Bulharsko a prezidentské volby

 

Před bulharským národem stojí nelehký úkol - zvolit presidenta, který by mohl zastavit úpadek země. Od „sametové revoluce“ v roce 1989, kdy se Bulharsko nechalo ovlivnit „bojem za demokracii“ v blízkých státech /včetně i toho našeho/, v jeho čele se vystřídal úctyhodný počet vlád. Bohužel ani jedna z nich nepřinesla nic dobrého. Naopak – dopustily rozkrádání země v euforii nastoleného nového systému.

 

Vše, co připomínalo dosavadní socialismus, muselo být odstraněno. Zmizely však i základní jistoty v duších lidí, z nichž hlavní byla jistota, že neztratí práci a možnost uživit rodinu, že mohli poskytnout dětem vzdělání a naději do budoucna. To vše bylo zmařeno. Lid, který pomalu začal chápat, že slibované blaho nenastane, hledal spásu u různých politických stran. Velké naděje byly vkládány na Simeona Koburgotského. Tento „car“ uposlechl hlasu „svého“ národa a přispěchal na pomoc. Místo toho svůj zájem věnoval získání majetku po svých předcích, který jim vlastně byl propůjčen státem k užívání jako vládním osobám. Přesto se mu podařilo nemalou část tohoto majetku protiprávně získat. Poté se elegantně vrátil na své jmění ve Španělsku. Ani v posledních letech preferovaná středopravá strana „GERB“ své předvolební sliby nesplnila. Nesplnil je ani předseda vlády Bojko Borisov.  Strmý vzlet tohoto rozporuplného státníka je zajímavý. Z ochranky sesazeného v roce 1989 tehdejšího předsedy vlády T. Živkova, se stal oblíbencem Simeona Koburgotského. Ve své kariéře dosáhl až postu předsedy vlády. Dosavadní president R. Plevneliev byl pouze loutkou v jeho rukou. Nyní Borisov ztratil sympatie většiny národa i svou roli prostředníka a poslíčka mezi Erdoganem a Merkelovou. Jako obratný politik si uvědomil, že by v presidentských volbách neuspěl a proto „skromně“ odstupuje s prohlášením, že „pro národ již učinil dosti“.

 

Čím dále, tím více obyvatelstvo Bulharska s lítostí vzpomíná na dobu minulou. Do toho ovšem nezapočítávám kastu nových zbohatlíků, kteří využívají nynějšího režimu k získání bohatství na úkor těch ostatních „neúspěšných“. Podle posledních oficiálních údajů 1 600 000 obyvatel Bulharska žije na hranici chudoby. Ve skutečnosti je jích mnohem víc. Vzniklá situace přispívá Bulharské Socialistické Straně – levicové -  získat opět pozici silné strany, která by mohla vyvést zemi z nynějšího chaosu a pozvolna ji vrátit k bývalému rozkvětu, což bude úkol velmi, velmi těžký. Za svého kandidáta za presidenta strana si vybrala energického generála Radeva, který budí dojem člověka, nebojícího se bojovat za správnou kauzu.

 

Nyní záleží jen na voličích, kterou cestu pro sebe vyberou. Doufejme, že konečně tu správnou.

 

Brno, 29. 09. 2016                                                   Ing. arch. N. Žečeva