Být pánem ve vlastním domě

Petr Schnur

18. 10. 2017

...Tak jako občan musí být svobodný, má-li být ústavně definovaným politickým suverénem, tak to platí i o státu. Pokud mu nedemokratické nadnárodní instituce diktují, co smí a co ne, pokud ho dokonce nadnárodní koncerny mohou pohánět k pochybným soudům jako nějakého zločince jen proto, že se bránil jeho vyrabování, potom jsou demokracie a právo prázdná loga, nejen bez reálného obsahu, ale ve skutečnosti orwellovsky zavádějící... 

1) V České republice se blíží další parlamentní volby a většina stran se soustředí na krátká hesla, jako by ve společnosti nenarůstaly disproporce směřující k otevřenému konfliktu, který zřejmě není nikdo připraven řešit. Které z těchto disproporcí či nerovnováh pokládáš v současnosti za nejdůležitější?

Disproporce jsou obecným evropským jevem, zůstaneme-li na našem kontinentě. Jejich různá míra a hloubka jsou ještě individuální, „národní“, ale celkový charakter je univerzální. Má stejný kořen a tím je to, co je obecně nazýváno globálně operujícím neoliberálním kapitalizmem. V tomto Jednom světě „neomezeného trhu“ probíhá nivelizace jednotlivých států a jejich individualit, což znamená vytváření stejných podmínek a struktur v oblasti ekonomické a sociální. V tomto procesu mají vedoucí úlohu tzv. finanční trhy, tedy mamon, což znamená nejen usurpaci politiky, ale i reálné ekonomiky, která se rovněž stala objektem spekulace. V sociální oblasti je v chodu postupné rozbíjení (obecně se to nazývá privatizací) všeho, co se dosahu spekulativního kapitálu vymykalo, jako třeba veřejné služby, zdravotnictví, vodní hospodářství, ale i důchody a jiné.

To stejné platí o nerostných surovinách, bankovním sektoru, strategickém průmyslu. Jestliže si uvědomíme, že jsou z České republiky odváděny stamiliardové zisky cizích firem a že přes 90% peněžních aktiv je pod zahraniční kontrolou, potom je jasné, jak směšná jsou ona krátká hesla a sliby „středového“ politického mainstreamu. Ten není schopen nebo ochoten nic měnit, ale jen manévrovat uvnitř mantinelu postaveném reálně existujícím systémem. A tento systém si vytvořil instituce, které na jeho panství dohlíží a které se direktivně, kvazi politicky starají o prosazení jeho pravidel hry. Připomeňme si v této souvislosti diktát MMF a EU Řecku a dalším evropským státům.

Ten otevřený konflikt již nastal, jsme již v něm a jeho součástí, jen není jasné, kterým směrem se vyvine a jakými prostředky bude veden. Ti, kteří se hlásí k politické středokracii, na něj ani připraveni být nemohou, proto ta směšná, stupidní hesla. Buď k ní patří z oportunizmu, potom byli, jsou a zřejmě i zůstanou ve vleku událostí, nebo tuto situaci jako zásadně konfliktní, jako „patologickou“ nevnímají. Proč, to by bylo na další rozhovor.

Disproporce mají jeden kořen, nejdou řešit parciálně, v rámci systému je možná pouze kosmetická úprava, vše ostatní je bulík na nos voliče, který si to nechá líbit.

No a které disproporce pokládám za nejhlubší nebo nejdůležitější?

Opakuji znovu, musím férově podotknout, že si nejsem jistý, do jaké míry jsem schopen kompetentně posoudit situaci v ČR, jsem samozřejmě ovlivněn situací zde v Německu, se kterou jsem dnes a denně konfrontován – mimo jiné i díky mému zaměstnání. Ale myslím, že obdobný vývoj proběhl nebo probíhá díky heslu „Německo, náš vzor“ i v Česku. Je to propad školství, úpadek zdravotnictví kromě jiného díky masívním finančním škrtům a špatně placeným oborům, bující nízkovýdělkový sektor. Ten má nyní za následek nebývalý sociální propad, který jde ruku v ruce s odbouráváním veřejného sektoru – například narůstající deficit v dostupném bydlení a podobně. Ale ten pravý „big bang“ teprve přijde, až tato nízkovýdělková generace bude v důchodu. Již dnes se mluví o narůstající chudobě ve stáří. Základní důchod nebude stačit a soukromé dopojištění z čeho, když rodina v měsíci tak tak vyjde nebo je dokonce závislá na státní pomoci? A to všechno pod europraporem a ve jménu „volného trhu bez omezení“!

