Alexandr Voroncov
15. listopadu 2017
V červenci vydaly Rusko a Korejská lidově demokratická republika společné prohlášení k okamžité deeskalaci válečného napětí na Korejském poloostrově realizací „dvojitého zmražení“. Šlo o ruský tří etapový plán urovnání cestou okamžitého zahájení rozhovorů. Předpokladem je skutečné snížení vojenské aktivity a upuštění od válečné rétoriky.
Podle Ruska je jedinou reálnou cestou k denuklearizaci poloostrova postupný posun od nejjednodušších otázek ke složitým. Má probíhat podle nové regionální struktury – záruky rovné bezpečnosti pro všechny, včetně normalizace mezistátních vztahů mezi KLDR a USA a KLDR a Japonskem. Patří sem i nahrazení Dohody o příměří z roku 1953 komplexním systémem míru na Korejském poloostrově a v severovýchodní Asii. Washington plán okamžitě zavrhl s tím, že v něm vidí snahu Moskvy a Pekingu zničit systém amerických vojensko-politických svazků v této oblasti. Představitelka USA v RB OSN jej nazvala urážejícím. Jaké asi jsou cíle USA na Korejském poloostrově, jestliže odmítají návrhy na jednání ještě krok od osudové hranice?
Letos v létě během dvou týdnů upozornila americká zpravodajská služba na zvýšení počtu jaderných hlavic ve výzbroji Severní Koreje z dvaceti až pětadvaceti na šedesát. Korejci jsou také schopni jadernou munici miniaturizovat a datum, kdy dokáží zasáhnout území USA, se přiblížilo. Únik těchto informací byl zřejmě cílený. Není znám jejich zdroj, ani komu jsou určeny.
Hodnocení ruských odborníků je odlišné a mnohem zdrženlivější. Ředitel úřadu pro otázky nerozšiřování a kontroly nad jadernými zbraněmi ministerstva zahraničí RF Uljanov řekl pro agenturu Bloomberg, že KLDR nemůže udeřit na USA raketami na dlouhou vzdálenost dříve než za 2 až 3 roky, a to pokud se nenajde politické řešení. Během této doby vláda Severní Koreje nevyhnutelně získá mezikontinentální balistické rakety. „Musíme tento program zastavit hned,“ řekl Uljanov.
To, co bylo doposud užito jako brzda raketového jaderného programu KLDR, nefunguje. Jsou to především neustále nové sankce Západu a odmítání dialogu. V roce 2017 již byly RB OSN přijaty 4 rezoluce s tvrdými restrikcemi. V roce 2016 byly 3 a od roku 2006 již 18. Přitom se za tu dobu raketový jaderný program urychlil a dosáhl pokroku.
USA směřují k režimu nepropustné izolace a úplné hospodářské blokády Severní Koreje. To ale neodpovídá prohlášení státního tajemníka USA, že nemají v úmyslu urychlit kolaps KLDR. Takto se situace blíží k osudové hranici. Uvedený postup Washingtonu neumožňuje Kimovi, aby se snažil zmírnit své jednání. Velice dobře chápe, že souhlas s variantou návrhů USA na jednání znamená kapitulaci a „rychlou smrt“ státu. Existuje zkušenost z minula, z případů Miloševiče, Husajna a Kaddáfího, že maličký ústupek povede k lavině dalších požadavků ze strany USA, nekonečných a stále vlezlejších inspekcí s nevyhnutelným a rychlým koncem – likvidací státu Severní Korea.
Rusko stále hlasitěji upozorňuje, že potenciál sankcí je vyčerpán a další nátlaky na Pchjongjang jej nezastaví. Na to upozornil ve svém projevu Putin, když řekl, že spoléhat výhradně na nátlak je chybné a neperspektivní a že se problémy musí řešit cestou přímého dialogu všech zainteresovaných stran bez určování předběžných podmínek. Podle Putina jsou provokace, nátlak a válečná a urážlivá rétorika cestou, která nikam nevede.
