Vážená paní

Dr Džamila Stehlíková, ministryně vlády ČR

V Praze dne 24.1.2008

Vážená paní ministryně,

obracím se na Vás v souladu s příslušnými ustanoveními petičního zákona, a proto Vás prosím o vyjádření k dále uvedeným podnětům a otázkám, a to ve lhůtě stanovené uvedeným zákonem.

V Landeszeitung č. 1 z 2. ledna 2008 jsem se seznámil s Vaším dopisem, který byl publikován pod názvem „Máme velký morální dluh vůči Němcům.“

Především mne i kolegy by zajímalo, jaký to morální dluh vlastně máme, jak píšete , vůči německé menšině u nás.

Pokud mluvíte o vyhnání a odsunu Němců z ČSR, pak je třeba, budete - li se alespoň trochu snažit o vyváženost tvrzení, obsažených ve Vašem dopisu, je nezbytné se zmínit i ještě o útěku desítek tisíc Němců z území republiky ještě okupovaném nacistickými armádami a následně i z osvobozeného Československa. Ano, to byli mnohdy ti, kteří na našem území spáchali zločiny a před trestem uprchli do Německa.

V tomto roce vzpomínáme 70. výročí tzv. Mnichovské smlouvy a následné obsazení značné části našeho pohraničí a později i zbytků republiky nacistickými vojsky. Na rozvracení ČSR se léta aktivně podílely statisíce tehdejších občanů ČSR německé národnosti. Nikdy nemůžeme zapomenout na řádění znacizovaných henleinovců, na utrpení, utracené životy mnohých našich hraničářů a na jejich vyhánění z pohraničí. Následně za tzv. protektorátu došlo k dalšímu vyhánění českého obyvatelstva z Podbrdska, Benešovska, z Vyškovska a dalších oblastí naší země.

Proč, prosím, nevzpomínáte jejich utrpení, jejich vyhnání, jejich oběti? Jste snad ministryní vlády ČR? Proč jste nenapsala např. Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, že se budete snažit, aby vyhnaným, nejen jeho členům, byly nahrazeny škody, vzniklé jejich vyhnáním. Jste přece ministryní pro lidská práva. Tito naši vyhnaní nebyli nikdy nikým odškodněni. Nedostalo se jim ani řádné omluvy. Nemáte snad i vůči nim, a podle mého názoru především vůči nim, jichž bylo kolem 200 000, nějaký morální dluh?

Mnozí z nás zažili období „protektorátu“. Víte vůbec o tom, že náš národ měl být po vítězství nacistického Německa likvidován, že na plánech i na jejich provádění se podílely nejen desítky tisíc „našich“ Němců. I na jejich rukou lpí část krve 360 000 zavražděných Čechů a Slováků.

Víte o tom, že podle mezinárodních smluv dnes stále platných nám SRN jako právní nástupce nacistické říše, měla zaplatit reparace ve výši cca 360 miliard předválečných korun a zaplatila pouhých několik desítek milionů korun? Tady dokonce nejde jen o morální dluh, ale o povinnost agresora zaplatit škody vzniklé jeho útokem. Na toto lidská práva přeci pamatují?

Víte o tom, že o odsunu německé menšiny z ČSR, z Polska, z Maďarska v zájmu zachování míru rozhodly vítězné mocnosti již v podstatě koncem války a svá rozhodnutí potvrdily pak v Postupimi? My jsme tento odsun provedli k plné spokojenosti spojenců. Proč tedy nastolujete otázku kolektivní viny? Byla-li podle Vás uplatňována kolektivní vina při odsunu obecně, protestujte u vítězných mocností. Již jste to udělala? Pokud ne, učiňte tak a teprve poté se znalosti věci pište.

Proč mluvíte o tom, že jen naši zločinci z doby odsunu nebyli potrestáni? Proč se nezmiňujete současně o tom, že tisíce německých zločinců před trestem uprchlo do Německa. Proto také ve své velké většině nebyli potrestáni?

Proč se nezmíníte o tom, že tisíce německých antifašistů z ČSR odjelo se svým majetkem ve zvláštních transportech do amerického i sovětského pásma, aby zde pomohly při výstavbě nové německé státní i veřejné správy; že české úřady na výzvu spojenců odpověděly okamžitě a plně, což bylo vítěznými mocnostmi velmi kladně kvitováno.

Někteří kolegové se domnívají, že nejste Češka, s našim národem proto velmi málo cítíte a že jste dokonce známá i z dřívější doby svými proněmeckými aktivitami v severních Čechách. Tato skutečnost by Vám však neměla bránit v plnění povinnosti vyplývající z funkce rezortního ministra vlády ČR. Skládala jste přece slib věrnosti do rukou prezidenta republiky. Jednejte, prosím, v souladu s tímto ústavním slibem, nebo rezignujte na svou vládní funkci.

Ing. Pavel Rejf? CSc., Sluštická 12, 100 00 Praha 10