Bavoři jsou poslední Prusové
40 let CSU-frakce v Bavorském parlamentu
Minulý pátek slavila pracovní skupina CSU pro vyhnance v Bavorském parlamentu v Maximilianeu, se stranickými kolegy, funkcionáři sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), poslanci, diplomatickým sborem, "lidovou banátskou kapelou" a kamarády, 40. výročí svého vytvoření.
Pro Německo jako celek byly nejdůležitější tři historické úspěchy CSU, jak řekl pozvaný řečník Manfred Kittel, zakládající ředitel spolkové nadace "Útěk, vyhnání, smíření" a nositel Sudetoněmecké ceny za lidská práva:
• Rozhodnutí překonat po roce 1945 nešťastný politický konfesionalismus mezi katolíky a protestanty.
• Bavorská žaloba proti základní smlouvě s "NDR" v sedmdesátých letech. V Karlsruhe v neposlední řadě objasnili, že ačkoli byla smlouva prohlášena za souladnou s ústavou, že obyvatelé NDR by měli mít nárok na převzetí státního práva Spolkové republiky.
• Úloha CSU v migrační krizi od podzimu 2015. CSU s Rakouskem měly rozhodující podíl, že všichni přišli řádnými cestami a nepřišly dva miliony, nebo více, uprchlíků.
Je rozdíl, když se v roce 1945 musely miliony Němců integrovat do Německa, a jak je tomu nyní. Lidi z několika zcela odlišných jazykových, kulturních a náboženských komunit. Němečtí vyhnanci už byli obviněni z toho, že jsou z poloviny fašisti, protože pořádali několikrát mírové demonstrace proti imigračním smlouvám.
"Bylo jemně upozorněno, že veškerá EU má dohromady - bez Britů - pouze 450 milionů obyvatel. Vzhledem ke globálním migračním tlakům by se tento počet mohl v krátké době zdvojnásobit. Ale: Kde by pak byla Evropa a Německo"?
Během Třetí říše nalezlo půl milionu Němců azyl v 80 zemích. Tyto počty měli otcové ústavy při formulování práva na azyl na mysli. Proto není žádný rozpor mezi ústavou a stropem pro žadatele o azyl.
Proč je Německo, dostávající další a další uprchlíky, téměř bez pomoci, a příliš rychle uvolnilo tlak na partnery v Evropské unii, pokud chce najít společné řešení? Koneckonců je ve Francii nebo Polsku situace hodnocena rozhodně jinak. Což je důvod, proč musí být schválen evropský projekt - "pro nás Němce nejdůležitější projekt vůbec", při jedné z našich nejhlubších krizí. V posledním desetiletí tento systém odmítl milion imigrantů, ale toleroval příchod žadatelů o azyl. Podle pokynů Uprchlické organizace OSN neexistuje povinnost přijímajícího státu udělit každé osobě azyl v čase, kdy již "důvod pro její status uprchlíka neexistuje" - totiž po válce.
U německých vyhnanců z roku 1945 se vrací už dávná nesporná představa. V roce 1956, při průzkumu agentury Emnid, vyjádřili ve třech případech ze čtyř připravenost se vrátit. Landsmanšafty dokonce ustavily pracovní skupinu pro plánování návratu. Samozřejmě je třeba, bez ohledu na následné vrácení v krátkodobém a střednědobém horizontu, dělat něco pro dobrý příjem válečných uprchlíků. Ale péči - rovněž s možností získání odborných kvalifikací - je třeba chápat především jako předpoklad pro úspěšný návrat. A je to opravdu čistě humanitární imigrace, když občanská válka trvale připraví zemi o mladé muže? Říká Profesor Dr. Mihaft. Ty, kteří by měli svou zemi znovu obnovit? Nebo by měli dělat přední voj Bundeswehru?
V tomto kontextu je dnes historie ústředním bodem politiky. Pro každou zemi není její identita složena téměř výhradně z katastrof, ale také z pozitivních referencí na její historii a kulturu.
Do programu CSU patří další rozvoj plánované dokumentace vyhánění, která z útěku a vyhnání Němců vlastně vytvořila jádro výstavy. V tuto chvíli, v proudu globalizace, opět hrozí relativizace migrace.
Pracovní skupina CSU přispěla významným způsobem, ať už za Siegharda Rosta, Christiana Knauera, Christy Matschlové nebo Josefa Meiera. Od doby Franze Josefa Strausse platilo, že "Bavorsko musí být posledním Pruskem, pokud to bude nutné, dokud Prusko nebude opět pruské."
Andreas Lorenz, člen pracovní skupiny, a předseda CSU frakce v Bavorské vládě Thomas Kreuzer, zahajovali oslavy výročí. Mezi čestnými hosty byli zástupci přátelských konzulátů, předseda Svazu vyhnanců (BdV) Bernd Fabritius, Brunhilda Reitmeier-Zwicková, spolková předsedkyně landsmanšaftu karpatských Němců, Reinfried Vogler, předseda Sudetoněmeckého spolkového shromáždění, Ortfried Kotzian, jednatel Sudetoněmecké nadace, Rudolf Fritsch, předseda Sudetoněmecké akademie věd a umění, Andreas Otto Weber, ředitel Domu německého východu v Mnichově, Johannes Hinterberger, státní tajemník na patronátním bavorském ministerstvu, Hans Slawik, předseda krajské organizace SL v Mnichově a Iris Eberlová, poslankyně. Josef Meier, mluvčí parlamentní frakce CSU a regionální předseda landsmanšaftu karpatských Němců v Bavorsku, prohlásil: "Žádná jiná země nepřijala tolik německých vyhnanců po druhé světové válce, jako Německo." A dále: "Osud německých vyhnanců nesmí být zneužíván k masové imigraci."
Bývalý člen parlamentu za CSU, Knauer: "BdV je nadstranický svaz. V Bavorsku není žádný problém. Pracujeme spolu dobře s SPD, Zelenými a Svobodnými. Ostatní nejsou daleko. "
Zellmeier: "Sudetoněmečtí vyhnanci jsou stavitelé mostu a slouží lidem na Východě, a to nejen ve vlasti zústavším. Máme k vlasti dluh. Zájem o naší práci opět stoupá."
"Pracovní skupina CSU v bavorském parlamentu vyspěla, ale má pořád mladistvou snahu", připojila se k diskusi Mechthilde Wittmannová, dcera Fritze Franze Wittmanna, uctívaného bývalého předsedy BdV. Pozvala přítomné k občerstvení a srdečné oslavě s "lidovou banátskou kapelou".
Nadira Hurnaus, Sudetendeutsche Zeitung, 18.11. 2016, str. 3
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf