Bojoval za spravedlnost proti své zemi

Pokud zavítáme v Mariánských Lázních až na jejich okraj do ulice Třebízského či na tamní židovský hřbitov, můžeme si připomenout památku německého antifašisty, filozofa a spisovatele Theodora Lessinga, který byl v tomto proslulém lázeňském městě 30. srpna 1933 smrtelně postřelen nacistickými vrahy. Záhy po nástupu Hitlera k moci pocítili nejen zdejší obyvatelé, že se nacisté při likvidaci svých odpůrců nezastaví před ničím Obyčejně se návštěvníci lázní vedle lázeňských procedur věnují spíše lenošení a odpočinku, případně obdivování míst spojených s monarchy a jinými celebritami, které kdy do lázní přijely. Ovšem tam, kde pobýval a pracoval poslední měsíce svého života bojovník proti fašismu a nacismu, zpravidla zajde málokdo. Nechť tedy i tento článek poslouží jako inspirace těm, kteří mají možnost se po Lessingových stopách v Mariánských Lázních projít. Těch míst je několik.

Humanista

Theodor Lessing (1872-1933, vlastním jménem Theodor Lewy) byl mužem širokého záběru - básník, filozof, psycholog, pedagog, novinář, myslitel, spisovatel, veřejný činitel, také lékař - řekli bychom osvícená osobnost. A především humanista, který varoval před děsivým vývojem věcí příštích, pokud by se nacismus dostal k moci a začal uskutečňovat své zvrhlé plány. Lessing již v zárodku, dříve než ostatní pozorovatelé, vytušil toto nebezpečí. Uvádí se, že již v roce 1923.

Lessingovy spisy a knihy byly poté, co Hitler a jeho soukmenovci opanovali moc v Německu (leden 1933), veřejně páleny. Byla to již doba zatýkání, věznění a zabíjení politických odpůrců z rad komunistů, sociálních demokratů a dalších, kteří - ať politicky patřili kamkoli - odmítali nacismus nebo byli tzv. rasově nevhodní. Lessing, který dlouhodobě veřejně vystupoval s kritikou NSDAP a programu nacistů, byl v jejich hledáčku také. Nacisté rozdávali jeho fotografie s výzvou k fyzické likvidaci, na což byla vypsána odměna.

Za této situace se Theodoru Lessingovi s dcerou Ruth podařilo v jedné březnové noci 1933 uprchnout do Československa, manželka Ada je následovala o pár dní později. A měli již namále, protože členové SA zcela zdemolovali jejich byt v Hannoveru a zničili rukopisy jeho prací.

Lessing se ubytoval nejdříve v hlavním městě, azyl našel v hotelu Hilton. Měl v Praze přátele, neboť zde již ve dvacátých letech pořádal filozofické přednášky. Později se přemístil do Mariánských Lázní. Dnes si můžeme klást legitimní otázku, proč Lessingovi nezůstali v Praze, kde by minimálně do nástupu druhé republiky bylo bezpečněji než v místě vysoké koncentrace československých Němců, a navíc v blízkosti státních hranic s již fašistickým Německem.

Mariánské Lázně ležely v prvorepublikovém Československu v srdci německy mluvícího obyvatelstva. Richard Švandrlík v publikaci Historie Židů v Mariánských Lázních konstatuje, že podle sčítání lidu v roce 1930 bylo ve městě 6340 Němců (86,3 %), 520 Čechů (7 %), 408 Židů (5,5 %) a 87 ostatních (1,2 %). Snad že profesor Mariánské Lázně dobře znal, že mu byla blízká jeho zdejší židovská komunita, vedlo jeho kroky právě sem.

Již v březnu Lessing pokračoval v přednáškách o bezprávném postavení Židů v Německu, plně se zapojil do protifašistické činnosti, kontaktoval sociální demokraty i komunisty. V srpnu se v Praze účastnil sionistického kongresu.

