Černá kniha ukrajinského Majdanu: Takto Biden a McCain v Kyjevě osobně rozdělovali funkce
11. 8. 2017 Americký konzervativní analytik Ted Carpenter zhodnotil dění na Ukrajině. Od Majdanu až dodnes. A dospěl k názoru, že se Američané chovají jako pokrytci, když se k režimu v Kyjevě staví vstřícně, zatímco vůči Kremlu stále zpřísňují sankce. Českým čtenářům Carpenterovu úvahu přeložil Tomáš Haas, někdejší poradce Václava Klause či Mirka Topolánka.
Už od předvolební prezidentské kampaně z roku 2016 se ve Spojených státech neustále řeší, zda a jak moc ovlivňovalo Rusko prezidentské volby, v nichž vyhrál Trump. Spravedlivé rozhořčení nad vměšováním Rusů do záležitostí jiných států by bylo věrohodnější, kdyby Spojené státy nedělaly totéž.
„Ale historické záznamy dokazují, že Washington byl zapletený do politických záležitostí desítek zemí celého světa, včetně mnoha demokratických zemí. Obzvlášť závažným příkladem jsou události na Ukrajině, během euromajdanské revoluce roku 2014,“ píše Carpenter. Český překlad jeho článku uveřejnil Tomáš Haas na sociální síti Facebook.
Někdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč rozhodně nebyl žádným vzorem ctnosti. Jeho korupční aktivity dosáhly úrovně, že to začalo vadit opravdu velkému množství Ukrajinců. Ale ať už si o Janukovyčovi myslíme, co chceme, byl to prezident zvolený v regulérních volbách, které nezpochybňoval ani Západ. A kdyby Janukovyč dostal šanci v úřadu zůstat, byl by prezidentem až do roku 2016.
Rozsah vměšování Obamovy administrativy do ukrajinské politiky bral dech
„Jenže proti tomu se postavili aktivisté na Majdanu a ty přijel podpořit např. republikánský senátor John McCain. Postavil se za lidi, kteří chtěli svrhnout prezidenta vzešlého z legitimních voleb. Copak to není vměšování?“ ptá se analytik.
„McCain povečeřel s vůdci opozice včetně členů ultrapravicové strany Svoboda (téže strany, kterou nedlouho předtím evropský parlament ve své rezoluci odsoudil jako extremisticky nacionalistickou a varoval ukrajinské politiky před jakoukoliv spoluprací s ní, pozn. př.) a později se objevil na jevišti na Majdanském náměstí v průběhu masové manifestace. Stál po boku lídra Svobody Olega Tahnyboka,“ píše dále analytik.
Ale to nebylo ještě to nejhorší. Ruská strana pustila do médií záznamy rozhovorů mezi Victorií Nulandovou, asistentkou ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti, a americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffrey Pyattem. Debatovali spolu o politické situaci na Ukrajině, o době, kdy už na scéně nebude demokraticky zvolený prezident Viktor Janukovyč.
„Rozsah vměšování Obamovy administrativy do ukrajinské politiky bral dech. Za favorita Spojených států shodně prohlásili Arsenije Jaceňuka, muže, který se pak skutečně stal premiérem po vyhnání Janukovyče. Nulandová a Pyatt byli zapojeni do takového plánování v době, kdy Janukovyč ještě byl zákonně zvoleným prezidentem Ukrajiny. Bylo překvapující vidět diplomatické zástupce cizí země, a navíc země, která se stále ohání nutností respektovat demokratické procesy a suverenitu jiných národů, intrikovat a angažovat se v puči proti zvolené vládě a v jejím nahrazení americkou vládou nominovanými úředníky,“ píše dál analytik.
Za osobnost, která bude v Obamově administrativě hlavním „expertem“ přes Ukrajinu, byl posléze vybrán i viceprezident Joe Biden. Ten se následně v celé věci výrazně angažoval, do Kyjeva často jezdil, jeho syn tam rozjel velmi lukrativní byznys a nakonec právě na Ukrajinu vedla letos v lednu jeho poslední cesta ve funkci.
https://youtu.be/SOooWtMi0-E https://youtu.be/RNJfdadfh0c
„Bylo groteskním zkreslením vylíčit události na Ukrajině jako čistě domácí, lidové povstání. Telefonický rozhovor Nulandová–Pyatt a další události potvrdily, že Spojené státy byly mnohem víc než pasivní pozorovatel turbulence. Američané se naopak nestydatě vměšovali do vnitřních událostí na Ukrajině. Takové chování bylo naprosto nevhodné. Spojené státy neměly právo organizovat politické výsledky v jiné zemi, obzvláště v zemi na hranicích další velké mocnosti. Není proto divu, že Rusko reagovalo negativně na protiústavní vypuzení volené, proruské vlády, vypuzení, které nastalo nejen s požehnáním Washingtonu, ale s jeho pomocí,“ uzavírá svůj článek Carpenter.