Banderovci v létě 1947 už po celém Slovensku?

„Jako pytel blech,“ řekl kapitán a hodil na stůl náš zpravodajský přehled. Vyráběli jsme ho týdně a rozesílali v důvěrném režimu. Velitelství na jeho základě vypracovávalo taktické rozkazy pro operace.

Opravdu se zdálo, že se banderovci už rozlezli po celém Slovensku. Jako prašivina. Nebyl, hádám jediný okres, odkud by nehlásili jejich přítomnost.

Rozumí se, mnoho zpráv bylo neověřených a neověřitelných. Nejednou jsme ztratili hodně času, než jsme zjistili, že jsme na falešné stopě. Proto jsme často upozorňovali jednotky, aby nepředkládaly zprávy, pokud nemají přesně zjištěnou skutkovou podstatu.

Pokud říkám, že bandy byly už téměř po celém Slovensku, mám tím na mysli i malé, dvou- až trojčlenné skupiny. Většinou se odtrhly od velkých rozbitých sotní a probojovávaly se na vlastní pěst do Rakouska.

Stačí se podívat do denních hlášení z konce července, aby si každý udělal jakýs takýs obrázek o celkové situaci.

Hajný z myslivny pod Straníkem u Pohořelé viděl padesátičlennou bandu, která si značkovala cestu značkami na stromech a znameními kreslenými na cestách borůvkami. Jednalo se zřejmě o část Burlakovy bandy. U obce Kubachy našli nad pramenem potoka mrtvoly dvou našich vojáků. O těla se nikdo nepostaral. Zpráva je však neověřená a nepravděpodobná, protože v tomto prostoru naše jednotky ztráty neměly. Možná se jedná o banderovce převlečené do našich uniforem.

Do Petrovců u Giraltovců vtrhla padesátičlenná banda. Velel jí Němec v jezdecké uniformě. Jeden z banditů vedl osedlaného koně. Měli vlčáka, jeden těžký a pět lehkých kulometů, minomet ráže 8 cm, deset bedniček min. Banda je neznámé příslušnosti. Zpráva byla doložena výpovědí pouze jediného svědka, ale prověřená a zdá se věrohodná.

U Nižné Boci našli mrtvého člena UPA. Nedaleko něho ležel další, těžce raněný. Převezli ho do nemocnice v Liptovském Mikuláši. Případ dosud nehlásili. Totožnost se zjišťuje.

V Turčianské Blatnici řádila po dva dny patnáctičlenná ozbrojená banda. Vešla do všech domů na horním konci. Rabovala potraviny, brala dokonce i nádobí. Chovala se výbojně a bezohledně. Předpokládá se, že se banda již delší dobu ukrývá v Gaderské dolině, odkud přišla a kam také odešla. Zpráva ověřena, pravdivá, jednalo se o skupinu neznámé příslušnosti.

Ve Vyšné Revúci přišli do salaše bači Chabana čtyři ozbrojení banditi. Ptali se, proč máme na bankovkách portrét Masaryka a podrobně se zajímali o vztah Čechů a Slováků. Potom bačovi sebrali pár bot, za které mu zaplatili 210,- Kčs. Šlo o skupinu neznámé příslušnosti, která se v prostoru pohybovala už delší dobu.

Jozef Košiaľ z Drábska u Černého Balogu byl na čekané na divočáky. Hodinu po půlnoci vyšli z lesa dva ozbrojení muži a zastavili se třicet metrů od lovce. Začali pískat jako ptáci. Nato vystoupilo z lesa množství ozbrojených mužů, kteří zde odpočívali až do čtvrté ranní. Zpráva se ověřuje, počet velmi nepravděpodobný.

V Králové Lehotě zadržela hlídka Emiliana Filipa, krycí jméno Hruška, člena bandy Chromenko. Od bandy odešel už dříve. Byl beze zbraně.

Do koliby Jána Ševca přišlo sedm ozbrojených mužů ve věku osmnáct až dvacet pět let a chtěli jíst. Uniformy měli úplně rozedrané, obuti byli bídně, jeden měl dokonce nohy omotané hadry. Z jejich slov se dalo usuzovat, že nemají chuť vést dobrodružný život.

Během akce u potoka Bystrá vypátrala hlídka raněného služebního psa strážmistra Mikyty, který se zaběhl při přestřelce čety Rys u Kubachů a Kravan.

Na kótě 1544 severozápadně od Králové holi zabila Burlakova banda vola. Hlavu a kopyta nechala na místě. Odešla směrem na západ. Cestu značkovala borůvkami a znaky vyřezanými na stromy. Zpráva věrohodná, ale pozdě ohlášená. Do obce Matiaška u Humenného přišli dva neozbrojení, asi osmnáctiletí mládenci. Mluvili ukrajinsky. Prosili o jídlo. Byli bosí. Zpráva ověřená.

