Bohéma

Znáte jistě tu pohádku od Josefa Čapka, jak pejsek a kočička pekli dort.  Aby byl co nejlepší, dali do něj samé dobroty, co mají rádi. Tak se stalo, že namíchali do dortu buřty, myš, cukr, sýr……ale nakonec nebyl k jídlu, ještě bylo štěstí, že jim ten dort snědl zlý pes, kterého z toho pak bolelo bříško.

Při sledování prvních tří dílů seriálu ČTV Bohéma, jsem si vzpomněl na ten nevydařený dort pejska a kočičky. Česká televize nám předložila šestidílný seriál o době Protektorátu, a časech poválečných, tedy o době, která rodila hrdiny, slabochy, ale i zrádce. Hlavní místo střetu těchto lidských hodnot, bylo zasazeno do prostředí filmových ateliérů Barrandov. Seriál si měl dát za cíl, ukázat nám divákům atmosféru doby, která se odehrávala před více než 70 lety. Období Protektorátu a naše poválečná historie je pro nás Čechy, citlivé téma. Zůstává proto otázkou, zda to nedopadlo tak, jako s tím nevydařeným dortem.  

Pokud je skutečným záměrem České televize vykreslit tuto dobu objektivně a spravedlivě, pak se to mělo stát zcela bez ideologických nánosů. Seriál měl připomenout osudy mnohých filmových tvůrců, zejména těch slavných filmových hvězd, v době německé okupace. Měl zhodnotit jejich občanské postoje v této vyhrocené době. Tedy nepřekreslovat historii, nedělat z hrdinů slabochy, nebo naopak vytvářet nové hrdiny. Seriál měl nejen připomenout atmosféru této doby,  ale zároveň měl položit  otázku, jak bychom se zachovali my, na jejich místě. Ale také, jak se chováme dnes. Dovedeme se postavit zlu, lži, dovedeme se bránit cílené manipulaci, či propagandě …?  

Česká televize si zahrála přes tento seriál opět na tvůrce nové historie. Není to poprvé, ani naposledy, kdy Česká televize cíleně přebarvuje historii. Stalo se tak i nyní, když tvůrci Bohémy z nás diváků, dělali „ naivní prosťáčky“, kteří v křesle u obrazovky si budou šprtat novou českou historii.  Jistě, jsme teprve v polovině seriálu, ale příkladů nám „Bohéma“ naskytla už celou řadu. Jako do očí bijící příklad, lze uvést trapně vykreslenou postavu Julia Fučíka, z kterého se stane zásluhou seriálu postelový hrdina, naopak z Miloše Havla, který v seriálu má jednu z hlavních rolí, se stane hrdina přímo čítankový. Nezapomínejme, že Protektorát, to byl na jedné straně život v neustálém strachu,  byla to doba přídělových potravinových lístků, na druhé straně, ale existoval i bohémský život v luxusu, často  v intimní společnosti nacistických pohlavárů, ….  

Na ty skutečné hrdiny, pak mnoho prostoru asi nezůstane. Není ani snaha je hledat.  Jako příklad lze uvést herečku Annu Letenskou popravenou za účast v odboji, či statečného Jindřicha Plachtu, který spolu se svou rodinou, ukrýval představitele komunistického odboje Jana Ziku. Je známo, že Jindřich Plachta místo, aby šel před mikrofon s pronacistickou agitkou, podstoupil raději náročnou operaci. Těch statečných byla tedy celá řada, bylo jich daleko více, než těch slabochů, či dokonce zrádců.

Před 10lety vyšla knížka Stanislava Motla, s příznačným názvem „Mraky nad Barrandovem“. Knížka, která nic nezakrývá, nepřebarvuje a co je důležité, opírá se o archivní dokumenty. Tato knížka  se čte jedním dechem. Nabízí se tak srovnání a to pro Českou televizi nevyznívá dobře. 

Nemusíme tedy vyrábět nové hrdiny, musíme si jen vážit těch stávajících. Chránit jejich odkaz. Potom se potom nemusíme ani hrbit,  ani stydět. Nemusíme přebarvovat historii.

Přemysl Votava

(Národní socialisté – LEV21)