Bělobrádkovi petice z 4.3.17

Pan

MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA

místopředseda vlády pro vědu, výzkum, inovace

Úřad vlády České republiky

Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1

Kabinet místopředsedy vlády pro vědu, výzkum inovace

V Praze dne 4. března 2017

Věc: V souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR, a petičním zákonem postupuji Vám peticí

Pane místopředsedo vlády ČR,

úvodem si dovoluji Vás upozornit na několik důležitých právních skutečností, které  pomíjíte.

Ve své odpovědi ze dne 14. února 2017, čj.: 3146/2017-OMP na mou petici z 6. února 2017 píšete: „ …reaguji na petici, kterou jsem od Vás obdržel dne 6. února 2017. Po konzultaci s Odborem právním a kontrolním Úřadu vlády České republiky Vám sděluji, že beru Vaši petici na vědomí.“ Podpis pod odpovědí je Váš. Vy za předmětnou odpověď nesete odpovědnost.

Velmi lituji, že jste se neporadil také se zákonem o právu petičním č. 45/1990 Sb. Ten v § 5 (3) stanovuje kromě dalšího, že státní orgán, který petici převzal „…V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení.“  V petici obsažené žádosti, návrhy a stížnosti nemůžete vyřídit tím, že je vezmete na vědomí. To je v hrubém rozporu nejen s dikcí petičního zákona, ale  i s úmyslem zákonodárce, který jistě nepředpokládal, že se najdou ústavní činitelé, státní orgány, kteří peticí vyřídí jejím vzetím na vědomí. Vaše odpověď, že berete petici na vědomí, v podstatě neguje  veškeré petiční právo, které je zakotveno  i v Listině základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku České republiky.  A kdybyste se poradil alespoň se zdravým selským rozumem, pak byste zřejmě přišel sám k závěru, že takovéto vyřízení petice by jistě již dávno vedlo k faktickému zániku petičního práva, poněvadž by každý petent, pokud by dostal takovou odpověď na petici, jíž jste adresoval mně, již nikdy další petice by nikam nepostupoval. Jiné počínaní by totiž považoval za čiré bláznovství.

Petici jste řádně nevyřídil. Zásadně tak činíte již opakovaně a delší dobu. Tento Váš postup je nedůstojný jakéhokoliv ústavního činitele. Proto Vám původní petici i s jejím úvodem opětně postupuji:

Na samém začátku své odpovědi z 18. ledna 2017, čj.23445/2016-OMP, píšete: „reaguji na Váš dopis, který jsem obdržel 15. prosince 2016….“ Neposlal jsem Vám žádný dopis, ale petici. Předpokládám, že Vy, Vaši zaměstnanci i poradci víte, že „dopis“ a „petice“ jsou rozdílné termíny, jejichž vyřizování má zcela odlišný právní režim. Podle obsahu Vaší výše uvedené odpovědi odpovídáte na dopis, nikoliv na petici.

Usuzuji tak z několika následujících důvodů. Ve svých několika „odpovědích na dotazy, žádosti, návrhy““ mi doporučujete, abych se obrátil na jiný ústavní orgán, či jiného ústavního činitele. To Vám však petiční zákon neumožňuje.  Podle § 5 odst. (2) tohoto zákona  státní orgán, jemuž je petice adresována, pokud věc nepatří do jeho působnosti, postoupí petici do 5 dnů příslušnému orgánu a o tomto svém kroku uvědomí petenta. Vzhledem k tomu, že jste petici převzal a nepostoupil ji jinému příslušnému orgánu, jste povinen konkrétně plně  odpovědět na  mé dotazy, žádosti, návrhy V odpovědi jste povinen  dokonce uvést stanovisko k obsahu petice  a způsob jejího vyřízení. Tolik zákon. A to jste neučinil. Vaše „odpovědi“ typu: „Já nejsem pan Seehofer, ani jeho konzultant, nemohu tedy náležitě  vysvětlit jakékoliv jeho výroky“, „…obraťte se prosím na Ministerstvo zahraničních věcí“, „ v tomto případě si Vás opět dovolím odkázat na řešení z výše uvedeného bodu…“, „ Proč pan ministr Herman používá konkrétně tento termín, se prosím zeptejte přímo  jeho.“… Vaší reakci neshledávám nutno komentovat“, …Pan Herman není členem Sudetoněmeckého krajanského sdružení“, patří do jiné kategorie než mezi odpovědi na petici.