No a „last but not least“ jde samozřejmě i o masovou, nekontrolovanou imigraci, která definitivně změní politický, kulturní a sociální profil evropských zemí, tradiční evropský hodnotový systém. Ale tento bod se zatím týká zemí na západ od Šumavy, je ovšem otázkou, zda naši političtí zástupci budou mít odvahu a vůli budoucímu německo-francouzsko-bruselskému tlaku odolat.

2) Který politický subjekt z těch, které se ucházejí o hlasy voličů má podle Tvého mínění program nejblíže řešení skutečných společenských problémů?

Ty jako lékař víš nejlépe, že léčit je nutné příčiny nemoci, nikoliv její symptomy. Zmírňování bolesti umírajícího pacienta se nazývá paliativní medicína. A přesně tu praktikují etablované „levo-pravo-středové“ partaje. A to nejlepším případě… . Takže i zde si dovolím začít obecně.

Stát je tvořen národem, politickým, jazykovým nebo obojím dohromady, proto výraz národní stát. Jde o jednu z kolektivních identit, které jsou lidské bytosti v různých podobách a formách vrozené. Jde pouze o to, jaký jí dáme obsah. Kam se nám poděla ona masarykovská humanitní demokracie? Kam jsme se to až po listopadu 89 dostali, že toto slovo bylo nejen tabuizované, ale že dostalo i pejorativní význam?

Jsem dnes víc než kdy jindy hluboce přesvědčen o tom, že skutečný demokratický a právní stát je neoddělitelný od toho, co je obecně nazýváno státem sociálním. A že podmínkou aplikace těchto kvalit je jeho suverenita. Tak jako občan musí být svobodný, má-li být ústavně definovaným politickým suverénem, tak to platí i o státu. Pokud mu nedemokratické nadnárodní instituce diktují, co smí a co ne, pokud ho dokonce nadnárodní koncerny mohou pohánět k pochybným soudům jako nějakého zločince jen proto, že se bránil jeho vyrabování, potom jsou demokracie a právo prázdná loga, nejen bez reálného obsahu, ale ve skutečnosti orwellovsky zavádějící.
K jeho fungování je nutné, aby si udržel plnou kontrolu nad vodním a nerostným bohatstvím, nad financemi a bankovním sektorem, nad klíčovým nebo chceme-li strategickým průmyslem, nad jeho infrastrukturou. Jen tak je možné, aby investoval podle potřeb společnosti. To znamená, že občan ČR musí být pánem ve vlastním domě, že o něm nemůže rozhodovat Washington nebo Brusel.

Nejlepší příklad nabízí zde v Německu Die Linke: slušný sociální program, v praxi ale aplikuje v koalicích s SPD nebo jako nyní v Durynsku s SPD a Zelenými asociální program tzv. úspor, nadiktovaný Bruselem. Tedy plně v politickém mainstreamu, poněvadž není ochotna se rozejít s Evropskou unií. EU není Evropa, ale její uzurpátor, NATO není obranné společenství, ale agresivní válečnický pakt. Skutečný demokratický, právní a sociální stát v nich nemá co hledat. Jen tak je možná skutečná sociální politika v zájmu celé společnosti konstruktivní mírová zahraniční politika založená na principech rovnosti, partnerství a mezinárodním právu.

Jak jsem již naznačil, všechno se vším souvisí a právě toto má podle mého názoru podrobně a precizně propracované Česká strana národně sociální (ČSNS). Jednotlivé body jejího programu zde samozřejmě nemohu rozvádět, ty si může každý vyhledat a posoudit sám. Myslím, že pro ty, kteří skutečně cítí potřebu skutečné společenské katarze a politické změny, by to nebyl ztracený čas.
Otázky: Ivan David

Novarepublika.cz