Je naděje, že současné kolo výhrůžek, provokací a krajní neústupnosti je přípravnou fází k seriózním jednáním, v nichž si obě strany chtějí připravit co nejlepší startovní pozici. Z druhé strany, aby nepřekročili osudovou hranici, je potřeba nikoliv čekat, ale energicky jednat už nyní. Proto Rusko nekompromisně stojí za názorem, že ne sankce proti KLDR, ale jen dialog může zabránit nenapravitelnému. Prezident Putin na Východním ekonomickém fóru ve Vladivostoku řekl: „Neuznáme Severní Koreji jaderný status. Zároveň je jasné, že vyřešit problémy Korejského poloostrova pouze sankcemi a nátlakem není možné. Nemá cenu podléhat emocím a zahánět Severní Koreu do kouta. Dnes musí více než kdy jindy všichni projevit chladnokrevnost a vyhnout se krokům vedoucím k eskalaci a napětí. Bez politických a diplomatických nástrojů posunout vytvořenou situaci je krajně složité a chci-li být přesný, myslím, že to vůbec není možné.“ Prezident připomněl, že šestistranná jednání nebyla pohřbena jen KLDR. V roce 2005 se zainteresované strany „prakticky ve všem dohovořily…“ KLDR souhlasila s ukončením jaderného programu a druzí účastníci slíbili rozšířit jednání. Jenže bylo požadováno po Severní Koreji i to co neslíbila a situace tak postupně degradovala na nynější úroveň,“ připomenul Putin.
Ministr zahraničí Lavrov potvrdil Putinova slova na summitu APEC 8. listopadu s tím, že hrozby a urážky k ničemu nepovedou. Je potřeba se domlouvat podle ruského a čínského návrhu, k tomu alternativa není.
Dnes se to jeví tak, že kvůli zostřující se krizi mezi Pchjongjangem a Washingtonem a zkomplikování vztahů mezi Severní Koreou a Čínou zůstalo Rusko jediné mezi vedoucími mocnostmi, které s KLDR zachovává konstruktivní spolupráci. V poslední době se v Moskvě střídají vyslanci ze zainteresovaných států, především z USA, KLDR, ČLR a Jižní Koreje. Někteří hledí na Rusko s nadějí, jiní s opovržením, ale vždy jako na důležitého hráče s potenciálem posilovat na Korejském poloostrově vyváženou situaci.
Pro mnohé bylo neočekávané vydání výnosu prezidenta RF č. 484. Někteří si to vysvětlovali jako neočekávaný průlom ve vztazích Ruska k Pchjongjangu, že se Moskva rozhodla potrestat jej za raketový jaderný avanturismus. Ve skutečnosti je to jinak.
Je chybou myslet si, že jsou současné sankce Moskvy reakcí na poslední, šestou jadernou zkoušku ze 3. září 2017, kvůli které přijala RB OSN rezoluci 2375. Jenže ve výnosu prezidenta RF se mluví o odpovědi na předešlý pátý jaderný výbuch z 9. září 2016.
Mnohá media představila Putinův krok jako potvrzení, že se Moskva nakonec rozhodla připojit k úsilí Západu o úplnou izolaci a hospodářskou blokádu Severní Koreje. Ve skutečnosti mají opatření souvislost s rezolucí RB OSN č. 2321 z října 2016 a reagují na pátý jaderný výbuch. Tehdy se Rusko řídilo povinností plnit spolu s dalšími státy vůči KLDR přijaté restrikce.
Proč k tomu došlo až nyní? Protože postup zpracování mezinárodních závazků do realizace státem v Rusku trvá přibližně rok. Představuje to řadu administrativních kroků a posledním je předání zpracovaného materiálu administrativě prezidenta k vydání jeho výnosu.
Poslední říjnové restrikce nemají nic společného s přehodnocením postoje Ruska ke KLDR. Moskva vystupuje za denuklearizaci Korejského poloostrova, ale výhradně mírovou diplomatickou cestou. Chápe motivy k jednání Pchjongjangu a příčiny vyrobení jaderné zbraně, ale jaderný status mu nepřiznává.
Rusko vychází ze svých závazků jakožto jeden z účastníků Dohody o nešíření jaderných zbraní a také z vlastních národních zájmů a velmi mu záleží na zachování celosvětového režimu nešíření zbraní hromadného ničení. Samozřejmě, že sankce omezují možnosti hospodářské spolupráce mezi oběma zeměmi, ale když se KLDR rozhodla provádět zkoušky, znala ruský postoj a chápala, co bude ze strany Ruska následovat.
Rusko současně uznává zákonné jednání KLDR pro vlastní bezpečnost a snaží se najít pro ně pochopení u všech zainteresovaných stran, především u USA, Jižní Koreje a Japonska. Usilovně vystupuje za co nejrychlejší obnovení jednání v různých směrech, včetně americko-severokorejského a mnohostranného. V Pchjongjangu to dobře vědí.
Alexandr Voroncov je vedoucí sekce Koreje Institutu orientalistiky Ruské akademie věd, kandidát historických věd, docent Moskevského státního institutu ministerstva zahraničí Ruska.
Převzato z Fondsk.ru
Outsidermedia.cz