B

B. Sobotka dotaz z 12.11.2017

Pan

Mgr. Bohumil Sobotka, předseda vlády ČR,

Úřad vlády ČR,

nábřeží Edvarda Beneše 4,

118 01 Praha 1 - Malá Strana

V Praze dne 12. listopadu 2017

Věc: Dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v platném znění

Pane předsedo vlády,

dovolím si přejít rovnou k jednotlivým zájmovým tématům, jichž se budou dotýkat mé dotazy.

K otázce novelizace Stanov tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a jeho Programu 20 bodů

Ve své odpovědi na interpelaci poslankyně M. Semelové z konce září 2015 jste se vyjádřil, že Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém spolkovém zasedání v únoru schválilo změnu stanov, ze kterých byly vypuštěny následující výroky: Sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím í realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj. Byly vypuštěny články, které mohly být vnímány jako velmi konfliktní jak ve vztahu k našim vzájemným dějinám, tak ve vztahu k česko-německé deklaraci z roku 1997. Já tu nedávnou změnu stanov sudetoněmeckého krajanského sdružení pokládám za krok pozitivním směrem především ve smyslu posílení vzájemné důvěry na mezilidské úrovni. Toto je podle mého krok, který přispěl ke snaze o lepší porozumění.

Ve stručnosti můžeme uvedené tedy chápat, že se SL, jak se domníváte, vzdává 1. Práva na domovinu, 2. Práva na sebeurčení 3. Práva na vrácení zkonfiskovaného majetku, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj.

Píšete o výše uvedené novelizaci stanov SL jako o hotové věci. Když jsem namítal, že k novelizaci stanov SL ještě nedošlo, odpověděl jste, že v listopadu r. 2015 bude hotová. Ani tento Vámi uvedený měsíc k novelizaci stanov SL nedošlo a podle informací, které mám, k novelizaci stanov SL nedošlo do současnosti.

K novelizaci Stanov SL nestačí jen projev vůle většiny Spolkového shromáždění SL, ale i rozhodnutí příslušného soudu o registraci stanov. Příslušný soud již dvakrát předloženou novelu stanov odmítl registrovat. Platí tedy dodnes stanovy v původním znění. Přesto však i někteří členové Vaší vlády na veřejnosti svými výroky budili a budí domnění, že k novelizaci stanov již došlo. Též i některý tisk zaujímá toto stanovisko. Proto považuji v zájmu pravdy otevřeně veřejnosti sdělit, tedy nejen mně, zda platí stanový v původním znění nebo novelizované. Jen tak se můžeme dostat z džungle polopravd a lží. Vaše informace mohou být aktuálnější než moje.

Otázky:

I a. Platí stanovy SL v původním znění, které je níže uvedené?

§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo .etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

I b. Nebo platí Stanovy SL ve znění, které jste výše uvedl?

II.

Ve svých vyjádřeních určených čs. veřejnosti jste uvedl, že nemůžeme tzv. sudetské Němce považovat za pohrobky nacistů.

Jsem přesvědčen, že i v tomto výroku se mýlíte. Dovolím si uvést skutečnosti, které svědčí o opaku Vašeho tvrzení.

Podívejme se na signatáře některých základních dokumentů SL:

1. Eichstättská adventní deklarace, první programový dokument SL

Signatáři deklarace:

Dr. Walter Becher (někdejší přívrženec Kameradschaftsbundu, člen NSDAP)

Dr. Walter Brand (spiritus rector henleinovského hnutí)

Ing. Friedrich Brehm (SS Sturmbannfuhrer, nositel zlatého stranického odznaku NSDAP)

Dr. Emil Franzel (původně soc. demokrat, za okupace policejní důstojník jednotky dislokované v Praze, historik)

Dr. Hermann Gotz (MdB) (bývalý spolupracovník nacistické tajné služby, člen NSDAP)

Dr. Walter Hergl (SS Hauptsturmfuhrer, funkcionář NSDAP)

Hermann Hönig (člen NSDAP, nacistický novinář)

Wenzel Jaksch (sociální demokrat)

Dr. Eugen Lemberg (nacista a v r. 1938 člen Sudetoněmeckého freikorpsu)

