Budoucnost EU v sázce v Katalánsku

Budoucnost EU v sázce v Katalánsku

V Evropské unii bylo vytvořeno nové paradigma: "Ve jménu demokracie se zdržte hlasování, nebo jinak …"

Pepe Escobar , Global Research, 8. října 2017

Fašista Franko již může být více než čtyři desetiletí mrtvý, ale Španělsko je stále zatíženo mrtvolou jeho diktatury. V rámci vznešené Evropské unie se vytvořilo nové paradigma, které se samozřejmě dávkuje povýšeným poskytovatelem lidských práv, do menších regionů po celé planetě: "Ve jménu demokracie se zdržte hlasování nebo jinak..." Nazvěme to demokracii „nano-Franco styl“.

Nano-Franco je španělský premiér Mariano Rajoy , jehož hrdinné zásahové jednotky byly přesunuty z důvodu vážného celostátního teroristického varování, aby zasáhly s obušky a gumovými projektily ne proti džihádistům, ale ... voličům. Nejméně šest škol se stalo terénem toho, co bylo správně nazváno Bitva Barcelony.

Extrémní pravice měla dokonce demonstraci uvnitř Barcelony. Přesto to nebylo uvedeno v španělské televizi, protože to bylo v rozporu s oficiálním madridským líčením.

Katalánská vláda porazila fašistické provokatéry dvěma velmi jednoduchými způsoby - jak odhalil list La Vanguardia. "Mám mísu. Kde se setkáme?" Byl kód na předplaceném mobilním telefonu, aby lidé mohli shromažďovat a chránit hlasovací schránky. "Já jsem papírový cestovatel" byl kód, který chránil skutečné papírové hlasovací lístky. Julian Assange (WikiLeaks) varoval před první světovou válkou na internetu, která vypukla v Madridu, aby zničila elektronický hlasovací systém. Protiúder byl - doslovně - na papíře. Agentura pro národní bezpečnost USA se musí naučit pár lekcí.

Takže technologické síle v kombinaci se zbabělými taktickými utlačovatelskými frankistickými represemi vzdorovali lidé, jako rodičů kteří schůzují ve školách, aby zajistili fungování v den referenda. Přibližně 90% z 2,26 milionu katalánů, kteří se zúčastnili hlasování, hlasovalo podle předběžných výsledků ve prospěch nezávislosti na Španělsku. Katalánsko má 5,3 milionu registrovaných voličů.

Zhruba 770 000 hlasů bylo ztraceno z důvodu nájezdů španělské policie. Volební účast kolem 42% se nezdá být vysoká, ale rozhodně není nízká. Během dne v celém Katalánsku, ve všech společenských třídách, narostl pocit, že už se nejedná o nezávislost; že to byl boj s novým druhem fašismu. Je jisté, že přichází skutečná bouře.

No pasarán (Neprojdou)

"Institucionální prohlášení" o naprosté obyčejnosti nano-Franca Rajoyje, hned po uzavřená hlasování vyvolala nedůvěru. Vrcholem bylo stanovisko: "Ceci n'est pas referendum. ( Toto referendum se nikdy nekonalo)". A to se nikdy neprosadí, protože "Španělsko je zralá a vyspělá demokracie, přátelská a tolerantní". Denní události prokázaly lživost.

Rajoy uvedl, že "velká většina katalánských lidí se nechtěla zúčastnit v separatistickém scénáři". Další lež. Dokonce ještě před "neexistujícím" referendem, mezi 70% a 80% Katalánců uvedlo, že chtějí hlasovat, buď ano či ne, po informované debatě o budoucnosti.

Zásadní je, že Rajoy vyzdvihl "neochvějnou podporu EU a mezinárodního společenství". Samozřejmě, nevolené "elity" EU v Bruselu a hlavních evropských metropolích naprosto terorizují, když se občané EU vyjadřují.

Vrcholnou lží nano-Franca bylo tvrzení, že "demokracie zvítězila, protože byla respektována ústava".

Rajoy strávil týdny obhajováním svého potlačování referenda tím, že se dovolával "našeho právního státu". Je to jejich "zákon". Jádrem této věci jsou články 116 a 155 retrográdní španělské ústavy, z nichž první popisuje stav nebezpečí, vyjímečný stav a obléhání ve Španělsku, a ten se uplatňoval při "vynucování silou proti autonómní komunitě ... za účelem zajištění pořádku nebo za účelem ochrany ... obecných zájmů. "

Tento "pořádek" a "obecné zájmy" jsou definovány - kdo jinde, v Madridu a pouze v Madridu. Španělský Ústavní soud je žert – už ani méně by se nemohl starat o princip dělby moci. Soud tvoří skupina legalizačních mafiánů/patsiů, kteří pracují pro dvě strany establishmentu, tzv. "Socialisty" - PSOE (Španělská socialistická dělnická strana) a středověkou pravicovou stranu Rajoy's People's Party - PP (Lidovou stranu).

Jen málo lidí mimo Španělsko si může připamatovat neúspěšný převrat z 23. února 1981 – kdy se uskutečnil pokus vrhnout Španělsko zpět do dlouhé tmavé Frankistické noci. Já jsem byl v Barceloně, když k němu došlo – a živě mi připomněl jihoamerické vojenské převraty v šedesátých a sedmdesátých letech. Od převratu vše, co se ve Španělsku vydává za spravedlnost, nikdy nepřestalo být pouhým lokajem těchto dvou politických stran.

