tak nějak po svém.

Rok před smrtí Miloševiče jsem na internetu publikoval text s názvem - Praví vrazi jsou v Bělehradě - s podtitulkem - Jak zabít Miloševiče a proč. Když jsem s ním tehdy mluvil, řekl mi toto: Emile, když do mě nasázejí různé léky proti stresu, vysokému tlaku a další pilulky, potřebuji dvě a půl hodiny, abych se vůbec zvednul s postele. Miloševič byl takto, prakticky zabit. Stejně tak jsem v roce 2003, kdy byl zabit Džindžič, publikoval text - Roky nebezpečného života. V něm jsem psal, že exekutory jsou ve skutečnosti prodlouženou rukou pravých vykonavatelů z řad „Mezinárodního společenstva". Džindžič skutečně vládnul Srbsku. Začal tak, že posloužil Západu, byl na čele převratu proti Miloševičovi a jako takový se stal nepohodlným svědkem, pro ty, kteří byli skutečnými strůjci puče. Problémy začal mít, když ve Washingtonu řekl, že otázka Kosmetu (Kosova a Metochie) se nemá řešit v Americe, ale v Bělehradě. Ten člověk prostě prohlédnul. Ano, mohl udělat chyby, ale měl naději je také napravit. Budeme-li brát v potaz jeho činy, Džindžič nebyl velikán, ale vezmeme-li, co mohl vykonat, možná by se jím stal.

Jak se díváte na tvrzení současného prezidenta Tadiče, že Srbsko se nikdy nevzdá Kosova?

V teorii a praxi, a zvláště v politice, platí rozpor mezi tím, co se říká a co se doopravdy udělá. Za prvé, Tadič posvětil vytvoření albánského státu na Kosmetu, to je to, co ve skutečnosti dělá. On je ten, kdo na Kosovo přivedl misi EU (EULEX), čímž de facto zrušil mandát sil OSN a zpochybnil rezoluci 1244. A když na sto tisíc kosovských Srbů sepsalo petici proti tomu, dělal, že neslyší, nevidí. Nevedl jediný soudní spor se zeměmi, které uznaly stát Kosovo. Když proklamuje, že nepoužije vojenských prostředků proti okupaci Kosova a vyhlášení nezávislosti, vláda Srbska tím vlastně říká: prosím, vezměte si kus naší země. Myslím, že Tadič není vhodná postava pro politiku, ale stejně tak si myslím, že není v americkém žoldu. On je loutka, kterou vedou struktury, jež jsou ve službách USA, s vědomím, že tuto postavičku můžou kdykoli odhodit. Jediné, co Srbové dostanou za odevzdání Kosova je možná zjednodušení vízové povinnosti do shengenského prostoru. Ale jelikož má Srbsko 40-ti procentní nezaměstnanost a polovinu obyvatelstva na hranici bídy, pro obyčejné lidi to nic neznamená. Abych upřesnil, Tadič si naivně myslí, že odevzdáním Kosova bude přijat do Evropy. O tom však nemůže být řeč, jelikož proces rozbití Srbska  zdaleka není u konce. Konkrétně k tomu poslouží nový zákon o regionech, který zemi rozparceluje. V otevřeném dopisu jsem prezidentu Tadičovi napsal, že by pro Srbsko bylo mnohem lepší, kdyby se dál věnoval vodnímu pólu.

Dejtonský mír, coby základní kámen stability na Balkáně se dodržuje stále méně, vidíte v tom nebezpečí?

V procesu zničení všeho srbského byl Dejton jedna z nejúspěšnějších manipulací USA. Kvůli prezidentským volbám potřeboval Clinton v Bosně mír. Už tehdy však byla připravena operace na bombardování Jugoslávie a vytvoření Velké Albánie. Aby toho všeho mohli docílit, nabídli Srbům, dočasně, republiku na etnickém základě. Byl to ale pouhá fraška. Američané používají v Bosně taktiku cukru i biče, budou deklarovat podporu radikálním prosrbským politikům, ale jen proto, aby v případě potřeby zažehli nový konflikt. Celé je to jen marketingový tah, jež vytváří dojem, že jsou ve hře dvě strany.

Co říkáte tomu, že I někteří srbští politici v Bosně a Hercegovině lobují za vstup této země do NATO?

Být ve službách Západu, znamená vykonat i takovou práci. Amerika má za cíl všechny země východní Evropy poštvat proti Rusku. Otázka je jenom, co si počít se Srbskem? Těžko se bude přijímat nový zákon, kterým by se zrušila neutralita země, což by lidé, jež jsou teď u moci, tolik chtěli. Vstupem Bosny a Hercegoviny do NATO by mohla nastat geopolitická situace, kterou už známe - a sice, že Srbové z dvou stran řeky Driny se na sebe boudou dívat skrze zaměřovače pušek. Jako v roce 1914. Vše se opakuje. Hegel řekl, že historie se opakuje dvakrát, Marx dodává, že jednou v podobě tragédie, podruhé v podobě frašky. Tato fraška se může změnit v tragédii.

V jakém smyslu?

Jestli Bosna a Hercegovina skutečně vstoupí do NATO, znamená to, že do aliance půjde i Kosovo, stát uměle vyrobený NATO. Tolik dramatická diskuse o tom, že Kosovo nikdy nedáme, je jen hypokrize, které se účastní politické struktury, veřejní činitelé intelektuálové a bohužel i část pravoslavné církve. Všichni hrají toto divadélko, brání celistvost země, ale skutečným výsledkem těchto tlachů je rozprodávání země, služba americkým chlebodárcům, zatímco nemalá část obyvatelstva trpí hlady. A ani jim neslibují jim chleba, oni jim prosím ponoukají vstup do Evropy. Srbská cesta do Evropy je ale určena jen některým částem této země.

Ve své knize Americký teror důkladně rozebíráte metodiku americké agrese ve světě, vydal jste jí ve Francii v roce 2003, v Republice Srbské o rok později, ale v Srbsku dodnes nevyšla...

Ve skutečnosti, bez ohledu na název, není tato kniha zaměřena proti USA. Není to jen sborník špatností vykonaných jedním arogantním státem. Je to studie, která se pokouší objasnit genezi amerického chování, způsoby kterým se tato super velmoc snaží uchránit a rozšířit svojí ekonomickou, kulturní, politickou a vojenskou dominaci. Tato kniha si klade za cíl zasvětit čtenáře do sociálnědarwinistické mentality amerického národa, kde puritánství, manechizmus a indoktrinace hrají zásadní roli. Mohlo by se zeširoka hovořit o morálních aspektech amerického teroru, ale brutalita nejsilnějších není jeho výjimečnou vlastností. To, co je specifické v americkém případě, je duch naší doby postmodernizmu, který činí americkou dominaci krajně brutální. Nehumánnost amerického sociáldarwinismu je velmi hluboká a hrůzně je, že Evropa se stále více blíží Americe. Evropané se musí bránit, aby nepadli do čelistí globalizátorského utilatilarizmu a barbarství, které neuznává historii, ani tragédie, ani tradice, ani prázdné filozofování. Tato bitva se musí bojovat, aby se dosavadní evropská sociálnědemokratická alternativa nestala neoliberálním sociáldarwinismem, který sleduje logiku přežití nejsilnějšího a záhuby slabších.

Existuje v USA odpor proti americkému neoliberalizmu?

Existuje mezi intelektuály na amerických univerzitách, ale jejich profesory, stejně jako další ve světě, čeká zásadní volba. Co se stane, když se protivíte krvavým americkým dobrodružstvím, jako v Jugoslávii nebo v Iráku? Neobnoví jim smlouvu a přijdou o práci. Problém je v tom, že americké veřejné mínění pokaždé když USA rozpoutá nějakou svojí malou špinavou válku, intenzivně podporuje takové akce. Intelektuálům, kteří se tomu postaví, pak chodí tisíce výhružných dopisů, které je viní z velezrady. Takovíto lidé jsou osamocení, protože obyčejný člověk je amerikanizován do vlastního nacionálšovinizmu. Průměrný Američan miluje, když „naši" vedou své vítězné války, dívá se na to v televizi jako na velkolepý spektákl a slaví vítězství svých vůdců.

A jakým způsobem se má Evropa před tímto uchránit?

Postmoderní období nenese žádné velké ideje. Levice v Evropě už neexistuje, nejsou sociální programy, není budoucnosti pro mladé lidi, nejsou nové pracovní místa, není nic. Dominantní intelektuální masa je pravicová,  podporuje politiku USA a aktivně  působí  v  nové  studené  válce  proti Rusku.  Západní  elita je proti rozvoji

jakékoliv části společnosti a lpí na padoušské politice Američanů.

Czechfreepresse, 30.10.09

Vydírání

Bělehrad:  Vzkaz německé poslankyně v Evropském parlamentu Doris Packové, že Srbsko musí změnit politiku vůči Kosovu, jestliže chce pokračovat v cestě k evropské integraci, je poslední z řady vyděračských požadavků, které jsou stále hlasitěji slyšet z EU.

Před několika dny velvyslanec Švédska v Bělehradě Krister Bringeus oznámil, že EK ve zprávě o pokroku Srbska, upozornila na nutnost konsolidace hranic mezi Srbskem a Kosovem. Následně Packová jasně vzkázala, že Srbsko nepřistoupí do EU dokud nevyřeší problémy s Kosovem..

Člen parlamentního Výboru pro evropské integrace Momir Marković ze SRS tvrdí, že je to budoucí podmínka pro přijetí Srbska do EU: „ Je známo, že se Německo angažuje za nezávislé Kosovo a je více než zřejmé, že se tady jedná o budoucí podmínku přístupu Srbska k EU. Zpráva EU je jednoznačná.“ míní Marković.

I poslanec Miroslav Markićević věří, že to bude podmínka pro naši zemi: „Jsem zcela přesvědčen o tom, že to bude nová podmínka pro přijetí Srbska do EU. Naše vláda by neměla strkat hlavu do písku a lhát občanům, že přiznání Kosova nebude podmínkou přístupu k Unii.“ vzkazuje Markićević.

Donka Banovićová z DSS přece jen věří, že Srbsko nikdy Kosovo nepřizná: „Jsem přesvědčena, že ani jedna srbská vláda neuzná nezávislost Kosova. Domnívám se, že se zde jedná o osobní iniciativu jedné evropské poslankyně Doris Packové, která je známá svými extrémními postoji.“ zdůrazňuje Banovićová.

Ředitelka Kanceláře pro přístup k EU Tanja Miščevićová ale tvrdí, že Evropský parlament od Srbska přiznání Kosova nemůže požadovat: „Každý kdo sleduje evropskou integraci je obeznámen se situací Doris Packové, která se v této otázce silně angažuje. Srbsko se v souvislosti s Kosovem chová velmi zodpovědně, obzvláště proto, že je tato otázka problematizována u Mezinárodního soudního tribunálu.“ shrnuje Miščevićová.

Izrael odmítá uznat Kosovo

Izrael neuzná Kosovo jako nezávislý stát, potvrzuje izraelský ministr vnitra Eliahu Jišaj.

Během setkání se srbským ministrem vnitra Ivicou Dačićem, Jišaj znovu opakoval izraelské stanovisko, že jednostranné vyhlášení, které albánští separatisté učinili minulý rok v srbské provincii, nebude uznáno.

Izraelští představitelé potvrdili, že postoj Izraele zůstává neměnný.

Dačić za to Izraeli poděkoval a řekl, že mezi Izraelem a Srbskem panuje vysoká úroveň vzájemného politického porozumění.

Ministři během návštěvy podepsali dohodu o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, ilegálnímu obchodu s narkotiky a terorizmu.

Dačić, jakožto ministr vnitra, je zodpovědný za policii a vnitřní bezpečnost Srbska.

Srbská delegace se také radila s izraelským policejním prezidentem Dudim Cohenem a ministrem pro veřejnou bezpečnost Jicchakem Aharonovičem.

Delegace také navštívila izraelské speciální policejní jednotky.

Dačić řekl, že jak Izrael, tak Srbsko maji velkou zkušenost v boji s terorizmem.

Srbská delegace se také setkala s izraelským ministrem zemědělství Šalomem Simchonem, který uvedl, že obě země chtějí prohloubit spolupráci v oblasti zemědělství. Obě strany souhlasily, že spojí úsilí a budou se vzájemně doplňovat v oblastech, kde se té druhé nedaří.

Srbsko velmi málo využívá moderní technologie v zemědělství a nemá peníze na investice v tomto sektoru, řekla Mirjana Miloševićová ze srbského ministerstva zemědělství, lesnictví a vodohospodářství; izraelská podpora v této sféře by se mohla týkat obojího. Miloševićová zvláště poukázala na pokročilé izraelské technologie v zavlažování a v nakládání s odpadními vodami.

Srbská delegace se v Izraeli také setkala s jeruzalémským pravoslavným patriarchou Theofilem, který vyjádřil podporu úsilí Srbska o zachování jeho suverenity a územní celistvosti, která je ohrožena násilnými muslimsko-albánskými extrémisty v kosovské provincii.

Přeložil KH. ZDROJ: http://serbianna.com/news/?p=3359,31.10.09

Petice pro odchod Eulexu předána Tadićovi Bělehrad - Delegace Sdružení obcí Kosova a Metohije předala v pátek 16. října 2009 prezidentovi Srbska Borisi Tadićovi petici se 48 373 podpisy, kterými kosovští Srbové požadují odchod Eulexu z Kosova a Metohiji a navrácení kompetencí UNMIKu.

"Touto peticí prezidenta Srbska žádáme, aby přiznal chybu a odmítl další spolupráci s Eulexem, neboť tato mise zjevně není statutárně neutrální a pracuje na posilování nezávislosti Kosova", řekl předseda Sdružení Radovan Ničić novinářům před budovou Předsednictva.

Místopředseda Sdružení Marko Jakšić dodal, že od prezidenta Srbska očekává, že v zájmu zachování teritoriální integrity a suverenity země "řekne Eulexu sbohem".

Stejnou petici předala delegace Sdružení také ruskému velvyslanci, aby i prezident Ruska Dimitrij Medveděv, který přijede na návštěvu Bělehradu v úterý, byl seznámen nejen s touto akcí, ale i s ostatními aktivitami lídrů kosovských Srbů, směřujícími k zachování Kosova a Metohije jako součásti Srbska.

Kosovoonline, 30.10.09 

Základy „Velké Albánie“ položeny       

Salji Beriša, nedávno zvolený premiér Albánie, před několika dny navštívil Kosovo a Metohiji. Společně s Hašimem Tačim v Prištině podepsali několik dohod, na jejichž základě bude usnadněn pohyb lidí a námořní přístav Šendjin v Albánii bude předán pod správu kosovské celnice. Dále podepsali dohodu o clech, o policejní pohraniční spolupráci, předávání osob s nelegálním pobytem a o spolupráci lokálních administrací.

Přístav Šendjin bude pro Kosovo představovat přístup k moři, oznámil Beriša na tiskové konferenci konané po podpisu dohod. Albánský premiér při své dvoudenní návštěvě Kosova řekl, že neexistují dva albánské národy a národní ideály Albánců musejí být i evropskými.

Beriša také nedávno prohlásil, že je potřeba odstranit všechny překážky, které brání Albáncům, aby se cítili jednotně na celém území, kde žijí.

U příležitosti otevírání tunelu na trase dálnice Drač-Kuks-Priština vyjádřili Hašim Tači a Salji Beriša přesvědčení, že není nic, co by mohlo Albánce rozdělit. Albánská média věnovala této události velkou pozornost a o tunelu hovořila jako o "tunelu sjednocení" .

Podpora Tirany Prištině je nesporná a důvěrné vztahy byly ještě posíleny poté, co Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost na Srbsku.

Beriša nedávno v New Yorku umožnil prezidentu Kosova Fatmiru Sejdiuovi, aby byl přítomen na zasedání Generálního sjezdu OSN, kde delegace z Tirany intenzivně lobovala pro Prištinu. Vyzýval zde také vlády členských zemí OSN, aby přiznaly Kosovo a Sejdiuovi dal příležitost k četným bilaterálním rozhovorům s představiteli zemí, které Kosovo ještě nepřiznali.

Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov vyjádřil velké obavy nad Berišovými projevy, ve kterých vyzývá všechny Albánce ke spojenectví. Lavrov je přesvědčen, že reakce vůdčích států světa bude silná, především členských zemí EU a NATO.

Berišovy projevy dokazují to, na co Srbsko již léta upozorňuje, tj. že pokus kosovských Albánců o odtržení od Srbska a vytvoření nezávislého Kosova má za cíl formování tzv. Velké Albánie.

Kosovoonilne,19.10.09

Mezinárodní konference v Kosovské Mitrovici

Mezinárodní konference pod názvem "Kosovo a Metohije v civilizačním vývoji", která  se konala 8. - 12. října 2009  v Kosovské Mitrovici, se zúčastnilo kolem 300 vědců. Mezi nimi jich 90 přijelo z Ruska, Evropy a USA. Podle slov děkana Filozofické fakulty Draga Malikoviće je tento sjezd příležitostí k hledání odpovědi na otázku, jak by měl vypadat život na Kosmetu především pro srbské obyvatelstvo, jehož existence je zde vážně ohrožena. Konferenci požehnal biskup rašsko-prizrenský Artemije, který při této příležitosti promluvil o strádání Kosova v průběhu historie, které obyvatelstvu připravili různí nepřátelé a okupanti. Nikdy však podle biskupa Kosovo netrpělo více než za posledních deset let, v době vlády mezinárodního protektorátu OSN.

Srbský akademik Mihajlo Marković v úvodním projevu prohlásil, že každý pokus oddělení Kosova od Srbska je absolutně nepřijatelný, nezákonný a trestuhodný. Osud Kosova však bude záviset na připravenosti Srbů bránit nejstarší část své země.

Závěr konference o Kosovu a Metohiji (KaM)

Kosovo by mělo zůstat neoddělitelnou součástí Srbska, protože nikdy ani součástí jiného státu nebylo, shodli se účastníci na závěr konference. Při ukončování čtyřdenního sjezdu na Filozofické fakultě v Kosovské Mitrovici bylo řečeno, že přítomnost srbského národa a kultury na Kosovu představuje pevný základ a podporu názoru, že toto území musí zůstat pod suverénní správou Srbska. Podle odhadů účastníků je pokračující snižování srbské populace na Kosovu a Metohiji během 20.století výsledkem nejen nižší porodnosti oproti albánské, ale masových zločinů spáchaných na Srbech. Zdůrazněno bylo, že na otázku KaM musí být nahlíženo z pohledu mezinárodního práva a spravedlnosti a také se vyváženým způsobem musí vyřešit status jazyka v právní praxi na tomto území. 

Kosovoonline, 17.10.09

Albin Kurti žádá 1000 hektarů černohorského území

Vůdce albánského hnutí Sebeurčení Albin Kurti upozornil, že dojde k problémům ohledně hranic Kosova a Černé Hory, se zvláštním důrazem na 1000 ha, které podle něj patří k okresu Peć. Prosrbští politici toto jednání vykládají jako pretenze kvazistátu Kosovo vůči černohorskému území, které by vůbec nemusely skončit nevinně.

Andrija Mandić, lídr Nové srbské demokracie říká, že všichni, „a Srbové z Černé Hory obzvlášť“, dobře věděli, že dříve nebo později političtí představitelé Albánců přijdou z konkrétními požadavky na území Černé Hory.

„Dnes je to hraniční pás směrem k okresu Peć, zítra to bude hraniční oblast u Ulcinje, pozítří okres Plav...Ze dne na den vychází najevo naivita politiků kolem Djukanoviće, kteří věřili, že podpora Albánců z Peći při černohorském referendu o nezávislosti je nebude nic stát. Nyní je jasné, že tato podpora sloužila pouze k naplnění albánských zájmů“, připomíná Mandić. „Rozbití státního celku Srbska a Černé Hory, na kterém společně pracovali Djukanović a Kurti, pomohlo vytvoření nelegálního státu Kosovo a budoucím požadavkům na území Černé Hory“, dodává Mandić. Predrag Popović, předseda Národní strany, Kosovo a Metohiji i nadále pokládá ze jihosrbské území, takže o hranicích s Černou Horou lze jednat pouze se Srbskem.„V tomto případě nejsou s demarkační linií žádné problémy. Nyní je ale na vládě Černé Hory, která Kosovo uznala, aby Albáncům odpověděla“ říká Popović.

Také místopředseda Socialistické národní strany Neven Gošović říká, že hranice s Kosovem je hranicí se Srbskem, se kterým v této věci nikdy nedošlo ke sporům.

„Podle Rezoluce 1244, ve spolupráci s UNMIK, musí být všechny potenciálně sporné otázky řešeny v souladu s mezinárodní praxí a zákony. Černá Hora musí najít způsob, jak bude ve vhodný čas a odpovídajícím způsobem reagovat“, vzkazuje Gošović.

Člen předsednictva vládnoucí Demokratické strany socialistů Miodrag Vuković však pro deník Kurir uvedl, že není odpovědný za oblast demarkační hranice. „Nechci se do toho míchat, k řešení těchto otázek jsou kompetentní jiní, ať reaguje někdo z nich“, vyjádřil se krátce jinak velmi hovorný Vuković.

„Kolonizace albánských území“

Vůdce kosovského hnutí Albin Kurti již dříve mluvil o problému hranic mezi Kosovem a Černou Horou.

„V Kumanovské dohodě z roku 1999 NATO přijalo mapy generála jugoslávské armády, které poškozují Kosovo. Proto dojde ke sporu kolem tisíce hektarů, které patří k okresu Peć. Tento problém bude vyřešen pouze tehdy, bude-li se černohorská vláda držet hranic určených v r. 1974, místo aby se opírali o rozhodnutí srbských geberálů“ říká Kurti. Kritizoval také Černou Horu za to, že se nikdy jasně nevyjádřila ke „kolonizaci albánského území během 20.stol.“

 Kosovoonline, 13.10.09

  Redakce: J. Skalský                                                                             Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 jako svou 304. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, listopad 2009

Webová stránka: www.ksl.wz.cz                                                   E-mail: Vydavatel@seznam.cz