Dr. Gottfried Preissler (bývalý nacista)

Richard Reitzner (MdB) (sociální demokrat)

Reinhold Riedel

Dr. Rudolf Schreiber (bývalý nacista)

Hans Schütz (MdB), člen SdP

P. Dr. Paulus Sladek OSAug., duchovní

Dr. Wilhelm Turnwald (člen NSDAP, spolupracovník SD)

Dr. Walter Zawadil (MdB) (vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajné služby)

(Vznik Sudetoněmeckého landsmannschaftu a jeho nacistické kořeny, Lukáš Petřík, 10.5.2004,vyšlo v Portálu 2/2004, informace čerpány z publikace: Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly, Praha 2002)

2. Detmoldské prohlášení

Mezi sedmnácti signatáři tohoto dokumentu byla kromě Lodgmana příznačně opět řada bývalých nacistů: Benno Tins, svého času jeden z nejbližších přátel a spolupracovníků Henleina a šéf NSDAP v Aši, po válce marně stíhaný jako nacistický

zločinec; Rudolf Staffen, bývalý člen župního vedení NSDAP v tzv. Sudetech; Rudolf Wollner, veterán zbraní SS, nositel nejvyšších nacistických vyznamenání; Ernst Leibl, funkcionář NSDAP; Herbert Schmidt, dříve člen župního vedení NSDAP; Karl Schneider, Siegwart Benatzky, Anton Diewock a další bývalí členové NSDAP.

3. Charta německých vyhnanců

Signatáři Charty

Linus Kather, Ústřední svaz vyhnaných Němců, (dále ZvD),

Josef Walter, Zemský svaz vyhnanců v Hesensku (dále LV), bývalý člen Sudetoněmecké strany

Hellmut Gossing, Zemský svaz Dolní Sasko při Ústř. svazu vyhnaných Němců

Karl Mocker. Zemský svaz Württembersko (dále LvD), funkcionář Sudetoněmecké

strany

Alexander Eschenbach, (LvD, Stuttgart),

Wilhelm Zeisberger, Svaz nových obyvatel (Neubürgerbund) Bavorsko),

Alfred Gille, LvD Schleswig-Holsteinsko, bývalý člen NSDAP. Hejtman na Říšském komisariátu Ukrajina

Bernhard Geisler, (LV východních vyhnanců Severní Porýní-Vestfálsko),

Erwin Engelbrecht, LvD Bavorsko,

Anton Deichmann, LvD Porýní Falcko,

Roman Herlinger, Hlavní výbor uprchlíků a vyhnanců v Bavorsko ( Hauptausschuß. der Flüchtlinge und Ausgewiesenen in Bayern),

Rudolf Lodqman von Auen, Sudetoněmecký Landsmannschaft, (dále LM ), spoluzakladatel Německé národní lidové strany (Deutsche Nationale Volkspartei) Erwin Tittes, Sedmihradští Sasi,

Rudolf Waqner, LM vysídlenců z Bukowiny, bývalý SS-Obersturmbannführer

Alfred Rojek, LV vyhnanců v Berlině,

Walter von Keudell, LM Berlin-Brandenburgsko, politik (DNVP, CNBLP, NSDAP a CDU],

Konrád Winkler, Zájmové společenství vyhnanců v Jižním Bádensku

(Interessengemeinschaft der Heimatvertriebenen in Süd-Baden),

Axel de Vries, LM baltských Němců (Deutsch-Baltische LM),

Franz Hamm, LM Němců z Jugoslávie, Volksgruppenführer dunajských Švábů

Erich Luft, LvD Bavorsko

Karl Bartunek, LvD Severní Bádensko

Ottomar Schreiber, LM Východní Prusko (Ostpreuften),

Erik von Witzleben, LM Západní Prusko (Westpreußen), bývalý SS- Obersturmbannführer

Walter Rinke, LM Slezsko,

Anton Birkner, LM Karpatských Němců na Slovensku,

Herbert von Bismarck, LM Pomořany (Pommern),

Waldemar Kraft, LM Weichsel-Warthe, bývalý čestný Hauptsturmführer der allqemeinen SS. člen NSDAP,

Gottlieb Leibbrandt, Pracovní sdružení východních osídlenců - ruští Němci, prostředník pro ilegální NSDAP ve Vídni 1934

Fritz Kimme, LvD Břemen,

Alfred Kautzor, Svaz vyhnanců Württembersko, Hohenzollern a Lindau.

