Bílý dům v obležení. Drama amerického politického divadla

Dmitrij Sedov

15. července 2017

Podle Karla Marxe napsal filozof Hegel, že všechny velké světové politické události i s osobnostmi se dvakrát opakují. Poprvé jako tragédie a po druhé jako fraška. To co přišlo s příchodem Trumpa do politického života Ameriky, připomíná frašku. Americká demokracie se hluboce podobá psychologickému teroru vůči pro ni nežádoucímu prezidentu. Události mající jediný cíl paralyzovat a politicky likvidovat prezidenta Trumpa se rychle střídají.

S přihlédnutím k tomu, že se střetávají dvě frakce v americkém establishmentu, jsou v historii Ameriky nejméně dvě podobné epizody. V roce 1865 byl zavražděn prezident Lincoln. Případ po mnoha desetiletích vyšetřoval kanadský právník McGuire a přesvědčivě jej vysvětlil. Američtí bankéři chtěli převést dolar na „zlatý standard“, což by převedlo finance země do jejich majetku. Lincoln pochopil nebezpečí totální kontroly bankovního kapitálu na ekonomiku a učinil opak: zahájil vydávání „greenbacks“ – papírových dolarů. Napsal, že měli bankéři zájem na zřízení peněžního systému se zlatým standardem a své právo na řízení národních měn a rozpočtů všech zemí světa. Jakmile byl Lincoln odstraněn z cesty, dostali bankéři možnost zakotvit v USA svůj vliv. Zavládl zlatý standard a došlo k první tragédii při střetu amerického kapitálu a vlády.

Přibližně o sto let později se tragédie opakovala. Prezident Kennedy si dovolil sáhnout na monopol Fedu k výrobě papírových bankovek, které dávno neodpovídaly zlatému standardu, ale ten ještě zrušen nebyl. Prezident uložil státní kase vydat stříbrem podložené certifikáty v hodnotě 4,5 miliardy dolarů. Prázdným papírovým dolarům  Fedu se objevil těžký soupeř – reálně zabezpečená americká měna. Kennedy byl zavražděn a stříbrný dolar se stal raritou. Po půl století se historie opakovala, ač ne tak tragicky, jako v případě Lincolna a Kennedyho, ale jako fraška.

Na návrh Trumpa měl hlavní roli v ozdravení země sehrát produktivní a nikoliv spekulativní kapitál. Prezident, který neuznává obrovské bubliny z amerických dluhových závazků po celém světě, nevyhovuje žádným finančním spekulantům. Dochází k pronásledování a vládnoucí třída se rozdělila na dvě skupiny. Odehrává se tragédie k oklamání veřejnosti. Ve hře je tu také všemocná „ruka Moskvy“ a snaha dokázat, že Trumpův tým je sestaven z prodejných darebáků, kteří by si přáli prodat americkou vlast Putinovi.

Dochází k téměř komediální situaci, když přítel prezidentova syna Trumpa jr. a v šoubyznysu aktivní Goldstone navrhl Donaldovi setkání s ruskou „vládní advokátkou“ Natalijí Veselnickou, která má prý kompromitující materiál na Clintovou. V červnu 2016 ještě nebyly na světě skandály s „rukou Moskvy“ a návrh se zdál být běžný. Mladý Trump se setkal s Veselnickou. Podle něho byla schůzka nezajímavou. Ruská advokátka, matka čtyř dětí, začala hovořit o zákonu Magnitského, který vadí její firmě při podnikání. O materiálech proti Clinotonové se nezmiňovala a nevěděla, co o ní napovídal Goldstone. S tím se rozloučili.

Ovšem v absurdním divadle se skutečný trestný čin nevyžaduje. Divadlo funguje v Orwellově duchu a na jeho programu je „zločin myšlením“. Pokud měl Trump jr. zájem o ruského právníka, který by mohl poskytnout „kompromitující materiál“, jedná se o „zločin myšlením“. Je možné jednoduše opominout část pojmu, tedy myšlenku a druhou část, tedy zločin, využít v propagandě. V nové fázi štvanice na Trumpa nazval Washington Post článek z 11. června „Uragán 5. kategorie. Bílý dům v obležení“.

Ve skutečnosti to směšné není, protože činnost administrativy je paralyzována. V Kongresu pokračuje šetření „ruské stopy“ a z Bílého domu stále unikají zprávy, které předvádějí Trumpa buď v rozzuření, nebo skleslého. Dochází k situaci, kdy pro normální média nepředstavitelné množství nesmyslů rodí novou kvalitu činnosti vlády: program prvních 100 dní práce nového prezidenta je v troskách a Amerika směřuje ke ztroskotání prvního půl roku jeho práce. Toto datum nastane 20. července. Ani jeden z Trumpem provolaných programových cílů není v dohledu. Aktivita administrativy je paralyzovaná.

Trump vede těžké obranné boje a Washington Post má pravdu – Bílý dům je skutečně v obležení. Prezident se snaží vypadat bodře a tvrdí, že v administrativě funguje všechno normálně. Dne 14. července byl v Paříži a jeho starší syn má být postaven před Mullerovu komisi kvůli „vměšování Moskvy“. Dva demokratičtí kongresmani předložili Sněmovně reprezentantů k posouzení návrh na impeachment prezidenta USA. Ve smyslu absurdního divadla tvrdí, že otec odpovídá za dospělého syna, dokonce i tehdy, když nic protizákonného neučinil.

Fraška musí někdy skončit. Je však těžké si představit, jak může Trump překonat to, co proti němu jeho protivníci připravili. Podle chatů na sociálních sítích a nálad mezi americkým obyvatelstvem má podporu řadové Ameriky. Jenomže když je kontrola politické situace v rukou finančně-oligarchické vrstvy, je předpověď konce této neveselé křeče prakticky nemožná.

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz