D. Trump přinesl čas, který je plný nadějí

Mírotvorce Obama, který je nositelem Nobelovy ceny za mír, válčil snad neustále po světě celičkém, všude prosazoval „západní hodnoty, demokracie a lidská práva." Neposlušným kroutil ruce, aby dělali, co Američané chtěli. Mezinárodní právo se  zachovalo, ale nevládlo.

Ani Rada bezpečnosti OSN nerozhodovala o otázkách míru a války. Jak  „požehnaná“ vláda Obamy skončila, víme. Několik rozvrácených států, statisíce mrtvých, ne-li více, a miliony utečenců, kteří zachránili svůj život útěkem ze svých. domovů. Nadto se stále více schylovalo k velké válce mezi USA. NATO, EU a Ruskem, prohlášeným za říši zla. Rusko bylo označováno ze agresora a západní státy a aliance naopak za ty, která zachraňují mír. Kdyby tato chystaná válka se přeměnila v jadernou, pak mohl zahynout celý svět, v krátké době by zemřely stamiliony lidí a ti, co by zbyli, by umírali v podmínkách jaderné zimy.

A po tom se našim lidskoprávním vyhlášeným demokratům z pražské kavárny tolik stýská? Vzpomínají na krásný Obamův hlas, na libé doby, kdy měli před sebou „skvělé perspektivy“, jak si mysleli. Oni snad ano, nějaké perspektivy mohli mít, ale co náš obyčejný člověk? Ten žil stále hůř a ještě k tomu v nejistotě, co zítra přijde. Ale naši kavárníci žádnými populisty nebyli. Starali se jen o sobe a nás vedli ke dnu.

A nyní přišel D. Trump. Slíbil, že bude jednat s každým, nikomu nebude vnucovat americký systém a před válkami dá přednost míru. Co to pro nás může znamenat? Že v rámci změn ve světě, které přijdou, se může těšit naše republika a její lid míru a rozvoji. Že Trump s Boží pomocí bude působit, třeba nepřímo, k tomu, aby státy hodlající odejít z EU, tak mohly učinit,  abychom i my se mohli vyvázat z Evropské unie, která je, jak jde silný hlas, stejně jen jinou podobou německého Čtvrtého rajchu, aby nám Němci prostřednictvím EU nemohli diktovat, co máme dělat, v to doufáme.

Evropa se opět stane  společenstvím svrchovaných a rovnoprávných národních států, které budou spolupracovat v oblastech a v rozsahu, na kterých se svobodně dohodnou.

Konečně máme opět šanci dostat se dál od Německa, i když geograficky zůstaneme sousedními státy.  Nechceme být německým protektorátem, kolonií ani 17. zemí SRN. Pokud Německo pochopí, že svět se mění a samo změní odpovídajícím způsobem svou drangnachostnovskou politiku, mohou být naše sousedské vztahy dobré.

Vrátíme se ke své tradiční politice. Slovensko, Srbsko budou našimi nejbližšími partnery, z velmocí pak Rusko a USA. Můžeme být mostem mezi nimi, mostem mezi Východem a Západem, jak již dříve předpokládal prezident Beneš. K podobným změnám dojde i v našem stranickopolitickém systému. Germanofilní a sidetomilní skupiny budou přirozeně živořit bez podpory velké většiny Čechů. Žádné restrikce proti nim nepodnikneme, zajdou samy na úbytě. Nebudeme k tomu potřebovat ani „ministerstvo pravdy“. Lži, tzv. politická korektnost, které nás rozdělovaly a zeslabovaly, pominou jako listí po jeseni, a vůdcové těchto a podobných sil budou dále generály, ale bez vojska. Jejich stoupenci už nebudou vyhledávat „německé kořeny“, ale budou znovu nalézat ty své původní, české. Mezinárodní právo začne opět platit. RB OSN bude bdít nad zachováváním míru ve světě a menší státy se budou těšit jejich podpoře a ochraně před těmi většími, dosud nevycvalanými.  Tzv. sudetští Němci se konečně budou těšit klidu ve své německé vlasti. A my od SRN dostaneme i reparace. Ano, hotová idyla. Doufejme, že z ní hodně se stane skutečností.

Věříme s J. A. Komenským,  že po přejití vichřic hněvu, se vláda do našich rukou opět  navrátí. Jen buďme opatrní, abychom se opět nedostali do náruče lžiproroků, jak tomu bylo po listopadu 1989.

Dnes věříme v lepší svět, a opět věříme v lepší budoucnost českého národa i všech národů světa. Dej, Bože, ať naše víra se naplní!

J. Skalský