(Politická příslušnost a funkční označení uvedeno podle dostupných internetových materiálů.)

Vzhledem k uvedenému: Lze konstatovat, že nebýt aktivity bývalých nacistů, nezřídka vysokých funkcionářů NSDAP, příslušníků SS a spolupracovníků nacistických tajných služeb, nebylo by ani Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Bývalí nacisté stáli u jeho zrodu, dlouhá léta - vlastně až do konce 20. století, vzpomeneme-li třeba na Siegfrieda Zoglmanna, Rudolfa Wollnera, Ernsta Kliera či Dietra Maxe - jej řídili a jeho ideologii a politice vtiskli své představy a zásady. Jiné názorové směry (křesťané, sociální demokraté) jim pouze asistovaly a byly využívány k propagování landsmanšaftu jako mírumilovné a tolerantní organizace.

Pro Sudetoněmecký landsmanšaft je příznačné, že nacistická minulost v něm nikdy nebyla překážkou pro výkon jakékoli funkce, ba právě naopak. Za celou dobu existence Sudetoněmeckého landsmanšaftu nedošlo nikdy k tomu, že by komukoli z jeho funkcionářů byla členskou základnou vytýkána jeho předchozí angažovanost v NSDAP, SS či v jiných nacistických organizacích... Naopak, na bývalé nacisty se vzpomínáno jako na významné a ve skrze pozitivní osobnosti (viz například nekrology a jubilejní články v listu Sudetendeutsche Zeitung!).

(Hruška Emil, Sudetoněmecké kapitoly, str. 217, nakladatelství BMSS-START, Praha 2008)

Spiegel uvedl, že Spolková zpravodajská služba využívala po dohodě s vedením SL Sudetoněmeckou tiskovou službu a od roku 1955 i Sudetoněmecký archiv jako krycí organizace. I někteří funkcionáři SL byli činní jako spolupracovníci či důvěrníci tajných služeb.(BND a CIA verbovaly mezi odsunutými, Právo, 27.12.2012, KOV)

Alespoň nyní se veřejnost dozvídá odpudivé a hrůzné skutečnosti o dlouhodobém místopředsedovi BdV, Rudolfu Wollnerovi, který byl v SS. Po válce byl odsunut z ČSR. Bývalý kulturní referent BdV Jochen Brennecke v 60. letech prozradil, jak se Wollner mezi kamarády chlubil, že jeho tanková jednotka SS likvidovala sovětské válečné zajatce pod pásy svých obrněnců. Když tato informace pronikla na veřejnost, prezidium BdV pod Wollnerovým vedením odvolalo Brenneckeho z funkce za „nepřesnosti v práci“. Wollner ve funkci zůstal až do r. 2000, kdy odešel jako nositel Spolkového záslužného kříže I. třídy, jejž mu předal prezident Richard Weizsäcker.

Podobný nacistický profil měli i mnozí další členové BdV. Někteří funkcionáři BdV i jako poslanci usilovali o urychlené ukončení denacifikace a návrat bývalých nacistů do státní služby. O tom všem a dalším napsal německý týdeník Der Spiegel. (Použity informace z článku Němečtí historici: Organizace odsunutých léta řídili bývalí nacisté, Právo, 3.12.2012).

4. Co k henleinovskému dědictví v současnosti říká dr. Eva Hahnová?

Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců - 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

5. Co k tématu říká Lorenz Knorr, známý německý antifašista, pocházející z Chebu:

Jste přece Němec a chebský rodák. Proč se nepovažujete za sudetského Němce?

Protože jde o umělé označení, ze kterého udělali nacisté politický pojem. Pokud si vzpomínám, tak ještě před rokem 1936 toto označení nehrálo zásadní roli. Ale na olympiádě, která se konala v roce 1936 v Německu, prohlásil Goebbels na adresu Němců, kteří přijeli z Československa: Vy nejste žádní občané Československé republiky německého jazyka - což bylo tehdy oficiální označení - vy jste sudetští Němci! V tomto pojmu je totiž obsažen nárok na pohraniční území, osídlená tehdy hlavně Němci. Takže já dodnes tvrdím: byl jsem německy hovořícím občanem Československé republiky!

Vraťme se k aktuálním česko-německým vztahům. Je na nich co zlepšovat?

Ke zlepšení by nepochybně přispěla eliminace činnosti Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Z jeho strany je neustále sypána sůl do ran, neustále zní požadavky na odstranění takzvaných Benešových dekretů, což jsou, málo platné, zásadní historické dokumenty. A takové dokumenty prostě nelze odstranit, zrušit, vyjmout je z historie. Článek XIII závěrů Postupimské konference výslovně nařídil odsun Němců z Polska, Československa a dalších zemí. Důvodem byla snaha vítězů druhé světové války zajistit mír a evropskou bezpečnost. Byla to snaha odstranit zdroje neklidu před válkou, a těmi byly bohužel německé menšiny. Tuto skutečnost a hlavně pak rozhodnutí postupimské konference dnes mnozí rádi přehlížejí. Já osobně třeba považuji za možné i jiné řešení, než bylo vysídlení skoro všech Němců z ČSR, ale byla zde nezvratitelná vůle Spojenců, aby bylo co nejvíce Němců soustředěno do Spojenci kontrolovaného prostoru. Tak to svého času prosazoval hlavně Churchill, nikoli Stalin.“

Otázky:

II a. Z uvedených citací vyplývá, že tzv. sudetští Němci jsou pohrobci nacistů. Pokud se mýlím, můžete prosím uvést argumenty, které můj omyl potvrzují?

II b. Ještě trváte na tvrzení, že tzv. sudetští Němci nejsou pohrobky nacistů?

Pokud ano, doložte své tvrzení argumenty. Nemáte-li argumenty potřebné k provedení důkazu, doznejte konečně pravdu. Děkuji.

III.

V jednom ze svých prohlášeních, určených naší veřejnosti, jste prohlásil, že tzv. sudetští Němci jsou našimi spojenci.

Dovolím si uvést několik skutečností, které Vaše tvrzení vyvracejí.

1. Platné stanovy SL:

§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

2. Z platného Programu dvaceti bodů SL

Bod 15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.

Bod 16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

3. Formy realizace „práva na vlast“

„Představy o možných formách realizace prosazovaného "práva na vlast" jsou v prostředí landsmanšaftu dobře známy. Například Roland Schnürch, místopředseda Spolkového shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu, napsal: "Pod premisou navráceni domovských území národní skupině, jak to požadují stanovy Sudetoněmeckého landsmanšaftu, lze uvést - s cílem nového státního uspořádání silou práva národní skupiny na sebeurčen] - několik alternativ:

a) autonomní německé území uvnitř České republiky; b) suverénní svobodný stát; c) evropeizace domovského území. "²⁰

Horst R. Übelacker, bývalý předseda Witikobundu a vlivný funkcionář landsmanšaftu, uvedl, že "sudetoněmecká politika národních skupin musí být zaměřena na to, aby hájila právo na sebeurčení ve všech variantách. Nesmí být vyloučeno žádné z těchto tří řešení:

1)Sudety jako součást... České republiky.

2) Sudety jako samostatná správní a státní jednotka.

3)Sudety jako součást Německa ".²¹

Ostatně už v říjnu roku 1989 se tzv. kongres mladé a střední generace sudetských Němců konaný v Regensburgu zabýval "modely budoucnosti Sudet", přičemž byl formulován závěr, že „jsou myslitelné tři modely spojené s požadavkem sudetoněmecké suverenity:

(1) Připojení (anšlus) Sudet ke Spolkové republice.

(2) Samostatné Sudety jako součást menší či větší středoevropské federace.

(3) Sudetoněmecký svobodný stát - člen EU".

Je tedy zřejmé, že "státoprávní" představy a konstrukce sudetoněmeckých předáků z "otevřené otázky týkající se hranic" už nevycházejí (viz násl.), ovšem latentně je tato otázka jejich základem, přičemž společným jmenovatelem je požadavek "sudetoněmecké suverenity" a ztráty české suverenity nad česko-německým pohraničím.“

(Hruška Emil, Sudetoněmecké kapitoly, str. 218, nakladatelství BMSS-START, Praha 2008))

4. Z projevu B. Posselta, který přednesl ve Vídni v tzv. Domě vlasti závěrem roku

2015 Posselt ujišťoval ve Vídni, že žádné právní pozice nejsou opouštěny! Náhrada škod musí být provedena. Pokrok v restitucích bude. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně. Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky... Pro zástupce SLÓ by mělo být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12)- Pokládám za zbytečné, abych komentoval slova B. Posselta.

5. Nepřátelské protičeské útoky v „sudetoněmeckých médiích“, v projevech představitelů SL dále pokračují. Jsme líčení jako zločinci, kteří se dopustili válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dokonce i genocidy. Benešovy dekrety, nikoliv správně dekrety prezidenta republiky, jsou zločinné, rasistické. Při údajném vyhánění německého obyvatelstva z Československa jsme se dopustili vlastně největší poválečné etnické čistky, při níž jsme uplatňovali princip kolektivní viny. Při přesídlení německého obyvatelstva jsme zavraždili údajně minimálně 225 tisíc lidí, dřívější údaje mluví dokonce i o 240 tisících Němců, které jsme měli vyvraždit.

Samostatnou kapitolou je tvrzení vedení SL, že jsme vyháněné Němce nejdříve posílali na nucené práce a pak je oloupili o jejich majetek. Další tvrzení, že SL se vzdal práva na vlast a na odškodnění či majetkové restituce novelizací stanov, patří do oblasti bájí a pohádek. Stanovy i program SL platí v původním znění a nikoliv v novelizovaném. Sám B. Posselt, přestože na jedné straně „novelizuje stanovy“, na straně druhé pak slibuje, že odškodnění bude, a budou i restituce. Na tento fakt jsem též upozorňoval, ale bylo to, jako kdybych házel hrách na stěnu.

V jednotlivých místech v republice, jejichž počet stoupá, jsou odhalovány i pomníky na památku námi vyvražděných Němců. Jeden z posledních je nově vybudován v Přerově. Zvěčňuje památku na 267 karpatských Němců, které jsme několik týdnů po válce údajně zavraždili.

Věci jdou již tak daleko, že někde jsou mezi naše tzv. oběti počítáni i esesmani, gestapáci a členové či funkcionáři NSDAP či jiných zločineckých nacistických organizací.

Je politováníhodné, že někteří „čeští“ veřejní činitelé přebírají sudeťáckou terminologii, od vyhnání, přes zločiny, jichž jsme se měli údajně dopustit, dále mluví o etnických čistkách a o kolektivní vině. Dokonce říkají, že naši předkové se vůči Němcům dopustili trestných činů. Při tom všem jim jaksi uniká souvislost mezi historickými příčinami a jejich nutnými důsledky. Tito pánové, stejně tak jako SL, začínají vesměs své líčení minulosti rokem 1945. Vědecká krajská knihovna v Liberci vybavila výstavu o osudech Němců na Liberecku a okolí fotografiemi, přestože věděla, že jde o výstavu z let 1945-1968, která může být zneužita líčením Němců jako obětí. A také asi tak vše dopadlo. O životě německého obyvatelstva z let 1938 až do roku 1945 výstava samozřejmě nic neřekla. A tak návštěvníci si odnášejí deformované pohledy na minulost, v náš neprospěch.

Naši diplomaté sedí na mnohých akcí SL a poslouchají a poslouchají, jací my jsme to vlastně zločinci, a mlčí. A kdo mlčí, souhlasí. Mlčí i Ministerstvo zahraničních věcí ČR, ač jsme ho opakovaně žádali, aby použilo odpovídajících diplomatických prostředků k zastavení této lživé protičeské kampaně. Odpověděli jste mi asi vtom smyslu, že nic takového MZV ČR dělat nebude a také neudělalo.