Podle mého názoru jste opakovaně Porušil příslušná ustanovení petičního zákona  Omezil jste mé petiční právo zakotvené i Listinou základních práv a svobod takovým způsobem, že jsem nucen Vám klást opakovaně v podstatě stejné otázky, na které neodpovídáte tak, jak je Vaší povinností. Odpovědím se vyhýbáte, neuvádíte fakta, která by prokazovala Vaše tvrzení, pouze něco jen tvrdíte bez dalšího. Tvrzení doložená důkazy, jak je obvyklá praxe i při vyřizování petic, jsou Vám cizí. Možná, nevím, že jde u Vás o příklad arogance moci, která se staví nad zákon i obvyklou argumentaci.

Důsledkem tohoto Vašeho počínání je zásadní faktická negace petičního práva, které svými odpověďmi dostáváte na úroveň strejcovského vyřizování dopisů, provázené necitlivostí k zájmům republika a jejího lidu.. Proto jsme nucen postoupit Vám svou petici z 15.12.2016 znovu s prosbou, abyste konečně začal s plnou vážností  postupovat v souladu s petičním právem petentů a vyřizovat jejich petice zákonným způsobem.  Naznačujete, že máte nedostatek času vzhledem ke svému funkčnímu zatížení ve vládě ČR. Když však máte dostatek času na setkávání v s představiteli CSU, bratrské strany, jak říkáte, když máte dostatek času k setkávání s představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu a k diskusi nad modelem tzv. Sudetoněmeckého muzea v Mnichově, na pokládání kytic na památku obětí „vyhnání“ v „Sudetoněmeckém domě, na zasílání videozdravice sjezdu SL, kde pár hodin na to ti, které jste jmenovitě pozdravoval, o nás mluví jako o zločincích, pak byste měl mít i čas na občana ČR, který se k Vám obrací v souladu se zákonem jako petent. A vyřizováním petic jako dopisů se sám okrádáte o čas a současně plýtváte lehkovážně i mým časem.  Podstatný rozdíl je v tom, že Vy jste za svou činnost bohatě placen z našich peněz, kdežto petenti nikoliv. Jím zpravidla menší finanční náklady vznikají.    Děkuji za pochopení.

A ještě jednu praktickou poznámku. Státní orgány, kterým jsou adresovány petice a jež je přijmou, mohou zjistit, že většina žádostí, návrhů a stížností petenta patří do jejich působnosti. Jedna či dvě žádostí z několika dalších však mohou spadat do působnosti jiného státního orgánu, v tom  případě  tyto žádosti postoupí příslušnému státnímu orgánu, který je po jejich vyřízení zpravidla zašle původnímu státnímu orgánu a ten je se svými odpověďmi na petici zašle petentovi. Tato praxe není neobvyklá. 

***

Petici z 12,.12.2016 v původním zněním přikládám z výše uvedených důvodů

Pane místopředsedo vlády,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracím s následující peticí.

Předem si dovoluji učinit několik poznámek. Jako občan nemám možnost zjišťovat autentičnost jednotlivých textů, které cituji. Vycházím však z toho, že dále uvedené citace jsou uvedeny v oficiálních tiskových orgánech tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Nelze tedy předpokládat, že by Sudetendeutsche Zeitung (SZ) a Sudetenpost (SP) psaly v zásadním rozporu s celkovou linii SL. Ba právě naopak. Ze SZ na nás často téměř z každé stránky hledí B. Posselt. Dříve se tomu říkalo „kult osobnosti^“.

Vy osobně i řada dalších funkcionářů KDU, ústavních činitelů, např. pan ministr Herman, se často stýkáte s politiky CSU, vám blízké strany, jak tvrdíte. Řada z nich patří k vedení SL. Stýkáte se též s bavorskými politiky, ústavními činiteli bavorské země, i oficiálně. Čili jste o stavu česko-„sudeto“-bavorských vztazích dobře informovaný. Nyní jde jen o to, co mi hodláte sdělit. Zatím z Vašich odpovědí mám dojem, že toho je spíše méně než více. Někdy se mi dokonce zdá, že Vaše „odpověď' v podstatě je spíše vyhnutím se vlastní odpovědí. Proto moc prosím o plné odpovědi na mé žádosti. Právo na informace zakotvuje Listina základních práv a svobod i petiční zákon. Děkuji Vám za pochopení.

Podle mého názoru již dávno řada citací, jež jsem uvedl či uvádím, nebo jiných, stejně podstatných, týkajících se dokonce budoucí existence naší státnosti, měla být řádně osvětlena. Normálně bych předpokládal, že budou diskutovány i v médiích. Nestalo se tak a zásadně nestává. Vypadá to, že ani žádné skutečné investigativní novináře nemáme. Naši ústavní činitelé však slibují věrnost ČR. A když jde o její státnost a pozemštění, pak jde o záležitosti mimořádného významu, a proto naši ústavní činitelé by se měli takovýmito otázkami zabývat bezprostředně po jejich vzniku. Vše ověřit, mají k tomu odborný aparát, a občany republiky informovat. A to se v řadě případů nestává.

