Bundeswehr chce jaderné zbraně a znovu tažení

na Rusko

Pokud se budeme zajímat o modely a vzory řízení, Česká republika je globalistickou gubernií s charakteristikou německého dominia, resp. protektorátu. Český občan si nesmí vydělávat více, protože by to zdražilo náklady pro německý průmysl, který využívá ČR jako lacinou „asijskou“ výrobnu, která ale neleží v Asii, nýbrž za humny a za kopečky. Toto dominium je natolik servilně podřízeno Berlínu, že dokonce ministr obrany na základě papíru, který ani není smlouvou [2], předal německému Bundeswehru velení nad 4. Brigádou rychlého nasazení z Žatce. A jen pár dní poté se objevilo na TV Nova v Televizních novinách, že už příští rok tato brigáda pojede do Lotyšska, kde se právě pod německým velením zúčastní ostré mise. Němci tak budou velet Čechům na ruské hranici. Pokud někomu stále nedochází perspektiva, k čemu se schyluje, tak to pouze zopakuji. Bundeswehr plánuje další ruské tažení, opět se hledí na Moskvu jako na cíl ambicí Německa, protože to poslední tažení dopadlo poněkud neslavně pro předchůdce Bundeswehru. Zatímco Donald Trump se od globalistického řízení odpoutává a vrací USA samostatnost, v Česku probíhají nebezpečné procesy zániku země.

Německo už ví, že USA se stahují politicky i vojensky z Evropy, zatím to není vidět a neokonzervativci v USA a tamní jestřábi stále dokola opakují mantru o pevném svazku USA s NATO, ale Trump jasně mluví o tom, že NATO je zbytnělé uskupení, které je přežitkem své doby, a že pokud má pokračovat, země NATO musí vynakládat 2% HDP a musí USA splatit všechno, co do té doby za ně USA platily. Německo už tak tuší, že i když za několik let by mohlo na 2% dosáhnout [3], ostatní země NATO to zkrátka „nedají“, nezvládnou a NATO dříve či později skončí. Proto Německo začalo dokonce uvažovat o vývoji vlastních jaderných zbraní, a to hlavně prý proti Rusku [4]. Drang nach Osten je tak v německé politice stále hluboko uložený. Navzdory přání globalistů, kteří by dočasně rádi spojili Berlín a Moskvu proti USA. Jenže německý duch minulé doby je stále v Německu zažraný jako špína, se kterou si ani Ariel neporadí. Je to takové doslova tancování ve tmě, kdy někdo hraje do rytmu tak zběsile, že tanečníci v podobě zemí se točí jako na obrtlíku, ale nikdo netuší, jak to skončí a které země se v tomto tempu udrží (Das neue Europa) a kteří odpadnou (exity z EU, druhorychlostní země EU). Nervozita se potom přenáší z Bruselu i do Prahy.

Z článku na AENews dne 7.3.2017