Ústavní soud skutečně pozastavil katalánský referendový zákon a tvrdí, že porušuje středověkou - španělskou ústavu. Tato hanebná tajná dohoda je křišťálově průhledná pro většinu lidí v Katalánsku. To, co v podstatě Madrid dělá se rovná i převratu - proti katalánské vládě a samozřejmě proti demokracii. Takže není divu, že je v ulicích Katalánska přízrak občanské války : "No pasarán!" Neprojdou.

Brusel vytváří demofobii

Rajoy, násilnický, průměrný a zkorumpovaný (to je jiná dlouhá historie), lhal ještě víc, když řekl, že udržuje "dveře otevřené dialogu". Nikdy nechtěl žádný dialog s Katalánskem - vždy odmítal referendum v jakékoli podobě nebo formě nebo převedení jakékoli pravomoci katalánské regionální vládě. Katalánský regionální prezident Carles Puigdemont trvá na referendu, protože to separatistickým stranám slíbil, když před dvěma lety vyhrály regionální volby.

V této tvrdé hře samozřejmě není nikdo andělem. PDECaT (Demokratická strana Katalánska), hlavní síla prosazující referendum, byla také zaplavena korupcí. Katalánsko je samo o sobě stejně ekonomicky výkonné jako Dánsko. Je v něm 7,5 milionu lidí, přibližně 16% obyvatel Španělska, ale vytvářejí 20% hrubého domácího produktu, získávají třetinu zahraničních investic a tvoří třetinu vývozu. V zemi, kde je nezaměstnanost strašně vysoká 30%, hrozí ztráta Katalánska konečnou katastrofou.

Madrid se v podstatě zavázal k dvěma prioritám: poslušně dodržovat úsporné diktáty EU a každým způsobem rozdrtit jakoukoli regionální snahu o autonomii.

Katalánský historik Josep Fontana v rozsáhlém, osvíceném interview identifikoval podstatu této záležitosti: "Co je pro mě skandální, je, že PP poškozuje veřejné mínění tím, že říká, že uspořádání referenda znamená odtrhnutí Katalánska, i když ví, že odloučení není možné. To je nemožné, protože by to znamenalo, že Generalitat bude muset požádat madridskou vládu, aby byla tak laskavá, aby stáhla svou armádu, Guardia Civil a National Police z Katalánska a pokorně se vzdala území, které poskytuje 20% HDP státu ... proč používají tuto výmluvu k vyvolání klimatu připomínajícího občanskou válku? "

S přízrakem občanské války je obraz ještě žhavější.

Skotská národní strana (SNS) je pokrevním bratrancem katalských separatistů v odmítání vnímané nelegitimní ústřední autority se všemi doprovodnými negativními litaniemi. Členové SNS si stěžují, že jsou nuceni respektovat jiný jazyk; politický diktát shora; nespravedlivé daně; a že to cítí jako přímé hospodářské vykořisťování. Tento jev nemá naprosto nic společného s nárůstem extrémně pravicového nacionalismu, populismu a xenofobie v celé EU, jak zdůrazňuje Madrid.

A nastává vlčí ticho. Bylo by snadné si představit reakci EU, kdyby se drama jako v Katalánsku odehrávalo ve vzdálených, "barbarských" eurasijských zemích. Mírové referendum na Krymu bylo odsouzeno jako "nezákonné" a diktátorské, zatímco násilný útok proti svobodě projevu milionů lidí žijících v rámci EU dostává průchod.

Demofobie (strach z demokracie) bruselských elit nepozná žádné hranice. Jedná se o historický rekord, ukazující, že občané EU se nesmějí svobodně vyjadřovat, zejména s využíváním demokratických postupů, v otázkách týkajících se sebeurčení. Bez ohledu na to, jaký směr může pohyb dostat, mlčení EU prokazuje skutečnost, že Brusel tahá za nitky v Madridu. Provedení projektu "Brave New Euroland" předpokládá zničení evropských národů za účelem posílení centralizované bruselské eurokracie.

Referenda jsou divoká zvířata. Kosovo bylo vedlejším produktem amputace/bombardování demokracie Srbska organizací NATO; gangsterský/narkomafiánský ministát je užitečný jako hostitel základny Bondsteel, největší pentagonské základny mimo USA.

Krym byl součástí legitimní snahy o sloučení, aby napravil chybu idiota Nikity Chruščova, jeho oddělení od Ruska. Londýn neposílal gorily, aby zabránily referendu ve Skotsku; probíhalo smírné vyjednávání. Neplatí žádná pravidla. Neokonové křičeli, když se Krym spojil s Ruskem, poté, co ronili slzy radosti, když bylo Kosovo vyřezáno ze Srbska.

Co se týče Madridu, měl by se poučit z dějin Irska v roce 1916. Na začátku byla většina obyvatelstva proti povstání. Ale brutální britská represe vedla k válce za nezávislost.

Po této historické (relativně) krvavé neděli se bude stále více Katalánců ptát: v případě, že mohou existovat Slovinsko a Chorvatsko, Česká republika a Slovensko, miniaturní baltské republiky, nemluvě o Lucembursku, Kypru a Maltě, proč ne my? A následovníci mohou být Flandry a Valonsko, Baskicko a Galicie, Wales a Severní Irsko.

V celém EU je sen centralizace Eurokratů v troskách. Je to Katalánsko, které může směřovat k ne tak odvážnému, ale realističtějšímu, novému světu.

Obrázek je z EUObserveru .

Původní zdroj tohoto článku je Asia Times

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf