67

67. sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, Norimberk, květen 2016

Poznámka redakce

Již od roku 1995 sledujeme jednotlivé sjezdy tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a projevy na nich pronesené. Někteří z nás měli „potěšení“ se některého z těchto sjezdu zúčastnit. Mluvili jsme i s účastníky sjezdu. Byli jsme rádi, že naše stanoviska si nejednou byla blízká. Slyšeli jsme i slova, že jim nejde o návrat do ČR, jejich domovem a vlastí je Německo, Bavorsko, ani o náhrady škod. Že jsou na sjezdu především proto, aby se uviděli a popovídali se svými známými. Projevy činitelů SL je ani moc nezajímají. Jiní nám naopak opakovali běžná tvrzení SL.

Projevy představitelů SL byla často bojovné, protičesky zaměřené. Mluvili nejen o nutnosti zrušit Benešovy dekrety a amnestijní zákon, ale také o zločinech proti lidskosti, válečných zločinech či dokonce o genocidě, již jsme se měli dopustit vůči nim. Ostatně sami se můžete studiem textů v rubrice Německá problematika na našem webu přesvědčit. Přesto jsme je překládali a v samostatných brožurkách, zpravidla bez našich komentářů, vydávali. Sjezd 67., jenž se konal v květnu letošního roku v Norimberku, byl odlišný od těch předcházejících. Jeho mluva byla jiná. To byla již ruka v rukávě, ta „česká“ v sudetoněmeckém. Zdůvodňování toho, proč na sjezd byl vyslán zástupce vlády ČR, ministr D. Herman, je liché. Podle současných informací, které máme z německých tiskovin, nebyla novela stanov SL z roku 2015 registrována příslušným soudem, a to pro formální nedostatky. Podobně je na tom novela stanov SL, schválená Spolkovým shromážděním v únoru 2016. Opět probíhají soudní jednání a je pravděpodobné, že skončí obdobně jako ta první.

Přesto premiér Sobotka neúnavně mluví o tom, jaké vstřícné kroky vůči nám SL učinil. Z landsmanů přes noc učinil naše spojence, které potřebujeme. A tak dále a dále. Jsme přesvědčeni, že jako předseda české vlády by měl mluvit zcela jinak. O tom jsme mu psali. Především měl namítnout, že sudeti se nemohou vzdát práv, které nikdy neměli a nemají. Jejich vlastíˇ, domovem je Německo, nikoliv Česká republika. Nikdy neměli právo na náhradu škod, které jim údajně vznikly. Naopak měl pan B. Sobotka prohlásit, že ne my dluhujeme sudetům a Němcům, ale oni nám. Z reparací ve výši 360 miliard předválečných korun, tj. asi přes 3 biliony korun v současnosti, nám zaplatili pouze několik set milionů korun, a to přes vyjádření řady německých vrcholových státníků, včetně kancléře a ministrů zahraničních věcí, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile bude sjednoceno. Německo je sjednocené již přes 25 let a přesto z reparací jsme neviděli snad ani korunu. Co dělají naše vlády pro to, abychom reparace dostali? Pro SL jsou v současnosti naši někteří vládní činitelé ochotni udělat hodně, pro naše státní a národní zájmy, jak jsme přesvědčeni, téměř nic nebo, v tom lepším případě, méně než dost.

Jak významným subjektem SL je v současnosti, svědčí i účast na jeho sjezdech. Zatímco ještě v 90. letech minulého století přicházelo na sjezd 80 až 100 tisíc sudetů, na tom 67. jich bylo asi 2.500, z nichž ještě nějaká stovka byli čeští sudetomilové. „Přelomový, historicky sjezd“ 67. se tedy vyznačoval malou účastí. Ta byla i odrazem vnitřního stavu SL. Spory mezi posseltovci a witikovci pokračují. Ti první mají většinu, druzí jsou menšinou. Následují soudní žaloby, spory. Ti druzí jsou v nich úspěšnější. Pro lepší pochopení situace v SL jsme zařadili do této brožurky i Zprávu o stavu věcí od Ingolfa Gottsteina, oblastního předsedy SL, k sudetoněmeckému dni ze 14. května 2016.

