Agresi nelze čelit hesly a nicneděláním

Rozhovor Haló novin s politologem profesorem Oskarem Krejčím

Frekvence teroristických útoků na nevinné lidi se zvyšuje, což je všeobecně zneklidňující. Mají občané trpně čekat, kdy a kde přijde další čin teroristů?

Ne. Trpné, odevzdané postoje bývají v politice sebevražedné. Agresi nelze čelit hesly o usmíření a nicneděláním. Nesmí ale být netrpěliví ve smyslu hysterických a nepromyšlených činů. Nevěřím, že masové sebeozbrojování občanů je v této chvíli řešením. Lidé jsou nervózní, plní individuálních záští nemajících nic společného s odporem proti terorismu. Výsledkem sebeozbrojování by mohl být růst násilné kriminality. I když rozumím tomu, že si lidé přejí něco dělat, když vládní činy nestačí.

Domníváte se, že se tedy něco v politice evropských špiček po dalším teroristickém útoku v Londýně změní, nebo to půjde po starém? Nejdříve rázná slova a odhodlání, dočasně zvýšená bezpečnostní opatření, ale pak to tak nějak vyšumí...

V předvolebním období nevyšumí. Osobně si myslím, že zpravodajské služby se činí, ale nedokážou odstranit masovou frustraci skupin muslimů, která je za sebevražednými atentáty. Vždyť se podívejte na měnící se taktiku atentátníků! Frustraci formuje kromě historické paměti, kde jsou skryty koloniální křivdy, celkový postoj Západu k muslimským zemím a Izraeli, ale také blížící se porážka tak zvaného Islámského státu. To vše doprovázené nesmyslnou oficiální západní propagandou a vlezlou fanatickou propagandou islamistů vytváří v hlavách mnoha lidí chaos. Proto zpravodajské služby reagují jakoby se zpožděním: z jedné strany úspěchy nejsou vidět, z druhé živelné výbuchy hněvu jedinců při masové deprivaci nelze v plném rozměru zakrýt zpravodajskou agenturní činností. Po spáchaném atentátu pak policisté zasáhnou proti příbuzným atentátníka a médiím je to prodáváno jako zpravodajský úspěch. Není.

Zatím z Londýna, Paříže a Berlína zaznívá jediný nový prvek: omezení internetu. To je klasické dilema. Když se dostane do rozporu svoboda a bezpečnost, lidé zpravidla dávají přednost bezpečnosti.

Ovlivní nějak další teroristický čin pohled na migraci? Nás se týká přerozdělování migrantů podle kvót, což vláda dlouhodobě označuje za dysfunkční a v pondělí to odmítla.

Všichni v důsledku teroristických útoků přehodnocují postoj k migraci. U některých vidíme růst odhodlání čelit živelné jinokulturní migraci, u jiných ústup od sluníčkářských všeobjímajících gest a hesel. Útoky Berlína a Bruselu na státy skupiny V4 budou v této situaci méně efektivní.

Z druhé strany by mělo vzrůst odhodlání zemí V4 bojovat proti nesmyslným kvótám. V Praze si přinejmenším do voleb nikdo netroufne změnit postoj - byť prohlášení ministra vnitra, že do voleb nebudeme přijímat migranty, lze vykládat jako »po volbách ano«.

Evropu čekají různé volby, hned zítra předčasné v Británii, pak v Německu, Francii. Myslíte si, že je zastaven nástup nacionalistických sil, jak se tvrdí po vítězství Macrona ve francouzských prezidentských volbách či Van der Bellena v Rakousku?

Pohyb na volební mapě Evropy má v různých zemích odlišné stimuly. Brexit, tedy výsledky hlasování v referendu, je do značné míry přímým dítětem migrační politiky Evropské unie reprezentované německou kancléřkou. Vítězství Emmanuela Macrona je postaveno na simultánce všech proti Marině Le Penové plus skandalizace ostatních jejích odpůrců s využitím státních institucí. Nezdá se ale pravděpodobné, že se Macronovi podaří zvítězit v blížících se parlamentních volbách - trochu to připomínání situaci u nás, kde Miloš Zeman v prezidentských volbách přesvědčivě zvítězil, ale jeho Strana práv občanů při volbách do Poslanecké sněmovny selhává.

V Německu je částečná obnova důvěry v Angelu Merkelovou dána tím, jak se daří pěstovat spory v Pegidě a ostatních stranách tohoto typu plus zklamání z lídra německé SPD Martina Schulze.

Zmínil jste Martina Schulze. Mohl byste srovnat dvě osobnosti sociální demokracie v Evropě - Schulze, jenž byl předsedou Evropského parlamentu, a lídra Labour Party Jeremyho Corbyna?

Jeremy Corbyn je skutečný socialista, Martin Schulz je jen jinak oblečená Angela Merkelová. V případě úspěchu Corbyna je tu ještě riziko, že se zopakuje osud Harolda Laského (Harold Laski, 1893-1950 - pozn. aut), což byl též socialisticky orientovaný předseda labouristů, který ale po vítězství ve volbách roku 1945 nebyl pověřen sestavením vlády.

Pokud jde o Berlín, přes veškerou kritiku Trampa z úst Schulze a Markelové mají tito dva politici s americkým prezidentem jedno společné: národní sebestřednost. Německo především! Tlak na německý charakter Evropské unie podle hesla »Co je dobré pro Německo, je dobré i pro Unii«. A hledání cest k tomu, čemu se velmi nepřesně říká dvourychlostní Evropa. Vše tak trochu připomíná vír, který se stále rychleji otáčí. A není jasné, jak zabránit tomu, aby se změnil v ničivé tornádo.

Co říkáte náhlému obvinění pro nás málo známého Kataru z podpory extremistů a teroristických organizací blízko východními zeměmi s následky v přerušení diplomatických a jiných styků? Víme přece, že islamisty v tomto regionu podporuje kdekdo...

Celá situace stále zůstává nesrozumitelná. Vůči Kataru vyhlásily embargo Saúdská Arábie, Egypt, Spojené arabské emiráty a Bahrajn, další arabské státy přerušily diplomatické styky. To vše opravdu jako blesk z čistého nebe poté, kdy před dvěma týdny na summitu v Rijádu manifestovaly země Rady pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu před Donaldem Trampem jednotu.

Katar nemá naději přežít blokádu. Je to sice nesmírně bohatá země, především na zemní plyn, ale i voda se tam dováží (v zemi žije 2,1 milionu obyvatel). I když jsou tam dvě americké vojenské základny, zdá se, že je sama. Otázka, proč byla vyhlášena tato blokáda, je zatím nezdůvodněná. To, že Katar podporoval teroristy na Blízkém východě, je dávno známé - a činí tak i některé další země, včetně těch, které vyhlásily vůči Kataru embargo!

Proslýchá se, že Katar zaplatil výkupné za unesené členy tamní panovnické rodiny, a je možné, že zaplatil skupině, která se sunnitským monarchiím nelíbí. To by odpovídalo faktu, že Katar byl vyloučen z aliance bojující proti šíitům v Jemenu. Nebo už je neúnosná televizní stanice Al-Džazíra, která v Kataru sídlí a často má nezkrocené názory.

Turecko se snaží situaci urovnat, což samo o sobě je matoucí. Razance, s níž byl tlak na Katar zahájen, naznačuje, že by mohlo jít o snahu svrhnout vládnoucího emíra. Musíme s hodnocením chvíli počkat.

Monika Hoření, Haló noviny 7.6.2017, str. 3