Aneb o nanebevzetí V. Havla III
PhDr. Antonín Benčík, CSc.
Legenda č. 4
O několik měsíců později po tajné schůzce s M. Čalfou, na zasedání Federálního
shromáždění 29. června 1990, V. Havel, již jako prezident, vysoce hodnotil
zásluhy M. Čalfy v sametové revoluci. Neboť podle něj se „zasloužil o pokojnou
destrukci totalitní moci demokratickými silami. Nedokáži si představit, jak by
se situace vyvíjela bez jeho rozhodného zásahu...". O dvacet let později,
v listopadu v mimořádném čísle Dějiny a současnost, v euforii oslav dvacátého
výročí sametové revoluce, v záhlaví oslavného článku Čalfa - anebo referendum
Havlovo hodnocení Čalfy P.Pilhart opakuje. Mezitím V. Havel po několikátém
prezidentování, ve své mnohomluvné knize Prosím stručně (Gallery 2006), kde odpovídá
na otázku Karla Hvížďaly, jak a proč se M.Čalfa stal předsedou vlády, mj. říká:
"A byl to posléze Čalfa, kdo naučil novou vládu vládnout. Na tom, co
nazýváte technologií moci, není zas tolik komunistického, pokud neplatí vedoucí
úloha komunistické strany a všechno se nerozhoduje nejprve ve stranických
orgánech. Vláda prostě určité dny zasedá, její agenda má určitý řád, existují
připomínková řízení, ministři musí ve správný čas dostat to, co se má
projednávat, atd. atd. To jsou stovky "technických" či „technologických"
detailů, o nichž jsme my neměli a nemohli mít ani ponětí."
Tak to je názor "prvního muže sametové revoluce" po několikaletém
prezidentování... Je to odpověď-názor, který člověk pozorně sledující současnou
politickou situaci, četné krizové situace a zametání korupčních afér pod
koberce, nemůže hodnotit jinak, než názor ředitele, či režiséra pimprlového
divadla. Ano, v loutkovém divadle opravdu stačí, aby se vodič loutky naučil
předepsaný text a správně tahat za provázky. Ale vláda musí "řídit"
životy miliony občanů!! A prezident by tomu měl rozumět...
Legenda č. 5
V daném případě nejde vlastně o legendu, ale o první zamlčený lapsus našeho
hrdiny a "vůdce" sametové revoluce z doby, než se z něj stal kandidát
na prezidenta.
Když byla totiž V.Havlovi na podzim 1989 udělena cena německých knihkupců, v
dopise do Frankfurtu, ještě jako disident, napsal: "Já osobně, jako mnozí
mí přátelé, odsuzují vyhnání Němců po válce. Považoval jsem to vždy za
nejhlubší nemorální čin, který způsobil Němcům, ale snad v ještě větším měřítku
Čechům samotným, jak morální, tak také materiální škody". A když prezident
NSR Weissacker před vánocemi 1989 citoval tento Havlův názor, V. Havel - již
jako kandidát na prezidenta ČSR - na dotaz televizní moderátorky 14. prosince
1989 odpověděl: "Já si myslím, že bychom se měli omluvit". Tak to
uvádí jeho první spolupracovník a zástupce Petr Pilhart ve své knize
Devětaosmdesátí (str. 181 ). Bylo to totiž krátce poté, co předseda bavorské
vlády Max Streibl vyzval čs.vládu, aby se za vyhnání sudeťáků omluvila. Což na
německé straně vyvolalo očekávání, že se dočkají nějakého odškodnění
Avšak tato jednostranná Havlova omluva vyvolala u nás, v Československu, šok a
rozhodný nesouhlas většiny obyvatel, včetně stoupenců a členů Občanského Fóra.
Neboť tato jednostranná Havlova omluva byla důkazem Havlovy neznalosti či
ignorace druhé světové války, ignorace viny a odpovědnosti hitlerovského
Německa za mnohamilionové oběti druhé světové války, utrpení národů
Československa a urážka jeho obětí a účastníků čs. odboje proti nacistické
okupaci.
Pro P.Pitharta však omluva V. Havla představovala především ohrožení jeho
prezidentské volby. Proto rozjeli rozsáhlou akci, aby eliminovali odpor a
rozhořčení občanů. A jak Pithart píše ve své knize, "Bylo to všechno na
hraně hodně ostrých nožů a byl to možná první střet s veřejným míněním - a v
tomto smyslu zároveň varování". A s jakýmsi ulehčením konstatuje:
"nakonec Havla' nevolil lid, ale poslanci, a ti se neřídili míněním, nýbrž
docela jinými úvahami. Nejspíše o tom, co je čeká v příštích dnech a
měsících".
Ano - dodávám jako autor těchto poznámek - volba prezidenta sametové revoluce,
to byl další příklad, jak Havlova "láska a pravda zvítězí nad lží a
nenávistí" ."Kapři si přece nikdy svůj rybník nevypouštějí"!!!
"Ano, musel být ´odtržen´ od společnosti mnohem víc než tušil",
konstatoval P. Pithart. "Práce na dementi Havlova vyjádření byla pro nás
lekcí, studenou sprchou" (tamtéž str. 183).