68. sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“,
z projevu Bernda Posselta, 3.6.2017
Sobota 03.6.2017, Augsburg
Velmi slavnostní shromáždění, drazí krajané,
Český vítr (der böhmische Wind) jsem si výslovně vyžádal od našeho Gerst hofenern Expressu - jsem rád, že jste jej tak velkolepě zahráli – aby mě poháněl při velmi důležitém a čestném úkolu. Kromě toho, že mluvčí sudetoněmeckého etnika má určitou váhu, je působivé vidět, jak silně fouká český vítr. Mám velmi čestný úkol, a sice každoroční slavnostní udělení Evropské Karlovy ceny sudetoněmecké etnické skupiny.
Vážení spoluobčané, loni to Bůh zařídil, že jmenovec Karla Velikého, císař Karel IV., český a německý král, měl své 700. výročí v sobotu na Sudetoněmecký den. Použili jsme to, abychom poprvé uspořádali Sudetoněmecký den na kolech (cestovní). Bylo to velmi působivé. Zde jsme jej oslavili s mnoha českými hosty, v čele s bavorskou zemskou vládou. Naše Karlova cena byla loni udělena knížeti Hansovi Adamovi z Lichtenštejna, moravskému rodákovi, ten pak skočil do auta a ujížděl do Prahy. Bohužel ne všichni cestovali, mnozí samozřejmě chtěli zůstat tady, ale mnoho sudetských Němců, všichni vůdci etnické skupiny a bavorské vlády s Horstem Seehoferem a Emilií Müllerovou jeli do Prahy, a tam otevřeli první bavorsko-českou zemskou výstavu - Karel IV. Mnozí i já jsme ji už tehdy viděli na podzim v Norimberku. V obou městech měla rekordní počet návštěvníků. Včera přišla zpráva, že tato výstava bavorsko-česká o císaři Karlu IV. byla oceněna jako výstava roku 2016. Můžeme být hrdí, protože jsme tuto výstavu iniciovali.
Jak víte, existují dvě Karlovy ceny. To je správné a dobré. Jedna Karlova cena, známá jako Mezinárodní cena Karla Velikého města Cáchy, připomíná daleko z minulosti známého císaře Karla, otce Evropy. Otcem Evropy byl zván již za svého života. Ztělesňoval triádu, která tvarovala náš západní svět a stále jej charakterizuje a kterou náš Západ stále potřebuje. Když odřízneme tyto kořeny, budeme chřadnout. Touto triádou je křesťanská víra, řecká filozofie a římské právo. Karel Veliký vytvořil románsko-německou společnou Franckou říši jako základ Evropy. Karel IV. pak také určil evropskou triádu, druhou evropskou triádu. Jmenovitě tři rodiny národů, které formovaly Evropu, Romány, Němce a Slovany. On to ztělesňoval zvláštním způsobem. Byl zároveň římským císařem, králem českým a německým králem. Karel IV. byl nejen velkým Evropanem. Byl mužem zákona. Zejména je významná Zlatá bula, která má německou kulturu a jazyk, první ústava Svaté říše římské. Zůstává vyjádřením myšlenky, že právo stojí nad vládci. Dříve panovala myšlenka Bourbonských králů a jejich ústavního právníka Boudina, že zákon znamená oslabení moci, a že vládce je nad zákonem, že stát je nad zákonem. Opačnou myšlenku vyjadřuje Zlatá bula Svaté říše římské - že vládce vládne ve skutečnosti z „milosti Boží“ je svrchovaný - nikoli své vlastní milosti, a že zákon mu není podřízen, ale že on je stejně podřízený právu, jako všichni ostatní v tomto právním společenství. Že právo přichází od Boha, že naše základní práva vyjadřují odpovědnost před Bohem a před lidmi. Na tomto pozadí se nám podařilo v posledních desetiletích znovu nacházet vynikající evropské osobnosti pro udělení této Karlovy ceny. Oni tuto poctu přijali a my jim můžeme poděkovat za jejich úsilí.
V případě Volkera Bouffiera, bych rád zdůraznil tři věci: za prvé, solidaritu s námi od země Hessenska. Čtvrtý kmen je rozptýlen po celém světě, ale tady je soustředěna prosperující sudetoněmecká etnická skupina. V této souvislosti je velmi důležité, že jsme nejen podporováni Bavorskem, ale zvláště velké množství našich krajanů bylo po válce, kromě Bavorska, přijato v Hessensku.
Pak je zde druhý bod. Země Hesensko má vztah nejen k nám. V Hessensku je zvláštní starorakouská etnická skupina. Premiér je syn Dunajského Švába z dnešní Vojvodiny. Jeho zástupce, Tarek Al-Wazir od zelených, má sudetoněmeckou matku a zná velmi dobře sudetoněmecké záležitosti. A prezident zemského sněmu Hesenska, Norbert Kartmann, je Transylvánský Sas. Hessensko je charakterizováno vyhnanci a jejich potomky. Vojvodina byla jako prosperující malá Evropa v Rakousko-uherské monarchii. Během války v roce 1991 jsem porovnával svůj osud s českou rodinou ze srbské Vojvodiny, která tam žila 200 let, ztratila svůj domov a byla vyhnána jen s tím, co měli na sobě. Další den jsem řekl České televizi, že vyhnání může způsobit nacionalismus každého národa, a že je proto naším společným úkolem a povinností zakročit proti vyhánění a nacionalismu.
Pak je tu ještě třetí bod pro osobnost Volkera Bouffiera. Dělá nejen velkou praktickou práci, za což děkuji, ale dělá přesně to, co jste vy, Emilie, Hartmute, Christiane, označili za politiku založenou na hodnotách. Sudetoněmecký den v této podobě je možný nejen proto, že jsme zachovali soudržnost jako etnická skupina, a to i 70 let po vyhnání, ale i proto, že máme mnoho spojenců jako Volker Bouffier a bavorský patronát.
Tento Sudetoněmecký den s největší českou přítomností a vysokými zástupci České republiky je možný jen proto, že jsme důsledně šli jedním směrem, a sice bojovali proti jakékoliv formě nacionalismu. Všichni víme, že tato etnická skupina stála od počátku v Evropě, počínaje Wiesbadenskou dohodou z roku 1950. Ta nebyla jen jednostranným prosazováním Charty německých vyhnanců, ale dohodou uzavřenou s exilovými Čechy. S českými partnery, jako general Lev Prchala, český vlastenec, který chtěl, na rozdíl od Edvarda Beneše, bojovat proti Hitlerovi. Takže skutečný český vlastenec, který souhlasil s představiteli sudetských Němců, že naším úkolem je budovat společnou Evropu.
Děkuji českým politikům, kteří k nám přicházejí a dalším českým přátelům, za odvahu kterou prokazují, aby byli s námi. Po posledním Sudetoněmeckém dnu, kdy Daniel Herman promluvil, byl skutečně nejdivočeji napadán. V letošním roce přichází jeho šéf, vicepremiér a vůdce strany. Tento proces je kontinuální, nejedná se o pomíjivý záblesk na cestě porozumění, ale je dlouhodobý. To je to, co generál Charles de Gaulle vždy požadoval, mír statečných. Tam, kde lidé stojí ve vzpřímené poloze proti sobě, mohou utvářet budoucnost, protože vědí, že v opačném případě bude Evropa roztrhána psy. V době, kdy se skoro stalo, že fašistická Marine Le Pen, kterou jsem bohužel poznal osobně, seděla nedaleko ode mne v Evropském parlamentu, a komunistický Jean-Luc Mélenchon, oba nacionalisté financovaní Putinem, kdy byli jedinými kandidáty, mohl být konec Evropě.
Dnes jsou nové síly. Tato událost ukazuje, že sousedské vztahy v duchu Karla IV. neztratily svůj význam, získaly na důležitosti. Naše politika spolupráce s českým národem je hluboce zakořeněna v historii. Byli jsme jedním ze dvou národů českých zemích. Jsme dnes, bez ohledu na to, kde žijeme, ať už v Hesensku, Bavorsku či Argentině, čtvrtý kmen Bavorska. Náš krutý osud z nás vytvořil most mezi původní vlastí, kde jsme byli jeden ze dvou národů v duchu Karla IV., a Bavorskem, kde jsme čtvrtým kmenem. Tento most je dlouhodobý úkol s velmi, velmi velkou perspektivou. Byli jsme sousedi a budeme vždy sousedy. Je proto důležité se k nám sudetským Němcům aktivně postavit při vytváření střední Evropy. Někdo jako Volker Bouffier, který zná vyhnání ze své rodinné historie, zná co nacionalismus znamená, a že tento nacionalismus zničil prosperující malou Evropu ve Vojvodině, je pro nás nejlepším spojencem na nesnadné cestě. Nyní můžeme říci, že jsme konečně přišli na silnici, že jdeme konečně za jasným cílem - dobrou vůlí mezi sudetskými Němci a Čechy. Jsme rozhodnuti, a to i v případě, že budou nějaké potíže na obou stranách, důsledně pokračovat v této cestě, s přáteli a spojenci, jako je Volker Bouffier, kterému je udělována Evropská Karlova cena sudetských Němců.
http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden_%2F_Impressionen:Reden
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf