Č E Š I A N Ě M C I V  Ž A T C I

PhDr. Pavel Macháček

PŘÍSTUP K TÉMATU

Česko - německé vztahy byly v zemích Koruny české z národnostního hlediska zásadně změněny v r. l945-46.

Tento výsledek historického vývoje bohužel dosud není zabalen do úhledného balíčku a pietně uložen do Dějin. Škoda, že je tato doba z nedobrých důvodů neustále aktualizována viníky tehdejších událostí.

Už dlouhá léta se snažím přispět k dosažení co nejlepších česko-německých vztahů, protože pouze to je cesta hodná kulturních národů. Na německé straně se většinou setkávám s dobrým porozuměním. Škoda, že ne všude.

Z tohoto hlediska jsem přistoupil i k této studii o vývoji česko-německých vztahů v Žatci. Nejde přece o prosazování jednoho etnika proti druhému. Záměrně volím věcné vylíčení historických skutečností a snažím se nalézt objektivní závěry, které z tohoto řazení faktů vyplynou.

Vycházím z reality, že bohužel neexistuje jediný výklad dějin, protože už jen při pouhém výběru, řazení a hodnocení faktů existuje mnoho různých zájmů a pohledů. Na nepřehlédnutelném místě je národní příslušnost - dám si pozor, aby se tyto vedlejší vlivy nedostaly do mých řádků. Je možné chápat jak "německé", tak i "české" dějiny dvojím způsobem: ve smyslu "národním či jazykovém" anebo ve smyslu "zemském", tedy jako "deutsch-tschechisch-böhmisches Verhältniss" napsal Imanuel Geiss ve své práci "Velké dějiny, malý národ" na str. 8. ( Pro Evropské comenium vydal Český spisovatel v Praze r. l995.)

Autor poukazuje, že je mezi Němci především nedostatek detailních znalostí českých dějin. Tvrdí, že od Karla IV. nebyly Čechy českým státem národním ve smyslu moderního nacionalismu, nýbrž smíšené slovansko-německé království národnostně heterogenní. Kdo chtěl tehdy něco říci, sdělil to v obou zemských jazycích - česky a německy. A dodávám, že v městech a klášterech i latinsky, protože trojjazyčnost patřila ke vzdělanosti.

Proklamovaná heterogennost české společnosti podle hypotézy Imanuela Geisse ovšem neodpovídá skutečnosti v zemích Koruny české. Většinou to bylo území převážně české. Nebyl zde moderní nacionalismus.

Tehdy byla rozhodující příslušnost k určité zemi. Jazyk a národní původ nebyly to nejpodstatnější.

Vývoj v Žatci jsem záměrně zasadil do vývoje českých zemí. Přestože v našem pohraničním území byly pro rozvoj každé oblasti rozhodující místní samosprávy a mnohde se místní politika i ve vztazích česko-německých vyvíjela zcela jinak, než byla oficiální politika státu - vládnoucí dynastie. To se projevovalo i v útlaku místních Čechů místními Němci.

V rámci charakteristiky tohoto přístupu k tématu se pouze letmo zmíním o nejdůležitějších dějinných událostech nebo politických principech, které ovlivňovaly naše země v jejich vývoji. Podrobnosti budou součástí hodnocení každé vývojové etapy.

Během druhé poloviny 18. století a první poloviny 19. století prošli Češi i Němci procesem, v jehož průběhu se stali z etnických skupin národy. Česká kultura se pokojně rozvíjela. Vytvoření moderního národa je složitý jev. Poměry v habsburské monarchii po Bílé hoře byly pro Čechy velice tvrdé, což se projevilo i v nesnadných podmínkách pro konstituování českého národa.

V říši mnoha desítek německých států vynikly v 18. - 19. století dvě velmoci: Rakousko a Prusko. Nebylo dlouho jasné, která se stane vedoucí silou dalšího vývoje. I to byl jeden z významných podnětů ke svolání frankfurtského Národního shromáždění v r. 1848. Do čela Německé říše se v roce 1866 postavilo Prusko a tím z ní vyloučilo mnohonárodnostní Rakousko.

Země Koruny české byly v minulosti volnou součástí Svaté říše římské, z čehož někteří Němci rádi vysoudili, že jsme německý stát, v němž se náhodou mluví česky i německy a Čechy do Frankfurtu pozvali. František Palacký však účast na sněmu odmítl pod vidinou, že Rakousko - v němž je početní převaha Slovanů - zaručí federalizací svobodu a rovnoprávnost malých středoevropských národů. Proto se zrodila známá Palackého teze, že "kdyby státu Rakouského nebylo již odedávna , museli bychom v interesu Evropy ba humanity samé přičinit se co nejdříve, aby se utvořil". Tehdejší čeština, kterou to bylo přeloženo z německého originálu, byla krásná.

Němce v českých zemích zachvátil pocit nejistoty. Porážka Rakouska v prusko-rakouské válce v r. l866 ovlivnila rozhodnutí císaře Františka Josefa I. o zřízení dvojstátí Rakousko-Uhersko.

Bohužel při tehdejších tlacích uherské šlechty a českých Němců - "KORUNA" nedomyslela potřebu trojstátí s Čechami. Proto se Češi odvrátili od Vídně a Palacký vyhlásil novou ideu: "Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!" To se skutečně splnilo. V r. 1867 vyhlášený dualismus ovlivnil všechna další jednání o postavení Čechů v českém státě.

Pro existenci Rakouska bylo po staletí rozhodující soužití jeho národností. Po r. 1867 však už nemělo sílu vyřešit národnostní otázku velmi tvrdým útlakem. Proto byl v říši relativně snadnější boj za práva národností, než mnohde jinde. Toho Češi využívali. Ale bez ohledu na tyto okolnosti národnostně nerovné postavení Čechů trvalo ve značné míře i nadále, což se prokázalo v dalším vývoji.

l. Období normálních vztahů mezi Čechy a Němci

l.1 Začátky osídlení

Doba stěhování národů není zcela zřetelná. Slované přišli na naše území v 6. - 7. století. Na konci té doby zde existovala Sámova říše (623 - 658).

Francký král Karel Veliký pobíjel pohany všude, kam pronikl a vybudoval univerzální křesťanskou říši. V r. 800 byl v Římě korunován jako hlava Svaté říše římské. V té době byly v Evropě velmi složité národnostní poměry. Byli v ní Frankové, Keltové, i Germáni i Slované. Národy se konstituovaly později. Významný byl boj proti Avarům. Dvakrát na ně zaútočil Karel přímo, ale vyčerpal své síly a odtáhl.

Frankové sice byli Germáni, ale nebyli to Němci. Na území dnešního Německa bylo několik germánských kmenů, které Karel Veliký pokřesťanštil

V r. 845 bylo v Řezně pokřtěno l4 českých kmenových knížat. V létech 882 - 907 existovala Velkomoravská říše. Její kníže Svatopluk formálně ovládl i Čechy, vedené Přemyslovcem Bořivojem (asi 870 - 890) a jeho ženou Ludmilou z Polabských Srbů. Metoděj oba manžele v této době pokřtil. Po smrti Bořivoje vychovávala Ludmila jeho nezletilé dva syny Václava a Boleslava. V té době vládl Vratislav a jeho žena Drahomíra z rodu Stodoranů z oblasti Berlína. Po manželově smrti se ujala vlády.

Feudální zřízení se v přemyslovském státě prosadilo v průběhu 10. století. Němečtí panovníci se stále pokoušeli uvést Čechy do vazalské závislosti na říši. V té době vládl v sousední říši Jindřich I., který v r. 929 vtáhl do Čech a obsadil i Prahu. Václavovi daroval svatou relikvii: rameno sv. Dionýsa a Václav souhlasil s ročním tributem. Přes toto přátelské gesto stále hrozilo nebezpečí od severozápadu. Při dalším tažení Otty I. nad Němci výrazně zvítězil Boleslav I. (935 - 972). Ale pak to vzdal.

Přemyslovský stát rozlohou odpovídal asi dnešnímu středočeskému kraji. Podmanil si postupně celé Čechy. Okolní česká knížata na něm byla v různých formách závislá. Osídleno bylo asi l5 % země.

Protože hrozilo nebezpečí od severozápadu, začalo počátkem 10. století osídlení v oblasti dnešního Žatce postavením opevněného centra - velmožského dvorce, který se dále vyvinul v mohutný knížecí hrad (v rozloze asi 5 hektarů). O rozvoji křesťanství svědčí stavba kostela. V r. l004 došlo v tomto prostoru k velké bitvě mezi Jindřichem II. a Jaromírem a Oldřichem.

Osídlení se rychle rozšiřovalo a tvořili je jak Češi, tak Němci.

l.2 Zakládání měst

Ve 12. století došlo ke středověké kulturní revoluci a k urbanizaci. Zvýšení zemědělské produkce uvolnilo pracovní síly z venkova a to druhotně umožňovalo rozvoj měst. V rozvinutých oblastech docházelo k relativnímu přelidnění, což nutilo obyvatele k migraci na východ.

Společné soužití Čechů a Němců na území Českého státu sahá do l3. století, kdy začali přicházet do země noví, tj.němečtí obyvatelé. Byla zde totiž volná zemědělsky využitelná půda a možnost rozvoje řemesel a obchodu. Začala středověká kolonizace zejména formou rychle zakládaných a rozvíjejících se měst.

Na území kolem řeky a později i ve výše položených krajinách začala v českých zemích nejprve vnitřní kolonizace. Její zdroje se však vyčerpaly a noví osadníci přicházeli z okolních německých zemí. Nejvolnější bylo pohraničí, kde skončilo mnoho kolonistů. Tehdy u nás začalo souvislé německé osídlení pohraničí.

Němečtí osadníci si přinesli nejen zvyky a způsob života, ale i právní zvyklosti - tzv. emfyteutické či purkrechtní právo. České právo bylo zvykové, většinou nepsané. Kolonistům byla půda přidělována písemně do dědičné držby, což jim dávalo jistotu pro budoucnost. Získali tím i větší samostatnost a zainteresovanost na výsledcích hospodaření.

Německé právo se ukázalo jako výhodnější a rozšiřovalo se, i když se v něm prosazovaly některé prvky českého práva.

Zakládalo se mnoho měst. Ty byly oporou královské moci zejména proti velké šlechtě. Panovník měl ze svých měst veliké příjmy. Města zvyšovala ekonomický potenciál království. Pro krále zakládali města jeho úředníci s titulem podkomoří.

Byla zakládána i města šlechtická, vrchnostenská, jejichž prostřednictvím chtěla mít šlechta svůj podíl na hospodářské prosperitě.Vnitřní řád byl obdobný jako v městech královských.

Německý živel ve městech převládl, ale postupně se značně proměňoval. Češi přicházeli z venkova a záleželo na okolním osídlení, zda město zůstane německé, nebo zda převáží početně i vlivem Češi. V husitské době se města rychle počešťovala. Obecně lze říci, že český živel v některých fázích vývoje hrál důležitou až převažující roli.

Přemyslovci posilovali svoji moc. Přišlé nevěsty následoval početný doprovod včetně dvorních dam apod. Přicházela i rytířská kultura.

Česká kultura se rozvíjela i ze svých pozic. Také přijímala podněty německé kultury, i když ne výlučně. Píseň Svatý Václave je ze l2. století. V té době vznikla i Alexandreida a Kronika tzv. Dalimila - ta s protiněmeckými ostny.

Města byla v zemi novou realitou. Soužití dvou etnik na omezeném prostoru s sebou přinášelo i soupeření a zápasy, často s nacionálním podtextem - přestože pojem ani cítění novověkého národa tehdy neexistovaly. V naprosté většině vztahů byl cílem hospodářský prospěch

Města měla svoji sociální strukturu, která se dotýkala nejen postavení v mocenském systému, ale i majetnosti a národnosti. Bylo to hlavně po jejich založení. Ale i později docházelo z různých důvodů ke změnám. Struktura měla tři části:

1. patriciové - většinu obchodníci, z počátku zplna, později většinou Němci,

2. řemeslníci - Němci i Češi,

3. městská chudina - Češi.

Ale české obyvatelstvo si svou sounáležitost uvědomovalo.Tento stav bývá nazýván pojmem protonacionalismus. Ve většině případů tvořilo ve městech menšinu, která mívala nižší politické i hospodářské postavení. I účast na správě města bývala malá.

V průběhu l3. století narůstaly projevy národního vědomí především mezi duchovenstvem a šlechtou. Nenávist k Němcům se objevila především po smrti Přemysla Otakara II. (1278) při řádění Braniborů v Čechách.

Šlechtě vadil stále narůstající vliv měšťanů v zemi, který omezoval její bývalé výsadní postavení. Projevilo se to např. právě v Kronice tzv. Dalimila.

V Evropě řádil v 1. polovině 14. století mor, proto se zastavil příliv obyvatelstva do českých zemí. Ale mor řádil i v našich městech a úbytek obyvatel měst doplňoval český venkov. Mnohde dokonce vznikala i česká převaha. Dá se říci, že se projevila raná forma národního vědomí, což můžeme charakterizovat už použitým pojmem protonacionalismus. Mnohde došlo ke konfrontacím, např. proti tendenci poněmčování učňů a tovaryšů.

Mezi sociálním zařazením a majetností bývala úzká spojitost. Církev měla zájem, aby bylo slovo boží srozumitelné Čechům i Němcům. Významný vliv měla kázání.

Čeština byla běžný jazyk u dvorů polského a uherského krále.

Čeština se stále více měnila z hovorové na úřední a literární. Narůstal počet českých písemností.I husitství významně zčeštilo českou literaturu. Patricijské německé rodiny se sbližovaly s nižší českou šlechtou. Rozvíjelo se české vzdělání.

Koncem l4. století vznikla česká gramatika a dokonce čtyřjazyčný slovník: čeština, němčina, latina a benátština.

Větší počet jazyků potřeboval i mezinárodní obchod.

Používání konkrétního jazyka ovlivňovala i šlechta, např. Rožmberkové důsledně používali češtinu. Dokonce dali přeložit do češtiny i Majestas Carolina. Česky si dopisovali i s králem Zikmundem.

Na přelomu 14. a 15. století narůstala i v právní praxi jazyková tolerance, která byla projevem rovnoprávnosti českého i německého obyvatelstva. Uplatňováním práva byla postavena tolerance na přední místo.

Ve vedení měst silně vzrostl do husitské revoluce podíl a význam češství. Tento spontánní vývoj probíhal ve městech už dlouho před husitskou revolucí, takže se nedosahovalo jen rovnováhy německých a českých konšelů, ale mnohdy bývala česká převaha - skoro v polovině měst.

l.3 Češi a Němci

O vztahu Čechů a Němců v českých zemích jsme se zmínili už několikrát. Proto bude prospěšný celkový pohled na národnostní otázku v českém království té doby.

Do 12. století zde bylo obyvatelstvo celkem jednotné - Češi. A vzhledem k technologickému pokroku, spojenému se zemědělskou revolucí a s oteplováním kontinentu začala vnitřní kolonizace, o které už víme.

Ve 13. století tedy začali přicházet do země noví obyvatelé při přemyslovské středověké kolonizaci, kterou historici později nazvali "velkou", "vnější" nebo

" německou". Podnětem k tomu bylo zakládání měst, které už známe. Kolonizace vyvolala velké změny sociální a ekonomické i v pojmech Češi a Němci. Dnes je chápeme jako obecné pro všechny členy jedné nebo druhé společnosti, ale tehdy to bylo označení jen pro některé z nich.

Široké vrstvy obyvatelstva byly po dlouhá staletí mimo politický život - kromě doby husitské nebo luteránské. Aktivní byly přibližně až po vzniku moderních národů.

Ve středověku se většinou používala latina a proto se pro naše dva národy užívaly pojmy "Bohemi" a "Theutonici". Bohemi označují český politický národ, tedy ty kruhy, které se podílejí na správě či obraně země.

Němci byli pokládáni za cizí lidi, tedy "cizinci", "hosté", lidé "němí". Latinský název "Teuton" vychází z indoevropského slova "tauta", které znamená původně členy kmene, vnímané tak v protikladu k členům užšího a přirozeného společenství rodin. Takže "teuton" je člověk cizí, potenciálně nepřátelský. Tak je přijala pozdní latina a s ní i latina středověká.

Pojem Němec jako cizinec a nepřítel byl používán pro pozvednutí protiněmeckých nálad, např.v době říšského správce Oty Braniborského (l278 - l283) po smrti Přemysla Otakara II.

Ve l4. století se zde projevil středověký nacionalismus, kdy zde byla národní pospolitost, daná jazykem, politikou i hospodářskými zájmy. Než jazyk, byly důležitější rozdíly právní, sociální, hospodářské a politické.

Na konci 14. století se k původním rozdílům přidal i důvod konfesijní. Na Karlově univerzitě se k učení anglického teologa Johna Wicliffa přiklonilo univerzitní natio "Bohemorum". Nepřijaly ho další tři " národy": saský, bavorský a polský. Toto členění vyšlo pouze z teritoriálního principu. Václav IV. však potřeboval univerzitní podporu pro koncil v Pise, kde usiloval o získání koruny římského krále. Proto vznikl "Dekret kutnohorský".

To vše vedlo k českému nacionálnímu myšlení. Proto je podle Jeronýma Pražského znakem "natio bohemorum" český jazyk, společný původ (český po otci i po matce) a víra.

Toto české protonacionální vědomí ve 14. a 15. století vzniklo u nás rychleji, než obdobné v jiných zemích. Od počátku u nás mělo obranný charakter.

Naopak německé nacionální vědomí vzniklo až s luterskou reformací v l6.století.

Celý tento vývoj se konkrétně odvíjel i v Žatci.

l.4 Město Žatec

Máme-li porozumět vývoji konkrétního města Žatce, bude nutné vložit jeho reálné skutečnosti do rámce dějin celé země, s čímž jsme už začali.

Němci tvrdili, že byl Žatec odedávna až do r. l945 pouze německý, což není pravda. Od počátku 13. až do konce 14. století převažovalo německé obyvatelstvo. Tehdy tam vznikla vyspělá německá kultura. Ale je nezvratně dokázáno, že od 15. století (počátek husitství) do poloviny 17. století byl Žatec český a vznikla v něm významná česká kultura. V té době tam žili významní čeští humanisté a nastal velký rozvoj škol. Úřední knihy a ostatní písemnosti byly vedeny v češtině.

Příčinou těchto etnických změn nebyla jen migrace obyvatelstva. Výzkum prokázal i jiné skutečnosti. Nejprve se filologickou metodou zkoumala hlavně osobní jména. Tentokrát byly zpracovány žatecké městské knihy trhové (od r. 1676), které zaznamenaly pohyb všeho majetku ve městě a jeho držitele. Také nově příchozí vlastníky. Zjistilo se, že od 15. až do 17. století nedošlo k podstatnějším změnám v obyvatelstvu. To pouze měnilo jazyk. Velkou úlohu v těchto přeměnách mělo náboženství. To je velice důležitý objev v oblasti demografické, národnostní i kulturní. Po české éře se potom v Žatci objevují první zápisy německé zejména v korespondenci s královskými úřady a s Prahou. Německé zápisy jsou i o nově usazených měšťanech. Tito cizí Němci převážně měli nízký sociální původ (vojáci, studenti apod.). I tak byli přínosem pro válkou zničená města, ti, co město v pobělohorské době z náboženských důvodů museli opustit, měli daleko vyšší úroveň.

Výzkum, z něhož vzešly tyto nové a významné závěry, se uskutečnil zejména z fondu "Staré manipulace", České zemské komory, Seznamu poddaných podle víry, archivu pražského arcibiskupství a pod. Prozkoumáno bylo obrovské množství materiálů a následovat mělo počítačové zpracování. Bohužel k tomu nedošlo.

Výzkumná práce byla velice náročná, protože prameny jsou pouze v rukopisech, velmi často těžko čitelných a identifikovatelných, což někdy ztěžuje i přesné pochopení textu. Šlo i o veliký rozsah - o generace žateckých občanů za více než tří staletí. Kladem uvedeného vývoje města bylo, že si Žatec zachoval svoji původní středověkou zástavbu uprostřed města téměř neporušenou.

Teprve po případném exaktním zpracování výzkumu s použitím počítače bude možno podrobně doložit, jak se konkrétně měnilo v tomto období národnostní složení obyvatelstva a příčiny těchto proměn.