I.

Jak vyplývá z článku „Setkání významné pro budoucnost", který byl publikován v Sudetendeutsche Zeitung, 18.03. 2016, na str. 1 a 3, pochválil H. Seehofer čtvrtý bavorský kmen jako základ pro „budoucí spojení mezi oběma zeměmi“.

Citovaný výrok považuji za mimořádně důležitý. Podle něho by mělo dojít v budoucnosti ke spojení ČR a Bavorska, ČR by ztratila svou státnost a stala se zemí. Sudeti by měli tvořit základ spojení. Tento výrok pana H. Seehofera, jak jsem přesvědčen, již dávno jste na základě svých ústavních povinností měli osvětlit a občany informovat. Jde přece o existenci našeho státu a jeho přeměnu v zemi, jíž jsme byli za Rakouska. Jelikož se tak dosud nestalo, žádám o osvětlení této citace z vlastní iniciativy.

Žádám, pane vicepremiére, o vysvětlení výše uvedeného o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, v němž bavorský čtvrtý kmen, tedy sudeti. mají tvořit jeho základ.

II.

Nejen ve vyjádřeních představitelů SL, ale i v prohlášeních řady německých politiků, se mluví o zločinech, jichž jsme se pří vyhání Němců měli dopustit. H. Seehofer mluví v těchto souvislostech o zločinech proti lidskosti, B. Posselt o válečných zločinech a rakouský SL konal Den vlasti 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců“.

Dovolím si opakovat výše uvedená tvrzení v širším kontextu.

1. Na 66. sjezdu SL, který se konal v květnu 2015, promluvil i Horst Seehofer. Jak o nás mluvil, nejlépe vystihuje několik vět z jeho projevu. „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbavení práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden. Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost..."

Na témže sjezdu k nám byl B. Posselt mírnější. Obvinil nás jen z válečných zločinů, i když jindy byl mnohem útočnější. Rakouští landsmani se sešli v září 2015 na Dni vlasti v Klosterneurburgu. A tam „sněmovali" pod mottem „Dne vlasti 2015: Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců“. Takže z nás udělali genocidní zločince. Pod tím mottem vystupovali i někteří rakouští ústavní činitelé. Žádný z nich se neohradil.

Snad zbývá dodat, že na uvedených akcích sudetů byli i naši diplomaté. Myslíte, že protestovali? Nikoliv. Mlčeli, protestního hlásku nevydali. Na některých podobných akcích dokonce popřáli hodně zdaru, nechť se dílo podaří. Je samozřejmé, že spíše bychom čekali námitky od Čechů, někteří z nich byli dokonce našimi ústavními činiteli, zde přítomných. Ale i ti mlčeli. Neřekli jediného slova na obranu republiky, našeho národa, na obranu pravdy.

I v současnosti mnozí z uvedených mluví o nutnosti zrušit tzv. Benešovy dekrety, správně dekrety prezidenta republiky, běžně používají termín vyhnání. Oni jistě ví, že s vyhnáním, které je jednostranným protiprávním aktem, mezinárodní právo spojuje právo na návrat do původního sídla a náhradu škod, které vyhnáním vznikly.

Používáte, pane místopředsedo vlády, také termín vyhnání s vědomím možných důsledků pro republiku, přestože zřejmě víte, že Němci z Československa nebyli vyhnáni, ale přesídleni, odsunuti, transferováni, to jsou termíny používané Postupimskou smlouvou. Spojenci v Postupimi vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a tím je zlegalizovali.

W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „...Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: „Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou.“ ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fénix, 1996, str. 20). Toto „proroctví" W. Churchilla se v Československu nenaplnilo.

Představitelé Spojenecké kontrolní rady nám k přesídlení Němců z Československa poděkovali za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu. Žádné vyhnání se tedy nekonalo, šlo o transfer německého obyvatelstva, o němž rozhodli Spojenci v Postupimi.

Žádám proto o sdělení:

1.  Co proti výše uvedeným i dalším útokům, pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho jste se obrátil, jaké výsledky jste dosáhl?

2.  Co jste učinil proti vměšování H. Seehofera, B. Posselta a SLÖ do našich vnitřních záležitostí, proti jejich lživým protičeským útokům?

3.  Proč např. ministr D. Herman a další mluví o vyhnání tzv. sudetských Němců, když podle rozhodnutí Postupimi šlo o přesídlení Němců z Československa?