Místa spojená s Lessingovými

V Mariánských Lázních Lessingovi bydleli na několika místech. Do konce března 1933 v hotelu Mariánskolázeňský mlýn (dnes Cristal), pak deset dnů v hotelu New York (dnes Polonia na Hlavní třídě), následně v hotelu Miramonte, který se nachází mimo lázeňské centrum. Když došlo k přeřezání telefonních drátů v jeho pokoji, policie doporučila přestěhování na ještě více odlehlé místo, do vily Edelweiss, jen malý kousek od Lesního pramene. Opět se tlačí na mysl otázka, bylo-li toto rozhodnutí moudré, zdali by Lessingovi nebyli ve větším bezpečí v rušnějších částech Mariánských Lázní, ba přímo v centru.

Někdejší vila Edelweiss je dnes domem čp. 213 v ulici pojmenované po spisovateli Václavu Beneši Trebízském, jenž v lázních v roce 1884 skonal na tuberkulózu.

Vila patřila židovskému lékaři MUDr. Adolfu Stárkovi a bydlel v ní i jeho syn Gerhard, který předposlední srpnovou noc roku 1933 přispěchal Lessingovi jako první na pomoc a volal policii a sanitku.

Lessing v lázních nelenil, podle svědectví souseda psal rukopis, v němž shromaždoval fakta o činnosti nacistu v Německu a odhaloval jejich zločiny. V prostředí plném Němců, navíc kdokoli ze zfanatizovaných hrdlořezů mohl přejít přes hranice, nebylo pro Lessinga bezpečno. Tato obava se naplnila 30. srpna v půl desáté večer, kdy byl zavražděn dvěma výstřely přes okno ve druhém patře vily. Je snadné si to představit: ještě letní večer, okno je asi otevřené, Lessing skloněn nad listinami... Pachatelé vylezli po žebříku zezadu domu až k Lessingovu oknu. Vila je totiž postavena ve stráni, čehož vrazi využili. Profesorovi již nebylo pomoci, zemřel 31. srpna v mariánskolázeňské nemocnici.

Dnešní dispozice domu v Trebízského ulici 213/33 je trošku jiná. Byl přistavěn zadní trakt, takže pohled do oken někdejšího Lessingova bytu je ztížen. Presto je možné dům obejít a dát prostor své fantazii. Na domě je z ulice osazena pamětní deska s nápisem: »V tomto domě byl 30. 8. 1933 zákeřně zavražděn německý emigrant, spisovatel myslitel a bojovník proti nacismu Theodor Lessing.« Součástí desky instalované v roce 1958 je Lessingův reliéf.

Mariánské Lázně a jejich nóbl hosté byli vraždou otřeseni a začali lázně houfně opouštět. V městě poprvé od svého založení přestalo být bezpečno a to se projevilo i v ekonomické ztrátě mnohých hoteliérů a restauratérů. Četnictvo začalo hledat vraha. Do podezření upadli dva Rudolfové - pytlák a zloděj Rudolf Eckert a řidič Rudolf Zischka. Oba okamžitě po činu uprchli do Německa, které je náležitě ocenilo a vyznamenalo. Byli přijati jako hrdinové a získali falešná jména a doklady. Na výzvy československých úřadů k vydání podezřelých pochopitelně nacistický režim nereagoval. Až po druhé světové válce se mohl inspektor Šperl znovu zabývat dvanáct let nevyjasněnou vraždou. Stopy ho dovedly do jedné mariánskolázeňské autodílny přímo k Eckertovi. Eckert byl pak za vraždu odsouzen a v roce 1958 vyhoštěn do NSR. Druhého z pachatelů si spravedlnost našla sama. Zahynul prý na východní frontě.

Židovský hřbitov

Kromě vily v Třebízského ulici 213 a vyjmenovaných hotelů je dalším místem v Mariánských Lázních, spojeným s Lessingem, místní židovský hřbitov, na nějž byl profesor 3. září 1933 pohřben. Židovská komunita dle publikace Historie Židů v Mariánských Lázních zajistila položení trnové koruny na rakev, »místní demokraté položili kytici rudých karafiátů a neznámý antifašista rudou růži. Pod hlavu byl profesoru Lessingovi uložen balíček prsti z Palestiny«.