V Žatci mělo velkou tradici partikulární školství už od r. l256. Jan Lucemburský dal městu právo svobodné volby rektora a učitelů. Významné období žatecké školy začíná v 8O. létech l4. století, kdy byl rektorem (do roku l411) Jan ze Žatce, autor známé básně "Ackermann aus Böhmen" - "Oráč z Čech". Jeho původní jméno bylo Jan ze Šitboře podle místa jeho původu, tj. z českého Domažlicka (narozen asi l35O). Je s podivem, že český původ Jana není obecně znám. Naopak jeho vynikající spis ano. Proto by mělo být obecně známo i české dětství autora. Otec byl farář. V 60. létech 14. století byl Jan v klášteře Teplá, - odtud Jan z Teplé (zde se naučil německy). Do Žatce přišel asi v r. 1375 chudý, ale brzy pronikl mezi měšťanstvo. Byl městským písařem, později hlavním městským notářem a od r. 1383 rektorem školy, současně úspěšně obchodoval, ve městě a v okolí měl několik nemovitostí a ve městě pozemek, na kterém si postavil věž, kde i bydlel. Založil městské knihy, v nichž se přešlo od němčiny k češtině, což odráželo skutečnost, že tímto jazykovým vývojem procházeli i měšťané. Jan ze Šitboře byl trojjazyčný (včetně latiny), ale střídavému používání jazyků nepřikládal velký význam. Nicméně se svým "Oráčem" přihlásil k němčině a tím posílil německou kulturu na českém území.

V roce 1411 odešel do pražského Nového Města, kde v r. 1415 zemřel.

l.5 Doba předhusitská a husitská

Žatec byl významné královské město a patřil na rozhraní l2. a l3. století k největším sídelním střediskům v Čechách. Byl v něm kastelánský hrad - významné středisko královské správy a soudu. Ve městě bylo několik kostelů.

V první fázi vývoje měst ještě nebylo zvláštní městské právo, ani nebyla konstituována samospráva, i když v polovině 13. století město Žatec už bylo založeno a převládalo v něm jihoněmecké právo s prvky práva magdeburského. Zakládací listina města však neexistuje. Vrchnost nemohla poddaným zabraňovat v přesídlení do města. Ti tam jen museli složit poplatek (zvaný weglose). Proto se město rychle rozrůstalo. Mezi l5 žateckými měšťany bylo jen jedno jméno české. Městská kancelář úřadovala latinsky, někdy německy, ústní jednání se vedla i česky. Počešťování vedoucí vrstvy města začalo na počátku 15. století. Vnitřní město bylo německo-české, předměstí česká, takže to byla národnost většiny obyvatel města.

Žatec byl jedním z měst, kde se začalo rozvíjet husitské revoluční hnutí. Už dříve se do něj uchylovali přívrženci reformních názorů, např. valdenští, hovořící německy, protože přišli z Německa. Naopak protivníci kalicha začali většinou dobrovolně odcházet. Reformní názory byly založeny na vyšší mravní úrovni. Rychtářem tehdy byl Václav z Vlčí hory a jeho správa města zřejmě byla kališnická. Původně se psal Wenceslaus de Wolfberg, a překlad jeho jména do češtiny svědčí o postupném převládání českého živlu. V radě se začínají ve 14. století objevovat i řemeslníci.

Po r. 1419 bylo město a jeho správa již plně kališnické a velká většina obyvatel byli Češi. Úřadovalo se česky.

Radikálové byli vpředu zejména při vojenských akcích městského vojska. V r. 1420 při první křížové výpravě pod vedením Zikmunda, který oblehl Prahu, jí přišli na pomoc kromě Táboritů v čele s Žižkou, pouze žatečtí a lounští. Další ze čtyř husitských měst byly Most a Plzeň, později pokatoličtěná.

Druhá křižácká výprava byla v r. l421 a oblehla podle údajů kronikářů v síle 20 000 bojovníků Žatec, který bránilo jen 6 000 bojovníků včetně 600 jízdních (ze Žatce jich bylo jen 500, ostatní byli cizí). Tyto počty žateckých občanů při bojovém hájení města ukazují všeobecné pochopení nutnosti boje proti hrabivé a pokleslé římskokatolické církvi. I tato křižácká výprava odtáhla od města bez vítězství.

Žatečtí a lounští neměli polní vojska jako táborští. Také nebyli plně členy táborského svazu, byli však jeho spojenci.

V r. 1426 došlo při další "kruciátě" u Ústí n.L. na Běháni k největší středověké bitvě na českém území, šlo o desetitisíce "křížových" bojovníků. Češi, v jejichž řadách byli i žatečtí však i nyní zvítězili. Třetí kruciáta měla 25 000 bojovníků, husité jen 17 500. Další bitva měla být v r.1427 u Tachova, ale křižáci se rozprchli.

Žatecké vedl Jakoubek z Vřesovic. V r. 1429 podnikl "spanilou jízdu" do Drážďan a dobyl je. V témže roce se připojil k další "spanilé jízdě" vedené Prokopem Holým do Saska. Čtvrtou kruciátu porazili Češi v r. 1431 u Domažlic. Po této pro katolickou církev trpké zkušenosti papež souhlasil s konáním koncilu v Basileji v r.1432. Jednání byla velmi obtížná a dlouhá - končila kompromisem: koncil uznal kompaktáta - zbytky idejí čtyř artikulů pražských, což byl významný český úspěch. Nastalo i dvouleté příměří.

Jakoubek se v té době zřekl radikálních názorů a chtěl si upevnit moc nad panstvím, které v Čechách ovládal. Ještě chtěl dobýt hrad Kostomlaty a oblehl jej. Prokop Holý v čele husitských polních vojsk žádal Jakoubka, aby se s ním spojil a dal mu 5 000 bojovníků pro bitvu u Lipan ( 30.5.1434). Tomu Jakoubek nevyhověl a tím početně výrazně oslabil Prokopa, který prohrál tuto velice významnou bitvu a tím i celé období husitských válek, které už se zemi začaly zajídat a které zemi již začaly zatěžovat přes únosnou míru.

Dne 14.1.1436 byl Zikmund opět přijat za českého krále. Městům musil nechat výhody, které získala. V r. 1437 byl slavnostně uvítán i v Žatci. Jakoubek byl jmenován krajským hejtmanem - vznikla krajská rada ze zástupců šlechty a měst. Po Zikmundově smrti se o český trůn ucházeli polský princ Kazimír ( na jehož podporu vyslal polský král i své vojsko) a Albrecht Rakouský, který byl v r. 1438 korunován za krále českého. Obléhal neúspěšně Tábor a rozpustil potom svá vojska. Jakoubek měl se 700 muži doprovodit tyto německé oddíly na hranice (celkem asi 2 000 mužů, mezi nimiž měli převahu jízdní vojáci).

Výprava nocovala 22.9.1438 u Lovosic. Polská vojska se vracela do své země a v té době byla u Loun. V tomto prostoru byla i husitská vojska žateckých a lounských v síle asi 5 000 vojáků. K bitvě došlo o den později u Zelenice. Jakoubek tedy bojoval proti svým! Opakovala se taktika z bitvy u Lipan. Husité byli zdánlivým ústupem nepřítele vylákáni z vozové hradby, jízda jim vpadla do boku a porážka byla strašná: 1 500 padlých, 1 400 zajatých. Ostatní se zachránili útěkem. Následoval požadavek výkupného za zajaté - částka byla obrovská. Mír byl uzavřen v r. l439.

Žatec tehdy bylo české město asi se 4 000 obyvatel. ( Stejný počet měl už koncem l3. století.)

V celém tomto období žatečtí důsledně hájili husitství politicky i vojensky. Jednotlivé ideové proudy hnutí se ve městě snášely. Mezi ideovými představiteli husitství byli v Žatci Češi, Němci i Angličan. Náboženské problémy stály vysoko nad národní příslušností. Proto husitství hájili i potomci starých německých patricijských rodů.

l.6 Události do začátku třicetileté války

V l5. století se mezi měšťany už více objevují česká jména. Všichni mluvili česky i německy, při farním kostele byl český i německý kazatel. Městská kancelář úřadovala latinsky, někdy česky a německy. Počešťování lze doložit i příkladem, kdy rychtář změnil psaní svého jména z němčiny do češtiny, jak už bylo uvedeno.

Roli češtiny zvýrazňovaly i žatecké školy. Ty byly původně většinou latinské a zpočátku je organizovala církev, ale města se snažila dostat je pod svou kontrolu, což se v Žatci zdařilo. Tamní škola měla vysokou úroveň, studenti z ní odcházeli na pražskou Univerzitu Karlovu.

Město i jeho správa byly v r. 1419 plně kališnické. Museli odejít ti, kdo kalich nepřijali. Městská správa úřadovala česky. Ve 2. polovině 15. století byl vztah Žatce ke královské moci konsolidovaný. V r. 1470 obnovil král Jiří z Poděbrad (zemřel v r. 1471) žateckým privilegia Václava IV. z r. 1372.

Počátkem l6. století došlo ke sporu mezi šlechtou a královskými městy, která v husitské době získala postavení třetího stavu v zemi. Napětí ukončila kompromisní smlouva r. l517. Města zůstala na sněmech, ale hospodářsky ustoupila šlechtě. V Žatci tehdy bylo v r. 1542 700 domů.

Ve dnech l8. - 21.3.1547 se za tzv. "Šmalkaldské války“ v Praze sešel sněm opozičních sil, hlavně měst a stavů a přijal "přátelské usnesení" s mnohými požadavky na císaře. Ferdinand I. však porazil saská vojska. Při návratu se mu v červnu podvolila šlechta, Praha se mu vzdala na milost a nemilost 4.7. s těžkými hospodářskými důsledky. Tím se rozpadlo stavovské povstání.

Trestních postihů proti městům bylo mnoho, mezi jinými chtěl král zrušit Žatci charakter města a udělat z něj vesnici. Nařídil odstranit brány, vyrovnat příkopy a rozbořit hradby kolem bran. Hospodářsky město skoro zničil. Brzy, tj. 24.9. musel mnohé restrikce zrušit, protože by město vůbec nemohlo existovat!

Ferdinand nikdy Žateckým nezapomněl, že si mu v tom památném roce 1547 dovolili klást podmínky, podle kterých směl projet jejich branami. Proto nechal v platnosti příkaz k odstranění bran.

Města přišla o své politické postavení, získané v husitské době. Královská města měla od té doby dva rychtáře: městský řešil vnitřní záležitosti, královský zastupoval ve městě panovníkovy zájmy. Šlo především o finanční náležitosti. Měl sledovat i účast na bohoslužbách.

Naprostá většina občanů se hlásila k novoutrakvistickému vyznání. Jinověrci (např. jednota bratrská nebo kalvíni) byli tolerováni. Ve městě však nebyl ani jediný katolík.

Morové epidemie byly ve městě čtyři, tj. 1568, 1582, 1598 a 1611. Nejstrašnější byla v r. 1582, kdy se počet obyvatel výrazně snížil. Matrika byla vedena česky až do r. 1630.

Ve městě bylo mnoho vzdělanců. Školy pracovaly perfektně. Naprostá většina lidí mluvila česky, ale používaná byla i latina, hebrejština a němčina. Město mělo asi 4 200 obyvatel.

V r. 1612 už bylo přistěhovalců tolik, že konšelé podmínili možnost získání městského práva znalostí češtiny. O tři roky později, tj. v r. 1615 tuto podmínku přijal i český sněm. V předbělohorských dobách a ještě i dlouho potom nepronikl žádný Němec do sboru konšelů.

Němci se začali stěhovat do Žatce na přelomu 16. a 17. století. V knize měšťanů se vyskytují německá jména teprve od r. 1583, protože po velkém moru bylo nutno doplnit počet obyvatel města. Do r. 1658 jsou německá jména ojedinělá, kdežto od r. 1666, kdy se z náboženských důvodů vystěhovala většina Čechů a Němců, počet obyvatel ve městě výrazně poklesl. Žatec začal opět být více německý než český.

l.7 Třicetiletá válka.

Prvního Habsburka Ferdinanda I. zvolil český sněm králem českým v r. 1526 po vymření Jagellonců. Ten musel slíbit Čechům mnoho věcí, ale nesplnil je. V r. 1617 český sněm zvolil králem Ferdinanda II. jako nástupce zemřelého císaře římského a krále českého Matyáše, který zemřel v r. 1619. Získal po něm i korunu císaře římského. V březnu 1618 sjezd protestantské šlechty poslal tomuto císařovi protest proti porušování Majestátu Rudolfa II., ten však protest odmítl. Po defenestraci prohabsburských místodržitelů z okna pražského hradu 23.5.1618 byla zvolena nová vláda 30 direktorů. Císař začal válku proti Čechům.

Dne l9.8.1618 byl Ferdinand II. sesazen z českého trůnu a králem byl zvolen Fridrich Falcký. Válka pokračovala. Dne 8.11.1620 byla na Bílé hoře stavovská vojska poražena. Fridrich Falcký uprchl z Prahy a Ferdinand II. se v Čechách znovu chopil moci touto "českou válkou". Tím začala třicetiletá válka!

Ferdinand II. se začal mstít. Dne 21.6.1621 dal popravit 27 českých a také německých pánů na Staroměstském náměstí v Praze. Byl mezi nimi i Maxmilián Hošťálek, zástupce Žatce v direktoriu. Jeho hlava byla přivezena do Žatce a zavěšena na hák na pražské bráně.

V povstání nemělo město Žatec aktivní úlohu. Úkol obsadit je dostal plk. Albrecht z Valdštejna. Ten vstoupil 4.11.1620 do Loun, odkud poslal Žateckým dopis s výzvou, aby se vzdali. To se stalo 8.11.1620. Valdštejn ihned městu uložil vysoké výpalné v částce 15 000 tolarů a navíc nařídil půjčit královské pokladně 20 000.

Žatec byl mnohokrát obsazen vojskem a to vždy znamenalo obrovské škody. V r. 1632 přijel do města saský protestantský vojevůdce Maradin, s nímž se vrátilo do svých domovů mnoho emigrantů

Švédové dobyli Žatec v r. 1634 (20 pluků na 2 týdny) a znovu r. 1647 a 1648. Sebrali všechen dobytek a vynutili si 74 000 míšeňských kop. Vypálili i jinak zpustošili mnoho domů, takže po nich zůstaly jen rozvalené zdi. V té době ještě bylo město české. Ze 400 domů zůstalo jen 205.

Těsně po Bílé hoře zůstalo město po náboženské stránce beze změn. Žateckou farnost ještě 2 roky spravoval evangelík Jan R. Želkovský. Podle patentu ze 13.12.1621 se museli všichni nekatoličtí duchovní z českých královských měst ze země vystěhovat.

Matriční zápisy ustaly, zakázáno bylo při bohoslužbách užívat kalich od března 1622. Rekatolizace začala používat násilné prostředky. V Žatci byl za velitele města dosazen v květnu 1625 tyran Španěl Don Martin Huerta, na Chodsku přezdívaný jako "Don Poberta". Z tehdejších 2019 obyvatel se přihlásilo ke katolictví 5 osob. Huertu už očekávala ve městě Marradasova tělesná garda. Měšťané měli odevzdat všechny své knihy, které nebyly v souladu s katolickou věroukou. Pokuta za nesplnění příkazu byla 100 zlatých nebo 5 týdnů v šatlavě. Knihy byly spáleny. Za zameškanou mši se platilo 5 zlatých. Huerta odjel v září do Loun. V prosinci 1625 byl povolán zpět, přijel 20. 1.1626. Několik týdnů předtím totiž byl pověřen obnovením městské rady v Žatci dosazením katolíků. Huerta začal jednat s městskými radními a tři z nich zavřel do šatlavy, protože odmítli přestoupit ke katolicismu. Všechny vyzval, aby začali do tří týdnů chodit ke zpovědi a k přijímání pod jednou. Sankcemi bylo vězení, pokuty a plundrování domů vojáky. Čtvrtý konšel to odmítl. Huerta ho dal na místě ztlouci a odvést v řetězech do šatlavy. Tři původně odmítající se podvolili a byli propuštěni.

Emigrace z náboženských důvodů začala, denně někdo opustil město. Do seznamu emigrantů zapsal nový císařský rychtář 92 osoby, avšak skutečně jich bylo jen 35. V tom nebyli započítáváni čeledníci, studenti, dělníci, řemeslníci, tovaryši apod.

Proces vystěhovávání pokračoval i po vydání "Obnoveného zřízení zemského" (ústavy) v r. l627, podle něhož bylo katolictví jediným legálním náboženstvím v Čechách a němčina byla "zrovnoprávněna" s češtinou, což v praxi znamenalo, že se čeština téměř přestala používat jako jazyk úřední či vyšších kruhů společnosti. Tehdy odešel i zbytek protestantské šlechty. Mnozí emigranti to chápali jako dočasný jev! Podle císařského patentu museli emigranti svůj majetek postoupit nebo prodat.

Všechny tyto údaje o Žatci bychom měli zasadit do celostátního rámce.

První kampaň Habsburků za opětné pokatoličtění českých zemí začala hned po jejich nástupu na český trůn v r. 1526 do Bílé hory. Ferdinand II. začal ihned uplatňovat zásadu, přijatou později Vestfálským mírem v r.1648: poddaný je povinen sdílet víru svého pána. Následující druhá kampaň byla mnohem zlobnější, drsnější, doprovázená vyháněním, konfiskacemi apod. To vedlo k decimování vedoucí vrstvy národa, tj. evangelické šlechty a inteligence. Třetí vlna rekatolizace propukla po skončení třicetileté války. Po jejím skončení totiž jezuité tvrdili, že u nás dále 2/3 občanů patří mezi kacíře. Po drsném útoku na začátku byly později nahrazeny násilné metody praxí uvážlivější.

Ale vraťme se na začátek této třetí kampaně. Generálním vikářem pražského arcibiskupství se stal Don Juan Caramuel z Lobkovic, také Španěl. Ihned vydal prováděcí nařízení k císařskému katolizačnímu reskriptu. Podle těchto zběsilých instrukcí byla uvolněna lavina násilí. Podle Caramuelova výroku lze jinověrce bez výčitek svědomí věšet! Don Caramuel naštěstí svůj systém represí nestačil uplatnit celostátně.

Například na Opočensku se marně pokoušel jezuita Adam Kravařský půl roku mírumilovně přesvědčovat poddané . Bez úspěchu. Proto povolal oddíl mušketýrů, kteří během několika hodin obrátili na víru 6 000 kacířů! V báňských městech na severozápadě Čech Caramuelovy metody vyvolávaly hromadný útěk horníků za hranice. Z Jáchymova to bylo 854 osob. V Božím Daru zůstalo ze 66 domů obydleno jen 18. Tím ovšem byly velice poškozeny hospodářské zájmy vlastníků.

Zastrašování samozřejmě muselo odhalit své slabiny. Po několika létech výstřelků dvůr i církev tuto cestu zakázaly.

Protireformační komise prohlásila oficiálně v r. 1654 české země za rekatolizované. "Ověřit" se to dalo jednoduše: každý věřící musel vždy o velikonocích své vrchnosti odevzdat farářem podepsané potvrzení, že byl u zpovědi a svatého přijímání!

Rozsah a důsledky celé akce byly nesmírné. Před Bílou horou u nás bylo jen asi

15 % katolíků, protože zde bylo velmi nábožensky tolerantní prostředí. Naproti tomu díky rekatolizaci - jak se úředně konstatovalo - zde byli jenom samí katolíci!. Skutečnost ovšem byla jiná: úplné rekatolizace nebylo dosaženo ještě ani po desítkách dalších let! Tak se vyvíjely celkové poměry v českých zemích. V Žatci byl vývoj trochu odlišný.

V r. 1618 bylo v Žatci 4 200 obyvatel. Na konci třicetileté války v r. 1651 pouze 2 019, tedy pouhá polovina. V jeho vesnicích jen 160. To potvrzují i další čísla: kontribuce platili "osedlí". Těch bylo v r.1618 460 a v r. 1639 už jenom 24. Městské právo v Žatci dostalo v létech 1600 - 1610 171 osob, avšak v létech 1640 - 1649 jen 46.