III.

1.  Můj dotaz Prohlásil jste o sobě, že jste sudetský Čech. Můžete mi vysvětlit, kdo je sudetským Čechem, prosím? A proč termín sudetský Čech chcete zavádět: Jaký smysl to má? Co tím sledujete?

Vaše odpověď: „K bodu 2) Vaší žádosti si dovoluji sdělit, že výrokem, že se pan místopředseda považuje za sudetského Čecha, chtěl dát jasně najevo, že se narodil v oblasti známé z minulosti v českém jazyce pod označením Sudety. Tento termín je dobře znám a nadále používán v německém jazyce (Sudeten), ale také polském (Sudety). Dnes se pro tuto geomorfologickou jednotku v severovýchodních Čechách používá v českém prostředí spíše termínu Krkonošsko-jesenická subprovincie. Po 2. světové válce se ale pro ni užíval také název subprovincie Sudety, Sudetské pohoří, tedy zkráceně Sudety.“

Moje poznámka: Po druhé světové válce slovo „Sudety" a jeho odvozeniny nebyly v Československu veřejně používané. Prezident Edvard Beneše k „sudetoněmecké“ terminologii prohlásil: Slovo "sudetský", "Sudetenland", "sudeťák" bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novu dohodu zbavením se i těchto smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvisit nacistické politiky. Češi po dnešní válce toto slovo nepřijmou, budou je perhoreskovat; a je tudíž v našem zájmu, abychom se včas shodli, že z naší politiky na obou stranách zmizí. Je v zájmu dobré politiky, aby se to nemusilo dělat zákony a nařízeními... Bylo by směšné, kdyby ... se dělaly z henleinovského dědictví a terminologie politické aféry“ (Ze zásadního stanoviska prezidenta republiky E. Beneše W. Jakschovi z 1.12.1942)

Je neobvyklé, že podle místa narození, pane místopředsedo, se považujte za sudetského Čecha. Spojení slova „sudetský" a Čech jsem po velmi dlouhé době slyšel až od Vás. Obyčejný Čech, který se narodil někde v oblasti hraničních hor, o sobě neprohlašuje, že je sudetský Čech. Ani ho to nenapadne. Je prostě z Liberecka, Ústecka, Náchodska a podobně. Vaše vyjádření, že jste sudetský Čech, je krajně zarážející. Dělá na mne dojem, jako byste se snažil vzkřísit slovo „sudetský" a uvést ho do našeho běžného slovníku. Asi neberete v úvahu nejen citovaná slova pana prezidenta Beneše, ale ani zkušenosti s tzv. sudetskými Němci, které nasála do sebe více než jedna naše generace. Vzhledem k tomu, že jste ústavní činitel považuji Vaše počínání za pohoršující.

Proto žádám, abyste jako ústavní činitel nepoužíval dále termín „sudetský Čech“.

2.  Můj dotaz: Mluvíte o Sudetech. Můžete mi říci, kde a kdy tato územně-správní jednotka existovala a v jakých hranicích, jak byla právně zakotvena, nebo v současnosti existuje, kde je právně zakotvena a jaké jsou její hranice?

Podle mého názoru tzv. Sudety nikdy jako územně-správní jednotka neexistovala. Pokud ovšem nepůjdeme do správního členění nacistického Německa a nebudeme argumentovat tzv. Sudetengau. Ta však byla výplodem agrese a nacistické zvůle.

3.  Můj dotaz: Rozlišujete Sudety na geografické a politické. Můžete, prosím, mi osvětlit: „Co jsou Sudety geografické" a „co jsou Sudety politické“, k nimž počítáte Brno a Šumavu?

Vaše odpověď: K Vaší žádosti si dovoluji pro Vaši informaci uvést, že termínem „Sudety geografické" pan vicepremiér myslel geomorfologickou oblast Krkonošsko-jesenické subprovincie, která bývá označována také jako Sudety.

Za „Sudety politické" pan vicepremiér označil separatistické oblasti v pohraničí, jejichž politická reprezentace po 28. říjnu 1918 vyhlásila cíl připojení se k Německému Rakousku. Byly to oblasti známé jako Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmerwaldgau a Deutschsüdmähren. K nim se do Německého Rakouska měla připojit i města se silným zastoupením německého obyvatelstva ve vnitrozemí, jako bylo Brno, Olomouc či Jihlava.

