Čeští učitelé pro Lužici

Sasko prožívá krizi učitelského stavu, v celém státě se nedostává pedagogů na všech stupních školství - zatím vyjma univerzitní. Je to dáno zatuhlostí resortu po roce 1989: každá německá spolková země má vlastní systém školství, vzájemně málo prostupný (kdo chce pracovat v jiné spolkové zemi, musí skládat rozdílové zkoušky). Přitom však učitelé patří k nejlépe zajištěným státním zaměstnancům v Německu. Mají vynikající platy, pojištění i důchody - a ovšem právě až do penze jsou na svá místa jmenováni. To například způsobuje, že ženy do definitivy vyčkávají s mateřstvím nebo že pracovní trh ve školství je nepružný, neboť na místa se dlouho čeká. Navíc předem není jasné, kde nakonec čekatel skončí, neboť učitele na volná místa delegují „umístěnkami“ státní vzdělávací agentury. V takové situaci se není co divit, že při aktuálním houfném odchodu učitelů do penze a generační obměně pedagogů nastaly potíže. (Nejde ale o německé specifikum, nedostatek učitelů je evropský problém, se kterým se potýkají různé státní systémy, třeba britský nebo i náš.)
V této situaci se koncem loňského roku saské ministerstvo kultu (tj. školství) obrátilo na české ministerstvo školství s prosbou, zda by bylo možné získat české učitele do dvou programů. Jednak penzisty do celého Saska, jednak čerstvé absolventy do srbské Lužice, která poptávku nestíhá absolventy učitelského programu na katedře sorabistiky Lipské univerzity pokrývat. Aktuálně prý chybí přinejmenším třicet učitelů převážně přírodovědných předmětů. (Dlužno podotknout, že v Lužici situace možná mohla být jiná, kdyby se Srbové odvážili zřídit své autonomní, například církevní školství. Šance tu byla, v době zavírání druhého stupně základní školy v Chrósčicích se o autonomním školství uvažovalo. Jenže jeho financování bylo a je méně jisté než u státního školství, proto k němu scházela a schází rozhodující vůle.) Při hledání možných řešení se české ministerstvo školství obrátilo na představitele SPL coby na „odborníky na Lužici“. A tak od počátku letošního roku vedení spolku spolupracuje s Domowinou, Saskou kontaktní kanceláří a českým i saským ministerstvem školství na projektu volně nazvaném „Hledáme učitele pro Lužici“. Ten se samozřejmě neustále vyvíjí, ale SPL v něm setrvale figuruje jako poradce a zprostředkovatel informací i know-how na české straně (na německé plní tuto funkci zastřešující lužickosrbský orgán Domowina); členové předsednictva například byli účastni jednání o Lužici na ministerské úrovni.
Jedním z dosavadních výstupů programu byl „Informační seminář o školách v lužicko-srbské sídelní oblasti v Sasku“, který v pátek 12. května ve spolupráci s Kontaktní kanceláří Svobodného státu Sasko uspořádala SPL v Lužickém semináři. Po zahájení programu zdravicemi vedoucího saské kontaktní kanceláře Davida Michela, předsedy Společnosti přátel Lužice Lukáše Novosada a předsedy Domowiny Dawida Statnika čekalo hosty pět přednášek: nejprve Daniel Kubát z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR promluvil na téma „Česko-saská spolupráce v oblasti vzdělávání“, následně paní Kerstin Wittigová ze Saského státního ministerstva kultu pronesla příspěvek „Situace na školách v lužickosrbské sídelní oblasti“. Následovali lidé z praxe: ředitelka lužickosrbské základní školy ve Worklecích Lucija Kuškec se zprávou „Realizace koncepce 2plus na školách“ a po ní česká učitelka na Vyšší střední škole Johanna Heinricha Pestalozziho v Pirně Jiřina Petrášková představila své „Zkušenosti českého učitele působícího v Sasku“ Pětici doplnil úředník regionální pobočky Saské vzdělávací agentury v Budyšíně Thomas Scherzer referátem „Platové podmínky a tarifní zařazení / uznání kvalifikace učitelů“. Následovala diskuse, občerstvení a prohlídka Lužického semináře a Hórnikovy lužickosrbské knihovny.
Informační seminář iniciovala SPL, byl zároveň dosud největší akcí ve spolupráci SPL se saskou kontaktní kanceláří. Výsledky setkání však byly neuspokojivé. A to nikoli vinou saské kanceláře: na odpovědných pracovnících vzdělávacích institucí v lužickosrbské sídelní oblasti bylo (vyjma ředitelku Kuškec) znát, že o udržení lužické srbštiny vlastně nejde. Čeští zájemci se dověděli mnohé o tom, jakých znalostí němčiny jim bude třeba, o lužické srbštině však ani přes opakující se dotazy v diskusi nepadlo slovo. Aspoň se uchazeči dověděli praktické věci o učitelování v Sasku (platové zařazení, počet vyučovacích hodin za týden atp.). Ještě že byli přítomni předseda Domowiny Dawid Statnik a poslanec CDU Marko Šiman. S průběhem semináře coby servisem pro konkrétní uchazeče o učitelskou práci v Lužici a pro zástupce příslušných kateder českých univerzit, jichž se dohromady účastnilo ke dvaceti, byli oba nespokojeni. Lepší informace jsme proto získávali postupně při neformálních rozhovorech (a následně při další práci s Domowinou a oběma ministerstvy).
Nyní poslanec Marko Šiman prosazuje zřízení školy pro pedagogické vzdělávání neučitelů a usiluje o to, aby sídlila v Budyšíně. Na stole je návrh, že by učitelští kandidáti neprocházeli sítem budyšínské pobočky Saské vzdělávací agentury, nýbrž žádali o místo přímo do konkrétní školy (to by byla malá systémová revoluce). V Budyšíně se má rozběhnout roční přípravný kurz, předpokládající dva měsíce intenzivního drilu němčiny, osm měsíců lužické srbštiny a nakonec dva měsíce praxe ve školách. Po celý rok budou uchazeči pobírat plat ve výši saské podpory v nezaměstnanosti (to je asi tisíc eur), budou mít zajištěno ubytování a kurz mají zdarma. Další finanční náhrady budou posuzovány individuálně, například podle počtu uchazečových dětí. Začít se má letos v srpnu, předpokládá se minimálně tříletý projekt. V ideálním případě by se do budoucna na vzdělávání vhodných uchazečů měly podílet přímo některé české univerzity. Uchazeči mají mít pokud možno pedagogické vzdělání, vzdělání v přírodovědném oboru a znalost němčiny na úrovni Cl nebo B2, certifikovanou nanejvýš půl roku. Žádosti však budou posuzovány individuálně, a nebude-li uchazeč vyhovovat některému z kritérií, přičemž ostatním ano, bude mu poskytnut čas na doplnění příslušné chybějící kvalifikace. Jak již bylo uvedeno, prozatím zájem o práci učitele v srbské Lužici projevilo v různé míře asi dvacet našinců.
Má-li některý z čtenářů Česko-lužického věstníku zájem se do programu přihlásit, či ví-li o někom, kdo by takový zájem měl, anebo žádá-li si někdo dalších informací, nechť se obrátí e-mailem (luzice@luzice.cz) na předsednictvo SPL.

Lukáš Novosad, Česko-lužický věstník, č. 6/2017, str. 42-43