Česká republika má jeden velký problém. Jmenuje se B. Sobotka

Pan premiér Sobotka nám již téměř dva roky bájí o tom, jak hodní sudeti se vzdávají svého práva na vlast a na odškodnění a jak ti špatní jim v tom prostřednictvím soudů zabraňují. A i když, jak říká náš premiér, zatím nejsou výsledky předmětného snažení, rozhodl se ty hodné sudety honorovat. Ministra D. Hermana poslal na sjezd sudetů jakoí oficiálního zástupce vlády ČR a později pak prohlásil sudety za naše spojence. Dokonce bez uvedené nějaké výjimky zahrnul mezi „naše spojence“, jak dobré, tak ty špatné.

A dál pan premiér rozehrává hru „Platí, neplatí“. V jeho plánech jí přiřknul zřejmě významné místo. O co konkrétně jde? Při uvedené hře může totiž pan premiér neustále se vzrušovat dobrodiním vstřícných kroků sudetů vůči nám. A nenápadně podsouvat českému publiku, že sudeti se vzdávají uvedených práv. Již se jich vzdávají hodně dlouho a tak pan premiér může opakovat to samé. Někdy se sudeti vzdávají práva na vlast a práva na odškodnění, jindy pak jen práva na vlast, Zatímco o odškodnění se pomlčuje. A tak pan premiér, ve zdárné spolupráci s médií soustavně již delší dobu může působit podprahově na českou veřejnost. Jsme svědky úsilí vytváření lepšího a lepšího obrazu sudetů.

Je tady však jen jedna snad jen kosmetická vada, a to, že sudeti se vzdávají práv, které nikdy neměli a ani dosud nemají a nikdy mít nebudou. Z rozhodnutí vítězných spojenců byli odsunuti na Německa. To se stalo jejich vlastí. Ze  žádného závěru poválečných mezinárodních dohod nevyplývá, že při odsunu jim bylo pro budoucno zajištěno právo na původní vlast v Československu nebo České republice. Toto právo si tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) nadělil sám a zakotvil do stanov a hlavně do programu Dvaceti bodů.

Majtek něm eckého obyvatelstva v Československu jsme konfiskovali. Spojenci o konfiskaci německého majetku jednali na několika konferencích. Vše vyvrcholilo Pařížskou reparační dohodou. Podle ní jsme měli. Jako signatární stát, povinnost německý majetek konfiskovat tak, aby se nedostal zpět do německých rukou. To jsme učinili. Podle výše uvedené dohody jsme ani hodnotu konfiskovaného německého majetku nemuseli odečítat ze svého reparačního účtu. Tedy právo na majetkové restituce či odškodnění si SL nadělil sám a zakotvil do stanov a programu.

A to v hrubém rozporu s mezinárodním právem. Jeho jeden z hlavních principů říká, že agresor je povinen uhradit své oběti škody, které jí způsobil agresí. Že Němci byli agresory a my jejich obětí nikdo nemůže ani na chvíli pochybovat.

Z tohoto i dalších důvodu jasně vyplývá, že my, Češi, Němcům nic nedluhujeme. Jsou to naopak Němci, kteří nám mají zaplatit reparace ve výši asi 360 miliard předválečných korun. V současnosti jde přibližně asi o 3 biliony korun. Němci dluží řadě dalších států reparace, např. Řecku a Polsku, které se o ně hlasitě hlísí.

V čem je tedy problém? Pan premiér Sobotka fakticky přiznává SL jeho právo na vlast a na odškodnění. U tohoto postoje zůstává, přestože jsme ho několikrát upozornili, že SL se vzdává práv, která nikdy neměl. Pan premiér nechce slyšet, nechce vidět pravdu. Naopak zastává stanovisko, že našeho práva na reparace jsme se vzdali, že tedy neexistuje. Ale z jeho postupů vyplývá, že tvrdošíjně stále mluví o tom, jaké vstřícné kroky SL vůči nám dělá a honoruje je.

A tak vzniká hluboký a zásadní problém. Co dělat s předsedou vlády, který setrvává na lživých představách, byl totiž námi nejednou informován o tzv. právech SL, který šíří své představy dále v české veřejnosti, jíž tak uvádí v omyl a bez jakýchkoliv faktických a právních důvodů honoruje SL. Naopak naše právo na reparace popírá a tím nás všechny poškozuje.

Jeho počínání může vzbudit dojem, že jeho předním úkolem jako předsedy vlády ČR, je splnit SL vše, co na očích mu vidí, zřejmě půjde v dohledné době i o nějaké odškodnění pro sudety, dále popřít naše práva, a to bez ohledu, jaký dopad jeho konání bude mít pro něj osobně, pro vládu jako celek, i pro ČSSD, jeho domovskou stranu.

Pamatujme si dobře: sudeti se vzdávají práv, která nemají. Jakákoliv jejich podpora z těchto důvodů je falešná, mrzká a kontraproduktivní. Řekněme panu premiérovi, ať konečně přestane hrát s námi hru „Platí, neplatí“ a dozná historickou pravdu. Ve lži se žít delší dobu nedá!

J. Kovář