Bez „Jamajky” Merkelová skončí. Berlín vyhlíží kokosy na sněhu
12.10.2017 Bez „Jamajky“ dospěje éra Angely Merkelové (63) k rychlému konci. Oslabená jako ještě nikdy předtím pokouší se slepit poprvé v dějinách země kabinet v barvách vlajky zmíněného ostrovního státu - černé svých křesťanských demokratů (CDU) i sesterské bavorské CSU, žluté liberální FDP a Zelených. Škarohlídům to lepení připomíná kvadraturu kruhu.
Bez jediného dne celé dva týdny od volebního zemětřesení kancléřce trvalo, než veřejně oznámila, že jedna a jedna jsou dvě, tedy že se pokouší namíchat tříbarevný koktejl.
„Je jasné, že sociální demokraté nejsou v dohledné budoucnosti schopni být ve vládě na národní úrovni, takže doporučuji, abychom už neztráceli čas tím, že o tom budeme přemýšlet,“ šla s pravdou ven v sobotu na sjezdu mládežnické organizace CDU.
Osudově si zbyli?
Nesnadná a zřejmě i zdlouhavá pouť k jediné možné alternativě, ke slepenci, v němž by si kromě CDU měli přijít na své jak političtí pistolníci z Bavorska, tak zelení dědicové revolty z roku 1968, i liberální zastánci volné hry sil, se už odpočítává.
CDU a CSU přitom řídí dva lídři - Merkelová a Horst Seehofer (68) -, oba očividně za zenitem svých nejlepších politických výkonů a se stranami, kde to pod povrchem, a v Bavorsku i na něm, zlověstně vře. Liberály zas trápí panický strach z toho, že vše uspěchají, stejně jako v roce 2009 sednou Merkelové na lep a v kabinetu budou hrát formálně druhé, ale ve skutečnosti nulté housle.
Zelení pro jistotu vyšlou už k sondážnímu oťukávání dva týmy z obou křídel - realos (realistů) a fundis (fundamentalistů).
Jak to všechno bude ladit? „Naděje přece umírá poslední. Jsme de facto odsouzeni plácnout si,“ cituje list Süddeutsche Zeitung vysoce postaveného činitele CDU s ministerskou zkušeností.
Kameny se valí a odvalují
To, že odvalení i obřího kamene z cesty nemusí přinést zaručenou výhru, dokládá i bouřlivý svár CDU, tudíž kancléřky, s bavorskou sestrou ohledně uprchlíků. CSU se u uren zřítila na tragických 38,8 procenta, nejhorší výsledek v dějinách, a na dveře už klepou osudové zemské volby v příštím roce.
A čemu debakl přičítá? Zejména vítací kultuře kancléřky, jež nasměrovala hlavní proud běženců právě přes Bavory. Od podzimu 2015 se CDU domáhala horní hranice 200 tisíc běženců ročně, před volbami se ztišila. „Je to otázka naší věrohodnosti,“ pravil teď lakonicky Markus Söder (50), bavorský ministr financí, jenž Seehoferovi už nějaký pátek mydlí schody.
Před nedělními rozhovory obou stran o podobě budoucího vládního týmu líčil týdeník Der Stern barvitě výchozí pozice. „Jestliže se nad Merkelovou smráká, tak nad Seehoferem už svítí noční hvězdy, Bavor připomíná kdysi nezranitelného, dnes zemdleného lva, který musí do klece s Merkelovou.“
A výsledek? Kancléřka v neděli ukročila vzad a kývla na roční 200tisícový kontingent, jemuž se však nesmí říkat horní hranice.
Ještě nestačil oschnout inkoust
Ještě však nestačil oschnout inkoust na lopotně dosaženém ujednání a už se strhla mela. „Z dohody čpí duch formálního kompromisu, o němž oba vědí, že nemusí vydržet do prvního rozhovoru s námi a FDP,“ nebrala si servítky Katrin Göringová-Eckardtová (51), exlídr Zelených pro zářijové volby.
Pokud jde o Jamajku, optimisté věří, že to klapne a ona všechny překvapí. Odvolávají se přitom na film Kokosy na sněhu. Vypráví o vysmívaných a znevažovaných jamajských sprinterech, kteří se umanutě chystají na zimní olympiádu v Calgary v roce 1988.
Nakonec však muzeální bob, osedlaný čtveřicí prokřehlých vyznavačů reggae, stojí na startu a, světě div se, pobaví a ohromí nejen Calgary.
Vladimír Plesník, Právo