Aneb o nanebevzetí V. Havla III

PhDr. Antonín Benčík, CSc.

Legenda č. 4
O několik měsíců později po tajné schůzce s M. Čalfou, na zasedání Federálního shromáždění 29. června 1990, V. Havel, již jako prezident, vysoce hodnotil zásluhy M. Čalfy v sametové revoluci. Neboť podle něj se „zasloužil o pokojnou destrukci totalitní moci demokratickými silami. Nedokáži si představit, jak by se situace vyvíjela bez jeho rozhodného zásahu...". O dvacet let později, v listopadu v mimořádném čísle Dějiny a současnost, v euforii oslav dvacátého výročí sametové revoluce, v záhlaví oslavného článku Čalfa - anebo referendum Havlovo hodnocení Čalfy P.Pilhart opakuje. Mezitím V. Havel po několikátém prezidentování, ve své mnohomluvné knize Prosím stručně (Gallery 2006), kde odpovídá na otázku Karla Hvížďaly, jak a proč se M.Čalfa stal předsedou vlády, mj. říká: "A byl to posléze Čalfa, kdo naučil novou vládu vládnout. Na tom, co nazýváte technologií moci, není zas tolik komunistického, pokud neplatí vedoucí úloha komunistické strany a všechno se nerozhoduje nejprve ve stranických orgánech. Vláda prostě určité dny zasedá, její agenda má určitý řád, existují připomínková řízení, ministři musí ve správný čas dostat to, co se má projednávat, atd. atd. To jsou stovky "technických" či „technologických" detailů, o nichž jsme my neměli a nemohli mít ani ponětí."
Tak to je názor "prvního muže sametové revoluce" po několikaletém prezidentování... Je to odpověď-názor, který člověk pozorně sledující současnou politickou situaci, četné krizové situace a zametání korupčních afér pod koberce, nemůže hodnotit jinak, než názor ředitele, či režiséra pimprlového divadla. Ano, v loutkovém divadle opravdu stačí, aby se vodič loutky naučil předepsaný text a správně tahat za provázky. Ale vláda musí "řídit" životy miliony občanů!! A prezident by tomu měl rozumět...

Legenda č. 5
V daném případě nejde vlastně o legendu, ale o první zamlčený lapsus našeho hrdiny a "vůdce" sametové revoluce z doby, než se z něj stal kandidát na prezidenta.
Když byla totiž V.Havlovi na podzim 1989 udělena cena německých knihkupců, v dopise do Frankfurtu, ještě jako disident, napsal: "Já osobně, jako mnozí mí přátelé, odsuzují vyhnání Němců po válce. Považoval jsem to vždy za nejhlubší nemorální čin, který způsobil Němcům, ale snad v ještě větším měřítku Čechům samotným, jak morální, tak také materiální škody". A když prezident NSR Weissacker před vánocemi 1989 citoval tento Havlův názor, V. Havel - již jako kandidát na prezidenta ČSR - na dotaz televizní moderátorky 14. prosince 1989 odpověděl: "Já si myslím, že bychom se měli omluvit". Tak to uvádí jeho první spolupracovník a zástupce Petr Pilhart ve své knize Devětaosmdesátí (str. 181 ). Bylo to totiž krátce poté, co předseda bavorské vlády Max Streibl vyzval čs.vládu, aby se za vyhnání sudeťáků omluvila. Což na německé straně vyvolalo očekávání, že se dočkají nějakého odškodnění
Avšak tato jednostranná Havlova omluva vyvolala u nás, v Československu, šok a rozhodný nesouhlas většiny obyvatel, včetně stoupenců a členů Občanského Fóra. Neboť tato jednostranná Havlova omluva byla důkazem Havlovy neznalosti či ignorace druhé světové války, ignorace viny a odpovědnosti hitlerovského Německa za mnohamilionové oběti druhé světové války, utrpení národů Československa a urážka jeho obětí a účastníků čs. odboje proti nacistické okupaci.
Pro P.Pitharta však omluva V. Havla představovala především ohrožení jeho prezidentské volby. Proto rozjeli rozsáhlou akci, aby eliminovali odpor a rozhořčení občanů. A jak Pithart píše ve své knize, "Bylo to všechno na hraně hodně ostrých nožů a byl to možná první střet s veřejným míněním - a v tomto smyslu zároveň varování". A s jakýmsi ulehčením konstatuje: "nakonec Havla' nevolil lid, ale poslanci, a ti se neřídili míněním, nýbrž docela jinými úvahami. Nejspíše o tom, co je čeká v příštích dnech a měsících".
Ano - dodávám jako autor těchto poznámek - volba prezidenta sametové revoluce, to byl další příklad, jak Havlova "láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí" ."Kapři si přece nikdy svůj rybník nevypouštějí"!!! "Ano, musel být ´odtržen´ od společnosti mnohem víc než tušil", konstatoval P. Pithart. "Práce na dementi Havlova vyjádření byla pro nás lekcí, studenou sprchou" (tamtéž str. 183).