Čtyři důležité projevy

– Anglická ofensiva v Africe – Konec římského impéria – Ludmila Pavličenko – Spojenecké vlajky nad Stalingradem – Alžírem a Oranem – Hitler obsazuje celou Francii – Spojenci mají iniciativu

12. listopadu 1942

Tento týden slyšeli jsme několik důležitých řečí — Hitler, Winston Churchill, president Roosevelt, president Beneš při zahájení nového údobí Československé státní rady. Vysoká úroveň tří posledně jmenovaných řečníků je vám známa. Churchill podal podrobnou analysu dnešní válečné situace a ohromných změn, které se udály v posledních několika dnech. Stejně Roosevelt a Beneš. Podrobnosti jste slyšeli. Schickelgrubera jste asi v neděli poslouchali. Měl výroční selanku se svými nejdražšími a nejbližšími, to jest se zhovadilou spodinou nacistických vyvrhelů. Toto výročí tak zvaného puče se jako obyčejně odbývalo v zakouřené mnichovské kořalně. Chvíli jsem to poslouchal - celou hodinu jsem to nevydržel - bylo mi to až příliš hitlerovsky nechutné. Ale přečetl jsem si to včera.

Všimli jste si Hitlerova sípavého hlasu, když soptil proti Rooseveltovi? Srovnejte si to s překrásným apelem velkého amerického vůdce k národu francouzskému. Roosevelt - aristokrat ducha, Hitler - nesouvisle hulákající gangster.

O drtivé porážce Rommelově se Hitler nezmínil. Nehodilo by se to do atmosféry nabubřelého, nevzdělaného chvástání ve výčepu. Ale faktum je, že Rommel byl hrozně bit. Já osobně mám velkou satisfakci. Říkal jsem vám často, že není nad anglického vojáka, je-li řádně vyzbrojen a připraven.

Britská ofensiva byla geniálně připravena a geniálně provedena a Rommel se z walhallského genia proměnil v utíkajícího skopčáka. Dobře mu tak.

Taliánským lokajům Hitlerovým zbyly na egyptském bojišti jen dva opěrné body - strach a žízeň. Nemají kam utéci. Opuštěni a zrazeni Hitlerem čekají jako na boží smilování na chvíli, kdy se dostanou do bezpečí britského zajetí. Kandidátů je tolik, že - jak mi bylo včera oficiálně sděleno - nevědí si s nimi zatím Angličané rady. Imperio Romano - tato groteskní koncepce Mussoliniho megalomanie, je v tahu.

Úžasní Rusové se drží a zabíjejí mnoho Němců. V sobotu jsem se seznámil se slečnou Ludmilou Pavličenkovou, která vlastnoručně odstřelila 309 Němců. Pěkné, usměvavé a laskavé děvče. Ptal jsem se jí, jaký má pocit při této své důležité práci. Odvětila: „To je jako zabít jedovatého hada - k tomu není třeba pocitu - musí se to dělat.“ Tak je to a ne jinak.

Stalin vám řekl: Koalice anglo-americko-ruská zvítězí - to je to hlavní. Nad Stalingradem dosud vlaje rudá vlajka, spojenecké prapory zdobí dnes přístav alžírský a oranský. Daleko je ze Stalingradu do Alžíru, ale obě bojiště jsou dnes spjata spojeneckým, vaším i naším odhodláním.

Události na druhé, veliké - to je středozemní - frontě pokračují tak rychle, že by bylo předčasné podrobně se jimi dnes zabývat. Jisto je, že Angličané a Američané zahájili ofensivu velkého stylu, jisto je, že Hitler musí podniknout ihned velké přesuny armády, že definitivně vcházíme do nové fáze celého válečného dění. To, co dnes Němci dělají  jsouce donuceni spojenci. Iniciativa přešla do jejich rukou. Slyšeli jste jistě až do omrzení, že Anglie je hotova, že anglo-američtí židoplutokraté melou z posledního. S tou písničkou si na vás po tom, co se s Němci v Africe stalo, nebude troufat ani slizký Goebbels.

Velkolepý úspěch spojenců je prvním resultátem mnohoměsíčního intensivního plánování. Každý detail byl promyšlen a připraven. Nic nebylo improvisováno. Hitler naopak musí dnes improvisovat na všech frontách. Obsazení neokupované Francie bude vyžadovat alespoň 500.000 mužů, ne-li více. Překotné přeskupování pozemních a hlavně leteckých a námořních sil musí mít zhoubný vliv na tak zvanou velkou strategii německého generálního štábu. Němci byli překvapeni a překvapení ještě přijdou. Fronta, kterou Hitler musí hlídat, prodlužuje se o několik tisíc kilometrů, z Ruska spěchají vojska do Středozemí, Itálie je dnes vystavena úžasné letecké přesile spojenců a v té chvíli Hitler poslal Taliány do Nizzy. Je to skutečně groteskní ironie. Celá Itálie v panickém strachu, africká armáda italská zničena, ale francouzská Riviéra dává se do opatrování zbankrotělému Mussolinimu. Z Afriky byl Mussolini vyhozen jednou provždy a v Nizze se mu nepovede lépe. O tom není pochyby. Spojenecká vítězství posledních dnů ovšem neznamenají složit ruce do klína. Naopak, s celou intensivností pokračovat v boji, odporu a pohrdání. Neskonalá hanebnost Hitlerovy pseudofílosofíe jeví se nám dnes v celé své gestapácké nahotě, Itálie je také její obětí.

Tedy nezapomeňte! Iniciativa je a zůstane v rukou spojenců - hlavy vzhůru! - po tom, co jsme zažili v posledních dnech, mohu s dobrým svědomím říci, že jsme popojeli hezký kousek směrem ku Praze. My Čechoslováci vítáme události posledních dnů s uznáním a vděčností. Je jednou z našich dobrých vlastností, že umíme být vděčni. A dnes se o naši vděčnost dělí Rusko s Angličany a Američany.

Mussolini splaskl na pitvorné pimprle. Rommel je zatím v tahu. Stalingrad se drží. - To jistě stačí k tomu, abych vám mohl přát: Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 204 -206

reprint vydání z roku 1948