Zajímavý je jazykový vývoj v Žatci v 17. - 18. století.

Čeština byla až do poloviny 17. století ve městě dominantní dorozumívací řečí. Pak postupně české emigranty nahrazovali většinou Němci. V r. 1638 žádali Žatečtí, aby jim pražská kapitula poslala duchovního, který hovoří česky, a dokonce ještě v lednu 1645 napsali konšelé místodržícímu, že nikdo z nich neumí německy. Úřední korespondenci vedli v Žatci v češtině a v němčině. Zápisy do městských knih se psaly česky. Ještě v r. 1651 jsou jména většiny konšelů česká, německá jsou jen asi l/3 z nich.V r. 1670 došlo k vyrovnání v používání němčiny a češtiny. Ke změně jazyka dochází v Žatci až v poslední třetině 17. století, zejména v souvislosti s českou emigrací a naopak s německou migrací jsou zápisy z městské rady vedeny německy až od 17.2.1707. Čeština v úředních knihách mizí po r. 1710 a stává se jen menšinovým hovorovým jazykem. Do r. 1727 byli v Žatci dva čeští učitelé, pak jen jeden a od r. 1728 čeština se už nevyučovala. V té době chodilo na česká kázání jen 10 - 15 osob, později přestala úplně. Čeština začala mít nádech kacířského jazyka.

V průběhu třicetileté války Sasové a Švédové byli v Čechách přijímáni kladně jako nekatolíci a se Sasy se dokonce vrátila část emigrantů. Bohužel s nimi nakonec museli opět ustoupit. Někteří čeští emigranti dokonce vstoupili do švédského vojska. Avšak v Žatci se Švédové chovali nepřátelsky a - jak už víme - město zpustošili. Byl to nejbrutálnější ze všech vpádů. Po tom posledním 18.11.1642 odešel z Čech poslední švédský voják.

Válka mnohde rozrušila rodinné i správní struktury. Byly v ní zplozeny i nemanželské děti. Naproti tomu někteří vojáci se zde oženili a zůstali. Většina občanů byla válkou postupně ožebračována.

Celkové škody, které třicetiletá válka v létech 1618-1648 v českých zemích způsobila, byly doslova katastrofální. Úbytek obyvatelstva byl hrozný. V Čechách zůstalo jen milion obyvatel, tj. třetina původního počtu. Na Moravě dokonce jen půl milionu.

V ruinách leželo 270 šlechtických sídel, 100 měst a 1 000 vesnic. Vestfálský mír z r. 1648 bohužel vůbec neřešil českou otázku, přestože ta byla podnětem k té strašné válce - vždyť českým králem byl Habsburk, který nehájil zemské zájmy, ale jen své dynastické! Čechové byli potlačeni a znásilněni ve své vlastní zemi. Realizovala se zásada, že poddaní jsou povinni sdílet víru svého pána a té bylo plně dosaženo za cenu obrovských krutostí.

Nejhorší důsledek byl, že Bílá hora zbavila český národ vedoucí vrstvy:protestantské české šlechty a inteligence!

S h r n u t í

Žatec založili jako své sídlo čeští Přemyslovci koncem 10. století. Přeměnil se na středověké město a proto byl od počátku 13. do konce 14. století převážně německý. Od počátku 15. století do poloviny 17. století to naopak bylo české město s vysokým stupněm české kultury. Východní část okresu byla česká až do 18. století.

Žatec patřil po třicetileté válce mezi nejzničenější oblasti. Odešel z něho v srpnu 1650 Litichovský dragounský pluk, který město nesmírně zatěžoval. Bylo nutno opravit městské stavby i hradby. Úbytek obyvatelstva byl obrovský. Začátkem 80. let 17. století postihl město obrovský požár a po něm dlouhá řada menších, což vše hospodářsky oslabilo město. R. 1771 bylo ve městě 233 evidovaných domů. I přilehlé vesnice, které patřily městu, byly válkou nesmírně poškozeny. Město mělo agrární charakter - většina obyvatel se živila zemědělstvím. Postupně se obnovovala řemeslná výroba a obchod. Byl postaven městský pivovar. Hospodářsky prospěšné byly i městské trhy. V r. l778 byly v městě 2 školy: nižší německá měšťanská a navazující latinské gymnázium.

2. Období germanizace

2.l Do zkonstituování moderního českého národa

Nezdar stavovského povstání měl pro český národ po všech stránkách katastrofální důsledky.

Politicky znamenal další posílení habsburských centralizačních a absolutistických snah. České země se staly de facto provinciemi, i když si formálně udržely svoji právní existenci. Upevnila se pozice panské šlechty a vzrostla moc katolické církevní hierarchie a výrazně se omezila moc měst. Zemské úřady a zemští feudálové ztratili svůj politický význam a ti poslední se změnili ve dvorskou šlechtu zcela závislou na panovníkovi, jehož zájmy hájili.Jak uvidíme později, část se jich však v 19. století přiklonila k tzv. zemskému vlastenectví.

Konkrétním výsledkem habsburského potlačování všeho českého bylo, že po válce moc dostalo v Čechách a na Moravě 158 nových šlechtických rodů převážně německých, které neměly potřebu hájit zájmy zemí Koruny české a nemohly být vedoucí silou v české společnosti. Nová realita vycházela z toho, že v těchto létech dostali noví vlastníci 2/3 české půdy - a ta ve feudalismu byla základním zdrojem veškeré moci.

Hospodářsky měla změna převážné části pozemkového vlastnictví a potlačení měst strašné důsledky. K tomu pomohlo i obrovské zničení celé země a děsivý úbytek obyvatelstva. Proto se prosadila hegemonie robotního šlechtického velkostatku v ekonomice země.

Po třicetileté válce nastalo tzv. "druhé nevolnictví". Dříve byla robotní povinnost kolem l2 dní v roce a nyní stoupla na 150 dní. A navíc ještě z toho mála, co rolníci na " své " půdě vypěstovali, museli v peněžních dávkách dát 2/3 na daně a na další poplatky, vybírané církví (tzv. desátek). Příčinou těchto změn byl úbytek obyvatelstva. Inflace snížila hodnotu peněz na desetinu a navíc přišla tzv. "doba ledová", tj. výrazně se ochladilo, což způsobilo nižší výnosy.

Kulturní vývoj byl v Čechách přerušen. Emigrovala naprostá většina českých vzdělanců a politické elity. Přestala existovat dosavadní tolerance a nahradil ji monopolní katolicismus. Došlo k hromadnému snížení kulturních hodnot.

Regresivní a reakční prvky vždy převažovaly v činnosti Habsburků. Ti se i v Čechách opírali o šlechtu a ta pro svůj rozmařilý život potřebovala mnoho peněz, což se projevovalo i v honosných barokních stavbách. Je třeba si uvědomit, že je nástup baroka u nás spojen s protireformací a s rekatolizací - ale postupně se v něm prosadily výrazné vlivy českého prostředí. Hlavním zdrojem příjmů bylo obrovské vykořisťování poddaných. Tento maximální útlak je však radikalizoval.

Tvrdá germanizace byla prostředkem k dosahování těchto cílů. Šlechta ji uplatňovala v oblasti politické, hospodářské i národnostní. Mluvit německy bylo módou doby. Důsledek toho byl, že Němci ovládli Čechy po všech stránkách. Česky hovořil jen prostý lid. Mezi ním působila tenká vrstva vzdělanců, především učitelů a kněží, např. Bohuslav Balbín.

V této době se u nás projevil obdobný pokrok jako v celé Evropě.

l. V souvislosti s hospodářským pokrokem (manufakturní výroba, merkantilismus ap.) celého kontinentu vyvstala před habsburskou říší nutnost reforem - mj. i proto, aby odolala náporu pokročilejšího Pruska, které nad ní vítězilo ve válkách za Marie Terezie.

2. K tomu bylo nutno budovat i centralisticky řízený stát, což se dělo za Marie Terezie i za Josefa II. K centralizaci patřila i potřeba jednotného úředního jazyka. Tato germanizace, jakkoliv ještě ne nacionalistická, ale "správní", byla pro Čechy záporná i státoprávně - z naší země se stále více stávala provincie!

3. Na druhé straně bylo osvícenství Josefa II. přínosem. Paradoxně přispěla znalost němčiny i k poznání evropské kultury, což pomohlo i procesu obrození. Další paradox byl, že slovanství i moderní nacionalismus k nám přicházel nejen přes ideje z Francie, ale i přes spisy Němce Herdera.

Od r. 1751 sídlilo v Žatci krajské hejtmanství, které sice podléhalo guberniu, ale bylo nadřízené politické a soudní instanci magistrátu. Vybíralo i daně. Ve městě byl i bankální úřad. Pro město byl zřízen magistrát. Počátkem 80. let proběhla Raabova aboliční reforma v zemědělství

Stoupal význam pěstování chmele a v r. 1833 byl založen "Žatecký chmelařský spolek". Řemesla fungovala normálně, i když některá zanikla. Před r. 1830 začala vyrábět hřebíkárna, jako prvopočátek průmyslu. Nastal rozkvět pivovarnictví.

Nejvýznamnějším spolkem byli ostrostřelci.

Cestu z tohoto maximálního ovládání lidu poskytlo osvícenství, které umožnilo vlastní proces národního obrození.

To musíme chápat jako grandiózní proces, vzniklý téměř z ničeho.

Takže český národ doslova vstal z mrtvých. Jeho zkonstituování se projevilo politicky zformováním českých požadavků v revolučním roce 1848 na shromáždění v pražských Svatováclavských lázních.

V tomto procesu se kladně projevily důsledky dvou významných právních norem, vydaných císařem Josefem II. v r. 1781 : tolerančního patentu a patentu o zrušení nevolnictví (nikoliv roboty).

V této společenské atmosféře se vyvíjel i Žatec. Ten patřil po skončení třicetileté války mezi nejzničenější města. Proto trvala dlouho jeho obnova.

Už jsme uvedli, že bylo ve městě v r. 1651 jen 2 019 obyvatel. V r. 1652 se přistěhovalo 31 osob, ale pak přírůstky přestaly. Přes mimořádné úsilí úřadů i církve bylo v městě v r. 1650 ještě 90 nekatolíků - při tom počet těch tajných nekatolíků není známý.

Od poloviny 17. století se tedy z čistě českého města stal postupně Žatec městem německým. Proces probíhal po několik generací. Po třicetileté válce byla migrace do města výhradně německá. Dne 15.2.1707 se obnovilo německé vedení městských knih a německé úřadování. Užívání češtiny pak rychle klesalo.

Velké změny v systému samosprávy byly součástí vytvářeného absolutistického státu. Marie Terezie převedla trestní záležitosti do působnosti nových kriminálních soudů. Josef II. v r. l788 zrušil systém volených rad v čele s primátorem. Královský Žatec dostal úplný magistrát - vedl ho výbor l8 měšťanů.

Tříletá tzv. hlavní škola vznikla v Žatci v r.1778, každý ročník měl chlapeckou a dívčí třídu. Žatecké latinské premonstrátské gymnázium bylo dvorským dekretem změněno na soukromé. Mělo 5 a od r. 1817 6 tříd.

2.2 Revoluční rok l848

Kolem r. 1840 měl Žatec asi 5 500 obyvatel, převážně Němců. Jazyk nebyl významný znak. Občané se cítili být součástí českého království.

Rozhodujícím podnětem k velkým politickým změnám v celé Evropě se staly revoluční události ve Francii. Dne 25.2.1848 se změnila z království opět na republiku.

První ohlasy francouzských událostí se objevily v roztříštěné Itálii, v Německu, v Rakousku a v Uhrách. Po pouličních nepokojích ve Vídni uprchl dvůr do Innsbrucku.

V Praze se konala 11.3.1848 ve Svatováclavských lázních česko-německá schůze, na níž byl zvolen výbor, který měl vypracovat petici pro císaře. Požadoval především přiznání občanských práv, dále např. autonomii obcí, posílení vlivu měst, svobodu tisku a shromažďování, veřejné soudnictví apod. Šlo i o zrovnoprávnění české a německé národnosti a jazyka v Čechách.

Avšak už v dubnu byl z německé strany kritizován slovanský charakter tohoto vývoje. Podnikatel Joseph Haller vyzval k protičeským demonstracím. Ludwig von Löhner založil "Spolek Němců z Čech, Moravy a Slezska na obranu národnosti", který měl mnoho místních poboček a ve vládě odevzdané petici z 9.4.1848 zpochybnil integritu Národního výboru a české národní snahy.

Byla rovněž zpracována "Adresa žateckého měšťanstva prezidentu gubernia hraběti Lvu Thunovi" ze dne 20.5.1848: "Měšťanstvo královského krajského města Žatce, náležejíc k jazyku německému, tímto zároveň odmítá každou zodpovědnost, která by z rozdílnosti jazykové mohla se vyvozovati pro odlišování jeho zájmů od zájmů Království českého, a tímto slavnostně prohlašuje, že toliko ve sjednocení německého a českého obyvatelstva země jediný prostředek shledává k udržení jednoty království..." (Boj za právo. Vydal Jan Černý, Praha 1893, str. 239.) Tehdy to patřilo mezi kladné prvky doby.

České hnutí bylo na severu Čech poměrně slabé a nebylo protipólem německých zájmů, jejichž základem byl liberalismus. I v Žatci se pořádala shromáždění s bohatou diskusí a organizovala se národní garda. Prapory, šerpy i čepice byly většinou červenobílé, tj. ctily se národní barvy. Starosta František Jelínek měl český původ.

Němečtí liberálové však odmítli autonomii českých zemí v rámci monarchie, zrovnoprávnění zemských jazyků v úřadech a byli proti posilování češtiny ve školách.

Kabinetní list ministra F.X. Pillersdorfa z 8.4.1848 však většině českých požadavků vyhověl a legalizoval tak činnost národního výboru.

Odpovědné české zemské vládě v čele s hrabětem Lvem Thunem byl slíben vlastní sněm.

Dne 2.6.1848 se v Praze sešel sjezd všech rakouských slovanských národů - ale jeho práce byla l2.6. přerušena pouličními bouřemi a sjezd byl rozehnán. Přislíbené politické změny nebyly realizovány.

V habsburské říši se bojovalo i ve Vídni a v Uhrách.

Nejvýznamnějším výsledkem revolučního roku 1848 v Rakousku bylo, že ústavodárný říšský sněm zrušil 7.9.1848 poddanství a i jiné feudální povinnosti . Bohužel za náhradu.

K pojmu " Svatá říše římská" se začalo za Karla V. v r. 1574 přidávat slova "národa německého". Zanikla v r. 1806. Po ní se vytvořil "Německý spolek" v r. 1815, ale v r. 1848 už neplnil svou funkci. V Německu tehdy bylo 300 států, 50 nezávislých měst a l 500 nezávislých rytířských území. (Norden A.: Zákulisí německých dějin. ROVNOST, Brno, l949.) V této revoluční euforii se v Evropě stalo žádoucí zavést všeobecné a rovné volební právo, ale i řešit, jaké má být Německo. Představitelé německé společnosti se rozhodli zvolit celoněmecký parlament, který se měl sejít ve Frankfurtu nad Mohanem, vypracovat ústavu a tím překonat roztříštěnost Německa.

Této otázce záměrně věnuji více pozornosti, protože je vlastně klíčem k pochopení celé této široké problematiky česko-německých vztahů, jak už je dlouhá staletí prožíváme.

Nejprve byl svolán Předparlament (Vorparlament) s 574 členy, který měl svolání připravit. Konkrétní práce se 3.4.1848 ujal volený výbor padesáti, který měl v dohodě s vládami vybrat i 6 důvěryhodných mužů z Rakouska, kteří by do přípravného výboru vstoupili. Mezi ně byl vybrán jako jediný představitel českých zemí František Palacký. Ten v Německu patřil mezi nejznámější Čechy jako proslulý historik a politik. Byl pozván jako osoba. Velká část výboru z neznalosti považovala Čechy za utlačenou sociální vrstvu. Jen někteří byli ochotni připustit, že Češi jsou svébytné etnikum - jazyková skupina, kterou je nutno kulturně pozvednout na úroveň Němců. Nic jim nebránilo brát Čechy jako příslušníky německého národa. Nepochopili, že Češi již postoupili daleko po cestě vývoje v moderní národ, srovnatelný s jinými národy v Evropě.

Palacký dobře znal problematiku Německa. V odpovědi uvedl, že český král sice býval jedním z německých kurfiřtů, ale země Koruny české nepatřily územně do Římské říše. Němečtí císaři neměli nikdy v Čechách soudní ani výkonnou moc, ani neměli právo svolávat vojenskou hotovost, ani vybírat daně. Češi nikdy neztratili svoji nezávislost a svrchovanost. Nikdy nešlo o vztah mezi národy, ale vždy jen o vztah panovníků. Nejde tedy o vztah historický, ale politický. Palacký odmítl začlenění českého národa do Německa, protože tím by byla ohrožena samotná existence českého národa a státu. Klíčovou myšlenkou dopisu je svébytnost a samostatnost českého národa a jeho odlišnost a nezávislost na německém národě. Palacký chápal, že nejde jen o češtinu. Že český národ je společenský organismus, zformovaný přírodními podmínkami a především dějinami. Důležité je subjektivní národní uvědomění.

Rakouskou říši však chápal Palacký jako společenství rovnoprávných národů a zdůvodňoval její funkčnost. Zopakujme si jeho tezi: "Kdyby státu rakouského nebylo již odedávna, museli bychom v interessu Evropy, ba humanity samé přičinit se co nejdříve, aby se utvořil." Vstup do "Frankfurtu" však Palacký odmítl.

Palackého záporná odpověď frankfurtskému sněmu vzbudila v Německu údiv a čeští Němci ji odmítali.

Rozporné názory byly i mezi Čechy. Palacký považoval Čechy a Němce za dva národy a český stát jako dvounárodní. Naproti tomu mladší generace v čele s Havlíčkem vycházela ze státoprávních nároků Českých zemí a zdůrazňovala prvorozenost Čechů a jejich majoritní postavení proti Němcům jako menšině. Požadovala prioritu Čechů a češtiny.

Vraťme se ještě k Frankfurtskému sněmu. Při jednání se rýsovaly dvě možnosti. Velkoněmecké řešení předpokládalo, že Rakousko vstoupí do nově vytvářené říše jako celek i s oblastmi "méněcenného" obyvatelstva. Maloněmecké řešení požadovalo sdružení německých států Německého spolku pod vedením Pruska, ale bez Rakouska.

Sněm dokonce nabídl německou císařskou korunu pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV., ale ten ji odmítl. Protože by bylo nedůstojné - "pomazané blátem" - kdyby ji měl přijmout od zvolených zástupců lidu. Protože on měl korunu od boha. Další vývoj vyřešil Bismarck, když v r. 1871 sjednotil Německo pod pruským vedením - a tím bylo Rakousko-Uhersko vytlačeno z vedoucí role v Německé říši. Tím zvítězilo řešení maloněmecké.

Věnujme pozornost dvěma pojmům té doby, které se zásadním způsobem projevily v české politice.

l. Velkoněmectví si kladlo za cíl připojení Rakousko-Uherska k Německu.

2. Všeněmectví požadovalo připojit k Německu všechny blízké oblasti, kde žijí Němci, ale i s půdou.

Pojem pangermanismus je politické hnutí, usilující o sjednocení všech Němců a o prosazení jejich mocenských zájmů ve světě. Zformuloval se hlavně koncem 19. století a jeho organizační institucí se stal v r. 1891 Všeněmecký svaz.

I v Žatci probíhaly po zprávách z Paříže a z Prahy shromáždění a diskuse. Protichůdné postoje byly i v tom, zda volit nebo nevolit Frankfurtský sněm. Žatecká veřejnost byla ovlivněna zejména říšskoněmeckým tiskem. Augspurkský Allgemeine Zeitung napsal: "Češi v Čechách nemají jinou volbu než být Němci nebo nebýt!" Němci v Žatci kritizovali starostu i městskou radu, že se podřídili Národnímu výboru a vyzývali je k obhajobě německých pozic podle představ německých liberálů. Město bylo většinou vyzdobeno německými vlajkami. Radikální německé požadavky podporovala většina Němců a ti odmítali zrovnoprávnění Čechů a češtiny.

Po volbách do frankfurtského parlamentu se jednoznačně projevila převaha velkoněmecky zaměřených měšťanů. Národnostní spory byly silnou zbraní konzervativních sil. V čele žateckých byl Ludwig von Löhner.

A nyní posuďme, jaké byly konečné výsledky revolučního roku 1848. Ten totiž byl projevem nejen ideové vyzrálosti evropské společnosti, která vycítila nezbytnost velké změny, která ve společnosti nazrála. Šlo o nástup nového společenského řádu - kapitalismu. Zpočátku tyto ideje všude zvítězily v bojových střetnutích, avšak vojenskou silou byla tato hnutí dočasně poražena. Ale jejich odolnost a síla se projevily později.

Žatečtí Němci tedy od samého začátku přijali velkoněmectví a město bylo zaplavováno různými letáky v tomto duchu. Smyslem kampaně bylo prosazení teze, že "Češi v Čechách nemají jinou volbu, než být Němci nebo nebýt!" Žatecké ulice teď byly zaplaveny barvami německé vlajky, tj. zlato - černo - červenou. Starosta však dále hájil rovnoprávnost obou národů v zemi a z radnice na čas dokonce německá vlajka zmizela.

V průběhu voleb do zemského i rakouského ústavodárného sněmu opět ožily německé nacionální vášně!

Pražské svatodušní bouře v červnu 1848 byly vojensky rozehnány knížetem Windischgrätzem a mnoho žateckých Němců mu děkovalo "za potlačení českých a slovanských rejdů" a podporovalo šíření lživé zprávy, že Češi připravovali vraždění Němců.

I žatečtí předkládali návrhy na správu německých krajů v Čechách.

Habsburkové zrušili 26.6.1848 pražský Národní výbor, rozpustili české jednotky Národní gardy a zlikvidovali i další vznikající české instituce. Znemožnili svolání českého zemského sněmu. Všechny tyto české činnosti byly ve svých důsledcích nebezpečné z hlediska pangermanismu pro Němce, zejména ty liberální.

Dne 2.12.1848 nastoupil na trůn František Josef I., který vládl 68 let až do své smrti. Nikdy se nedal korunovat za českého krále. Žatecký starosta Jelínek byl vystřídán v březnu l840 Karlem Petrowitzem. Císař rozehnal i ústavodárný Kroměříšský sněm, což byla z hlediska účelné reformy habsburské říše katastrofa, předjímající její rozklad. On sám obnovil absolutismus, ale symbolem tohoto režimu se stal ministr Bach.

Myšlenka spojení všech Němců bude zrát a maximálně se uplatní v nacistické ideologii Hitlerovy Třetí říše.

2.3 Národnostní útlak Čechů

Na počátku 2. poloviny 19. století sbíral Žatec síly k dalšímu rozvoji. V té době měl 5 500 obyvatel v 635 domech. Počty Čechů a Němců nejsou uvedeny. Zlá byla epidemie cholery v r. 1850.

Po propuštění ministra Bacha byl ukončen absolutismus v r. 1859 a v r. 1860 vydal císař ústavu, zaručující občanská a národní práva. Rakouský liberalismus nedokázal řešit národnostní otázku.

Žatec měl začátkem 60. let 19. století 7 976 obyvatel a po deseti létech už přes 10 000, což svědčilo o úspěšném rozvoji města. Prusko rakouská válka v r. l866 negativně však zasáhla do jeho vývoje.

V r. 1867 vzniklo Rakousko-Uhersko, tedy dualismus dvou států, spojených pouze osobou císaře, měnou, zahraniční politikou a armádou . Vznik trojstátí s českými zeměmi zmařila uherská šlechta a čeští Němci, kteří se v té době už nehlásili k zemskému vlastenectví. Obávali se, že by je zemská autonomie Česka připravila o jejich převahu, vyplývající z nerovnovážného postavení Čechů a češtiny ve veřejném životě. - Domnívám se, že toto rozhodnutí císaře byla jeho největší politická chyba, protože tím umožnil politické a národnostní utlačování Čechů. Je velmi pravděpodobné, že by se v případě trialismu se zeměmi Koruny české by se tato středoevropská říše v nějaké podobě udržela do dneška!

Čeští Němci odmítli v r. 1871 i návrh zákona na ochranu české a německé národnosti v Čechách jako součást tzv. fundamentálních článků. Většina českých Němců vyznávala velkoněmectví, které se projevovalo radikálními nacionalistickými požadavky. I v Žatci toto smýšlení zvítězilo.

Jako celek však v této době Češi stále sílili hospodářsky a kulturně a idea velkoněmectví to nemohla zastavit!.

V 80. létech se Žatec velmi rychle rozvíjel, takže počet obyvatel města dosáhl l3 287 a město se stalo sídlem okresu, později i kraje. Češi neměli sílu ovlivňovat události ve městě nijak podstatně. Přes značné úsilí se doposud nepodařilo zjistit konkrétní počty české menšiny v Žatci. Ta přesto jisté "body" zaznamenala.Tak např. česká menšinová škola v Žatci získala za podpory Ústřední matice školské v r. 1883 samostatnou budovu. Poprvé se v ní česky vyučovalo v r. 1884 a měla 56 žáků. Počet dalších zájemců stále stoupal, proto se zvyšoval i počet tříd. Pro rodiče, posílající své děti do české školy, to mělo značné existenční riziko. Škola byla do r. l893 vydržována svépomocí. Město ji nepodporovalo. Pak dostávala od České matice školské dotaci 700 zlatých ročně. Teprve v r. l889 se stala veřejnoprávní a její vysvědčení byla obecně uznávána. Žatecké německé školy si však přesto udržely prioritu. I údaje o nich svědčí o dobré úrovni. Nejvyšší bylo gymnázium.

Tyto údaje o žateckých školách dokazují, že Němci měli v Českém království vedoucí postavení a mnohé výhody. České menšiny byly utlačovány. Realitou také je, že i v Žatci byli Češi používáni zejména na těžké práce. Politicky také nebyli zrovnoprávněni.

Ale zařaďme tyto městské události opět do celostátního rámce.

Na přelomu 60. a 70. let se v českých zemích průmyslová revoluce rychle rozvíjela. Tovární strojová výroba převládla v hlavních odvětvích. Výkon parních strojů stoupl ze 31 765 koňských sil v r. l863 na l23 387 v r. 1880. Byly dokončeny všechny hlavní železniční tratě. V r, 1871 vznikla pražská burza. České země se staly průmyslovým centrem pro celou říši.

V r. l879 byl uzavřen spolek mezi Rakousko-Uherskem a Německem, který v r. 1914 vyvolal první světovou válku.

V r. l879 odevzdali čeští poslanci v říšské radě ve Vídni císařovi 4 memoranda, požadující českou národní rovnoprávnost v úřadech a ve školách. Němečtí poslanci to v r. 1880 ve svém memorandu odmítli.

Stremayerova jazyková nařízení z r. 1880 zrovnoprávnila češtinu s němčinou ve „vnějším" úřadování (styk úřadů s občany). Toto nařízení platilo do r. 1918. V r. 1880 byla založena Ústřední matice školská v Praze na podporu a ochranu českého školství.

V r. l882 byl vydán "Linecký program" jako základní koncepce všech odstínů německého nacionalismu. Počítal se vstupem Rakousko-Uherska do Velkého Německa.

V r. l883 skončila na českém zemském sněmu nadvláda německých liberálů, která v mnoha směrech přinesla Česku potřebnou modernizaci, ale s rovnoprávností Čechů s Němci nikdy nepočítala. Německý poslanec Franz Smeykal doporučil rozdělení Čech na část německou a část smíšenou. To nebylo pro Čechy přijatelné, protože by to zničilo historickou jednotu zemí Koruny české. V r. 1890 se o tomtéž jednalo v tzv. punktacích a opět se to nestalo skutkem, i když tentokrát k jejich nezdaru velmi přispěli i mladočeši.

České obyvatelstvo bylo v převážně německém území nuceno pod pohrůžkou existenčních potíží hlásit se k německé obcovací řeči. Tímto způsobem se totiž falšoval počet Čechů, protože občané s německou obcovací řečí byli ve sčítání lidu vykazováni jako Němci.

V německých oblastech se běžně stávalo, že bylo Čechům upíráno vydržené domovské právo po desetiletém pobytu v obci, jak to určoval zákon. Tito lidé se proto nemohli objevit ve statistice jako čeští obyvatelé německých oblastí a tím se snižoval počet Čechů. V tom případě se nemohlo v dané oblasti uplatnit menšinové právo.

V r. l886 odešli němečtí poslanci z českého zemského sněmu. Protestovali tím proti postoji Čechů, kteří nechtěli dovolit zrušení Stremayerových jazykových nařízení v uzavřených německých jazykových územích v českých zemích.

Politická diskriminace Čechů se projevila i v procesu s neexistující českou organizací OMLADINA, kterou si vláda - či spíše policie - vymyslela, aby měla "důvod" označovat Čechy za protistátní národ. Dne 21.2.1894 bylo 68 "členů" odsouzeno výjimečným senátem k trestům mnoha roků vězení. Při zahájení procesu 12.9.1893 byl dokonce nad Prahou vyhlášen výjimečný stav!

Badeniho jazyková nařízení byla vydána pro Čechy 5.4.1897. Zachovala Stremayerova jazyková nařízení z r. l880 a navíc zavedla i češtinu jako" vnitřní" úřední jazyk pro jednání úřadů v českých zemích. Závazně stanovila pro jejich úřednictvo znalost obou zemských jazyků. Tato nařízení vyvolala prudký nesouhlas německých politiků kteří jejich provádění znemožnili. Také německá veřejnost je tvrdě odmítala. Takže byla tato nařízení zrušena. Nad Prahou dokonce bylo po častých česko-německých srážkách 2.12.1897 vyhlášeno stanné právo.

V Žatci byl vydán tento leták, který dostatečně zřetelně dokazuje tehdejší nafoukanou nadřazenost českých Němců.

"Stále nesmiřitelnějším se stává vystupování podružného českého lidu v německých Čechách. Nejdrzejším způsobem roztahuje se tento hluboce pod námi stojící národ na německém území...Němečtí měšťané a majitelé domů, němečtí průmyslníci v Žatci: nadešel čas k bezohlednému boji za německou národnost a za německé právo. Tento barbarský národ již prolil i krev našich německých bratří, chcete se ještě horších věcí dočkati od této polocivilizované hordy?

Prvním výpadem na našeho odvěkého nepřítele budiž, že vy, němečtí měšťané a majitelé domů, všem Čechům byty vypovíte a že žádný Němec nesmí jim popřáti přístřeší. Žádný Němec nesmí již pod jednou střechou bydleti se svým úhlavním nepřítelem." (Politické dějiny, Adolf Srba,Praha, 1901)

Protičeské manifestace se konaly 28.11.1897 také např.ve městech Ústí n.L., Jablonec, Broumov, Most, Bílina, Cheb. V Praze byla po řeči poslance Baxy klidná česká demonstrace. Městská rada se nabídla, že bude sama udržovat pořádek. To policie znemožnila. Byla nasazena i jízdní policie. Sekání šavlemi, střílení zezadu do davu - 3 mrtví, desítky raněných. Pošlapaní lidé atd.

Snaha žateckých Němců upravovat statistiky se projevila v tom, že údajně v létech 1880 - 1890 počet Čechů klesl ze 660 na 430. Situace se však vyvíjela opačně Ze 16 000 obyvatel bylo nejméně 10 % Čechů, tj. 1 600. Místní vlastenci jich dokonce napočítali 2000.

V 80. létech se národnostní vztahy v Žatci v mnohém zhoršily. Prosazování německého nacionalismu - který byl zdrojem moci českých Němců - se stalo nedílnou součástí politického života celé země. Emancipovali se však i Češi. V r.1884 byl v Žatci založen spolek Vlastislav, který sdružoval také řemeslníky, malé obchodníky a dělníky. Vznikl i ženský spolek Vlasta a objevil se i Občanský klub, který se spojil s Besedou do Občanské besedy. V nové matiční škole se začalo učit česky, což později vyvolalo šikanu dětí a rodičům hrozila ztráta zaměstnání. To vše byla nová etapa života Čechů v Žatci.

České spolky a školy se staly hlavním cílem pangermánských útoků z obavy, že se Češi snaží změnit německý charakter města.

Už zmíněná Badeniho jazyková nařízení vyvolala u Němců tak silný odpor, že vedl až k pogromu na Čechy v neděli 28.11.1897. Němci zdemolovali a zapálili český spolkový dům Vlastislav, matiční školu a několik českých obchodů a živností. Potlačit tyto útoky musela armáda. Soudy pak většinou útočníky osvobodily a finanční úhradu zaplatilo město.

Po dvou létech se Němci pokusili o totéž, ale tentokrát včas zasáhly pořádkové síly a škody byly výrazně menší. To vše ukázalo, že je Žatec plný národnostních svárů, rasových (protižidovských) předsudků a politických konfliktů.

Násilností bylo ušetřeno několik česko-německých spolků, většinou odborových. Češi se však nedali zastrašit. Jejich počet se odhadoval na 700. Avšak ve většině ze 61 okolních obcí byly slušně veliké české menšiny, např. v Kounově to bylo 747 Čechů, což je 72 % obyvatelstva.

Později byla 24.2.1898 vydána pro Čechy a Moravu Gautschova jazyková nařízení. Byla to kompromisní revize Badeniho jazykových nařízení. Čeština byla zavedena ve vnitřním úřadování jen v tzv. smíšených okresech.

"Svatodušní program" z 21.5.1899 přinesl tzv. minimální - ve skutečnosti však expanzivní - národně politické požadavky Němců v Předlitavsku (v Rakousku). Bylo to poslední česko - německé jednání o Česku. Čeští poslanci jednání o Čechách 16.9.1899 odmítli

Úřednická vláda zrušila 17.10.1899 Gautschova jazyková nařízení a odvolala Thunovy výnosy o jazykové otázce. Čeští politikové proto přešli do opozice vůči vládě.

Česko - německá konference ve Vídni 5.2. - 22.3.1900 se neúspěšně pokusila o smíření v nové situaci, vzniklé zrušením jazykových opatření.

Čechů v Žatci i v okolí na přelomu 19. a 20. století nadále přibývalo. S množstvím a s rostoucím vlivem v celé zemi stoupalo jejich sebevědomí a požadavky.

Nesprávná statistická čísla byla výsledkem německého tlaku na výsledky sčítání lidu v prosinci 1900. Žatecký National Zeitung je označil za" rozhodování o budoucnosti Němců a jejich postavení v říši, ve škole a v jazykových zákonech...Jestliže se při sčítání lidu objeví, že německé území je porušeno českým obyvatelstvem...následovati budou nové jazykové zákony se všemi svými hospodářskými a národnostními zly."

Návod na techniku sčítání lidu uveřejnil National Zeitung v dalších dnech: "české služky, dělníci, úředníci, příručí mají jen německou obcovací řeč... nikomu z nich nesmí být dovoleno, aby sám vyplnil rubriku obcovací řeč...Němečtí majitelé domů byli vyzváni k tomu, aby nájemníky upozornili, že ve sloupci 13 může být uvedena jen německá řeč...že to spočívá v rukou německých starostů." Po takovém německém ideovém i organizačním nátlaku se není co divit, že výsledky sčítání lidu byly proněmecké!

Proto Češi zorganizovali v jednotlivých obcích soukromé sčítání Čechů. Píše se o tom v knize "Čechové na Žatecku", kterou v roce 1902 uspořádali Jeroným Šubrt, úředník, a Ladislav Vlkovský, řídící učitel, oba ze Žatce: "Soukromé sčítání Čechů po jednotlivých obcích nemohlo prováděti se pochůzkou od domu k domu, jako se děje při sčítání úředním, ale bylo nutno předem vypátrati a vyhledati v obcích usedlého našince a počínaje od něho doptávati se od jednotlivce k jednotlivci, od rodiny k rodině, aby pak sčítání to nebylo jen přibližné, ale veskze spolehlivé, pojati do počtu Čechů jen našinci, kteří k národnosti české se hlásí. Rodiny, jejichž příslušníci i jednotlivci již z polovice poněmčení neb národnostně lhostejní, z počtu Čechů vynecháváme. . Podávají tudíž čísla uvedená počet spíše menší, než skutečnosti odpovídající. Celkem žije v soudním okresu žateckém 4 501 Čech. Úřední sčítání uvádí:

r.1890 3 354 Čechů, 40 031 Němců

r.1900 2 509, 40 391

tudíž dle úředního výkazu Čechů o 845 ubylo a Němců o 6 36O přibylo. Ve skutečnosti český živel na Žatecku rok od roku vzrůstá...V obvodu hejtmanství žateckého je touto dobou:

7 151 Čechů, což při 48 900 obyvatel činí skoro 15 % a nikoliv jen úředním sčítáním 5 %.

V samotném Žatci žije skoro 2 000 Čechů, úředně pak napočítáno r. l880 - 660 osob, l890 - 689 osob a 1900 - 430 osob s obcovací řečí českou."

Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že se za Rakousko-Uherska jednalo obdobně ve všech oblastech, kde byla převaha Němců. Podle propagandy byl Žatec "odevždy pokládán za ryze německé město", přestože tyto důkazy svědčí o jiné skutečnosti.

2.4 Cesta k obnovení suverenity českého státu

Začátkem 20. století se v Žatci nic zvláštního nestalo. Soustředíme se proto na události v celostátním měřítku.

V létech 1905 - 1907 se v Rakousko-Uhersku zavedlo ve volbách do říšské rady všeobecné, rovné a tajné hlasovací právo

Při sčítání lidu v r. 1910 bylo v Žatci 16 245 Němců (95,4 %) a 579 Čechů (4,6 %).

Česko - německé porady ze 26.7.1912 měly jednat o reformě zemského zřízení a o obnovení normální činnosti českého zemského sněmu. Byly přerušeny a už neobnoveny.

Annenské patenty měly 26.7.1913 jednat o revizi zemského řádu. Český zemský sněm byl rozpuštěn a do zvolení nového měla být ustavena zemská správní komise. Ale nebyla. Protože vypukla 1. světová válka.

Vidíme tedy, že v posledních desetiletích představitelé českých Němců znemožnili politické vyrovnání obou národností na území Českého království. Vyvrcholila krize možné spolupráce. Byl to jeden z důvodů snah pro obnovení české státní svrchovanosti.

Němečtí poslanci z Čech si v r. 1914 stěžovali na smířlivý vztah českého místodržitele k Čechům a požadovali jeho odvolání. Ten nový se snažil vyjít vstříc německým požadavkům, proto v lednu 1916 vydal nařízení o výhradním užívání němčiny na státních a městských úřadech, v dopravě a ve veřejných službách. To je důkazem, že ani za války nepřestali čeští Němci prosazovat svoji nadřazenost a nadvládu v Českém království!

V r. 1916 proběhl politický proces s českými vedoucími politiky v čele s Karlem Kramářem. Byli odsouzeni k smrti, což byl další důkaz o politickém potlačování Čechů v říši! Nový císař Karel vyhlásil po nástupu do úřadu amnestii pro 719 Čechů, zavřených z politických důvodů, mj. i pro Kramáře a Rašína.

V exilu, vedeném T.G.Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem byly vytvořeny státní orgány budoucího Československa a na všech frontách ustaveny československé legie, které pomohly vojensky porazit Centrální mocnosti (Rakousko-Uhersko a Německo).

Pokud jde o námi sledované město, je třeba uvést, že ještě v r. 1919 žatecké okresní i městské zastupitelstvo odmítlo snahy Čechů o obnovení svrchovanosti českého státu v původních historických hranicích a vyzvalo k posílení státní jednoty Rakousko-Uherska. Nakonec chtěli rozdělit Česko na dvě samostatné korunní země a odmítli vznik Československa 28.10.1918.

Česká vojska pokojně obsadila Žatec 6.12.1918.

