Bilance v den svobody

27. října 1942

Dnes odpoledne ve slavné katedrále Svatého Pavla, která jakoby zázrakem vyvázla v dobách německých náletů, poklonili jsme se s presidentem v čele jasné a svaté památce těch, kteří byli zavražděni doma, a těch, kteří padli se zbraní v ruce. Všichni dali své životy proto, aby národ mohl žít a aby hnusný hákový kříž zmizel s Hradčan. Vzpomínáme na vás, kteří jste nuceni procházet se po Heydrichově nábřeží. Den překřtění tohoto nábřeží s nejkrásnější vyhlídkou na světě se blíží. Proto řádí tak divoce pominutí skopčáci.

Vy i my, kteří v cizině s vámi pracujeme, můžeme být s výsledkem práce spokojeni. Máme dnes plné a bezpodmínečné uznání všech spojeneckých velmocí. Dnes také plné a bezpodmínečné uznání Spojených států amerických. Celý svět si uvědomil, co dluží našemu národu. Co náš slavný národ dluží Němcům, velmi dobře uvědomují si Němci v Praze i v Berlíně, a proto vraždí nevinné ženy a děcka myslíce, že tak uniknou víc než zaslouženému osudu. Mýlí se, hrozně se mýlí. Za každý nový hrob nevinného u nás bude celý svobodný svět přísně trestat.

Spojené národy pomalu - vám se jistě zdá někdy až příliš pomalu - ale jistě přestupují z defensivy do ofensivy. Tato příští zima rozhodne o osudu nás všech, a čím víc budou Němci řádit a ukazovat a odhalovat své walhallské ledví, tím hůře pro ně. Není mi veselo v den našeho národního svátku, ale kontury skutečného vítězství rýsují se dnes o tolik jasněji než dneska rok a za to jsem velmi vděčen.

Dnes je tomu přesně 20 let, co zbabělý Mussolini, z něhož se stal Hitlerův šakalík, provedl tak zvaný pochod na Řím. Sám nemašíroval, nýbrž jel ve spacím voze. Dnes tento groteskní šašek má nepěkné výročí. Byl to právě tento zběhlý socialista, který dal Evropě první injekci fašistického moru. Budeme vždy hrdi na to, že jsme mu odolali. Z Itálie stalo se chudičké předměstí Berlína, Itálie pro Německo znamená asi totéž, co Židovské pece na Žižkově pro Prahu.

Nabubřelý římský vasal chtěl vytvořit Imperio Romano. Dnes se mu fašistické pseudo-imperium rozpadá před očima a není na světě moci, která by tento zdravý rozklad zastavila. Víte, jak to dopadlo se svatební košilí v Erbenově baladě. Stejně dopadne to s černými košilemi a jejich nechutným obsahem, Hitler ani Mussolini nebudou moci utéci a zachránit se. O to se postaráme my a v Itálii hlavně Italové sami. Blíží se den, kdy s Kozinou Sladkým zvoláme: Schickelgrubre a Benito, do dne a do roka voláme tě na soud Boží.

Zdravíme vás v den našeho osvobození. Slibuji vám, že vás budeme hodni a že ono požehnané dílo, které jste v den 28. října 1918 začali a které nám gotičtí supové a románská pimperlata přerušili, opět začneme a že se už nikdy nevystavíme nebezpečí býti beránkem, který snímá hříchy Evropy.

Z celého světa dostávám vzkazy povzbuzení a obdivu pro vás. Akceptuji je za vás. President Roosevelt a generál Čankajšek a nesčetní jiní na vás dnes vzpomínají. Že na vás vzpomínám já a vás miluji, to jistě víte. Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 200 -201

reprint vydání z roku 1948