Banderovci žoldáky Němců

Pro přípravu ozbrojeného povstání v sovětském týlu byl vytvořen zvláštní štáb v čele s Banderou a Lebeděm. Jistě, celá záležitost byla absurdní, protože vycházela z přesvědčení, že Rudá armáda je v rozkladu a banderovcům se podařilo proniknout do jejich řad. Holá skutečnost, že nic podobného není pravda, potvrzená spolehlivými důvěrníky, přinutila Banderu vzdát se plánu, i když ho navenek dál připravoval. Šlo mu o efekt, šok, světový ohlas, který by na něho upozornil a demonstroval jeho schopnosti.

Současně začal formovat pěší skupiny. Měly potvrdit - jak prohlásil - nadání a schopnost nacionalistů řídit stát. Od března do konce dubna se vedoucí těchto skupin školili ve střediscích, zřízených taktéž u slovenských hranic, pro tři hlavní formace: severní, střední a jižní. Každá měla velitele, štáb a všechny dohromady asi čtyři tisíce příslušníků. Jejich úkolem bylo pohybovat se v patách wehrmachtu po vytýčených trasách: severní přes Žitomir na Charkov, střední přes Vinnici do Kyjeva, jižní přes Oděsu do Dněpropetrovska. Členové skupin měli předem určené funkce a označená území působnosti. Ve vztahu k Němcům se měli chovat ve shodě se stanovenými pravidly a zásadami, které vyhlásil Bandera v Politických směrnicích. Mimo jiné se v nich pravilo: „Naše úloha spočívá v iniciativě, kterou je třeba vydobýt si základní postavení - partnerství s účastníky války a spolutvůrci nového řádu; proto státy, které povedou válku proti Moskvě, budeme považovat za přirozené spojence. Vytvoříme reálný základ toho, abychom se stali jejich partnery, a na základě těchto reálných faktů budeme normalizovat vztahy Ukrajiny s těmito spojeneckými zeměmi.“

Tyto představy byly živené Hitlerem stále ještě nevyřčenou představou o uspořádání Ukrajiny po její okupaci. Bandera tento fakt v kruhu svých nejbližších, kteří už začínali propadat rozčarování a deziluzím nad stanoviskem Němců, vysvětloval jako nacistickou taktiku nedráždit Rusy. Podobně nadějně tlumočil i Rosenbergovy a Canarisovy názory, které se k němu dostávaly jakoby důvěrně nejrůznějšími kanály. Zprávu vyprovokovat na Ukrajině hned po německém útoku demonstrace a rozbít týl Rudé armády si vyložil dost po svém: vytvořit vládní orgány na pomoc Němcům. S tímto záměrem začal připravovat návrhy vládních prohlášení, zpracovávat správní akty a další dokumenty zásadní povahy. O jejich charakteru je možné udělat si představu z kanibalských formulací provolání nazvaného Boj a činnost OUN za války.

„Naše vláda musí být úděsná. Kodexem je vlastní nacionalistické svědomí. OUN potírá Židy jako podporovatele bolševického režimu. Jednoznačně vyhlašuje za hlavního nepřítele Moskvu. Z každého našeho činu, z každého našeho kroku musí vyvěrat nesmiřitelnost s cizincem Polákem, Rusem, Židem a zrádci ve vlastních řadách. Způsobem naší vlády musí být politicko-vojenská diktatura OUN.“

Další úsilí banderovců se soustřeďovalo na zformování vlastních vojenských oddílů v rámci wehrmachtu. Argumentovali precedentem: Ukrajinský legion Romana Sušky ve válce proti Polsku. Abwehr jim vyšel vstříc. Pravda, opět se nevyjádřil jasně o samostatnosti Ukrajiny. V dubnu roku 1941 se začal v Krakově formovat prapor pod kódovým označením Nachtigall. Ukrajinským velitelem se stal blízký Banderův přítel, setník Roman Szuchewicz. Další velitelská místa obsadili Němci: poručík Herzner funkci německého velitele, Oberländer politického vedoucího. Nejdůležitějším kritériem přijetí kandidáta byla účast v bojových akcích proti Polsku a Sovětskému svazu po září roku 1939, stejně jako proti Maďarsku při obraně Podkarpatské Rusi. Nachtigallovci měli uniformy wehrmachtu.

