Čas boje o český jazyk V

O “poklidném soužití Čechů a Němců“ za Rakouska, Němci z velké části v pohraničí byli již pangermány tehdy

 

V sobotu 21. srpna 1897 došlo ke střetu na pražském předměstí v Plzni. Byla tam vytlučena okna školy německého spolku. Školník musil utéci přes zeď. Starý hejtman byl odvolán a přišel nový. Vojsko obsadilo domy na přístupových cestách od uhelné pánve, odkud byl očekáván příchod horníků. Uzavřeny byly hotely Plzeň­ský a Německý dům. Všechny německé podniky musely být hlídány vojskem. Přišli pěšáci a přiklusali dragouni. Horníci, kteří ne­mohli postupovat dále, leželi v polích s ostatními dělníky. Situa­ce byla na bajonety. Večer byly znovu kravály u německé školy, za­sáhlo tam vojsko. V Líních se bouřili horníci. Neklid byl i v tkalcovně Simon v Dobřanech, tam zasáhla pěchota, myslivci i dra­gouni, byly slyšet detonace salv.

Volkstag (Lidový sněm) v Aši byl svolán na neděli 22. srpna. O jeho svolání se zasloužil vydavatel tamního Ascher Zeitung, Carl Tins. Jako v Chebu i tam byl zakázán. Nepřekvapilo to, byl docílen pravý opak. Manifestace byla připravena velkolepě.

Už v sobotu byla ve městě slavnostní nálada, ale vlaky při­vezly 14 četníků a policistů, nejvíce z českých oblastí. Když v sobotu večer přijeli na ašské dolní nádraží,  očekávalo je ně­kolik učitelů se školními dětmi a přivítali je hajlováním a vo­láním: "Lumpen , Lumpen, Heil Wilhelm, Heil Bismarck!". Cestou do města slyšeli zpívat Stráž na Rýně a z vikýře jednoho domu jim do pochodu troubili "Lumpen, Lumpen…“

Starosta Schindler žádal jejich odvolaní. Nepomohla ani jed­nání mezi zástupci města a vedoucími státních úřadů Dudkem a z Prahy dorazivším radou místodržitelství Müllerem. Ze vzdálených oblastí Čech přijížděli pozvaní hosté a na ulicích byly prodá­vány odznaky slavnosti. Večer už skoro všichni nosili chrpy.

Večerní déšť přinesl krásné ráno. Na domech vlály černo-čer­veno-žluté vlajky, ale i prapory říšskoněmecké, bavorské a saské. Přijelo hodně Sasů i Bavoráků a velký počet lidí z Chebska. Ranní vlak z Chebu měl pro nával hodinu zpoždění, přivezl 2000 hostí. Z poslanců říšského sněmu přijeli Schücker a Iro, ze zemského Leo Theumler a Josef Walter. Všude jásot, hajlováni a zpěv Wacht am Rhein. Nejmohutnější Heil, zaznělo vždy u hejtmanství.

     Pošta doručovala pozdravy dalších poslanců. Městem procháze­ly průvody, policie a četníci obsadili vše, co se dalo. Obchody byly částečně otevřeny, hotely a hospody přeplněny. Přijelo asi 5 000 cizích hostí, i z Plavna, Lipska, Saské Kamenice, Berlína, Mnichova a dokonce až z Hamburku. Dík včerejšímu vyjednávání vše probíhalo celkem klidně.

Už dopoledne padlo rozhodnutí, že se potáhne do Bavor. Kolem 13. hodiny se na náměstí začaly shromaždovat lidské masy. Odtud v jednotlivých skupinách odcházeli do půl hodiny vzdáleného Wildenau. Všechny cesty které tam směřovaly byly plné. Ať se člověk podíval kamkoli, všude táhli nespokojenci. Provolávali mohutné Heil a zpívali národní písně. Cesta vedla kolem nádraží Aš-město, v jehož čekárně byla soustředěna skupina četníku. Na hranicích byli jen čtyři četníci.

