Čas boje o český jazyk II

17. dubna, klub poslanců Německé pokrokové strany vydal vyhlášku k Němcům v Rakousku s částí řeči Schürera k jazykovým nařízením v parlamentě. Tam tvrdil, že vystupuje z pozice juristy. Pozastavil se nad tím, že vyhláška byla uvedena v platnost v den vydáni a že se nikdo za čtyři roky nemůže naučit  česky. Samozřejmě jako advokát se hodně zabýval soudnictvím.

    Proč vlastně tak zuřivě protestovali proti zavedení češtiny jako druhého jazyka na svém území. Měli k tomu prostoduchý důvod. Tvrdili, že „Když chce Badeni  Čechům něco dát, musí to Němcům vzít.“ Zapomněli, že když Čech chtěl dostat místo v úřadě i na českém území, bylo jeho povinností ovládat němčinu. Samozřejmě, vidina učit se češtinu, byla pro německé úřednictvo nepředstavitelnou zátěží.

    Úkolu vše rozeštvat na ostří nože se s ochotou ujaly tehdejší německé šovinistické noviny. Útoky proti Badenimu a jeho zákonům rychle nabývaly na síle. Tisk organizoval rozhodující akce.

U soudu došlo k prvnímu praktickému střetu 7. května. Tehdy c.k. okresní soud v Chebu, projednával žalobu na 66 zlatek, kterou podal český sedlák od Klatov, na inspicienta Dr. Otakara Pirsche, přestěhovaného do Chebu. Zástupce žalujícího Dr. Hirsch, chtěl diktovat česky. Okamžitě zasáhl státní zástupce Dr. Zuckermann, že to nedovolí. Soudce chtěl tento konflikt odložit, ale nakonec vydal rozhodnutí, že bude jednáno v obou jazycích a zavolal soudního adjutanta Neuhausera jako tlumočníka. Zuckermann zase protestoval a odvolal se, že žaloba byla podána v němčině a tak se nakonec jednalo německy.

Tisk mělo o čem psát, rozněcování národnostních vášní velmi rychle dostávalo ten správný říz. Celé Chebsko touto otázkou žilo. Proti jazykovým nařízením protestovali i pražští němečtí profesoři na universitě, své stanovisko s cílem zabránit, aby se v tomto území mluvilo česky vydala i obchodní komora v Chebu. Podle nich: "Nyní hloupý Čech kladl své požadavky."

Redakce Egerer Zeitung vydala výzvu všem Němcům bez rozdílu politické příslušnosti, aby všechny německé spolky i stolní společnosti posílaly rezoluce na podporu německých poslanců. Protestovala i Německé pokroková strana. Titulky v novinách zněly: "Ohnout nebo zlomit - hrubé násilí - Opoziční strategie - Valí se kámen ."

9. června otiskly provolání, že na 13. června je do Chebu svolán velký Volkstag  (Národní sněm), na nějž jsou pozváni zástupci všech německých měst v Čechách. Již příští číslo však oznámilo, že byl novým hejtmanem von Stadlerem z Wofersgünu úředně zakázán. Doporučovaly tedy, tlačit na vládu, ignorovat vládní nařízeni a přestat platit rozpočtové poplatky a daně.

Otiskly také zprávu o tom, že na schůzi mladočechů v Hradci Králové, Dr. Kaizl označil situaci za výbornou a prozradil, že Badeni uvažoval o zavedeni jazykových nařízení už před volbami, ale počkal na jejich výsledek a že celá věc spěje k decentralizaci.

Přes zákaz už 12. června přijeli do Chebu poslanci Schönerer, Iro a Reiniger. Zvláštní vlaky přivezly spoustu lidí. Byli vítáni na nádraží a pak šel průvod za zpěvu Stráž na Rýně. V čele Schönerer, Iro a Reiniger, šli od nádraží k náměstí.

Zastavili u sochy Josefa II. nahoře na náměstí, Iro tam plamenně hovořil. Pak holdovali domu U dvou vévodů a zase táhli dolů Kamennou, Křížovnickou a Poohřím, až k dnešní Myslivně, kde bylo veselo. Četníci odtáhli. Zpívali národní písně, posilovali se chebským pivem a když tam přišla židovská rodina, tak ji přinutili odtáhnout. Při bujarém návratu zjistili, že v Mayerově zahradě hrají katoličtí ochotníci divadlo, tak jim ho trochu narušili.

Padlo rozhodnutí, uspořádat národní sněm v neděli 11. července.

    V německých novinách byly otiskovány články s výňatky řečí jejich nacionalistických řečníků. Snad nejdivočejším byl poslanec Dr. Zdenko Schücker. Ten v jednom projevu přirovnával Badeniho k Alexandru Makedonskému, že chce také vše rozseknout jedním švihem a český znak urážel výrokem, že bezzubý český lev začal švihat oběma oháňkami.

   Lahůdkou pro tisk bylo oznámení, že na místa vedoucích pozemkových knih v Aši a ve Skalné, nastoupili noví úředníci, oba Češi. Zprávu doplnili gratulacemi německým poddůstojníkům armády, že jejich čeští kamarádi se stanou úředníky a na ně zbudou místa poslíčků, nebo dozorců vězňů. Připomněli, že neznalost češtiny už je nedostatkem. Zdůrazňovali, že německé řeči patří priorita, protože je řečí státní.

    Po svém předkládali čtenářům zprávu o srážce v Mostě. Tam český spolek uspořádal slavnost. K hostinci, kde se měla konat, asi k České besedě, se stáhlo mnoho Němců. Když se přiblížila skupina sokolů a ženy v národních krojích, začala převaha zpívat Wacht am Rhein. Provokatéři výzvu vládního komisaře k rozejití nejdříve uposlechli, ale někteří pronikli policejním kordonem, který uzavíral Okružní ulici, a začala bitka, na kterou policejní asistence nestačila a místo musela vyklidit eskadrona dragounů.

Josef Řehka

Pokračování