S h r n u t í

Z předlouhého období Habsburské nadvlády vyplývá řada závěrů:

- Habsburkové se 300 let snažili poněmčit a pokatoličtit země Koruny české a v Žatci se jim to podařilo,

- nedokázali znemožnit konstituování moderního českého národa do r.. 1848,

- i po jeho vzniku ještě 70 let národnostně potlačovali Čechy a ostatní Slovany v říši,

- při změně monarchie v r. 1867 odmítl císař trojstátí, tj. zrovnoprávnění Čechů s Němci a s Maďary a tím předurčil budoucí rozpad velkého středoevropského státu,

- Habsburkové maximálně podporovali jako svůj politický nástroj německou nadvládu v zemích Koruny české a proto dali tamním Němcům řadu privilegií,

- ti to nevěcně a neoprávněně pojali jako etnické oprávnění k nadřazení svého národa nad Čechy,

- Češi proto zvolili jedinou možnost pro uplatnění svých národních zájmů, tj. vytvoření svrchovaného státu česko-slovenského.

3. Žatec mezi válkami

3.l Hledání cesty ve dvacátých létech

Vznik Československa 28.10.1918 s tisíciletými západními hranicemi zemí Koruny české s sebou nesl řadu problémů, které vznikaly po celou dlouhou dobu jejich dřívější existence

Podle sčítání lidu z r. 1921 měla ČSR 13,374 000 obyvatel. Z toho Čechoslováků 8,020 000, tj. 64,8 %, Němců 3,218 000, 23,6 %, Maďarů 762 000, 5,6 %, Židů 191 000, l,4 %, Poláků 110 000, 0,8 %, Rusínů 477 000, 3,5 % (Václav Kural: Konflikt místo společenství /1918 - 1938/ str.213).

Jedna z nejvýznamnějších skutečností nového státu tedy bylo přes 3 miliony Němců, žijících především v českém pohraničí. Ti byli v českých zemích tři staletí vzhledem ke své národnosti výhodným nástrojem německy mluvících Habsburků při ovládání jejich mnohonárodnostní říše. Svého vlivného postavení se nechtěli Němci vzdát ani v nových státoprávních poměrech, což snad mohlo být z jejich strany pochopitelné - ale nově vzniklému demokratickému státu to velice komplikovalo situaci. Vůdcové českých Němců je stavěli do pozice nepřátel tohoto státu! Po celou dobu první republiky to byl jeden z nejvýznamnějších problémů, který výrazně negativně ovlivňoval každodenní život.

Nový stát byl budovám na principu občanském, kdy všichni občané měli stejná práva - a národnostní menšiny navíc práva menšinová, v Československu velmi rozsáhlá. Zdejší němečtí představitelé chtěli zachovat princip etnický, který Němcům v českém státě v minulosti zaručoval nadvládu, Lodgman von Auen i Josef Seliger odmítli podřídit se novému státoprávnímu uspořádání střední Evropy!

Při vzniku Československa měli čeští politikové dvě státoprávní koncepce, obě příznivé pro české Němce.

Východiskem zakladatelské koncepce prezidenta T.G.Masaryka byla úplná státní samostatnost a rovnost všech občanů.

Předseda první československé vlády Karel Kramář ve své koncepci rovněž vycházel ze státní suverenity, ale bral v úvahu i nebezpečí germánské hrozby, vyplývající z dosavadní historické reality a pravděpodobné snahy navrátit českým Němcům ztracené mocenské pozice. Tomu lze čelit pouze naprostou vnitřní jednotou českého národa a velkou slovanskou federací v čele s Ruskem. Tato druhá část ovšem byla v tehdejším státoprávním rozvržením Evropy nesplnitelná a proto o to větší důraz byl kladen na vnitřní jednotu Čechů. Kramář tedy usiloval o ušlechtilý český spíše obranný nacionalismus. Z dnešního hodnocení české minulosti minulého století lze soudit, že se mu to podařilo a tento stav přetrvává dodnes. Kramář podle tehdejšího vývoje vnitřní politické situace v Československu dospěl k závěru, že "němectví bude vždycky agresivní ... a Němec zůstane vždycky Němcem."

Hned 29.10. 1918 odmítli poslanci českých Němců vznik ČSR a vyhlásili ve Vídni odtržení čtyř územních celků od něj. Měly být připojeny k Rakousku. Byla to třetina plochy zemí Koruny české. Žatec byl v té části, která měla název Deutschböhmen a rozkládala se od Chebu do Orlických hor s centrem v Liberci. Vláda tohoto území nařídila urychleně budovat Volkswehr jako zárodek budoucí armády. Zemský sněm vedl dělnický vůdce Josef Seliger a hejtmanem byl nejdříve R.Pacher, po něm Lodgman von Auen. Tito dva politikové se stali představiteli českých Němců. Čeští politikové oba ještě v r. 1918 čtyřikrát zvali k účasti na jednání o tvorbě koncepce nového Československa, ale ti vždycky odmítli .Nový stát totiž nepokládali za trvalý a jednali pod ideou amerického prezidenta Wilsona o "právu na sebeurčení". To jim ovšem jako menšině nenáleželo, právo na sebeurčení se vztahovalo pouze na národy, které neměly svůj stát.

I tak radikální český nacionál, jakým byl předseda vlády Karel Kramář, řekl na první schůzi československého národního shromáždění: „Německý národ v hranicích našeho státu bydlící nemá nejmenší příčiny obávati se o svůj národní rozvoj. Nechceme svým krajanům - projeví-li se loyálně na půdě našeho státu - nijak zbraňovati v kulturním a jazykovém jejich rozvoji...Naší hrdostí a touhou by bylo, aby nikdo zde u nás, kdo není Čechem, necítil se utlačován a nesvobodný". Čeští politici a dokonce i ten Kramář to v počáteční euforii mysleli vážně, protože budovali Československo na principu občanském. To se uskutečnilo a ČSR byla vlastně 20 let jediný demokratický stát ve střední Evropě!.

S Rakouskem byla uzavřena mírová smlouva v Saint Germaine 10.9.1919. Z této smlouvy vycházela i ústava ČSR ze 29.2.192O, schválená Revolučním národním shromážděním, složeného ze 256 poslanců podle voleb z r. 1911. Chyběli v něm Němci, kteří v té době ještě odmítali nově vzniklé Československo i jeho Revoluční národní shromáždění. Od samého začátku se nechtěli účastnit spolupráce při koncipování nového státu. Naopak existovala řada ozbrojených protičeskoslovenských institucí na půdě Rakouska!

Další snaha českých Němců směřovala k ideji Velkého Německa, tj. spojení Německa, Rakouska a českého pohraničí do jednoho státu. To ovšem bylo iluzorní, protože Spojenci nemohli dopustit, aby se po válce stal z Německa stát ještě mocnější, než byl před válkou.

Dne 4.3.1919 zorganizovala německá sociální demokracie na protest proti zákazu voleb do rakouského parlamentu na území ČSR protičeské demonstrace, spojené s generální stávkou. V Žatci a ve většině měst proběhly události klidně. V některých městech však demonstranti strhávali státní znaky a vlajky, přepadávali radnice a někde zazněla i střelba. Např. v Kadani a v Moravském Šternberku použily české ozbrojené jednotky palbu v sebeobraně. Důsledkem těchto politováníhodných výtržností bylo usmrcení 51 Němců a 4 českých vojáků.

Němečtí nacionalisté u nás pak upustili od otevřeného boje a přešli k organizování ilegálního hnutí odporu. Centrem vojenské ilegální činnosti byl zájmový spolek rakousko-německých důstojníků "Offizieren und Gagisten Verein." Na jaře 1919 se ve Vídni utvořilo emigrantské centrum iredentistického odboje "Hilfsverein für Deutschböhmen und Sudetenland". Vojenské formace českých Němců vznikaly v Německu i v Rakousku. Byly to jednak "Sudetoněmecké prapory", jednak "Deutschböhmische Legionen".

V obecních volbách 16.11.1919 vyhrála v Žatci německá sociálně demokratická strana, Češi měli 744 hlasy. Stejný výsledek byl i prvních parlamentních volbách 18.4.192O.

Celostátně získali v těchto volbách Němci 72 mandátů z celkových 28l mandátů. Odpovídalo to 26 % odevzdaných hlasů. Byl to další důkaz jejich rovnoprávnosti - toto procento překračovalo jejich proporcionální podíl na obyvatelstvu.

V Žatci bylo v r. l9lO l7 13O osob, z toho 95,4 % Němců a 4,6 % Čechů

Sčítání lidu bylo na jaře l921. Město mělo l6 268 obyvatel.Z toho bylo 88,4 % Němců, 11,6 % Čechů a 4,6 % Židů. Žatečtí se báli, že město ztratí svůj německý charakter.

V Žatci nastal po převratu rozvoj českého školství, které Němci dříve všemožně omezovali - tehdy byly v okrese jen 3 české školy. V r. 1922 jich už bylo podle skutečné potřeby 28.

V dubnu 1921 Masaryk opět nabídl německým politikům vstup do vlády, ti to však odmítli. Nabídka znovu potvrzovala slib čs. vlády, že Němci nebudou kráceni ve svých legitimních právech.

Klíčová otázka dalších vztahů mezi Čechy a Němci byla spolupráce při budování republiky. Některé německé politické strany se o ni snažily, kdežto např. Německá nacionálně socialistická strana dělnická a Německá nacionální strana byly proti.

Lodgman von Auen byl poslancem za tuto stranu v žateckém volebním okruhu. V r. 1923 svolal na Střelnici shromáždění Němců. Tam poukazoval na škodlivost spolupráce českých a německých politických stran. Mírové smlouvy jsou jen cárem papíru. A podobně. Podle nacionalistů byl čs. stát nepřítelem práva na sebeurčení a jako takový musí být odstraněn.Tato nepřátelská politika se Lodgmanovi von Auen nevyplatila a v parlamentních volbách v r. 1925 už nebyl zvolen. Na této schůzi mu oponoval sudetoněmecký agrárník Franz Spina. Bojoval za spolupráci českých a německých politických stran a zvítězil.

Další obecní volby v Žatci byly 16.3.1924 a došlo v nich k prudkým bojům mezi německými stranami. Vítězem bylo volební společenství křesťanských socialistů, agrárníků a živnostníků.

V parlamentních volbách 15.11.1925 nepostavily německé strany společnou kandidátku. Volby přinesly posílení pozic aktivistických stran, tj. těch, které se chtěly podílet na kladném vývoji republiky i na moci ve státě a proto vstoupili v r. l926 do vlády němečtí agrárníci a němečtí křesťanští sociálové. Později i němečtí sociální demokraté. Československo byl jediný nástupnický stát, kde byli ve vládě i politikové německé menšiny.

3.2 Katastrofa na konci třicátých let

Už před l. světovou válkou bylo známo, že struktura průmyslu v pohraničních oblastech je nevyhovující, protože je vystavena rizikům přílišné závislosti na exportu. Neexistovaly však ani ochota německých majitelů, ani potřebné investice, které by mohly tuto skladbu změnit.

Začátek 30. let poznamenala světová hospodářská krize let 1929 - 1933. Výroba poklesla až o třetinu, odbyt doma i v zahraničí se snížil. Čeští Němci podlehli protičeské agitaci, která stále sílila. Tvrzení, že krizi zavinila čs. vláda bylo nesmyslné, ale zejména nebezpečné, protože tomu mnozí Němci uvěřili. Viděli, že se v sousedním Německu hospodářská situace po konci krize zlepšuje - a neměli informace, aby pochopili příčinu: militarizace Německa je přípravou na válku.

Při sčítání lidu v r. 1930 měl Žatec 18 061 obyvatel, z toho Němců 14 422, tj. 80 %, počet českých obyvatel prudce vzrostl na 3 156, tj.na 20 %.

Obecní volby byly 6.3.1932, volilo 11 264 osob. Zvítězili němečtí sociální demokraté (1 940 hlasů), ale těsně je následovala DNSAP (1 800 hlasů), tedy Čechům nejnepřátelštější strana. Vláda zakázala tuto stranu i Německou nacionální stranu (DNP) na podzim 1935.

Teprve 15 let po vzniku republiky tj. v r. 1933 slavili v Žatci čeští Němci spolu s Čechy 28.říjen společně.

Na politické scéně se u nás objevil pracovník německého Tělovýchovného svazu Konrád Henlein. Vybrán byl jako vůdčí typ, když řídil na cvičitelském můstku turnerské cvičení právě v Žatci. Dne 1.10.1933 založil "Sudetendeutsche Heimatfront" - SHF (Fronta sudetoněmecké domoviny či Vlastenecká fronta.) Henlein se navenek tvářil státotvorně, aby mohl rozvíjet své rozvratné hnutí.

Před parlamentními volbami 19.5.1935 musel Henlein změnit svoji SHF na "Sudetendeutsche Partei" - SdP a vyzval německé politické strany, aby se rozpustily a vstoupily do ní. Většina z nich to udělala proto byly výsledky voleb ohromující: SdP získala 67,2 % německých hlasů. Předseda německých sociálních demokratů Ludwig Czech prohlásil: "V sudetoněmeckém národě zvítězil Hitler." Bohužel to byla pravda. V žateckých volbách také zvítězila SdP a získala šestkrát více hlasů než němečtí sociální demokraté.

Po Masarykově abdikaci v r. l935 byl zvolen prezidentem dr. Edvard Beneš. Vypracoval návrh dohody, která předpokládala "řešení rozporů v přátelském duchu."

V r.1937 předložila čs. vláda návrh vládních opatření s několika náměty ve prospěch českých Němců. Německé aktivistické strany souhlasily, SdP odmítla, protože jejím cílem bylo udržovat v česko-německých vztazích napětí. V parlamentě proto předložila SdP návrh na 6 národnostních zákonů, které by rozvrátily stát destrukcí územní i správní celistvosti

Již v r. 1935 připravilo Německo plán na válku proti Československu, který byl postupně upravován až do konečné podoby v r. 1938 jako "Fall Grün". Přesto za prezidentem Benešem přijeli v prosinci 1937 a v lednu 1938 němečtí vyjednavači Haushofer a Trautsmannsdorf. Beneš vypracoval návrh opatření a poslal jej do Berlína. Zanedlouho sdělil Trausmannsdorf našemu velvyslanci v Berlíně Mastnému, že vůdce návrh odkládá - prý budou v Moskvě změny. Šlo prý o připravovaný proces proti maršálovi Tuchačevskému. Ve skutečnosti však Hitler ztratil zájem o nějaké vyjednávání, neboť už aktuálně chystal vojenské přepadení ČSR.

Rakousko bylo obsazeno Německem 12.3.1938 a naprostá většina rakouských obyvatel "Anschluss" uvítala.

Žatecké obyvatelstvo to přijalo radostně a Němci ve velkých počtech vstupovali do SdP, včetně starosty Schönfelda. Těšili se, že nyní přijde na řadu ČSR a otevřeně se přihlásili k nacistickému světovému názoru, zdravili se vztyčenou paží, nosili odznaky SdP a bílé podkolenky. Ordnerské oddíly pochodovaly městem. Němci organizovali průvody a manifestace. Provokovali mnohé potyčky a šarvátky. Po obecních volbách 12.6.1938 SdP ovládla Žatec.

Němečtí sociální demokraté a komunisté však zůstali rozhodnými odpůrci nacismu.

Na sjezdu SdP v Karlových Varech 23.4.1938 byl přijat tzv. karlovarský program s cílem destruovat ČSR.

Na pokyn německého ministra zahraničních věcí Ribbentropa přijala SdP taktiku kladení nepřijatelných požadavků. Dokonce se to objevilo v tzv. "Grundplanung O - A". Jeho oficialita není dosud docela jasná. V každém případě však je to otřesný dokument, na který naváží za okupace Frank i Heydrich, když budou koncipovat poválečnou likvidaci českého národa!

SdP zřídila vojensky organizované uniformované oddíly "Freiwillige Schutzdienst", jakož i tajné diverzní skupiny pro případ války, cvičené a vyzbrojené v Německu a v září 1938 i paramilitantní Freikorps, útočící přes hranice na československé stráže a úřady.

Návrh národnostního statutu předložila čs. vláda 13.5.1938. Ten kladl důraz na samosprávu menšin a mířil k tomu, že ČSR bude národnostní stát. Henlein odmítl jednat s vládou "dokud v Sudetech nebude klid a pořádek" - jenže ten přece SdP denně sama narušovala!

Od května do července 1938 probíhala jednání čs. vlády s představiteli SdP. Česká inteligence vydala 15.5.1938 Manifest "Věrni zůstaneme!" a SdP zveřejnila manifest "Náčrt nového řádu pro vnitrostátní poměry v Československu", který měl demontovat stát.

Dne 29.8.1938 navštívil vůdce SdP Henlein Žatec. Byl slavnostně přijat a vítali ho i heslem "Žatec zůstane německý."

Vláda Velké Britanie vyslala 3.8.1938 lorda Waltera Runcimana, aby posoudil situaci v ČSR. SdP jej hostila na zámcích německé šlechty a jeho " dobrozdání" podpořilo stanoviska SdP

Beneš vyzval vyjednavače SdP, aby mu napsali požadavky své strany. Ti odmítli. Vyzval je proto, aby mu tyto požadavky nadiktovali, což učinili a dokument podepsali. Beneš z toho vypracoval tzv. "čtvrtý plán", který vláda schválila pod mezinárodním tlakem 5.9.1938. Přinesl maximální možnost ústupků ve prospěch českých Němců. V podstatě akceptoval autonomii. Protože jej vedení SdP nemohlo odmítnout, zorganizoval K.H. Frank demonstraci, která vyprovokovala policejní zásah. Henleinovci proto prohlásili, že přerušují jednání s vládou. Vedoucí odjeli do Norimberka na sjezd NSDAP, kde Hitler pronesl svoji nejštvavější řeč proti ČSR. Sudetští Němci (SN) - je to politický název, který zvolil Henlein, aby jím mohl označit všechny české Němce - ji pochopili jako výzvu k válce proti nám. Henlein s Frankem vydali "ultimatum proti Československu" a poslali ho předsedovi pražské vlády Hodžovi. Opět v něm byly nepřijatelné požadavky, ústící do hesla "Heim ins Reich" (Domů do Říše). Byla to výzva k povstání SN. Vláda proti povstalcům tvrdě zakročila a Henlein s Frankem uprchli za hranice spolu se svými bojovými oddíly. Po potlačení puče vláda rozpustila SdP.

Francouzská vláda v r.1937 sdělila, že nesplní podmínky spojenecké smlouvy, podle kterých měla zaútočit proti Německu, kdyby nás napadlo. Představitelé Velké Britanie a Francie ve třicátých létech odmítli politiku kolektivní bezpečnosti, která byla zaměřena proti Hitlerovi. Uplatňovali politiku nevměšování, aby umožnili jeho agresi. A nakonec přešli na platformu appeasementu, tj. politiku usmiřování potencionálního agresora ústupky. Postavili se za Hitlera a donutili prezidenta Beneše, aby přijal jeho požadavky

Hitler a Mussolini pozvali Chamberlaina a Dalladiera do Mnichova, kde se 30.9.1938 dohodli: Československo postoupí Německu své pohraničí. Kdyby to odmítlo učinit, Hitler bude muset toto území vojensky obsadit, aby uchránil před útlakem SN a odpovědnost za rozpoutání války padne na Československo!

Prezident Beneš neměl jiné řešení a ultimatu se podrobil.

Prezident tím zabránil nesmyslným ztrátám na životech i ztrátám materiálním, protože slabší Československo by nutně bez francouzské pomoci muselo podlehnout Německu.

Mnichovem začala politicky pro Československo druhá světová válka.

Hitler potřeboval odstranit Beneše, který se stal symbolem protinacistické politiky. Prezident abdikoval 5.10.1938 a odjel do Sezimova Ústí. Důvodů k odchodu z vlasti měl mnoho. Tím vnějším byl požadavek Hitlera, aby opustil zemi. Stalo se to 22.10.1938, kdy odletěl s manželkou do Londýna. Ještě před tím v poradách s politickými přáteli sdělil, že je přesvědčen, že 2. světová válka začne do roka, proto musíme připravit všestranný odboj doma a do emigrace musí odejít všichni ohrožení politikové i vojáci.

Později napsal v Londýně stať, zveřejněnou v jeho "Úvahách o slovanství" na str. l79: "Izolovaná válka naše a SSSR proti Německu v r. 1938...Především bychom byli bývali ihned od počátku až do konce zůstali proti Německu se Sovětským svazem sami...byl jsem přesvědčen, že v takovém případě by západ už do války nevstoupil, ať se děje cokoliv...byla by to" válka mezi nacismem a komunismem". Obával jsem se dokonce, že by v takovém případě západní Evropa buď přímo nebo nepřímo nakonec pomáhala Německu proti nám a SSSR...tak se mi to jevilo ještě na počátku roku 1940". Tento citát vysvětluje vše!

Z pohraničí uprchlo po Mnichovu do vnitrozemí 170 000 osob: 80 % Češi, 11 % Židi, 9 % Němci. Většina tam nechala všechen svůj majetek - celkem v hodnotě

3 miliardy korun.

Žatečtí samozřejmě mnichovskou dohodu nadšeně uvítali a přijali s jásotem německou armádu při obsazení města 9.10.1938. Květinami přivítali K.H.Franka. Starosta nadšeně řečnil: "Žatec je německý. Konrád Henlein nám připravil toto štěstí. A my mu za to z hloubi duše děkujeme...Hrdě se hlásíme k německé říši a k našemu vůdci Adolfu Hitlerovi." Nadšení nebralo konce!

Žatečtí muži začali dobrovolně vstupovat do Wehrmachtu, do SA a SS. V prvním půlroce navštívil město Konrad Henlein, říšský ministr vnitra Wilhelm Frick, Hitlerúv náměstek Rudolf Hess, říšský vedoucí Hitlerjugend Baldur von Schirach, hlavní ideolog NSDAP a později ministr pro obsazená území Alfred Rosenberg a další.

V Žatci v r. 1930 žilo 3 156 Čechů. Po Mnichovu v květnu 1939 jejich počet poklesl na 250 a do r. l940 se snížil na 200. Z města odešlo 93 % Čechů.

Velitel 4. armádní skupiny v Karlových Varech generál von Reichenau vydal 13.10.1938 varování proti zneužívání situace k osobní mstě. Jako důkaz věrnosti k říši se totiž mezi Němci rozšířilo udavačství, korupce a špiclování. Už počátkem prosince 1938 byli žatečtí Češi vyháněni ze svých zemědělských usedlostí, které získali ve 20. létech z pozemkové reformy.

České obyvatelstvo bylo bezmocné a bezradné před nenávistí dosud slušných sousedů. Za pomoci československého vojska odjížděl denně vlak se 40 vagóny naloženými majetkem uprchlíků. To ovšem nestačilo, většina Čechů musela uprchnout bez této pomoci, jak uvádějí ve svých vzpomínkách m.j. i pamětníci v Žatci:

"Jsem jednou z těch, kteří byli v r. l938 vyhnáni Němci ze svého rodiště i bydliště v Žatci. Také můj otec se narodil v pohraničí. V r. l938 mi bylo teprve10 let a tak se na vše velmi dobře pamatuji.

Vzpomínám i na to, jak ještě v předškolním věku bylo jedno, kdo je Čech a kdo Němec. Nebyly žádné vyhrocené rozdíly. Až později, když nastoupil v Německu k moci Hitler a začala fungovat nacistická propaganda, ať rozhlasem či "spanilými jízdami" po českém pohraničí nacistickými propagandisty v čele s Henleinem, nastalo názorové dělení obyvatel a později i napadání českých dětí německou mládeží. Hlavně organizovanou mládeží - turnery v hnědých košilích, v krátkých kalhotách a bílých podkolenkách. Když např. při oslavách šel někdo v českém kroji, byl fyzicky napadán. Také při českém odpoledním představení Fidlovačky vnikli turneři do hlediště a napadli české děti.

Po anšlusu Rakouska a mnichovské dohodě došlo k vyhrocení situace a začalo se střílet. Rodiče mne odvezli do vnitrozemí k babičce a za pár dní přijeli také.

Nemohu popisovat vše, co se tehdy dělo. Je toho příliš a je to velmi smutné. Viděla jsem matky s plačícími hladovými dětmi, tak jak to teď vidíme z Jugoslávie, sedící na rancích na lounském nádraží, se zavázanýma rukama - neboť jim Němci, než je vyhnali, strhali nehty. Také se pamatuji na rodiny, které i rok žily v odstavených vagonech, v ratejnách, v pastouškách, neboť nebylo kam tyto utečence umístit a to nemluvím o jejich pracovním zařazení.

Pak přišel březen 1939 a protektorát. Do Žatce jsem přijela až po válce a to začátkem června 1945. Celá rodina se přijela podívat, zda je možno vrátit se do svých domovů.

Žatec byl strašně poničen. O tom teď nikdo nemluví, že Němci na konci války ze msty zničili, co mohli, i když tam při ústupu zanechali německé obyvatelstvo. Koupaliště vyhodili do vzduchu, tenisové kurty rozbili, stromy v parku porazili." K.Š., tehdy Žatec.

"Pocházím ze smíšeného manželství. Otec byl Čech, matka sudetská Němka. Rodiče žili skromně a v pohodě od r. 1919 v Měcholupech u Žatce, kde si otec otevřel malířskou živnost. Matka pocházela z chudé devítičlenné německé rodiny a po provdání se vždy a ve všem hlásila k československému státu. Moje sestra, narozená v r. 1921, chodila v Měcholupech do české školy, mně bylo v r. 1938 šest let .

Až do doby uchopení moci nacisty v Německu žily obě národnosti celkem v pohodě. Pak se vše postupně zhoršovalo. Sudetští Němci, zfanatizovaní Henleinovým štvaním, začali vše české bojkotovat. Také němečtí obyvatelé naší obce byli henleinovskými letáky nabádáni, aby bojkotovali živnost mého otce.

Z pohraničí jsme byli doslova vyštváni. Sotvaže si rodiče za těžkých podmínek dostavěli rodinný domek, byli nuceni jej ještě částečně zadlužený opustit. Za dočasný pobyt jsme zvolili Slaný." L.L., tehdy Měcholupy u Žatce

Již 9.10.1938 po okupaci německou armádou začali ordneři z SdP zajišťovat všechny "nepřátelské" elementy a levičáky, kteří v Žatci zůstali. Zároveň mnozí očekávali, že budou patřičně oceněni za své zásluhy, mimo jiné českým a židovským majetkem.

V ten den už nebyl ve městě ani jeden Žid, přesto že jich tam donedávna žilo 760. Avšak 10.11.1938 propukly individuální protižidovské akce Němců, rozhořčených vraždou německého diplomata v Paříži. Podpálili žateckou synagogu. Do držení města se dostaly kromě trosek synagogy budova rabína, židovský hřbitov a přilehlé pozemky. Němci výhodně skupovali židovské domy a arizovali židovský majetek.

3.3 Události v době druhé světové války

Dne 1.10.1938 byla zřízena vzorová říšská župa Sudety od Chebu až k Opavě a říšským komisařem se tam stal Konrád Henlein. Vše se přizpůsobilo říšským zákonům. Správa na všech úrovních i městských fungovala na zásadách vůdcovského principu a co nejužšího propojení s orgány vládnoucí strany. SdP měla v Žatci k 1.únoru 1938 2 400 členů, ti byli převedeni do NSDAP. Začátkem prosince byla organizace rozdělena na 4 místní skupiny NSDAP. K faktickému postátnění městské samosprávy došlo v Žatci již přijetím německého obecního zřízení, podle kterého stál v čele města od 5.11.1938 komisař, zastupující starostu. Jím se stal Eduard Hlawatschek, zámečník, místní vedoucí tehdy ještě SdP, který zůstal v obdobné funkci i po sloučení s NSDAP.

V župě Sudety zůstalo asi 500 000 Čechů. Byla to bezprávná všemožně potlačovaná skupina, která měla být co nejdříve germanizována.

Ve volbách do říšského sněmu 4.12.1938 zvolilo kandidáty 98,9 % sudetských Němců. Dobrovolně vyměnili demokracii za diktaturu. Bylo to "kolektivní" rozhodnutí (vina?). Ze sudetských Němců se stali říšskými občany, vedenými diktátorem.

Češi, kteří zůstali po 15.3.1939, mohli optovat pro protektorátní státní příslušnost. Neměli žádná práva. Jejich spolky byly zrušeny. Česky se mohlo hovořit pouze doma! Od r. 1940 nesměly české děti do německých odborných škol. Od r. 1942 se české vzdělání omezilo jen na 5 tříd obecné školy.V Žatci zůstalo 40 českých rodin.

Mladí Němci rukovali do wehrmachtu. Po začátku války začaly přicházet zprávy o úmrtí na frontě. Začal nedostatek pracovních sil. Dne 25.9.1939 byly zavedeny potravinové lístky. V rámci tzv. glajchšaltizace byly i německé spolky restringovány a majetek zrušených zkonfiskován. Obyvatelstvo postupně vystřízlivělo z původního nadšení. Kvalifikovaní úředníci, přicházející z Německa, obsadili místa ve správním aparátu, zatímco sudetští Němci udrželi aparát stranické Říšské župy Sudety. Nadhodnocená marka způsobila, že říšští Němci vše vykoupili a nedostatek zboží způsobil zvýšení cen.

Druhá republika se nazývala Česko-Slovenská a trvala do 14.3.1939, tedy pouhých 165 dní. Vládla v ní tvrdě pravice a česká policie vydávala na požádání gestapa naše občany.

Dne 14.3.1939 dojednal Hitler v Berlíně s Tisem odtržení od republiky a zřízení "samostatného" Slovenského štátu.

Prezident Hácha podepsal v noci na 15.března 1939 v Berlíně listinu, kterou "odevzdal budoucnost českého národa do rukou Vůdce Velkoněmecké říše". Ribbentrop: "Cílem říšské politiky je rozbití české vůle k vlastnímu státu, která je zde hluboce zakořeněná."

Přestože byla v létech 1939-1940 v Žatci tuhá zima, přispívali Němci na Winterhilfe. Rok 1942 přinesl nejtužší zimu za 140 let. Hitlerjugend pilně sbírala suroviny - vše pro válku.Zvyšoval se nedostatek pracovních sil.

Tíha života rodiny ovšem většinou spočívala na ženách. Děti sbíraly suroviny. Dívky od 14 let pomáhaly na statcích a v továrnách.

Potraviny byly stále vzácnější. Důležitou roli měli tzv. samozásobitelé. Ceny všeho rychle stoupaly. Např. cigareta z 50 pfenigů na tři marky, máslo ze 60 na 100 marek apod. Kvetl černý obchod.

Nedostatek pracovních sil se stále stupňoval, proto byly přiváženy ze zahraničí: z protektorátu, z Francie, z Belgie. Šlo i o tzv. ostarbeitry (dělníky z východu). Pracovní tábory byly i v Žatci.

Optimismus žateckých Němců dostal další ránu vstupem Německa do války s Polskem. Mezi občany města už začal být pociťován strach. Přesto Žatečtí opět vyzdobili své město na počest vítězného tažení do Polska. Zvonily zvony, oslavy trvaly týden. Namlouvali si, že je" město obrazem míru." I když od 1.9.1939 byla okna zatemněná a pouliční osvětlení byla vypnuta. Jen důležité křižovatky byly označovány modrými světýlky. Ženy ztratily klid a začaly zběsile nakupovat. Dne 3.9. začaly potravinové lístky, v hostincích se dostal pouze "eintopf", tzn. Tellergericht. Začalo budování protiletadlových krytů. Od března 1940 byly žatecké nemocnice válečným zařízením.

Válka poznamenala každou rodinu - nejvíce odchodem mužů na frontu. Již 10.9.1939 padl v Polsku Julius Hühnel, za kterého se konala 23.9.1939 vzpomínková slavnost. Mrtvých přibývalo: 1941 - 11 obětí, l942 - 71, 1943 - 101. Vesměs muži mezi 19 - 3O léty. Byla to 1/5 všech zemřelých obyvatel Žatce.

Konec války byl neoddělitelně spojen s mnoha Žatcem projíždějícími či procházejícími transporty. Čerpal jsem z knihy Ireny Malé a Ludmily Kubátové: Pochody smrti. (Nakladatelství politické literatury, Praha l965.) Na str. 44-45 je zachycen tento příběh: "Dva vlakové transporty z velkého proudu buchenwaldských vězňů, které měly namířeno do Terezína, jely přes Chomutov do Března u Chomutova. Prvý o 62-63 vagónech dorazil kolem 10. dubna a zdržel se v Březně několik dní. Ve vlaku bylo namačkáno kolem 4200-4400 vězňů. Nikdo z nich nesměl z vagónů vystoupit a kdo neuposlechl, byl bez milosti zastřelen. Vězni tohoto transportu nedostávali dokonce ani vodu. 13. dubna pokračoval vlak z Března dále směrem na Kadaň a Žatec. Na nádraží v Žatci byli vězni opět týráni a esesácké stráže střílely nejen je, ale hrozily zastřelením každému, kdo by se přiblížil a snažil se nějakým způsobem zmírnit jejich utrpení. Na žateckém nádraží bylo zastřeleno asi 10-11 osob. Za několik hodin pokračoval vlak v jízdě směrem na Plzeň. Dojel však jen do stanice Žihle a to 22. dubna a čítal už jen 4000 osob. Po únavné a vyčerpávající jízdě byli úplně vyhladovělí vězni ve velmi zbědovaném stavu a denně umíralo z tohoto transportu asi 30 osob. V době od 22. dubna do 1. května zemřelo jenom v Žihli 273 osob."

Na str. 6O: Zpráva velitelství stanice SNB v Lubenci, zpracovaná v květnu l946 podle vzpomínek očitých svědků: "Dne 1. nebo 2.5.1945 procházel přes obec Lubenec transport politických vězňů pěšky po státní silnici Žatec - Žlutice a někteří nemocní jeli na koňském povoze. Jednalo se v tomto případě výhradně o muže - politické vězně různých národností, a to české, polské, maďarské a rakouské. Celý transport čítal asi 250 mužů. Hladem vysílení, kteří nemohli pochodovat dále, byli již polomrtví odvezeni na voze za obec Lubenec a tam zastřeleni doprovázejícími příslušníky SS vesměs ranou do týla. Tímto způsobem bylo z tohoto transportu celkem zastřeleno 45 mužů různých národností."

Na str.191: Svědectví návěstního mistra ČSD v Žatci F.Wotschovského o bestiálním zavraždění jednoho z vězňů transportu smrti na nádraží v Blatnu.

„Když dostal začátkem roku l945 můj syn František, který byl ve škole v Plzni, již třetí svolávací lístek k německé branné moci, zajel jsem do Plzně, abych svého syna varoval před nastoupením. Při cestě zpátky do Žatce ve stanici Blatno byl zastavený vlak s vězni z koncentračního tábora, vesměs samými muži, ve kterém mohlo být podle mého odhadu asi 2 000 lidí a který pravděpodobně jel na Plzeň.

Při příjezdu našeho vlaku bylo již na nádraží v Blatnu asi 15 až 19 mužů, kteří byli již zastřeleni. Právě když náš vlak zastavil, nařizoval poddůstojník SS, člen eskorty při transportu, jednomu z vězňů, který ovládal dobře německy, aby tyto mrtvoly nosil na vůz, který byl přistaven k vlaku jako poslední u soupravy. Vězeň odpověděl dozorci "Ich kann nicht", na to odpověděl dozorce, aby šel tedy sám k poslednímu vozu a odebral se za ním. Když přišli k poslednímu vozu, kde bylo již naházeno více mrtvých vězňů, poručil dozorce, který při tom otevřel dveře vozu, aby vězeň vlezl do vozu. Když vězeň viděl, že ve voze jsou nakupeny samé mrtvoly, věděl již co asi s ním poddůstojník SS zamýšlí a proto prosil dozorce, aby tam nemusil. Dozorce však uchopil vězně za nohy a hodil jej do vlakového vozu. Vězeň si ve voze klekl na kolena, sepnul ruce a prosil německy "Bitte, bitte, nicht schiessen". Poddůstojník však nařídil vězni, aby se otočil zády k němu a pak vězně ranou z pistole do týla zastřelil.

Při příjezdu vlaku do Žatce, když jsem vypravoval tento případ, bylo mi též řečeno, že ve stanici Žatec bylo zastřeleno též asi 9 - 11 vězňů. Všechny zastřelené odváželi v posledním vagónu s sebou. Tento vlak dojel do stanice Žihle, kde zůstal stát asi tři týdny a ke konci dubna l945 byli z něho Češi a Němci propuštěni, cizinci však byli odvlečeni neznámo kam. Mezi vězni byli příslušníci všech národností i zajatci spojeneckých armád. Nemohu též udat, kde byli zastřelení vězni pochováni. Vězni byli cestou, hladem a bitím značně vysíleni.

Skončeno, přečteno, podepsáno.

Vyslýchající: Zrucký Josef, st. strážmistr SNB, svědek: : Pihlík Václav , vyslýchaný: Wotschovský F.“

Tyto dokumentované příběhy upozorňují, že i městem a okolím Žatce procházely koncem války pochody smrti, takže místní lidé viděli na vlastní oči zacházení s trasportovanými. Dělo se to v době, kdy už nejméně dva roky museli všichni vědět, že Německo válku prohrálo a všechny další oběti lidských životů jsou naprosto nesmyslné!

V Žatci v poslední válečné zimě přestávali věřit ve vítězství i ti nejvěrnější.Zoufale chybělo vše, co lidé potřebují k životu. Začátkem roku 1945 byla uzavřena základní škola i gymnázium, které už nemělo v 6. - 8. třídě studenty. Jedna škola byla změněna v tábor pro uprchlíky, jiná v náhradní nemocnici. Ve dne v noci přelétávala nad městem letadla a 16.4.1945 bylo bombardováno nádraží. Do Žatce přicházeli jako "národní hosté" volyňští Němci a Němci z Besarabie a z Ukrajiny.

Od r. 1943 zaplavili město váleční poškozenci z Německa. Od února 1945 měl žatecký okres ubytovat 46 000 lidí.

Čeští starousedlíci vytvořili už v r. 1942 ilegální národní výbor, který připravoval převzetí správy do českých rukou. I nuceně nasazení Češi nabídli 7.5.1945 svoji pomoc. Národní výbor se ujal moci. Jeho představitelé obsadili policejní budovu a poslední německý starosta dr. Kröbel jim předal úřad. Bylo nutné střežit i trať, mosty, veřejné budovy, sklady apod. Dne 8.5.1945 byl národní výbor rozšířen o další členy.

V tento den v 5,30 ráno přijel první ruský tank. Sovětské jednotky projely městem dále ku Praze. Revoluční národní výbor později nahradily městská a okresní správní komise.

Průběh válečných událostí v protektorátu i v Sudetech zastínily evropské události.

Je zcela nesporné, že Československo zničili Němci násilím a tedy protiprávně. Proto bylo nutno v zahraničí najít právní formu pro pokračování existence Československa.

Po Mnichovu, který byl projevem kapitulace "západních demokracií", se Hitler domníval, že už má navždycky "volnou ruku" pro své další výboje. Proto 1.9.1939 vojensky přepadl Polsko, které kapitulovalo v několika dnech. K jeho překvapení vyhlásily Velká Britanie a Francie Německu 3.9.1939 válku. Po několika dalších měsících Hitler okupoval Francii, která před ním kapitulovala. Obsadil Belgii, Holandsko, Dánsko, Norsko a Jugoslávii. Jeho spojenci byly Itálie, Španělsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko. Italské armádě pomáhal ve válce proti Velké Britanii v severní Africe v létech 1941-1943. Když v tomto roce ztratil Mussolini moc a Itálie kapitulovala, Hitler ji obsadil a hájil zbytek jejího území až do konce války.

Své síly však Hitler přecenil, když 21.6.1941 napadl Sovětský svaz, se kterým dva roky před tím uzavřel pakt o neútočení. Přestože německá armáda rychle pronikla až k Leningradu, Moskvě a do Stalingradu, ten Rudá armáda obklíčila a dobyla zpět na počátku roku 1943 a od té doby začala Němce vyhánět z okupovaného území. Nakonec osvobodila Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Polsko a Československo a 2.5.1945 dobyla Berlín. Přestože Hitler nasadil na východní frontu až 6 milionů vojáků, tam prohrál válku - vyhrála ji Rudá armáda. Kdyby své vojenské síly mělo Německo jen na západě, je velmi pravděpodobné, že by se Spojencům nepodařila invaze a Hitlerovi by zůstala všechna území, získaná do r. l941, tj. skoro celá Evropa a on by vyhrál válku. Zavedl by nacistický systém, což by byla nezměrná tragedie. V tom případě by fyzicky zlikvidoval nejen všechny Židy a Cikány, ale také český národ. Poláci a jiní Slované by byli jako méněcenná rasa tvrdě potlačováni a v ostatní Evropě by se vzpomínalo na předválečnou demokracii jako na krásný sen!

