A ještě jednu malou perličku z odpovědi pana P. Bělobrádka

V prosinci 2016 postoupil pan Ing. Pavel Rejf, CSc., panu P. Bělobrádkovi, místopředsedovi vlády ČR, petici. Žádal vysvětlení, kromě dalšího,  „Proč např. ministr D. Herman a další mluví o vyhnání tzv. sudetských Němců, když podle rozhodnutí Postupimi šlo o přesídlení Němců z Československa?“

Petent dostal od pana Bělobrádka (z 18. ledna 2017, čj. 23445/2016-OMP) následující odpověď: „Proč pan ministr Daniel Herman používá konkrétně tento termín, se prosím zeptejte přímo jeho.“ Takto „vážně“ bral pan místopředseda vlády petiční zákon i ústavní zakotvení petičního práva. Žel, nebylo to ojedinělé, jednal tak opakovaně. Kdyby, jak jsme přesvědčeni, nedošlo k vážnému porušení petičního práva, pak by vše bylo jen k smíchu. Prostě švejkovina.

Jaké důsledky mohou mít tyto švejkoviny?

Německé obyvatelstvo z Československa, Polska a Maďarska bylo přesídleno (odsunuto, transferováno) do Německa na základě rozhodnutí vítězných spojenců, učiněné na postupimské konferenci. Spojenci, kteří v tu dobu rozhodovali i za Německo, následně rozhodli o podmínkách odsunu,  i o tom, kdy a kam, do jaké okupační zóny Německa, a kolik německého obyvatelstva máme odsunout. V souladu s uvedeným jsme odsun provedli. Sklidili jsme uznání a dokonce i pochvalu od spojenců. Šlo tedy zcela jednoznačně o odsun německého obyvatelstva, viděno z hlediska mezinárodního práva, nikoliv o vyhnání.

Mezinárodní právo však zná i termín vyhnání. Pokud nějaký stát vyžene samovolně bez dalšího část svého obyvatelstva, pak takto vyhnaní mají právo na náhradu škod od vyhánějícího státu a zásadně mají právo dokonce se i vrátit do svých původních domovů.. Němci téměř od počátku svého přesídlení do Německa používají, v rozporu s mezinárodním právem termín vyhnání. Chápou ho v uvedeném smyslu, přestože zcela jednoznačně u nich o vyhnání nešlo. Očekávají, že by, jako vyhnaní, mohli dostat finanční odškodnění od ČR, případně očekávají dokonce  majetkové restituce a návrat do „původní vlasti, tedy do naší republiky. Když termín odsun někteří naši politici budou nahrazovat termínem vyhnání, přecházejí v tomto bodě na pozice tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu. A s užitím vylhaného termínu vyhnání snad i oni již sami spojují nároky tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu vůči naší republice, např. na restituce, odškodnění a příp. i na návrat, jak sudeti říkají, do původní vlasti. Koho zájmy pak tito „naši“ politici hájí, republiky nebo SL?

Pan místopředseda vlády Bělobrádek sám položil květiny v tzv. Sudetoněmeckém domě v Mnichově na památku obětí vyhnání. Existuje fotografie, kde je zachycen při tomto aktu ve společnosti B. Posselta. Pod fotografií je dosvědčující text. Další je zcela zbytečné již rozvádět. Snad jen jednu větu. Viděli jste pana Bělobrádka klást květiny českým obětem německého vyhnání v r. 1938? –red.