Nová stočlenná banda, kterou údajně viděli v Čergovských vrších u Prešova, se dodnes nikde neobjevila. Zpráva se zdá nepravdivá.

V centru naší pozornosti byly nadále hlavní bandy. Chromenkova a Burlakova.

Prvá poté, co jsme jí způsobili vážné ztráty u Vernáru, unikala směrem pod Královu holi. Pastýře Hudáka z Liptovské Tepličky donutila, aby ji vedl směrem na Orlovou a Velkou Vápenici, kde ho propustila. Také Hudák potvrdil, že Chromenko a několik dalších bylo zraněno. Banda byla dobře zásobená; měla dostatek uzeného masa z vepře a vola.

Jen co se utábořila na Velké Vápenici, začaly se dít divné věci. Chromenko, zřejmě aby se zbavil raněných, slabých a neschopných pochodu, se rozhodl ke krutému úskoku. Poslal je po okolních salaších pro jídlo, určil jim čas odchodu i místo setkání, ale se svými jednačtyřiceti střelci předčasně zmizel a ostatní nechal napospas osudu. Ti postupně padli do zajetí. Už po třech dnech jeden z nich, jistý Ondrej Padlik, jinak zvaný Bystrý, zajatý na Velkém Boku u Polomky, vypovídal, že všichni mají úmysl vzdát se. Jinému zajatci, mladému sedmnáctiletému fyzicky slabému chlapci souchotináři, který se shodou okolností rozhodl vrátit na Veľkou Vápenici z výpravy za proviantem dřív, odmítl dát Chromenko jídlo, protože prý už do sotně nepatří. Když ho mládenec úpěnlivě prosil, aby mu dal jíst, svolil s tím, že nyní už musí jít se sotní, aby neprozradil směr jejího pochodu, a musí bojovat, dokud nezdechne.

Chromenkova brutalita zavinila, že o dva dny později se od skupiny odtrhlo devět členů polního četnictva. Všichni nadále pronikali západním směrem. Hosty Štefánikovy chaty na Ďumbieru připravili o jídlo, cigarety, mapy, další skupina překročila silnici mezi Malužinou a Nižnou Bočou. Další se objevila nějakých deset kilometrů od Liptovského Mikuláše. Po týdnu hlásili, že vyloupila Pavčinu Lehotu a táhla přes Malatinou, Liptovskou Štiavnici a Teplou podél Váhu na západ.

Z mužů zanechaných na Veľké Vápenici se do konce měsíce podařilo zadržet šest, jeden byl mrtvý, šest se ještě skrývalo. Zajatci vypovídali, že morálka v bandě silně zakolísala. Ale už po několika dnech bylo očividné, že její jádro se udrží. Dalo se předpokládat, že i disciplína v bandě opět stoupne. Na Liptově se banda cítila bezpečněji, protože Chromenko věděl, že naše hlavní síly přehrazují jižní svahy Nízkých Tater. Očekávalo se, že se po tří- až čtyřdenním odpočinku vydá na delší pochod a nadále se bude vyhýbat bojům s našimi jednotkami.

Zajatci potvrdili, že banda má jen jeden kulomet, velitel malý americký automat, ostatní jen staré, zrezivělé zbraně. Jádro skupiny tvoří pravověrní banderovci, ostatní jsou naverbovaní. Během postupu jistí družstvo patnácti pátračů cestu, ostatní jdou za nimi. Všechno se dělá jen na Chromenkův rozkaz, bez něho se nesmí nic podnikat. Opravdoví banderovci vykonávají při rabování vesnic strážní službu, ostatní kradou. Všechno musejí odevzdat veliteli, který nakradené rozděluje. V bandě vládně přísné kastovnictví. Svým lidem dává Chromenko hezké věci, naverbovaným jenom podřadné.

Střelci mají po osmnácti nábojích. Peníze má jen Chromenko. Polské zloté, naše koruny a americké dolary.

Burlak se podle posledních zpráv nacházel v prostoru Veľká Vápenica a Panská hola. Všechny akce proti němu byly do této chvíle neúspěšné. Morálka jeho skupiny byla velmi dobrá. Jen málokteří muži byli znechucení. Velitelova přísnost a strach z potrestání udržovaly skupinu na dobré bojové úrovni. Všechny naše zajatce Burlak velkomyslně propouštěl. Postupoval tímtéž směrem jako Chromenko. Používal nejrafinovanější úskoky. Jeho průzkum chodil v uniformách našich aspirantů. Výslechem osmnáctiletého rolníka Ivana Simčika z Trostance, přezdívaného Iskra, střelce prvního roje druhé čety, který se jako první z Burlakovy sotně vzdal 27. července na Velké Vápenici, se s konečnou platností potvrdilo, že sotňa měla devadesát mužů, šest lehkých kulometů a většina jejích členů byla ozbrojená samopaly a granáty.

Buhuš Chňoupek: Banderovci

Výňatky z třetí části, ze stran 365-368

nakladatelství Futura

Přišlo e-mailem