Brněnská "smíření"

Město Brno vždy patřilo k nejvýznamnějším centrům nejen politického, ale zejména kulturního dění. Činy současné radniční koalice jsou plivancem na všechno dobré, co tato tradice přinesla. Nechat brněnskou galerii vystavit v květnových dnech na náměstí růžový tank a uspořádat současně tradiční »Pouť smíření«, to chce opravdu žaludek gaunera nebo, ještě horší, nevědomost politického ignoranta.

Brněnská koalice, složená z politických hnutí a stran ANO, Žít Brno, Strana zelených, TOP 09 a KDU-ČSL, tento rok uspořádala nejen už tradiční »Pouť smíření«, ale v rámci kulturního festivalu Meeting Brno odsouhlasila tři projekty, stavbu makety Německého domu na Moravském náměstí, zmíněnou Pouť smíření (pochod potomků sudetských Němců za účasti politické reprezentace dnešního Brna spolu s dalšími Čechy) a setkání tří židovských továrnických rodin. Jako skutečně »kulturní vrchol všeho« do tohoto kontextu zapadl počin Moravské galerie, která nechala dopravit v noci na 11. 5. z pobočky Vojenského historického ústavu v Lešanech známý »růžový tank« právě na Moravské náměstí. Tento potupený symbol připomínající původně sovětské tankisty a další sovětské vojáky, kteří v roce 1945 osvobodili 90 procent území protektorátu Čechy a Morava, a při tom jich zde 140 tisíc padlo. Tři dny po 72. výročí nezapomenutelné půlnoci z 8 na 9. května 1945, která pro nás všechny znamenala vysvobození z jinak neodvratného osudu celonárodního vyhlazení.

Plánu na likvidaci českého a moravského národa přizvukovala s největším nadšením česká sudetská německá menšina a čile mu napomáhala jak před válkou, tak za války. Německý dům na Moravském náměstí byl od jeho vzniku centrem nesmiřitelné protičeské politiky (postaven v roce 1891), zejména od doby nástupu henleinovců. Postavit jeho maketu se zdůvodněním, že jde o to připomenout historické proměny města Brna, je trapné vůbec komentovat. Co kdyby připomněla Moravská galerie proměny zástavby Moravského náměstí maketou sousoší »Komunisté« z roku 1973? Vždyť přece nejde o politiku, že? Jenže ono o politiku jde. Jak nám připomíná také historie »Pouti smíření«. Tu v roce 2015 podpořila Deklarace smíření a omluva Zastupitelstva města Brna za údajná příkoří odsunutým sudetským Němcům.

Jako »chucpe« děsivých rozměrů zapadá do mozaiky její třetí díl – účast potomků, historicky původem brněnských, židovských velkotovárnických rodin na letošním ročníku »Pouti smíření«. Low-Beerové, Tugendhatové a Stiassní se v Brně sešli, aby se poplácali po ramenou s potomky těch, kteří nemilosrdně hubili jejich předky jako škodnou zvěř. A nikdy toho nelitovali a za nic se neomluvili. Asi nebylo za co. Sudetští Němci byli zřejmě podle organizátorů »Pouti smíření« obětí Hitlera stejně jako Židé. Proto tak rádi a ochotně brněnští Němci sloužili gestapu... K tomu není slov, tohle snese jen žaludek politického gaunera nebo totální hlupák bez špetky citu a znalosti historického kontextu.

Jenže vyčítat neznalost historického kontextu Moravské galerii asi nelze, ani kdybychom si klečeli na uších a zavázali si oči moravským zemským znakem. Proto v tomto celkovém kontextu osobně považuji za vrchol nechutné zlovolnosti přivést tři dny po výročí kapitulace nacistického Německa a osvobození naší země Spojenci, ale především Rudou armádou, ponížený a pošpiněný symbol sovětských vojáků na místo, kde znovu ožívá symbol nacistické minulosti (Německý dům) a kde se »usmiřují« oběti s dědici jejich katů.

Vojtěch ADAM, poslanec (za KSČM), Haló noviny, 26.5. 2017, str. 5

Přišlo e-mailem