Úspěch se založením Nachtigallu podnítil banderovce, aby navrhli vytvoření ještě jednoho praporu. Z jejich iniciativy začal v rekordním čase vznikat ještě jeden prapor: Rolland. Abwehr však prosadil, že na něj nedostali banderovci monopol. Tvořili sice jádro, ale museli kooptovat petljurovce, hajtmanovce a dokonce melnikovce. Tak dosáhli Němci po vojenské linii mezi nenáviděnými frakcemi kompromis, který se jim nepodařilo dosáhnout na politicko-organizačním poli. Byl-li Nachtigall, dá-li se říct, banderovský, Rolland byl zase v podstatě petljurovsko-melnikovský, s příměsí hajtmanovců a banderovců.

Oba tábory vytvořily ukrajinský pluk, nazývaný též legion. Byl součástí pozdější zvláštní divize abwehru Brandenburg 800, tohoto elitního podvratného útvaru složeného z teroristů a vlastizrádných živlů. Každý z praporů měl vytýčenou trasu postupu. Nachtigall směrem na Lvov. Rolland přes Jasy na Kyjev.

Podstatou tohoto německého rozhodnutí byl rafinovaný úskok. Každá z frakcí byla uspokojena, protože cíle pochodu vyvolávaly množství dohadů, představ, iluzí i nadějí. Banderovci, považující Lvov za hlavní město Haliče a svoji baštu, která měla být dobyta dříve než Kyjev, viděli v německém záměru velkorysé gesto, které jim dávalo přednostně možnost vytvořit orgány budoucího samostatného státu. Melnikovci, pro které nesrovnatelně významnější než Lvov byl Kyjev, doufali, že se jim s Hitlerovým vědomím nabízí možnost vyhlásit ukrajinský stát přímo v jeho budoucím hlavním městě.

Všichni - banderovci, melnikovci, petljurovci i hajtmanovci - však tvrdili, že se Němci bez jejich pomoci v dobyté Ukrajině neobejdou. A to jak ve sféře administrativní, tak ani vojensko-politické. Kdo tuto skutečnost nechápe, ztratil smysl pro dějiny východu, tvrdili. Byli přesvědčeni, že ukrajinská armáda musí, dříve, či později, vzniknout, i když zpočátku jen v podobě pořádkových sil.

S tímto cílem cvičili banderovci budoucí armádu už v Krakově. Část zařadili do legionu, část čekala na další úkoly. Navíc považovali Nachtigall za kádrovou jednotku budoucí armády, která vznikla nejen díky Němcům, ale i díky jejich iniciativě. Proto vyhlásili velkou sbírku na osvobození vlasti. A nacionalisté dávali, co měli.

V této situaci Bandera opět netrpělivě naléhal na vážná politická jednání s německým vedením. Žádal oboustranné pozorné nakládání. Přispělo by ke vzájemné důvěře. Tvrdohlavě tvrdil, že Němci nikdy Rusko bez ukrajinské pomoci neporazí. Proto musejí Ukrajinci získat mnohem více než jen nějaký protektorát podobný česko-moravskému, se kterým byl ochoten se uspokojit Melnik. Měl na mysli státní uspořádání po příkladu Paveličova Chorvatska a pevný svazek Kyjeva s Berlínem, snad v podobě ekonomicko- vojenské unie.

Němci však nadále jednali bez unáhlených reakcí. Nezvali. Nejednali. Styky i nadále omezovali na speciální služby a nadále je ponechávali v nižších úrovních. Jako by chtěli vyzkoušet míru Banderova odhodlání a věrnosti.

Buhuš Chňoupek: Banderovci

Výňatky z první části, ze stran 173-175

nakladatelství Futura