Ve Wildenau, na veliké louce před Grünovou hospodou se shro­máždilo 10 000 demonstrantů a stále to nebralo konce. Poslanec Iro hovořil z okna, říkal, že když se nesměli shromáždit doma, šli na svobodnou půdu do Bavor. Sdělil, že vládní asesor z Rehau oznámil, že se schůze na Bavorské půdě konat nesmí, protože ne­byla včas ohlášena. Nemůžeme tedy zneužít bavorské pohostinství, nemohu tady držet žádnou řeč. Připomněl, že také nechtějí přijít k žádným obtížím v Aši a provolal Heil Germania! Pak zazpívali Deutschland, Deutschland über alles a začali se stahovat zpátky.

Protože na místě zůstalo ještě hodně lidí, vzal si slovo po­slanec Zdeno Schücker. Prohlásil, že poslanci za lidem stojí, aby proti Badeniho pokusům ochránili jeho práva, že neustoupí ani krok, že jde o německou čest. Bylo toho ještě více a nakonec provolal Heil městu Aši i německému národu.

Starosta Aše Schindler přečetl připravenou rezoluci. Byl to ohnivý protest proti brutálním násilnostem Čechů, už nejen ve smíšených územích, ale také v uzavřených německých oblastech. Naříkali si na potlačování němectví v Rakousku, že se probudila česká ješitnost a z ní vzešla nešťastná jazyková nařízení, kte­rá vyhecovala politické nesnáze. Oni nepřestanou dokud nařízeni nezmizí.

To tam bylo ještě asi 5 000 lidí. Ti se v hospodách posílili silným bavorským pivem a raději se dali na zpáteční cestu.

    Na hranicích se Iro postavil mezi dva hraniční sloupy a řeč­nil. Řekl, že když jsou Němci nuceni demonstrovat, je nejvyšší čas na záchranu jejich práv. Když německý Michl není dost vzru­šen, musí dostat kopanec a teprve když se lekne, tak se probudí a pochopí, na jaké půdě žije. Tento rod nikdy netrpěl nouzí, ani mu nikdo nenasazoval pouta. Padlí Němci nikdy nedovolí, aby ci­zinec na německé půdě znásilňoval Němce. Pak vyzval, aby se vši­chni chovali klidně a nezavdali příčinu k zásahu.

Na hranicích je čekal vládni komisař Prusek z Kraslic a kon­cipient místodržitelství z Prahy Průcha a vydali zákaz jakéhokoli shromaždování na rakouské půdě. Nějací nezralí kluci na ně vyra­zili a vysmáli se jim. Ti dva se chtěli postavit na odpor, ale byli zadrženi a ztlučeni. Prusek byl povalen na zem a měl dvě modřiny v obličeji. Přiběhli policajti z nádraží, ale ti dva zmizeli v davu.   

     V 17,15 řečnil Schücker na nádraží před odjezdem vlaku. Dě­koval městu Aši za přijetí a postoj. Pak nastoupili a odjeli. V Chebu na nádraží na ně čekaly stovky lidí, využili toho a táhli průvodem k náměstí.

    V Aši asi 100 četníků uzavřelo nádraží. To vyvolalo nespoko­jenost, při každém spatření četníka na veřejnosti, byl provo­kativně pozdravován hajlováním.

    Kolem půl sedmé večer přišla zpráva, že rada místodržitelství povolal prapor landwehru z Chebu. Proč hned 450 mužů? Když byla zpráva ověřena, zase se začaly shromaždovat davy, napětí stoupalo.

    Četníci se stáhli k ašskému hejtmanství. Tam velká masa de­monstrantů za ohlušujícího řevu, v němž vynikaly hlasy chlapců a děvčat, protestovala. Proti příchodu vojska protestoval i starosta, ale ještě byl na hejtmanství, když tam vletěl oknem kámen. Odebral se tedy s místodržícím Müllerem na ulici, uklidňovat rozzuřený dav. Začaly létat kameny proti četnictvu. Stát­ní místodržící nařídil prostranství vyklidit. Nikdo se nechtěl hnout, ani když proti shluku postupovaly dvě řady četníků s nasazenými bajonety. Ve 21,15 byla situace nejkritičtější. Jeden z četnických důstojníků volal: "Neházejte kameny, nebo střílíme!" Poté stráž prostranství částečně vyklidila.

    Mezi demonstranty byli ranění. Jurista Mlady z Chebu byl třikrát bodnut do ruky a jakýsi Kraus do zad.