„Brexit“  a  „Sudexit“

 Studijní text

Evropská unie (EU) je největší nadnárodní projekt moderní doby. Jeho kořeny leží v osvícenství. Nebyl to nikdo jiný než Immanuel Kant, kdy vylíčil postavu "světového občana" a myšlenku "mírového společenství všech národů".

Kant však měl smůlu, protože jeho nápad padl do rukou nefilosofických "reálpolitiků". Pro ně bylo Evropské společenství zpočátku jen elegantní způsob jak udržet Německo pod kontrolou. Překvapivě brzy začali právě tito reálpolitici ignorovat základní realitu. Zapomněli, co průměrného občana opravdu znepokojuje a jak podnikání opravdu funguje. Stručně řečeno, lehkovážně nastavili důležité antropologické a ekonomické konstanty. Průměrný občan prostě není bezduché číslo, ale usiluje především o bezpečnost v rodině, v práci, doma, o zachování jazyka, tradic a o to, čemu se mnozí možná podivíte, klade důraz také na poctivost!

Ale co se od něj místo toho očekává? Bude žít ve světě bez hranic, ale s ním se setkal jen v paralelních společnostech, čeká ho nejisté zaměstnání a chudoba ve stáří! Finanční krize ho vedla k tomu, že zisk a odpovědnost byly odděleny s cílem záchrany bank a sdílení dluhu v EU.

Takže když směli Britové hlasovat dne 23. června 2016, hlasovali pro odstoupení od smlouvy ze strany EU. Jednalo se o hlasování u kterého se neuplatnila stranická disciplína, bez ohledu na kariérní nebo důchodové nároky. Establishment byl překvapen. Ale ta nejlepší volební pomoc přišla z vlastních řad, protože paní Merkelová s její imigrační politikou zařídila Brexit-táboru volební podporu. V důsledku toho již pan Cameron není, ale musel rezignovat.

Virtuální "Sudexit"?

U Britů k již „normálním“ nedostatkům přispěli imigranti jako poslední kapka. Ale co by jste udělali jako první, pokud by s vámi bylo tak špatně zacházeno, jako s německými vyhnanci? Ačkoli odstranění bezpráví, způsobeného v letech 1945-46, bylo v jejich Chartě z roku 1950 podmínkou pro mírově sjednocenou Evropu, museli v r. 2004 konstatovat, že přežívá pod záštitou EU v „reálpolitice“. Při přijímání vyhánějících států do Evropské unie byla  varování před porušením lidských práv vyháněcími dekrety smetena nemilosrdně ze stolu. To bylo hluboce ponižující a náhle ukázalo ošklivou tvář EU. Vyhnanci byli dokonce drze mateni tím, že pod záštitou EU bude snadnější vyjednávat s vyháněči, nicméně až do dneška o to nebyl učiněn ani žádný pokus!

Vyhnanci tak Evropská unie morálně opovrhla. Mnozí se s ní vnitřně rozloučili, a tudíž absolvovali alespoň jeden virtuální "Sudexit".

Sudetoněmecký landsmanšaft tento vývoj nesl se skřípěním zubů. Nicméně tím EU nebyla zneklidněna, přestože zákon stál nepochybně na jejich straně. Proto zůstali nepříjemným upomínačem s hlavním požadavkem na zrušení Benešových dekretů a zákonů beztrestnosti. Od tohoto postoje se snažily odchýlit pouze sudetoněmecké landsmanšafty, protože "horoucí" profesionální Evropané se ujali vedení. Pro ně je globalizace téměř samoúčelná a jsou jí  ochotni obětovat vše. Co je v rozporu s jejich ideologií urážejí a vylučují. Nová příležitost?

Často se vidí v "Brexitu" šance na změnu v myšlení. Ale vyhnanci již nevěří ve velký hit. Evropa byla i po apokalypse 20. století opět kořistí "reálpolitiků", jejichž jediným krédem je kramářství s národy. Evropa však nemůže sloužit pro „vybírání rozinek“! Evropa může být jen plně funkční, nebo nebýt. Není možné žádat od Putina dodržování lidských práv a nechat bez trestu porušování lidských práv ve vlastních řadách. Je těžké, aby byla Evropa na sebe hrdá.

(FV) , Witikobrief, August 2016, str. 3

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf