Brady má být vyznamenán, ale co naši političtí vězni? Stát je odkopl jako hadry!

Celý divok kolem "vyznamenávání nevyznamenávání" pana Bradyho, osvětimského vězně, my pozůstalí po obětech gestapa a příbuzní obětí Osvětimi odsuzujeme jako umělou kampaň,která má zneužít vzácného člověka pana Jiřího Bradyho jako fetiš v jakési válce mezi státními činiteli a jedné straně a skupinou elitářů na straně druhé. A my s tímto divokem nesouhlasíme, protože poškozuje jednak pana Bradyho, jednak  státní činitele, jednak odbojáře,jednak republiku a nevydává dobré svědectví ani o příbuzném pana Bradyho panu ministru kultury.

My pozůstalí po obětech nacismu samozřejmě voláme po tom, aby pan Brady byl vyznamenán, a to i státním vyznamenáním, pokud možno tím nejvyšším. Ale zásadně nesouhlasíme s tím, aby se kvůli tomu konala česká občanská válka, byť,jak je v naší kotlině zvykem, zatím jen "hospodsky mediálně" a ouřednicko byrokraticky. Protože jsme v té kauze na obou stranách předvedli jen Kocourkov,a někteří i Hulvátov. Můj osobní názor je že Hulvátov v té věci není na straně Hradu,ale někde jinde, aniž bych myslel na pana ministra. I pan ministr má svaté právo na obranu i na navrhování svého vzácného příbuzného, jenž si to vše samozřejmě zaslouží. 

Ale současně jako pozůstalý po obětech sudetského zločince, dokonce vysokého úředníka jistého panství, mám právo hodnotit postoj pana ministra k těmto našim tzv. milým krajanům, jejich drtivá většina není ani milá, ani krajanská, jak pan ministr zarytě tvrdí. Spatřuji v postoji pana ministra naprostou schizofrenii, protichůdnou tomu, co nalezl filosof Jaspers o německé vině většiny Němců v knize Die Schuldfrage (Otázka viny), a v tom co o sudetských Němcích nalezl sám Norimberský soud, a později Postupimská dohoda,jež nařídila jejich odsun. Ale to nyní více rozebírat nehodlám.

Hodlám se zaměřit na jinou otázku. Divok kolem  vyznamenání pana Bradyho přes svou nechutnost přinesl jeden klad. Podle zásady, že vše zlé je k něčemu dobré. Přinesl totiž otázku, co s vyznamenáváním velké skupiny našich bojovníků a obětí nacismu,kolem které stát obchází řadu let jako kolem dýmějového moru. Totiž kolem skupiny politických vězňů. 

Za tyto politické vězně již řadu let bojuje člen a funkcionář ČSBS bratr Ing.Milan Fryčka a jeho úsilí o vyznamenávání těchto bojovníků stále naráží jak na neochotu (?) kompetentních orgánů, tak i na jiné bariéry. Tento stav je republiky naprosto nedůstojný, stejně jako v případě pana Bradyho. Řada politických vězňů,odsouzených nacisty k nejvyšším trestů, včetně popravení, totiž nebyla nikdy oceněna,mnozí nemají ani pamětní desky a stát se nikdy o jejich ocenění řádně a s pietou nepostaral. 

Zatímco u bojovníků frontových již docházelo a dochází k nápravám režimního zanedbání i "našeho stalinismu" - mám na mysli třeba západní piloty, a bojovníky západní fronty - tak  u kategorií bojovníků jako jsou třeba španěláci a političtí vězňové bylo vše zanedbáno, a to buďto z hrubé neznalosti,anebo -  snad nikoli ? - ze zlého záměru. Toto je veliký úkol pro ministerstvo obrany, a to nejen u mrtvých,ale i u doposud žijících politických vězňů, jejichž seznamy mají jak Český svaz bojovníků za svobodu tak i Čs.obec legionářská. A pochopitelně i další organizace.

Dokonce to někdy dochází i tak daleko,že některá města se k památce padlých politických vězňů z odbojových organizací, chovají přímo macešsky. Za neblahý příklad v tom směru bohužel musím uvést jinak krásné město Letovice. Tam jsme dvakrát žádali město o pamětní desku MVDr. Vojtěcha Červinky, sokolského funkcionáře a odbojáře Obrany národa,který zahynul v Osvětimi, o pamětní desku a město dvakrát této žádosti nevyhovělo. Nikdy své odmítnutí nám řádně nezdůvodnilo. A zatímco v letošním roce město odhalilo bustu Václava Havla, odmítlo instalovat pamětní desku plukovníka MVDr. Červinky z blíže nám neznámých důvodů. Myslíme,že tento postoj je nesprávný.

U žijících politických věznů se to má v řadě případů obdobně,o čemž může podat zprávu nejlépe sám bratr Ing. Fryčka, emeritní předseda ČSBS Brno-venkov, který se touto problematikou léta zabývá. Jinak bychom mohli připomenout neslavný výrok někdejší ministryně obrany madam Parkanové,která na podobné žádosti o  ocenění zásluh politických vězňů odpověděla jednoduše - "Nebojovali se zbraní v ruce" (!!) Ovšem toto tvrzení je pouhou čtvrtpravdou. 

Zajisté tito odbojáři sice nebyli součástí zahraničních armád (které nepřítel, III. Reich, ovšem také nepovažoval za regulérní armádu, a letce Čechy a Slováky považoval za válečné zběhy!), ale často bojovali i se zbraněmi v období let 1943-1945, a někdy v některých případech i před tím.A když připravovali sabotáže na německé transporty a vojenské objekty, pracovali i s granáty a výbušninami, jako například můj dědeček legionář Holík a strýc, odbojář Štěrbáček, kteří byli udáni pro přípravu "atentátů na říšské  válečné vlaky" (jednoho zahubilo gestapo, druhý skončil v Osvětimi). Na jejich likvidaci se podílel sudet  Tugemann z Rájce, stejně jako na masakru dvaceti Čechů v Letovicích ještě těsně před koncem války se podílel a přímo vraždil sudet esesák Herbert Kuka. Nešlo o říšské Němce! Tito Němci žili léta v českém a pohraničním prostředí, ale po okupaci neváhali vraždit i nevinné,jak tomu bylo i v Letovicích. To jsou fakta, která stejně jako řada dalších zločinů sudetských Němců u nás,jsou neustále zamlčována, znevažována, či bagatelizována! My neviníme veškeré sudety, malou poctivou a čestnou menšinu antifašistů vyjímáme. Těm patří naše čest a úcta. Ale ne ostatním!  Nesmíříme se s bagatelizováním a utajování drtivé většiny sudetských Němců jako tzv.nevinných obětí odsunu a poválečných událostí. Nesmíříme se s  rovným milionem a  stodvacíti tisíci sudety,kteří za zločin uloupení pohraničí dostali metál od samého führera! Stejně jako odsuzujeme kritiku dekretů presidenta a Národního shromáždění. 

Toto vše si pan ministr Herman musí znovu přebrat a měl by se kát nám pozůstalým po obětech sudetského řádění, a pokud setrvává na svých postojích, nechť podá demisi! Podle nás muž, který zatvrzele a bez účinné lítosti setrvává na postoji absolutní neviny všech sudetů, a odsuzuje presidenta Beneše, nemá v české vládě co pohledávat - natož co jednat s landsmany.

Za pozůstalé po obětech sudetských Němců, a za příbuzné a pozůstalé obětí Osvětimi

Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice -  ČSOL Brno I