ČR a senát

Bavorsko, na něž naši sudetomilové hledí jako na zemi zaslíbenou, má jednokomorový sněm (Landtag). „Až do prosince 1999, existovala i druhá komora, senát, jehož členové byli vybráni společenskými a ekonomickými skupinami v Bavorsku, která byla referendem v roce 1998 zrušena.“ (Wikipedie)

Jedním z důvodů, zřejmě hlavních, byl argument, že Bavorsko si nemůže dovolit mít druhou komoru - Senát. Návrh na zrušení Senátu počítal s tím, že Bavorsko ročně ušetří značnou sumu.

Ovšem tytéž i další důvody již dávno mluví i u nás pro zrušení senátu. Pro KDU a TOP 09 je Bavorsko zvlášť přitažlivou zemí SRN. Bavorskou CSU vydávají kádeuáci dokonce za svou sesterskou politickou stranu. I proto by měli mít větší pochopení pro zrušení senátu. Zatím tak však zřejmě není.

Podíváme-li se na předmětný problém, můžeme zjistit, že u nás již v době krátce po ústavním zakotvení senátu, tedy po roce 1992, mnozí ústavní činitelé silně pochybovali o důvodnosti zřízení druhé komory. Tato stanoviska ne u nemnohých přetrvávají dodnes. Ovšem některé reakce na úvahy v tomto směru byly silně vyhrocené. Viděly v podobných snahách snad téměř záludný útok na naše celé ústavní zřízení.

Ale my se domníváme, že úsilí o zrušení senátu je zcela legitimní a zákonné. Ústava ČR, která zřizovala senát, byla přijata Českou národní radou 16. prosince 1992. Jestliže ústava takto vznikla, nemůže být problém, aby bylo některé její ustanovení bylo změněno referendem. Tento demokratický institut i samotná naše ústava předpokládala. Je jen ostudou řady politických činitelů, že ani po 25 letech referendum nemáme zcela jednoznačně ústavně zakotvené. A proto všechny úvahy a činnosti směřující ke zrušení senátu nemohou být v rozporu s ústavou. Jen pouze některé politické síly, které mají zájem na udržení senátu, usilují o odsouzení takových snah. Celospolečenský zájem je však mnohem vyšší než zmíněné úsilí.

Co tedy brání u nás, abychom senát zrušili? Celostátní referendům o něm může rozhodnout. Takové tvrzení, že senát by sám svým hlasováním měl rozhodnout o vlastním zrušením, je až do nebe volající nesmysl. Kdy kapři a kde si vypustili sami svůj rybník? Žádný takový příklad neexistuje.

Tedy nezapomeňme při běžných politických aktivitách na to, že senát bychom měli zrušit. O jeho další existenci mohou rozhodnout jedině občané v celostátním referendu, v žádném případě však nikoliv sami senátoři. Nyní jde o to, abychom konečně institut celostátního referenda učinili ústavním institutem. Bude to nelehká práce. Jednou už konečně musíme dosáhnout toho, aby o nejdůležitějších společenských otázkách rozhodoval lid přímo, v referendu. Je ostudou pro nás všechny, že se dosud tak nestalo.

Dovedeme i pochopit, že politické strany potřebují místa v senátě, aby tam mohli umístit některé své zasloužené politiky. Tento zájem je však až druhotný a v žádném případě nemůže převážit nad zájmem celospolečenským, vyjádřeným výsledkem referenda.

J. Skalský