Po porážce Polska a Francie v r. 1940 se ustavily československé státní orgány na půdě Velké Britanie. Prezident Beneš ustavil exilovou vládu a Státní radu. Tyto orgány byly uznány Sovětským svazem, Velkou Britanií a Spojenými státy. Mnichovskou dohodu za neplatnou od samého začátku uznala Velká Britanie a Francie a později i Itálie.

Československá vláda zorganizovala na všech frontách československé vojenské jednotky, které se účinně zasloužily po boku Spojenců o vojenskou porážku Německa. U nás byl silný domácí odboj. Legislativní akty vlády měly podobu prezidentských dekretů, které se staly po poválečném schválení parlamentem nedílnou součástí našeho právního řádu. Významné bylo uzavření spojenecké smlouvy se Sovětským svazem 12.12.1943 v Moskvě, jejímž posláním bylo zajistit bezpečnost Československa po válce. Prezident Beneš předvídal, že SSSR bude po válce mocnou silou v Evropě. Důležité bylo i spojení východního a západního zahraničního odboje a dohoda o poválečné vládě a jejím programu.

Německo bezpodmínečně kapitulovalo a konec války v Evropě byl ve 24 hodiny dne 8.5. či v 0 hodin 9.5.1945.

S h r n u t í

I z tohoto období vývoje vyplývají některé závěry:

- po utvoření Československa 28.10.1918 se čeští Němci snažili udržet svoji dřívější moc. Proto odmítli uznat nový stát a po celou dobu jeho existence proti němu bojovali. Československo bylo postaveno na občanském principu. Čeští Němci proti němu stavěli princip etnický, protože jim po staletí za vlády Habsburků umožnil nadvládu v zemích Koruny české. V nových poměrech však představitelé českých Němců nový stát odmítli. Část německých politických stran zůstala na tomto stanovisku, část začala spolupracovat a od r. l926 byli ve vládě dva němečtí ministři,

- v r. l935 se postavil do čela českých Němců Konrád Henlein, představitel SdP, který se u nás stal vykonavatelem vůle Adolfa Hitlera a pomohl mu zničit Československo,

- Mnichov k tomu byl rozhodující mezník,

-14.3.1939 Hitler zřídil Slovenský štát,

- 15.3.1939 obsadil zbytek bývalého Československa a vyhlásil protektorát Čechy a Morava,

- prezident Beneš se postavil do čela československé vlády v exilu a tím zajistil právní kontinuitu státu k obnovení ČSR, - tři ze čtyř signatářů uznali mnichovskou dohodu za neplatnou od samého začátku,

- v r. l943 byla podepsána spojenecká smlouva mezi ČSR a SSSR a spojily se dvě skupiny našeho zahraničního odboje,

- 8.-9.5.1945 Německo bezpodmínečně kapitulovalo.

4. Novodobý Žatec

4.1 Žatec v poválečném pohraničí

Spojenecké vítězství ve válce proti Německu v Evropě způsobilo výraznou změnu života v celém světadílu. Byla to především všeobecná radost, že skončil německý teror a dělalo se vše pro obnovení normálního všedního života. Cesta k němu ovšem byla lemována mnoha problémy. Bylo nutno nejen obnovit vše zničené, ale zavést demokratický pořádek do vztahů mezi lidmi.

Byla to doba nadějí, svět byl plný optimismu a sílu jsme napřeli k přípravě lepšího života. Bylo nutno vnést do něj prvky sociální spravedlnosti, které dříve chyběly v mnoha oblastech. Jeden z nejvýznamnějších úkolů v obnoveném Československu bylo počeštění pohraničí českých zemí. Vždyť bylo nutno napravit mnohé historické děje z uplynulých sedmi staletí.

Byl to gigantický úkol! Probíhal na třetině státního území se třetinou obyvatel ČSR. O odsunu Němců bylo rozhodnuto při úvahách o budoucnosti mírové Evropy. Konference vítězných Spojenců v Postupimi skončila 2.8.1945. Rozhodla o architektuře budoucí Evropy a tyto závěry vložila do nového mezinárodního právního řádu.

Odsun českých Němců a počeštění našeho pohraničí byly pro českou společnost úkoly dosud nikdy nenastolené. Šlo především o nápravu důsledků mnichovské konference, jejíž usnesení porušilo mezinárodní právo obětováním Československa Hitlerově expanzi proti Sovětskému svazu. Ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda to výstižně charakterizoval: "Věděli jsme ještě před německou kapitulací, že pohraničí se stane jedním z prvních našich mírových bojišt."

V době, kdy ještě ohrožovaly české přicházející obyvatelstvo zbytky německých bojových jednotek, bylo nutno vyměnit celou správu odtrženého pohraničí. Na předních místech šlo o bezpečnost a potraviny. Na dráze působili němečtí železničáři, kteří jednali proti zájmům našeho státu například tím, že vyváželi majetek do Německa včetně vlaků s potravinami. V Žatci stejně jako v nedalekých Postoloprtech z počátku chyběla na nádržích strážní služba. V blízkých Počeradech stály dva sanitní vlaky se 600 raněnými a personálem. Byly už 18 dní na cestě a trpěly nedostatkem jídla i zdravotnického materiálu. V žatecké mlékárně a v hospodářském družstvu byla zpočátku dočasná stráž z posádky v Lounech s úkolem zajistit potraviny.

Do Žatce dorazila menší vojenská jednotka 17.května. Rovněž bylo nutno obnovit spojení. V pondělí 21. května pět českých poštovních zaměstnanců z Mostu a osm mužů z lounské pošty začali opravovat kus po kuse, metr po metru telefonní linku. Skončili v pátek i s dalšími linkami. Zavedli rovněž autobusové spojení Louny - Postoloprty - Žatec - Chomutov.

Dnes už jsou jen dochované zlomky úsilí při obnovování českého pohraničí v prostoru Žatce. Ukazují však názorně, jak nesnadný úkol to byl a co tvůrčích sil museli noví osadníci vynaložit.

Mezi převahou těchto kladných hrdinů však do pohraničí zamířily i proudy osob, u nichž převažovaly snahy obohatit se a odejít - zrodil se pro ně pojem "zlatokopové."

Orgány lidosprávy postupně pozastavovaly další přidělování národních správ. Na Kadaňsku, Podbořansku a Žatecku se mohli vracet na své původní usedlosti čeští rolníci. Žatecko patřilo mezi velmi vyhledávané oblasti s vysoce úrodnou půdou.

4.2 Odsun Němců z Československa

Naprosto přelomové pro další vývoj Československa po válce bylo rozhodnutí Spojenců o odsunu Němců. To je nutno posuzovat v souvislostech s celkovou migrací v Evropě v létech 2 .světové války.

Hitler se už 3.6.1939 dohodl s Mussolinim o přesunu asi 70 000 Němců z jižního Tyrolska do Německa. Podobné rozhodnutí v témže roce učinil o přesunech Němců z Pobaltí, z Besarábie a z Ukrajiny.

Po mnichovských dohodách bylo vyhnáno nebo uteklo 170 000 Čechů z pohraničí ČSR.

Prof.dr.George Glos, J.S.D. z univerzity v Yale v USA, expert mezinárodního práva federální vlády USA, napsal, že "základ k odsunu sudetských Němců položil Neville Chamberlain... Vystřízlivěl z léčky, kterou mu nastražili s pomocí exponentů německé menšiny v ČSR Henlein a jeho druhové. Proto navrhl, aby byli po válce odsunuti i za válečnou kolaboraci s Němci do Německa menšiny z ČSR, z Polska a z Maďarska. Britská konzervativní strana přijala tuto myšlenku a provedla ji. Britská vláda přesvědčila USA a SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl Protokol Postupimské konference ze 2.8.1945...Beneš by nedosáhl ničeho, kdyby zde nebyla vůle britské vlády...Odsun po válce řídila a organizovala Mezispojenecká komise." (Národní Osvobození 13.4.2000).

Je ovšem pravda, že myšlenky na odsun vznikaly i jinde, např. v Polsku, v Londýně, v našem domácím odboji atd. V r. 1940 zřídilo ministerstvo zahraničních věcí Velké Británie komisi, která doporučila odsun ve své zprávě nazvané "Úvahy o transferu". Druhá komise v r. 1942 opakovala a zdůraznila stejný závěr.

V "Deklaraci tří mocností o obecné bezpečnosti", vydané v r. 1943 se v její části nazvané "Deklarace o ukrutnostech" vyjadřovalo rozhodnutí potrestat všechny Němce, kteří se dopouštěli teroru. Také tam padlo rozhodnutí o poválečném vytvoření etnicky homogenních států.

V průběhu války totiž zvítězila idea, která pochopila, že rozhodnutí versailleské konference o mnohonárodnostních státech s menšinami se prokázalo ve 30. létech jako nesprávné. Vždyť německé menšiny byly Hitlerem zneužity k zahájení 2. světové války! Proto převládla mezi Spojenci idea národních států, aby byl ve střední Evropě klid a mír.

Za války došlo k migraci milionů obyvatel např. na území SSSR, Polska a Německa. V Postupimi se 2.8.1945 rozhodlo o odsunu německých menšin z Polska, z Československa a z Maďarska. Prezident Beneš jednak o to Spojence žádal, jednak konkretizoval svými dekrety toto rozhodnutí pro území Československa a dal mu právní formu. Proto je zcela nesmyslné volání sudetoněmeckého landsmanšaftu, aby ČR zrušila tzv. Benešovy dekrety - k tomu nemáme právo. Rozhodnutí o odsunu by mohli zrušit pouze Spojenci, kteří však v posledních 10ti létech třikrát oficiálně potvrdili, že Postupimská dohoda je platná a nebude se měnit! Vždyť by se tím vzdali vítězství ve 2. světové válce.

Z českého hlediska byl odsun nutný a správný proto, že konflikty mezi Čechy a Němci byly u nás celá staletí základní příčinou vnitřních rozporů ve státě. Dnes v ČR národnostní problém neexistuje.

Po majetkové stránce jednala ČSR při odsunech přísně podle usnesení Pařížské konference o reparacích z 21.12.1945, že "spojenecké státy jsou povinny konfiskovat všechen německý majetek soukromý i státní a započítat jeho hodnotu do reparací.“

To se stalo. Naopak se ovšem nestalo, aby nám Německo zaplatilo přiznané reparace ani nereparační platby - dostali jsme jedinou splátku ve výši O,l73 %.

Připomeňme si předválečné události, kdy po celou dobu trvání první republiky odmítalo mnoho oficiálních představitelů českých Němců uznat vznik Československa, protože chtěli obnovit Habsburky daná privilegia německé menšině v zemích Koruny české. Odmítli uznat právo Čechů na obnovení svrchovanosti ve vlastním státu. Šlo o protiprávní vydírání zejména po nástupu Henleina ve 30.létech a jeho ostře protičeskoslovenské politiky. Ta jednoznačně sloužila realizaci Hitlerova cíle zničit Československo. Prezident Beneš tomu důrazně - leč marně čelil.

Pro smírné řešení česko-německých vztahů udělal maximum a dá se říci, že ustupoval daným vnitropolitickým tlakům až ke hranici možností. Ve svých snahách však neuspěl, protože požadavky na ČSR kladené řídil Hitler tak, aby nemohly být splněny - vždyť je známo, že jeho cílem bylo zničit Československo. Přechodně se mu to dokonce podařilo. Hitlerův úspěch proti nám byl na začátku jeho "cesty ke světovosti", která byla jeho konečným cílem.

Zejména vnější příčiny způsobily, že se prezident Beneš musel podrobit mnichovskému diktátu

Ihned po válce při tzv.divokém odsunu si mnozí lidé vyřizovali osobní účty z doby války. Proti Němcům se obrátil hněv všeho českého lidu - jako ostatně ve všech Němci okupovaných státech - za teror, který v protektorátě proti nám uplatňovali a za plány na poválečnou likvidaci Čechů a germanizaci Čech.

Je ovšem pravda, že se útoků na Němce zúčastňovali i různí kolaboranti, kteří si chtěli "vylepšit" svoji pošramocenou pověst. Zásadně však nešlo o činy českého národa, ale o činy jednotlivců. kteří jednali ještě v duchu německých válečných krutostí.

A ztráty na životech? Sudetoněmecký landsmanšaft už 60 let tvrdí, že zahynulo 240 000 Němců. Číslo vzniklo záměrně chybným vývodem SL ze statistických srovnávání počtu obyvatel Sudet před válkou a po válce - samozřejmě upraveným ve prospěch německých protičeských záměrů. V tomto počtu je rovněž ukryto 100 000 Židů z pohraničí, hlásících se mezi válkami k německé národnosti. Zemřeli ve vyhlazovacích táborech!

Českoněmecká komise historiků odhadla počty obětí odsunu na 20 – 30 000 osob. Německý politik, čelný představitel Ackermann Gemeinde, páter Paulus Sladek uvedl, že "na bezprostřední následky vyhnání" zemřelo l8 889 osob, z toho výslovně násilnou smrtí 5 596 lidí, na epidemie v táborech 6 6OO osob. (Frankfurter Allgemeine Zeitung 4.4.1988).

Českého povstání v květnu 1945 se účastnilo 100 000 osob. Němci zabili v posledních dnech války, tedy naprosto zbytečně, nesmyslně, v rámci německých agresivních tradic na 10 000 Čechů, z toho jen v Praze 3 500! Celkově připravili Němci o život v průběhu války 360 000 obyvatel ČSR v hranicích roku l937.

Oficiální odsun se uskutečnil od ledna do listopadu l946, kdy do americké a sovětské okupační zóny bylo odsunuto 2,200 000 sudetských Němců. Spojenecká komise, která odsun řídila, tj. rozmísťovala odsunuté do konkrétních oblastí, pochválila Československo za vysoce humánní průběh odsunu. Naše řešení ovšem nebylo osamocené, protože od východních sousedů Německa bylo odsunuto l2 milionů Němců. Z povyku, který dělá kolem našeho odsunu landsmanšaft je zřejmé, že to je záměrné, neodůvodněné zostřování mezinárodních vztahů z úzce sobeckých a zištných důvodů.

4.3 Poválečný vývoj v Žatci

O začátcích událostí kolem konce války v Žatci jsme informovali už před závěrem části 3.3.

I v tomto městě začalo ihned po osvobození okamžité účtování s Němci. Dne 3.6.1945 procházeli ulicemi Žatce vojáci Svobodovy armády, členové revolučních gard a ozbrojení civilisté, kteří prohlédli všechny byty. Všichni muži od l3 do 65 let se museli v 8 hod. shromáždit na náměstí. Část jich byla odvezena do Postoloprt, kde byli ubytováni v kasárnách, část se dostala do 4 sběrných středisek ve městě Žatci. Odtud byli denně přidělováni na práci - podle spojeneckých rozhodnutí. Koneckonců i Češi tehdy měli pracovní povinnost, že musí pomoci odstranit škody Němci za války způsobené. Při některých podnicích byly zřízeny pobočné odlehčovací tábory, kde se Němci i stravovali. Zaměstnavatelé však jim mnohdy neplatili stanovenou odměnu.

V Evropě nebylo snadné být Němcem po té Němci tak teroristicky vedené válce, kdy proti sobě obrátili hněv celého světa. U nás se např. hodně rozšířilo psaní slova Němec s malým "n", což je spíše kolorit poválečné doby.

S obecným přesvědčením, že jsou za válečné hrůzy odpovědní všichni Němci jako celek souvisejí i události v Postoloprtech. Část žateckých Němců tam byla přesunuta 3.6.1945. A 5.6.1945 byli muži rozděleni podle příslušnosti k SS, SA, Hitlerjugend, Wehrmachtu apod. Představitelé SS a političtí vůdci byli vehnáni do chléva v kasárnách a od ostatních odděleni ostnatým drátem. Nedostávali jídlo. Příslušníci policie a četnictva byli zavřeni v prasečích chlívcích, příslušníci wehrmachtu museli nocovat venku. Brzy na to byli mladí muži odsunuti do tábora v Záluží u Mostu na těžké práce.

Koncem května a začátkem června došlo v Postoloprtech k hromadným popravám. Němci uvádějí 8OO osob, při exhumaci hrobů v r. 1947 bylo objeveno 763 těl. Část byla odvezena ke zpopelnění, část znovu pohřbena.

V dubnu l947 bylo ministerstvo národní obrany upozorněno anonymním dopisem na předsedu ONV a OV KSČ Jana Zichu, který působil po skončení války pod krycím názvem Petrov. On i další vyslýchaní při prvních výsleších vše popřeli. Zřízená parlamentní komise vyslechla řadu osob, našla místa hromadných hrobů a dala exhumovat pozůstatky popravených. Vyslýchaní přiznávali exekuce, ale svalovali vinu jeden na druhého. Na popravách se podílely 3 exekuční skupiny vojáků. Komise nakonec doporučila přistupovat k obviněným podle zákona č.115/1946 Sb. o jednání, které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů. Proto k soudu nedošlo. Jan Zicha byl donucen k rezignaci na všechny své funkce.

Generál Klapálek se vyjádřil takto: "Jako velitel mohu prohlásit, že v daném případě Postoloprty - Žatec jednali podřízení velitelé a vojáci ve smyslu vojenských zásad správně a došlo-li v jednotlivých případech k přehmatům, pak musíme uvážit, že vojáci jsou prostí lidé, kteří...prošli peklem fronty a z největší části ztratili ve válce své bratry, sestry, otce, ženy, děti i prarodiče ukrutnostmi Němců. Právě jednotka postoloprtská složená z velké části i z Volyňských Čechů ztratila v SSSR své příbuzné a poznala na své kůži zvěrstva Němců, takže se nikdo nemůže divit, že tito vojáci jednali tvrdě proti Němcům, což jest vojensky i lidsky pochopitelné." (Tomáš Staněk: Perzekuce l945, str.113.)

Všechny uvedené skutečnosti a události v Postoloprtech dnes můžeme posuzovat jen z dálky, ale vždy v souvislosti s příčinami. Osobně se domnívám, že ta strašná válka musela zanechat ve všech lidech tehdy u nás žijících hluboké stopy.Ale jsme různí a každý jednáme jinak. Myslím, že "účtování" nemuselo probíhat v tak drastických formách, jak se to někde stalo! Ale i to byl důsledek války!

Organizovaný odsun začal v Žatci 12.2.1946 nejprve do americké zóny. Vlaky měly 4O vagonů po 3O lidech, tedy v jednom transportu 1 2OO Němců. Američané přísně kontrolovali, zda jsou Němci řádně vybaveni vším potřebným. Každý měl osobní zavazadlo do 5O kg, zlato a cenné papíry propadly státu. Pokud se rozhodla dobrovolně mimo povinný odsun, mohla odjet rodina antifašistů, směla si vzít svůj movitý majetek. Realizací odsunu byla pověřena okresní správní komise a lidi na transporty vybíralo SNB.

Antifašisté organizovali svůj odchod sami.

Pokud byla zjištěna chyba ve vybavení třeba jen u jediného člověka, vracel se celý transport zpět. Transporty odjížděly asi ve dvoutýdenních intervalech. V říjnu byl vypraven poslední transport Němců ze Žatce. Celkem bylo odsunuto z okresu 27 856 Němců. K 1.11.l946 jich zůstalo v Žatci 1 975, z toho 1 099 nepodléhalo odsunu. V létech 1947 - 1948 ještě odjížděli další Němci - tentokrát šlo o slučování rodin.

V Žatci brzy začal český kulturní život. Městskou knihovnu i městské muzeum zajistila místní správní komise. První číslo Žateckých novin vyšlo 10.8.1945. České divadlo z Mostu sehrálo v městském divadle už 15.7.1945 první představení. Svoji činnost obnovil Sokol a vznikl klub SK Lučan. České dožínky se uskutečnily 19.srpna l945. Ve školách bylo zajištěno vyučování.

Místní národní výbor byl ustaven 5.10.1945. Těžká byla bytová otázka, když bylo nutno ve městě ubytovat přes zimu 7 000 vojáků sovětské armády.