Moje poznámka: Snad nikdy jsem neslyšel o tom, že nějaké „Sudety" lze rozlišovat na geografické a na politické, jak jste učinil Vy, pane místopředsedo vlády. Tyto Vaše terminologické pokusy jsou novinkou. Dělají na mne dojem, že je hodláte dále rozšiřovat, upevňovat, aby se v české společnosti zavedly. Nikdy jsem nečetl o tom, že zrádné oblasti Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmerwaldgau a Deutschsüdmähren, by některý historik, politik či zeměpisec označil souhrnně za politické „Sudety" a k nim ještě přifařil Brno a další města. I v tomto směru držíte prvenství, ovšem velmi nelichotivé.

Známý aktivní antifašista Lorenz Knorr o pojmu sudetský Němec prohlašuje: „V tomto pojmu je totiž obsažen nárok na pohraniční území, osídlená tehdy hlavně Němci.“

Žádám, pokud se cítíte jako Čech, nikoliv tedy jako „sudetský Čech“. abyste termíny „Sudety“, „Sudety politické“ neužíval.

4.  Pan ministr D, Herman je předsedou Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG). Je v ČR zapsáno jako samostatný spolek. Koná však s mnichovskou Ackermann-Gemeinde společné sjezdy, říšské nebo celoněmecké zvané, na nichž jsou voleny společné spolkové orgány. V některých německých internetových materiálech je Praha, vedle řady dalších německých měst, uvedena jako složka celoněmecké Ackermann-Gemeinde.

Žádám o určení, zda můžeme považovat pana Hermana za zprostředkovaného nebo přímého člena tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL).

Vaše odpověď: K Vaší žádosti si Vám dovoluji sdělit, že pan ministr Daniel Herman není ani zprostředkovaným ani přímým členem organizace Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband, známé v češtině jako Sudetoněmecké krajanské sdružení nebo také Sudetoněmecký landsmanšaft.

Moje poznámka: Vaši odpověď považuji za zcela nedostatečnou. Vašemu tvrzení chybí jakékoliv zdůvodnění. Jedním nedoloženým tvrzením nemůžeme vyvracet druhé  jen z části doložené tvrzení.

Je skutečností, že Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG) je zapsaným spolkem. Skutečností rovněž je, že pořádá s mnichovskou Ackermann-Gemeinde (AG) společné sjezdy, na kterých volí společné spolkové orgány. Na internetu jsou publikovány údaje o územním členění AG, kde vedle celé řady různých měst ve SRN je uvedena i naše Praha, jako organizační složka AG.

AG také po založení SAG v Praze sama uváděla, že se jedná o její odbočku.

Žádám proto o ověření uvedených skutečností a učinění kvalifikovaného závěru, zda pan ministr D. Herman je, či není, členem SL.

5.  Pan M. Dzingel, předseda Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jak se sám vyjádřil, raději než za sudetského Němce se označuje za českého Němce.

Pan Lorenz Knorr, německý antifašista, který byl aktivní i za války, na otázku „jste přece Němec a chebský rodák. Proč se nepovažujete za sudetského Němce?“, odpovídá:

„Protože jde o umělé označení, z kterého udělali nacisté politický pojem. Pokud si vzpomínám, tak ještě před rokem 1936 toto označení nehrálo zásadní roli. Ale na olympiádě, která se konala v roce 1936 v Německu, prohlásil Goebbels na adresu Němců, kteří přijeli z Československa: Vy nejste žádní občané Československé republiky německého jazyka - což bylo tehdy oficiální označení - vy jste sudetští Němci! V tomto pojmu je totiž obsažen nárok na pohraniční území, osídlená tehdy hlavně Němci. Takže já dodnes tvrdím: byl jsem německy hovořícím občanem Československé republiky!"

Paní doktorka Eva Hahnová je známá následujícím hodnocením SL: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!..."

Vy ani nikdo z KDU jste tuto otázku nevznesl na pořad jednání česko-německé diskuse. KDU a její funkcionáři patří, snad dokonce na prvním místě, mezi přátele „sudetoněmecké věci“.

Moje otázka: Vnesete uvedenou otázku do česko-německé diskuse?

Vaše odpověď: K bodu Vaší žádosti si dovoluji uvést, že z Vašeho podání není zcela zřejmé, jakou otázku by měla KDU-ČSL v rámci česko-německé diskuze položit.

Navrhuji, aby do česko-německé diskuse jste vnesl, nebo napomohl vnést otázku, proč dosud „sudetoněmecký landsmanšaft" zajišťuje kontinuitu henleinovské strany, proč také zajišťuje i kontinuitu henleinovské terminologie.

Děkuji Vám za Vaši odpověď.

Ing. Pavel Rejf, CSc.

Na vědomí:

Prezidentská kancelář, Praha – Hrad

Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

k rukám  JUDr.  Bebarová-Rujbrové, předsedkyni Petičního výboru