Položme si nyní otázku, kam toto vše, o čem píši, může v budoucnosti vést? O naší minulosti mluví velmi silně a naléhavě SL. Má k tomu prostředky. MZV ČR mlčí, Vy mlčíte. Pokud nějaký český vlastenecký subjekt odpoví na protičeské útoky SL, jeho působení je zpravidla velmi omezené jeho prostředky. Česká média hlavního proudu víceméně přebírají „sudetoněmecké“ vidění našich dějin. Ve škole je tomu obdobně, pokud učitelé se této tématice sami výslovně nevyhýbají. A tak již řadu let lživý protičeský pohled SL je šířen v hlavách našich dětí i nás samých koordinovaným úsilím uvedených subjektů. Pokud si toto neuvědomíte a nezačnete diplomaticky pracovat, pak naše české objektivní chápání dějin, které vychází ze závěrů zejména Postupimské konference, Pařížské dohody o reparacích a z mezinárodního práva, bude časem odcházet do zapomnění, kdežto to „sudetoněmecké“ bude i naše veřejnost v běhu dalších let stále více přejímat.

Kam až to dále může vést? Srbsko je následnickým státem Jugoslávie, která byla jedním ze signatárních států pařížské reparační komise. Ve válce padlo na 1,5 milionu Jugoslávců, škody válečné byly obrovské. Pokud vím, žádné reparace od Německa Srbsko neobdrželo. Na druhé straně německá menšina v Jugoslávii také zradila a přešla na stranu německých okupantů. Proto měla ruce zbrocené jugoslávskou krví. A dnes? Srbsko přijalo zákony, které umožňují Němcům, dříve žijícím v Jugoslávii, či jejich potomkům, vyplácet odškodnění a dokonce v určitých případech restituovat jejich majetek. Maďarsko též přijalo zákony, jež umožní bývalé německé menšině v Maďarsku získat určité odškodnění. V. Orbán se dokonce vyjádřil o přesídlení Němců z Maďarska jako o zločinu. A po něčem podobném šilhají i tzv. sudetští Němci. Pracují k tomu. B. Posselt řekl, že všechny potřebné směry jsou nastaveny a že náhrady škod a restituce budou. Jednáním s bavorskou vládou se vláda ČR pozemšťuje a jednáním se SL spolkovatí. S vašim mlčenlivým souhlasem. Jak je to možné, když jste jako ústavní činitel sliboval věrnost ČR?

Ovšem vývoj může jít ještě mnohem dále. Někteří politologové již dnes mluví o tom, že jsme německou polokolonií nebo dokonce kolonií, či dominiem. Jiní vidí „teoretickou“ možnost, že se staneme 17. zemí SRN. Ostatně ani termín „český národ“ nemáme v Ústavě ČR na rozdíl od Slováků, kteří „slovenský národ“ mají ústavně zakotvený.

Pokud nic proti současnému vývoji rychle neuděláte, pak lze se domnívat, že vše, co přijde a co tvrdě může postihnout náš národ a jeho státnost, je Vámi chtěné a předem vědomě přijímané. Situace je však zásadně jiná a Vy to dobře víte. SL nemá nárok ani na původní vlast, ani na odškodnění či restituce. Naopak jsme to my, jimž Německo dluží reparace ve výši více než 3 biliony korun. Vy víte, že nadále, platí Postupimské dohody i Pařížská reparační dohoda, že platí zásady mezinárodního práva, podle kterých má agresor povinnost zaplatit své oběti škody, které jí vznikly agresí. A že Německo bylo agresorem a my jeho obětí, je i dnes zcela nezpochybnitelné. Proč o těchto faktech nemluvíte?

Otázky

III a. Z výše uvedené argumentace vyplývá, že tzv. sudetští Němci nemohou být našimi spojenci. Jejich zájmy, jak ukazují argumenty, jsou protikladné našim. Uznáváte tedy, že jste se v předmětném prohlášení zásadně mýlil?

III b. Pokud však trváte na svém původním prohlášení, prosím, o uvedení argumentů, které Vaše tvrzení dokládají. Nemáte-li je, budete schopný uznat svůj omyl?

S pozdravem

Ing. Pavel Rejf, CSc.