Počet obyvatel žateckého okresu je možno zjistit podle vydávaných potravinových lístků k 20.5.1945. Bylo tam 45 010 osob, z toho Čechů 22 247 a Němců 22 763, z toho 354 antifašisté a odborníci.

Dne 27.1. 1947 bylo zjištěno 27 412 obyvatel (šlo tedy o výrazný pokles), z toho 26 713 Čechů a neněmeckých národností a 699 Němců, z toho 580 antifašistů a specialistů.

Tradice velkých oslav ukončení sklizně chmele byly obnoveny v r. 1946, kdy do Žatce přijela i řada oficiálních osobností. Promenádní koncert na náměstí zdůraznil význam této chvíle. Líbil se průvod městem s alegorickými vozy. Byla předvedena staročeská volba chmelařského krále.

V říjnu 1945 dostalo město vojenskou posádku - 21. tankovou brigádu. Úspěšně probíhala dvouletka.

V květnu 1948 vyhlásila Izraelská národní rada vznik státu Izrael. Byl územím malý, takže se skoro ztratil v moři arabských států, které ho obklopovaly. Ty měly desítky milionů obyvatel.

V okamžiku vzniku Izraele proti němu začaly okolní arabské státy válku. Židé však neměli zbraně. Československo nabídlo svoji pomoc mezi prvními - včetně dodávek zbraní. Rozsah nabídky byl obrovský - problém byl v dopravních možnostech. VS OSN vyhlásilo zákaz dodávek zbraní. Přesto v květnu 1948 předseda vlády Klement Gottwald schválil, aby MNO zajistilo dodávky zbraní do Izraele ze žateckého letiště. Byl zahájen "letecký most", tj. letadla většinou měla panamské znaky a většina posádek byla americká. Velká část přepravovaného materiálu byly naše demontované letouny S-l99 z podniku AVIA. Tyto zbraně zvrátily poměr sil ve válce ve prospěch Izraele.

Z přísně utajované akce se brzy stala věc veřejná. Nekázeň cizích pilotů komplikovala provoz na letišti. I proto byl letecký most asi po třech měsících zastaven. Celkem bylo přepraveno přes 300 tun vojenského materiálu a stát Izrael tím byl zachráněn.

Brzy nato byla tato doprava nepravidelně obnovena z letišť v Malackách, ale především v Kunovicích.

Nicméně velká část slávy z této pomoci Izraeli zůstává na městě Žatci. I když pamětní deska se vzpomínkou na tyto události je na židovské radnici v Praze l.

V souvislosti s pohybem obyvatelstva žateckého okresu je nutno informovat o problematice volyňských Čechů. Ve 2.polovině 19. a na začátku 20. století se Češi stěhovali do Ruska za lepším životním údělem. Tam nebyli národnostně utiskováni jako v Rakousko-Uhersku a dostali půdu. Také idea panslavizmu vykonala své. Šlo o 30 000 osob. Do 1. čs. armádního sboru v SSSR vstoupilo 12 000 Volyňanů, z těch 1000 padlo.

Hlavní překážka repatriace volyňských Čechů byla neochota sovětů propustit zdatné obyvatele. V dubnu 1945 poslali Volyňané žádost o přestěhování do ČSR předsedovi vlády Zdeňku Fierlingerovi a prezidentu Edvardu Benešovi. Ti souhlasili.

Proto demobilizovalo v Žatci 3 900 vojáků z Volyně (některé prameny uvádějí počet až 5 200). Zahraniční vojáci měli osídlit asi 1/3 Němci uvolněných hospodářství. V SSSR vznikl v květnu 1945 Prozatímní volyňský akční výbor, který jednal o repatriaci. Sovětská vláda kladně rozhodla až 11.12.1945, ale odmítla uhradit cenu zanechaného majetku - lze to pochopit při zvážení Němci zdevastované převážné evropské části SSSR. Mezistátní dohoda byla podepsána až 10.7.1946.

Konečně se rozběhla úřední jednání o repatriaci. Koncem r. 1946 se přihlásilo 34 000 volyňských Čechů. K 31.12.1945 už bylo usídleno 650 volyňských vojáků v okresech Žatec a Podbořany. Další hospodářství byla rezervována. Osídlování mělo na starosti ministerstvo zemědělství a osídlovací úřad. Příchodem volyňských Čechů se také řešil nedostatek pracovních sil v pohraničí.

Volyňští vojáci dlouho hospodařili sami a vyskytla se i řada stížností na jejich chováni. Přes všechny problémy zvládli zemědělské práce. Negativně ovšem zasáhla i NKVD, která Volyňany lákala, ba nutila, aby se vrátili zpět. Dne 28.10.1946 vyšlo první číslo jejich časopisu Věrná stráž.

Teprve 8.2.1947 dorazily první organizované transorty. Přijelo 7 622 osob. Přivezly si 951 koní. Novoosídlenci si vytvářeli vlastní zájmové organizace. Ještě v r.1946 přežívala původní myšlenka hromadného osídlení volyňskými Čechy. V r. 1947 se situace zklidnila. Ve dnech 12. a 13.7.1947 byly oslavy ukončeného návratu do vlasti. Příchozí se postupně asimilovali s českým prostředím. Po únoru 1948 se rozdělili na dvě názorové skupiny.

Významné únorové dny se projevily i v Žatci obdobně jako v celém Československu. Došlo k dalšímu znárodňování, ale i k názorovému tříbení a k různým čistkám.

Na podzim 1948 byla založena odbojová skupina Praha - Žatec, která chtěla vojensky přispět k převzetí moci při prvním výročí února. Kapitán Sábela měl vyslat 20 tanků na obsazení generálního štábu armády v Praze. Akce byla včas odhalena a od 30.5.1948 proběhlo soudní řízení, které přineslo 5 rozsudků smrti a ostatní obvinění dostali doživotí nebo 25 let.

Sčítání lidu v r. 1961 ukázalo, že v Žatci žije 14 775 obyvatel, počet Němců nebyl uveden, ale stále klesal. Vezměme celostátní počty Němců v ČSR v poválečných létech, kterým odpovídaly množstvím i počty žateckých Němců :

1947 – 206 000 699

1950 - 165 000

1961 - 142 000

1970 - 120 000 223

1980 - 58 211 185

1991 - 48 556 162

2000 - 38 000 108

Je pravda, že Němci, kteří v ČSR zůstali, to u nás neměli snadné. Hned po osvobození se právně dostali do stejné situace,ve které žili v protektorátě Češi. Např. měli na potravinové lístky nižší příděly, byly zrušeny německé školy a nebyly uznávány diplomy, vystavené na nich v době protektorátu apod.

Dokonce se pojem Němci neobjevil ani v ústavě mezi národnostmi u nás žijícími. K tomu došlo až v ústavě z r. l968. Teprve 25.5.1946 byla zrušena pracovní povinnost našich Němců, kteří ztratili čs.státní občanství. Rovněž se ustoupilo od 20 % srážky ze mzdy. Všechny pracovní poměry se staly regulérní. Byla požadována všeobecná znalost češtiny.

Teprve v padesátých létech zde byla odstraněna další restrikční opatření. Zákonem č.34/1953 bylo uděleno kolektivně státní občanství všem Němcům, kteří u nás měli stálé bydliště. Proti tomu vystoupili němečtí právníci s tvrzením, že Němci, kteří získali německé státní občanství po Mnichovu a nežádali po válce o české, jsou považováni i nadále za německé státní občany.

Dne 22.6.1968 byl založen přípravný výbor organizace "Kulturverband der Bürger deutscher Nationalität der ČSSR" (Kulturní sdružení občanů ČSSR německé národnosti.)

Dne 14.8.1990 byl zorganizován "Svaz Němců v Československu" a 14.8.1993 vznikla střechová organizace "Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku".

Ale vraťme se k Žatci.

Počet Němců ve městě se tak výrazně snížil, že přestala mít tato etnická příslušnost jakýkoliv vliv. Lze tedy konstatovat že za daného stavu jsou současné vztahy mezi Čechy a Němci ve městě bezproblémové. Čímž je naše téma vyčerpáno.

V celostátním měřítku podalo Shromáždění petici Petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nebyla procedurálně správná, proto byla zamítnuta. Nové vedení Shromáždění ji obnovilo a dosud se o ní jedná.

Můžeme tedy jmenovat konkrétní viníky, kteří se osobně v minulém století zasloužili o zánik německé menšiny v českých zemích, protože nepochopili neživotnost a nebezpečnost domnělé nadřazenosti Němců nad Čechy.Jsou to Lodgman von Auen a Josef Seliger v r. 1918 a Konrád Henlein s Karl Hermann Frank v r.1938. Z původních 3,306 099 Němců (podle sčítání lidu v r. l930) zde zůstalo jen 38 000 Němců, tj. setina!

5. Závěry

Žatec založili Přemyslovci v 10.století jako české sídliště.

Od počátku 13. století zakládali čeští králové města a jejich obyvatelé byli jejich poddaní. V mnoha oblastech to byli Němci, proto byl i Žatec do 14.století německý s vyspělou kulturou.

Od začátku 15. století se Žatec počešťoval v souvislosti s vývojem v zemích Koruny české, tj. s dobou předhusitskou a husitskou. Většina obyvatelstva zůstávala, ale počešťila se, jak to dokládají např. jména měšťanských rodů. Česká kultura ve městě i okolí dosáhla vysokého stupně.

Tehdy byly národnostní rozdíly pouze věcné, nikoliv politické.

Tento stav národnostních vztahů trval do poloviny 17. století, kdy v době třicetileté války začala násilná germanizace společností souběžně s násilnou rekatolizací. Habsburkové donutili k emigraci většinu české inteligence a 2/3 české šlechty, jejíž majetek převedli na šlechtu cizí, většinou německou. Důsledně uplatnili princip, že poddaný musí sdílet náboženství svého pána, takže rekatolizovali přes 90 % obyvatelstva země.

Po vzniku absolutistické monarchie sloužila germanizace - tehdy ještě nepojímaná nacionalisticky - k centrálnímu ovládání říše.

Habsburkové však nedokázali znemožnit (ale zčásti umožnili) konstituování moderního českého národa, který se tím zařadil mezi ostatní moderní národy Evropy. Češi přednesli své politické nároky v revolučním roce 1848.

I po vzniku moderního českého národa čeští Němci užívali svého výsostného národního privilegovaného postavení ještě dalších 70 let, protože byli v zemích Koruny české používáni jako nástroj habsburské nadvlády. V habsburské říši byly potlačované všechny slovanské národy, přestože počtem dohromady převyšovaly Němce a Uhry.

Český národ všestranně sílil a území Českého království se stalo průmyslovým centrem monarchie.

Uherská šlechta donutila císaře, aby vytvořil dvoustátí Rakousko-Uhersko. Austroněmci a Němci z českých zemí znemožnili vznik trojstátí s Českem. To byla největší politická chyba císaře a Němců. Češi byli donuceni, aby usilovali o vytvoření československého státu. I tím zanikla velká středoevropská říše, která by se jinak pravděpodobně udržela v nějaké podobě možná až do dnešních dnů.

Čeští politikově bojovali desítky let za zrovnoprávnění češtiny s němčinou v našich zemích. Stremayerova jazyková nařízení z r.1880 toto zrovnoprávnění zavedla ovšem pouze do "vnějšího" úřadování, tj. ve styku úředníků s občany.

Po několika snahách zrovnoprávnit češtinu i ve "vnitřním" úřadování, čemuž tvrdě zabránili Němci, se to podařilo prosadit v r. l898. Byla vydána Gautschova jazyková nařízení - ovšem pouze v tzv. smíšených okresech českých zemí.

Bez ohledu na to byli Češi politicky pronásledováni v politických procesech. Důsledek toho všeho byl, že Češi využili 1. světové války k boji za vznik svobodného a nezávislého Československa.

Čeští Němci odmítli vznik Československa v historických západních hranicích. Z politických důvodů požadovali uplatnit u nás princip sebeurčení národů, přestože byli pouze menšína a německý stát existoval. Po nástupu Hitlera k moci v Německu v r. l933 se stal Henlein realizátorem jeho cíle zničit Československo, což se stalo mnichovskou dohodou: nejprve byla ČSR okleštěna a ztratila 1/3 půdy i obyvatelstva, později rozdělena, zbytek vojensky obsazen Německem a byl zřízen protektorát Čechy a Morava s krutým utlačováním Čechů.

Prezident Beneš překlenul dobu 2. světové války ustavením exilových ústavních orgánů a tím zachoval integritu našeho státu.

Československo přijalo a uskutečnilo odsun Němců, žádaného odbojem. O něm pak rozhodla Postupimská konference, aby se Německu znemožnilo opětné zneužití německých menšin jako záminky pro rozpoutání 3. světové války.

Tím byla odstraněna hlavní příčina věčných národnostních vnitropolitických konfliktů v historii a náš stát se stal etnicky homogenní.

Další vývoj Československa ovlivnily ve velké míře politické děje ve světě a přirozeně i naše vnitřní problémy, které již nejsou zatěžovány vlivem národnostních rozporů s menšinami neochotnými k soužití v demokratickém státě.

Příloha

Vývoj obyvatelstva v Žatci

Vlevo jsou čísla z knihy "Žatec". Vpravo pro srovnání jsou čísla z Českého statistického úřadu. Odlišná jsou údajně proto. že jsou vzata sice z daného místa, ale z územně různě velkých celků. které se k němu váží.

Kniha Žatec" Český statistický úřad

Rok celkem Němci Češi jazyk celkem Němci Češi

10. stol. - - - čeština - -

11.-14. 4 000 - - němčina - - -

15.-17. - - - čeština - - -

1618 4 200 - - čeština - - -

1651 2 019 - - čeština - -

18. stol. - - - němčina - -

1848 5 500 - - němčina - -

1860 7 976 - němčina - -

1870 10 000 - - němčina 10 050 -

1880 13 287 - 660 němčina 11 66O -

1890 16 000 15 311 689 němčina - -

1900 - - němčina 16 188 15 552 430

1910 17 130 16 280 850 němčina 17 130 16 295 579

1921 16 268 14 653 1780 němčina 16 211 13 973 1 820

1930 18 061 14 422 3156 němčina 18 100 14 422 3 156

1947 27 412 699 25713 čeština - -

1950 - čeština 14 083 -

1961 14 775 čeština 15 661 -

1970 - 223 čeština 15 703 223 14 085

1980 - 185 čeština 19 529 162 19 017

1991 - 162 čeština 21 422 162 19 017

2001 108 čeština 19 919 108 18 455

L i t e r a t u r a

Beneš Edvard: Odsun Němců z Československa, DITA, Praha 1996

Beneš Edvard: Úvahy o slovanství, Linkols-Prager, Publishers,Limited, London, bez vročení

Bez démonů minulosti. Česko-německé vztahy v osudových okamžicích společné minulosti. Kolektiv autorů pod vedením Karla Richtera, Rodiče, Praha 2003

Biman Stanislav, Cílek Roman: Poslední mrtví...první živí. České pohraničí květen až srpen l945, Severočeské nakladatelství, Ústí n.L. 1989.

Bold Frank" Velké dějiny, malý národ.“ O dnešní české státnosti a současném odkazu velkých dějin zemí Koruny české a Československé republiky. Pro Evropské Komenium vydal Český spisovatel, Praha 1995.

Cesta ke smíření. Sestavil Franz Albert, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1991

Cílek Roman, Moulis Miloslav: Dokonáno jest. Osudný březen l939 - pohled do zákulisí. EPOCHA, Praha 2004

Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka, NAŠE VOJSKO, Praha 1992

Češi, Němci, odsun. Diskuse nezávislých historiků. Academia, Praha 1990

Dějiny Československa v datech,Svoboda, Praha 1968

Drábek Jaroslav: Z časů dobrých i zlých, NAŠE VOJSKO, Praha 1992

Gebhart Jan, Kuklík Jan: Dramatické i všední dny protektorátu.THEMIS, Praha 1996

Hilf Rudolf: Němci a Češi. Sousedství ve střední Evropě, jeho význam a proměny. Symbioza - katastrofa - nové cesty.Prago Media News pro Nadaci Bernarda Bolzana, Praha 1996

Hofmann František: České město ve středověku, Panorama,Praha l992

Komu sluší omluva. Češi a sudetští Němci. (Dokumenty, fakta, svědectví). Erika, Praha 1992

Kořalka Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815 - 1914.Sociálněhistorické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích, Praha.Argo 1996.

Kořalka Jiří: Pozvání do Frankfurtu. Melantrich, Praha 1990

Kural Václav: Konflikt místo společenství? Češi a Němci v Československém státě (1918 - 1938), Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1993

Kural Václav, Radvanovský Zdeněk a kol.: "SUDETY" pod hákovým křížem, Albis international, Ústí n.L. 2002

Krajanské organizace sudetských Němců ve SRN. Studie o sudetoněmecké otázce, II. část, Ústav mezinárodních vztahů. Praha, 1998

Křen Jan: Konfliktní společenství Češi a Němci 178O - 1918, Československá akademie věd. Kniha vychází s laskavým svolením Sixty-Eight Publishers, Corp., v Torontu, 1989

Macháček Pavel: Cesta Čechů a Němců ke dnešku, AVICENUM, Praha 2002

Malá Irena, Kubátová Ludmila: Pochody smrti, NPL, Praha 1965

Norden A.: Zákulisí německých dějin, ROVNOST, Brno, 1949

Pekař Josef: O smyslu českých dějin. Rozmluvy, Praha 199O

Rádl Emanuel: Válka Čechů s Němci, Melantrich, Praha l993

Richter Karel: Češi a Němci v zrcadle dějin, 2 díly, Akcent, Drahomír Rybníček, Třebíč, 1999

Rozumět dějinám, Vývoj česko-německých vztahů na našem území v létech 1848 - 1948 Kolektiv. Galery, s.r.o. pro Ministerstvo kultury ČR, Praha 2002

Staněk Tomáš: Německá menšina v českých zemích 1948 - 1989. Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1993

Staněk Tomáš: Perzekuce 1945 Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1993

Studie o sudetoněmecké otázce. Editor Kural Václav, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996

Škrábek Josef: Včerejší strach. Jaké to bylo mezi Čechy a Němci? A jaké to bude... Vyšehrad, Praha 2002

Tisíc let česko-německých vztahů. Data, jména, fakta k politickému, kulturnímu a církevnímu vývoji v českých zemích. Sborník. Panevropa, Praha 1999

Všeobecná encyklopedie v 8 svazcích. Vydal DIDEROT, Praha 1999

Vyhnání Čechů z pohraničí 1938. Vzpomínky. Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s KRUHEM občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha 1998

Zimmermann Volker: Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálady obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938 - 1945). PROSTOR, Praha 2001

Žatec, kolektiv. Nakladatelství Lidových novin, Praha 2004.

Autor dopsal dílo v roce 2004.

0 b s a h

Přístup k tématu 1

l. Období normálních vztahů mezi Čechy a Němci 2

l.1 Začátky osídlení 2

l.2 Zakládání měst 3

l.3 Češi a Němci 5

l.4 Město Žatec 6

l.5 Doba předhusitská a husitská 7

l.6 Události do začátku třicetileté války 8

l.7 Třicetiletá válka 9

2. Období germanizace 12

2.1 Do konstituování moderního českého národa 12

2.2 Revoluční rok 1848 14

2.3 Národnostní útlak Čechů 17

2.4 Cesta k obnovení suverenity českého státu 21

3. Žatec mezi válkami 22

3.1 Hledání cesty ve dvacátých létech 22

3.2 Katastrofa na konci třicátých let 25

3.3 Události v době 2. světové války 29

4. Novodobý Žatec 33

4.l Žatec v poválečném pohraničí 33

4.2 Odsun Němců z Československa 34

4.3 Poválečný vývoj v Žatci 36

5. Závěry 40

Příloha 41

Literatura 42

Obsah 43

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Studie byla zpracována pro seminář 10.9.2004 k oslavám milénia města Žatce.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Autorské úpravy provedl PhDr. Pavel Macháček

Redakce, připravil: JUDr.. O. Tuleškov

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 jako svou 162. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Publikace neprošla jazykovou úpravou. Praha, únor 2006.

Webová stránka: Křesťanskosociální listy wz.cz

E-mail: Vydavatel@seznam..cz