Bašta: Kdy lidem dojde, že slova o vykořisťování zase popisují realitu
Jaroslav Bašta
28.květen 2017 - 03:20
Krvavé vzpoury a sociálně motivované revoluce dle názoru mnoha historiků nikdy nevypukly v dobách bídy a hladomoru. V takových obdobích mají lidé příliš mnoho starostí s pouhým přežitím. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Výbušnou
situaci obvykle vytvořily dva faktory – zhoršení ekonomické situace většiny
obyvatel a špatná vláda. Pokud bychom na naši současnost nahlíželi z tohoto úhlu
pohledu, pak je těžko pochopitelné, proč ve většině evropských zemí vládne klid
a mír, narušovaný pouze překvapivými výsledky voleb.
Problém zatím nesouvisí s tím, že by nadále nefungoval technologický pokrok
a mírně nerostla ekonomika. Kámen úrazu tkví ve změně příjemců zisku a tím také
v novém rozvrstvení společnosti. Na jedné straně vznikla velmi úzká skupina
extrémně bohatých jedinců, jakou moderní dějiny ještě nepoznaly, na straně
druhé to doprovází stále se zrychlující eroze střední třídy a všech institucí,
které v období, kdy měla rozhodující politický a ekonomický vliv, vybudovala -
tedy evropskou podobu parlamentní demokracie a sociálního státu.
Důsledky tohoto vývoje jsou již zřejmé: nová generace má jistotu, že bude
chudší než její rodiče a bude žít kratší dobu. Jde o přímý důsledek globalizace
ekonomiky, která se z hlediska zaměstnanců zvrhla v pověstný závod v pádu ke
dnu. Soutěží se o to, kdo bude mít nižší mzdové náklady, což znamená také nižší
životní standard. A to jak ti, kdo o práci přišli (např. obyvatelé „Rezavého
pásu“ v USA), tak ti, kteří v těch krysích dostizích uspěli. Jediní, jimž to
prospělo, byli vlastníci nadnárodních společností, kteří dnes tvoří nepočetnou
superoligarchii.
Neoliberalismus
tvořící ideologický základ globalizace ve většině zemí vede k tomu, že
demokratický systém střídá oligarchie. Nejnápadnějším vnějším projevem tohoto
trendu představuje postupný úpadek (až zánik) starých parlamentních stran a
jejich nahrazení politickými podnikatelskými subjekty v podobě různých hnutí s
nepolitickými názvy (např. Vpřed! ve Francii, ANO v ČR). V jejich čele
nejčastěji bývá sám pan majitel, případně pečlivě vybraný správce. K
dokonalosti to dovedli na Ukrajině, kde se nenamáhají vymýšlet politické názvy
a pojmenovávají podniky po majiteli – Blok toho a toho...
Tato oligarchická revoluce je celosvětově na vzestupu ze dvou hlavních příčin
- neuvěřitelné solidaritě překonávající všechny rozpory na jedné straně a
vypjatému individualismu, pýše a předsudkům na straně druhé. Bezpříkladnou
solidaritu vůči sobě navzájem projevují globalisté, oligarchové a
superoligarchové, pohádkám o své vyjímečnosti uvěřila většina těch, koho systém
omezuje, okrádá a deptá, tedy příslušníci střední vrstvy, kteří podlehli
nejsilnější zbrani, již mají současné politické a ekonomické elity k dispozici
– mediální propagandě. Ta slouží k tomu, aby si lidé neuvědomovali svoje reálné
postavení ve společnosti a svůj skutečný zájem.
Propaganda má několik rovin a rolí. První a nejdůležitější úkol představuje
překrucování skutečnosti, což lze označit za velmi propracovaný postup. Média
hlavního proudu většinou nelžou, ale některé informace důsledně zamlčují, jiné
vytrhávají z kontextu a vulgarizují. Z důležitých událostí dělají banality, z
banalit zprávy dne. Cíleně vyvolávají nenávist mezi jednotlivými vrstvami
společnosti, v tomto případě je nejúspěšnější disciplínou odhalování parazitů,
kteří mohou za to, že se nám nedaří dobře.
Jen v uplynulých deseti letech česká média hlavního proudu postupně označila za
parazity tzv. nepřizpůsobivé osoby zneužívající sociální dávky, některé
menšiny, důchodce, živnostníky (před zavedením EET) a perspektivně také
migranty (bez ohledu na to, že zde ještě nejsou). Toto zacílení nenávisti má
zamlžit fakt, že jsme se stali kolonií, z které každoročně bez zdanění
odcházejí stovky miliard a že naše mzdy jsou nespravedlivě nízké.
Bašta: Vracíme se ke středověké totalitě, migranti nás poučí jak žít
Neoliberální systém oligarchizace Evropy však začíná narážet na hranice
svých možností. Privatizace zisků a socializace ztrát přestává fungovat,
protože ze společnosti, jejíž velká část se stává pracující chudobou, se již
nedá vydobýt tolik peněz jako před 15 – 20 lety. Zchudnutí střední třídy a
velmi důsledná demilitarizace společnost nedává elitám možnost regulovat
přílišnou nespokojenost tvrdou represí. To lze až v dalším stádiu vývoje, jak
ukázala Ukrajina najímáním žoldáků a vznikem soukromých armád oligarchů. Zatím
se musí spoléhat jen na neschopnost většiny hájit své zájmy, výše zmíněnou
propagandu a své slouhy.
Právě oni však mohou představovat největší slabinu systému. Trochu se opakuje
historie – stejně jako v posledních letech minulého režimu mají největší šanci
na kariéru jedinci ještě méně schopní než jejich nadřízení. Elity na národní a
unijní úrovni nejsou schopné vnímat závažnost situace, jsou orientované na
krátkodobý finanční a politický zisk, chybí jim systémový přístup a dlouhodobý
výhled. Proto hlavním kritériem výběru jejich spolupracovníků je loajalita,
nikoli schopnosti. Nebezpečným důsledkem takové personální politiky je výskyt
nadkritického množství psychopatů ve vedoucích funkcích na všech úrovních
rozhodování.
Až se vytratí kouzlo pohádek o společnosti, ve které jsou oligarchové jenom
„jedni z nás“, s nimiž jsme na jedné lodi, až lidem dojde, že zprofanovaná slova
o vykořisťování zase popisují realitu, že neschopní blbci na vedoucích pozicích
nejsou exces, ale základ systému, pak se teprve začne blýskat na lepší časy.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)