Čas boje za český jazyk VI
Vojsko přimašírovalo pod velením majora Berky. Šlo s nasazenými bajonety. Dav řval Heil a nechtěl ustoupit. Vojáci se rozdělili a vytlačovali demonstranty do postranních ulic. Kluci házeli kamení. Berka dostal do boku, nadporučík Rziha pod bradu a jeden z mužů dvě rány do obličeje.
Okna musela být uzavřena, četnictvo uzavřelo ulice, ale kdo šel domů mohl projít. Později byly vyklízeny hospody. Úředníci slušně žádali hosty, aby do deseti minut odešli. Ve 24 hodin byly uzavřeny všechny lokály. Ve dvě hodiny v noci přijela jako posila ještě jedna rota. Už od jedné v noci byl klid, jen občas se ozvalo Heil, nebo zpěv Wacht am Rhein. Vojsko si zřídilo bivak před hotelem Geier a část četníků též nocovala venku.
Druhý den se našly výmluvy. Scény prý zavinili především nezletilci, kluci a holky a také opilci. K těm se přidaly různé nespokojené živly, provokující kraválem. Ani tehdy ještě dělnická Sociální demokracie nezůstala ušetřena, prý demonstrantům její lidi nadávali a smáli se jim, že alespoň poznají jak se s dělníky v Rakousku zachází každý týden. Ašští občané prý stáli daleko od demonstrací.
V pondělí ještě Aš vypadala jako válčiště. Na ulicích vojsko, pušky postavené do kozlů, všude hlídkovali četníci. Když došlo k uklidnění, stáhli se vojáci do stanových táboru a četníci do škol, kde měli ubikace. Všude bylo plno čumilů, jako by se nic nestalo. Sešla se městská rada, žádala stažení pořádkových sil, marně. Vyhláškou byly po 22. hodině zavřeny hospody. Schůze byly zakázány a obyvatelstvo žádáno, držet děti doma.
Ašský Volkstag skončil, němectví v Rakousku bylo zase posíleno. Chebský hejtman von Stadler byl odvolán a nahrazen pro Němce povolnějším.
Do Prahy byla na 26. srpna Badenim svolána konference, na které měla být situace projednána. V pražském Německém domě se předem sešli němečtí poslanci a rozhodli se jí nezúčastnit. Připravili však požadavky, které zpracoval poslanec Schücker.
Do situace se míchaly i saské noviny. Psaly, že se hrozí, že by na Dunaji byl slovanský Německu nepřátelský stát. Takovému by nemohli poskytovat hospodářskou pomoc a spolupracovat s ním. Nevěří, že by s ním Německo mohlo mít smlouvu o přátelství.
Byla využita i tendenčně napsaná zpráva, že v Praze před porotou, která řešila konflikt českého redaktora plzeňských novin Hrachovce s nějakým Němcem, když začal Němcův obhájce mluvit německy, ozvali se čeští porotci, že nerozumějí. Nebo i to, že Jan Svoboda v českém mládežnickém časopise zveřejnil článek oslavující českou zem a zmínil se o tom, že pod horami v pohraničí žijí Němci, kteří k nám kdysi přišli rabovat, vypalovat a krást dobytek. Stejně, jestliže vandrák přepadl Němce a zjistilo se, že je Čech, byl případ politicky využit.
V tomto čase německé šovinistické noviny neustále útočily na Badeniho, Čechy a ostatní Slovany v Rakousku. Hovořilo se o rozšíření jazykových nařízení také do Slezska, kde dělalo starosti to, že země byla tříjazyčná. Ozývali se i Slovinci.
Noviny měly o čem psát. Na Chebsku vydávané časopisy napadaly a kritizovaly vládu. Vládní tisk do této oblasti nepronikl. Proto úřady trafikantům nařídily, že když nechtějí ztratit licenci, musí mít vládní noviny v prodeji. To rozzuřilo zdejší redaktory. Situaci neustále promílali ze všech stran. Především dávali rady, jak Čechy z německých území vypudit. Napadali i to, když se v českých novinách objevil názor, že nepotřebujeme Schichtovo mýdlo, ani liberecké šátky, ani nakupovat u Němců. Vraceli se k chebským i ašským událostem a apelovali na národní cítění Němců
23. září byla zahájena schůze poslanecké sněmovny. Když přišla vláda, její poslanci volali „Hoch", ale opozice „Nieder" (dolů) Poslanec Wolf provokoval, ptal se Badeniho, zda je ve sněmovně policie a při tom ministerskému předsedovi sprostě nadával. Ten už si to nenechal líbit a vyzval Wolfa na souboj. Souboje byly v Rakousku zakázány. Badeni navštívil císaře a vyžádal si zvláštní povolení. Sekundanti dohovořili podmínky souboje. Mělo se střílet na 20 kroků, tři vteřiny na míření a tři série za sebou. Badeni předem sepsal testament a svou demisi.
K souboji došlo 25. září v 9,00 v prostorách jezdeckého pluku ve Vídni. Střílelo se jezdeckými pistolemi. Padly dva výstřely. Badeni byl zasažen do mířící pravé paže. Střela vnikla předloktím a uvízla před ramenem. Sekundanti prohlásili boj za
ukončený a oba soupeři si podali ruce!
Byl z toho poprask. Badeni demisi nepodal. I jeho protivníci uznávali, že se choval čestně a odvážně. Získal sympatie. Když se ve sněmovně objevil s ovázanou rukou, měl velké ovace, především svých příznivců. Aféra se soubojem přinesla na kratičký čas uklidnění a přiblížení Němců k Badenimu, který dokázal obhájit svou čest. V českých novinách byl zbožňován jako kavalír, že si nenechal nadávky líbit. Podle některých měl Wolf vystřelit předčasně, ještě před povelem, za to byl označován jako vrah a celá věc jako atentát na ministerského předsedu. Němci doufali, že teď, když dostal tu krvavou cedulku, bude opatrnější a nebude obhajovat myšlenky Čechů, Slovinců, Chorvatů, dráteníků či jiných národů.
Neuplynul ani měsíc a němečtí šovinisté šli do generálního útoku. Jako hlavní prostředek boje si zvolili obstrukce v parlamentě. Udělali vše pro to, aby sněmovna nebyla schopna přijmout jakýkoli závěr. Výpady byly neustálé. Poslanec Lecher si vzal slovo a hovořil plných dvanáct hodin a prý stále k věci, kolikrát se opakoval není zaznamenáno.
Pokračování