Ach, ti naši kádeuáci!

 

Jsou to dobráci od kosti. Zřejmě z reklamních důvodů se pasovali na lidovce. Tento tradiční název jim získal při minulých parlamentních volbách jistě dost hlasů navíc. Moc je potřebovali, aby se opětně dostali do Poslanecké sněmovny PČR. Název „lidovec“ ještě táhne, jak se ukázalo. Jenže jací jsou to lidovci? S šrámkovským lidovectvím toho mají jen velmi málo společného. Je možné, že ani o tom neví a v dobré víře mluví o sobě jako o lidovcích. Nevědomost, jak známo, hříchu nečiní.

 

Ale pojďme rovnou k jádru věci. Kádeuáci mají péči o republiku. Prezident by se v této krizové situaci měl zdržovat doma, snažit se napravovat pokažené a nejezdit do Číny. Ti naši dobráci jen z uvedeného důvodu (?) nebudou hlasovat pro schválení Zemanovy cesty.

 

Když si vzpomeneme na věci nedávno minulé, tak si uvědomíme, že to tu již jednou bylo. Kádeuáci měli připomínky k cestě pana prezidenta do Ruska, které s řadou evropských i jiných politiků oslavovalo 70. výročí vítězství nad fašismem. Vítězstvím spojenců, v našem případě především sovětů, nad Německem jsme byli zachránění před likvidací, jíž Němci po válce vítězné pro ně připravovali. Nepadl z  řad KDU také návrh, aby si pan prezident platil náklady na cestu sám? Vděčnost asi podle KDU nepatří mezi křesťanské ctnosti.

 

Jaká je vlastně situace ve vládě? Kdo zavinil současnou krizi? Kdo jedná v hrubém rozporu s koaliční smlouvou? Kdo hraje divadélko určené pro veřejnost? Proč nejde jen o jednu hru, ale hned  o celý několikadílný seriál?  Proč musí u toho pan prezident asistovat, když ve vládě se vše zaseklo a neví, jak z toho, ač řešení není  až tak složité?  Pan prezident nemusí přece v republice dělat hasiče, když má před sebou vskutku státnické úkoly, jejichž řešení může ovlivňovat i celkovou naší situaci. S kým v Číně může pan prezident jednat? Jaké výsledky pro republiku významné může docílit? To je pánům kádeuákům šum a fuk. Jen když pan prezident se zúčastní místních žabomyších válek.

 

Jedno želízko sami přihřívají. V Senátu jsou přítulní k návrhu na ústavní žalobu, která by měla tít pana prezidenta do živého a hezky hluboko.

 

Ale co kdyby si pánové z KDU nastavili sami zrcadlo? Mohli by v něm vidět, kolik nesčetných „služebních“ cest do Bavor vykonali. Zvláště v tomto směru se vyznamenal pan ministr kultury, D. Herman. Ten tam byl pečený vařený. A jaká velká slova na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) vedl?  Domníváme se, že z těchto cest, které odůvodňoval pan Bělobrádek i spoluprací s CSU, sesterskou stranou, pro republiku moc užitku nevzniklo, pokud vůbec nějaký a ne-li dokonce naopak.

 

Snad by pánové z kádéu si by měli být konečně vědomi z užívání dvojího metru, kterým poměřují události. Když odjížděl pan prezident Zeman do Ruska, nezdálo se jim to a dávali to i jinak najevo. Když v Praze byla státní návštěv z Číny, chovali se, nejvíce opět pan kulturministr, kontraproduktivně, Když opakovaně zajela do Ruska knacléřka Merkelová ani nehlesli, Mlčeli jako ryby, když tam byl předseda jejich „sesterské“ strany, Horst Seehofer. Mlčeli i když německá delegace byla v Číně či opačně.  Nyní se jim zase nelíbí, když prezident jede do Číny. Má snad ČR dělat provincionální politiku? Má se ČR pozemštit, aby se stala jednou ze zemí SRN?  Má ČR na úrovni vlády jednat se SL, který je německým spolkem, jenž nemá ani za mák mezinárodněprávní subjektivity? Má pan místopředseda vlády ČR a předseda KDU, Pavel Bělobrádek, o sobě prohlašovat, že je sudetským Čechem a o něco později se opravit, že je Čechem, ale narozeným v Sudetech? Je oprávněn pan P. Bělobrádek rozhodovat o tom, co z ČR patří do politických Sudet, a ve své velkomyslnosti tam zařadit Šumavu a Brno? Kdo ho k takovým rozhodnutím a výrokům oprávnil? Co z ČR podle něj ještě zbývá? Proč média mlčí, ač by ho měli postavit na ošklivec?  Je zde ještě celá řada dalších otázek. Dovolme si ještě jednu. Co na kádéuácích je vlastně ještě lidoveckého?

J. Skalský