S nástupem henleinovců se poměry v pohraničí dramaticky zhoršily. Zanedlouho byl Lessingův hrob poničen vandaly, ostatně tak jako vše židovské. Během tzv. křišťálové noci v listopadu 1938 byla spálena mariánskolázeňská synagoga. Až po druhé světové válce, která naplnila ty nejhorší Lessingovy předtuchy, byl jeho hrob obnoven. Ve výročí smrti prý k hrobu přichází delegace z profesorova rodného Hannoveru.

Nebyl první?

Všeobecně se uvádí, že zavraždění Theodora Lessinga, aktivního německého antifašisty, mimo území Německa bylo první politickou vraždou fašismu v ČSR či také první fémovou vraždou. Ostatně na jeho hrobě možno číst epitaf: »První oběť fašismu v ČSR«. Při přípravě tohoto článku jsem našla v bakalářské práci studenta Pedagogické fakulty UK, Tomáše Bederky, jenž v roce 2013 zkoumal ohlas vraždy prof. Lessinga v českém tisku, tuto zmínku: v dobovém vydání Rudého práva ze 3. září 1933 je prý kriticky uvedeno, že ostatní listy neinformují o tom, že Theodor Lessing není první obětí hitlerovců u nás, neboť »v obci Proschwitz měli hitlerovci ubít dělníka«.

Rezervovanost TGM a Beneše

Pohnuté jsou také osudy vdovy po Lessingovi Ady. Jí byla věnována jedna z přednášek západočeského historika a archiváře Karla Řeháčka v březnu 2015 v pražském Židovském muzeu, nazvaná Ada Lessingová a Československo. Dovětek k případu prof. Lessinga.

Ada Lessingová (1883-1953), která byla druhou Lessingovou chotí, prožívala všechna martýria spojená s nenávistí antisemitů a nacistů, a posléze otevřené pronásledování, společně s manželem. Po jeho smrti se matka a dcera ocitly samy bez živitele v cizí zemi, s minimem hmotných prostředků k další existenci, bez možnosti návratu do původní vlasti a s nejasnými vyhlídkami do budoucna. Jak uvádí historik Řeháček, za pomoci starých i nově získaných přátel se jim podařilo překlenout počáteční těžkosti, nalezly existenční zajištění, získaly povolení k trvalému pobytu v Československu a v roce 1937 rovněž čs. státní občanství. Po celou dobu Ada pečovala o odkaz zesnulého manžela a pomáhala podobně postiženým emigrantům, zejména jejich dětem.

V roce 1938 se obě ženy vystěhovaly do Velké Británie, čímž unikly osudu Židů v protektorátu. Po válce se vrátily do Německa, kde Ada za pomoci Ruth pokračovala ve svých předválečných vzdělávacích aktivitách.

Nabízí se otázka, zdali Lessingová navázala kontakt s T. G. Masarykem a později Benešem či zdali oni oslovili ji jako pozůstalou manželku po významném antifašistovi, jenž politicky působil v souladu s varováními obou čs. prezidentů. O těchto kontaktech předválečných i poválečných (s Edvardem Beneše) se dochovaly doklady, které však nejsou příliš příznivé. »Vyplývá z nich především nevyslyšená opakovaná snaha Lessingových o setkání s nimi a rovněž i jistá, možná až překvapivá rezervovanost nejvyšších představitelů státu ve vztahu k Lessingovi jako představiteli protihitlerovské fronty v Československu,« uvádí Řeháček.

Bezvýchodnost své situace vyjádřil profesor Lessing v srpnu 1933 v článku pro anglický list Manchester Guardian: »Jsem Němec a chci jím zůstat; jsem Žid a chci jím zůstat; jsem socialista a chci jím zůstat... Vše, co jsem kdy napsal jsem podepsal svým jménem. Bojuji za spravedlnost proti své vlastní zemi, kterou miluji.« (Wikipedia)

Monika Hoření, Haló noviny, 4.9.2017, str. 6