1. 10. 2017
Petr Hájek v první reakci na brutální potlačení pokusu o demokratickou cestu k nezávislosti připomíná, že právě sledujeme přímý přenos z našich vlastních "vzpomínek na budoucnost"
Hleďme, občané, k Barceloně. Hleďme a učme se. Právě máme mimořádně instruktivní příležitost vidět, jak vypadá ona opěvovaná „liberální demokracie“ v praxi. Ona liberální demokracie, která je prý principem „evropských hodnot“, jak nám opětovně sdělují mocenské elity ze skleněných paláců v Bruselu. Ta liberální demokracie, kterou prý nedodržují Poláci či Maďaři, protože jednají podle zájmů a mandátu svých voličů. S voliči a občany totiž posvátná kráva „liberální demokracie“, kterou nikdo v ústavě nemá, vůbec nesouvisí. Hlavní je nepřipustit demokracii jako takovou.
Lidé v Katalánsku odmítají vládnoucí kliku Lidovců (významnou součást tzv. Evropské lidové strany, spolu se Socialistickou internacionálou vládnoucí oligarchie v EU), která jim z Madridu nechce dovolit to nejzákladnější: Svobodně a demokraticky se v referendu vyjádřit k tomu, v jakém státoprávním uspořádání chtějí ve své vlastní zemi žít. Posílá na ně kavalerie policistů a tzv. Národní gardy (obdoba našich Lidových milicí, neblahé paměti), jimž dává povolení do lidí před volebními místnostmi střílet.
Je to vlastně jen pár dnů, co v Barceloně zaútočili muslimové. Město, centrum Katalánska, se z toho ještě pořádně nevzpamatovalo – a je tady další teror. Jenže tentokrát o to horší, že od „vlastních“. Centrální vláda referendum o samostatnosti zakázala, ústavní soud její zákaz víceméně potvrdil.
K tomu ostatně ústavní soudy evropským vládám slouží – aby legalizovaly jejich násilí a dodaly mu zdání legitimity. Poláci si to uvědomili, chtěli to změnit – a je v Bruselu oheň na střeše. Katalánci však přesto chtěli hlasovat – a tak vzali své „nejzákladnější demokratické právo“ – svobodné volby – do svých rukou. Krev na barcelonských ulicích je výsledkem.
Ozbrojenci dovezení po desítkách tisíc z celé země (místní policisté už dali najevo, že by proti hlasujícím nezasahovali) dostali volnou ruku k potlačení touhy lidí rozhodnout pokojným hlasováním o své budoucnosti. Mlátí je, když sedí na ulicích, odtahují je, aby mohla projet obrněná vozidla, rozbíjejí dveře volebních místností, které ještě nestačili obsadit, střílejí na občany (zatím „jen“) gumovými projektily (Český rozhlas tomu říká „gumovými kuličkami“). Jsou stovky zraněných (podle katalánské vlády), respektive „jen“ desítky (podle Madridu).
Již před tím vládní teroristé zatýkali poslance a členy vlády, pronikli do vládních komunikačních center, aby nemohlo referendum proběhnout elektronicky. Obsazovali školy, kde měly být zřízeny hlasovací místnosti. Zlikvidovali deset miliónů hlasovacích lístků, které si lidé začali alespoň tisknout doma na svých tiskárnách. A co na tuto totalitní zvůli soudruzi z bruselské centrály, kteří tak vášnivě hájí „demokratické hodnoty EU“ proti polským či maďarským občanům, když naopak stojí za svou regulérně zvolenou vládou? Ticho. Nic. Nezájem.
Tak se tedy dívejme občané! Hleďme k Barceloně, kde se právě bojuje i za nás. Sledujeme přímý přenos z naší vlastní nedaleké budoucnosti. Tedy pokud by se naši političtí zástupci náhodou odhodlali k vypsání lidového hlasování například o odchodu z EU. Zatím takovou možnost ani nemáme. Sobotkovi a Dienstbierovi socialisté chtějí pouze takový zákon o referendu, který by nám tyto otázky nedovolil hlasovat. Pokud nebude ve sněmovně po volbách Okamura a dostatek jemu podobných, podaří se jim to. A když bychom se potom přesto pokusili... hleďme občané k Barceloně!
V každé zemi EU je dnes nějaká „pojistka“, která samostatnost kterékoli země „uvízlé“ v EU po šoku z brexitu už nepřipustí. Katalánci ale právě také za nás „otestovali“ ještě něco jiného. Jak známo, Baskové ve Španělsku po dlouhá desetiletí usilovali o nezávislost – zbraněmi. Poměrně nedávno se této „metody“ vzdali. Katalánci nyní šli opačnou cestou – demokratickou. Chtěli se zeptat svých spoluobčanů, zda chtějí nezávislost. Krvavou odpověď na možnost lidového hlasování o této základní otázce každé společnosti právě vidíme.
Volby jsou totiž přípustné jen v případě, že jejich zmanipulování má v rukou moc napojená na Brusel. Což v tomto případě ovšem z podstaty věci jaksi nešlo. Tak přišlo ke slovu sprosté násilí. Pomekávání madridské vlády, že tohle nechtěla, že ji k tomu její vlastní občané „donutili“, je jen příznačný projev pokrytectví tyranů – tvářících se jako „liberální demokracie“.
Bez ohledu na to, jak referendum dopadne, Katalánci v něm již zvítězili. Je však otázka, bude-li jim to co platné. Ale to někdy není to nejpodstatnější. Jejich vítězný boj už zpátky vzít nelze.
My zato budeme nyní svědky obvyklé masáže zvané interpretace. Naše média k tomu již nastoupila. Jejich referování (zvláště těch tzv. veřejnoprávních) o tom, jak moc v další zemi EU už odhodila všechny demokratické masky, je od počátku hanbaté – jako vždy v podobných případech. Několik našich europoslanců sice již „kritizovalo postup španělské policie“, který podle nich byl „brutální“ – ale k podstatě věci, tedy právu občanů na vyjádření názoru prostřednictvím voleb, se nevyjadřují. Jak by mohli. Jsou s tím spojeni pupeční šňůrou svých nemravných „euro-existencí“ za nekřesťanské peníze.
Jasné stanovisko k věci ta zatím vyjádřil (jak je v poslední době obvyklé) jen (ex) prezident Václav Klaus a jemu blízcí:
„Jsme pobouřeni brutalitou madridské vlády, s jakou zasahuje proti dnešnímu referendu o nezávislosti v Katalánsku. Považujeme za nepřijatelné, aby jakákoliv vláda zneužívala ozbrojené síly, násilí a represe k potlačení těch, kteří chtějí svobodně vyjádřit svůj názor.
Evropská komise v poslední době opakovaně kritizovala Polsko a Maďarsko za údajné nedodržování vlády práva i tzv. evropských hodnot, a proto těmto zemím vyhrožovala sankcemi. Žádáme Evropskou komisi, aby podobně odsoudila španělskou vládu za její nedemokratické a zcela nepřijatelné jednání.“
Po zmanipulovaných (a proto opakovaných) prezidentských volbách v Rakousku, po zmanipulovaných (ale neopakovaných) prezidentských volbách ve Francii, po zmanipulovaných (ale přesto nezvládnutých) volbách v Německu, kde se faktickým vítězem stala „liberálními demokraty“ nenáviděná Alternativa pro Německo, jsou Katalánci další v řadě. Ve svém referendu jednoznačně zvítězili. Brutální násilí je už nezastaví. Už vědí, kam patří – a s kým naopak určitě ne – i ti, kteří možná před dnešní nedělí ještě váhali.
Pak přijdou (15. října) předčasné parlamentní volby v Rakousku. Tamní Lidovci se poučili z katastrofy prezidentských voleb – a nyní se tváří tak, že by mohli se Svobodnými (protimigrantská a protibruselská strana) vytvořit tandem. A přidat se ke „vzpurným“ zemím V4.
Zda k nim budeme patřit také my, se však teprve uvidí, až o pár dní později půjdeme volit. Komu umožníme, aby se dostal do parlamentu – a koho z něj případně naopak vyženeme – to je stále ještě z větší části na nás. Manipulace zatím probíhají jen obvyklým způsobem: skrze agentury pro výzkum veřejného mínění a média.
Katalánci zvítězili. Němci částečně. Rakušany a nás to teprve čeká.
Naděje umírá poslední.