SL má řadu základních programových dokumentů, např. Program 20 bodů z r. 1961, který, stejně jako ostatní, stále platí v původním znění. Nezaznamenali jsme ani snahu o jejich změnu. Ale to není to nejdůležitější. B. Posselt, který se od února 2015 vzdává práva na restituce a náhradu škod, mluví mezi svými soukmenovci jinak. Uveďme alespoň jeden případ. 12. listopadu 2015 řečnil Posselt ve Vídni v Domě vlasti. Řekl kromě dalšího, „že ´právo na domov´ je stále součástí pozměňovacích návrhů. Náhrada škod musí být provedena. Posselt uvedl, že prohlášení o zásadách právní pozice sudetských Němců nebude opuštěno. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Pokrok v restitucích bude. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně. V Deklaraci zásad je jasně stanovena ´odpovědnost za pronásledování a vraždění sudetských Němců a Čechů, ... stejně jako za holocaust Židů ...´ řekl Bernd Posselt, morální a historicko-politická odpovědnost. Avšak na sudetských Němcích neleží žádná spoluvina. Pro zástupce SLÖ by mělo být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. Zeihsel poděkoval Berndu Posseltovi za účast a diskusi.“ (Z článku „Posselt ujišťoval ve Vídni. Žádné právní pozice nejsou opouštěny!“, Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12, volný překlad pro České národní listy P. Rejf)

Se znalostí výše uvedených tvrzení pana B. Posselta si položme otázku, zda jemu a jeho skupině v SL můžeme věřit. Na jedné straně, ve stanovách se vzdává „práv sudetů“, na druhé straně ujišťuje„ že ´právo na domov´ je stále součástí pozměňovacích návrhů. Náhrada škod musí být provedena…Pokrok v restitucích bude.“ Domníváme se proto, že nikoliv.

Nakolik je „vládní pokrok“ ve vztahu k sudetům, součástí tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN, jehož cílem je přiblížení se k Německu, někteří z nás mluví o tom, že toto přibližování dojde svého cíle, až se staneme 17. zemí SRN, nevíme. Pozemšťování republiky však pokračuje zdárně. Aktivity sobotkovců a bělobrádkovců, jednou ten, podruhé onen jede do Mnichova na besedu, budí dojem, jako kdyby našim partnerem bylo Bavorsko a nikoliv SRN. S Bavorskem uzavíráme smlouvy, otevíráme zemské výstavy a také, a to zejména, jednáme o SL. Pro Bavorsko je to pochopitelné, bavorský ministerský předseda je patronem sudetských Němců. Zatím nic nevíme o tom, že by jím měl být také předseda vlády ČR. Některé jeho činy jako by tomu nasvědčovaly. Prohlásit tající SL, trpící vnitřními spory, za spojence, kteří nám mají pomoc, je odvážné. Myslíme si, že naopak sobotkovci svými skutky fakticky napomáhají SL, zvláště pak B. Posseltovi.

Nelze brát slova Posselta o náhradě škod a o pokroku v restitucích, samozřejmě toho „sudetoněmeckého majetku“, na lehkou váhu. Máme zde jeden příklad z nedávna. O tom, že bývalá Jugoslávie v druhé světové válce ztratila kolem 1,5 milionu svých občanů, že utrpěla nezměrné hmotné škody, víme. Přestože platí zásada mezinárodního práva, že agresor je povinen nahradit své oběti škody, které jí agresí vznikly, Srbsko od Německa žádné reparace nedostalo. Ale i tak v minulém roce přijalo zákon o restitucích majetku, patřícího německé menšině, o náhradách škod, které podunajským Švábům vznikly. A na základě tohoto zákona již dochází k předávání některého majetku Němcům, kteří, např. i za věznění mají být odškodněni.

Nechceme tvrdit, že současná vládnoucí koalice půjde touto „srbskou cestou“. Je zde však možnost, že k něčemu podobnému se propracuje, pokud ji nezastavíme. Že Posselt o tom uvažuje, svědčí citace jeho slov ve Vídni. V ČR budou volby. ČSSD díky politice B. Sobotky ztrácí hlasy. Bude-li Sobotka tvrdohlavě stát na svém, můžou pro sociální demokraty skončit katastrofou.

Chceme zdůraznit, že i našim cílem je žít v dobrých vztazích s Německem, nikoliv však jako 17. země SRN. Chceme naopak zmrazit česko-německý strategický dialog a podnít strategický dialog se Slovenskou republikou. Slováci jsou nám nejbližším národem, nikoliv Němci. Nechť v referendu o uvedeném rozhodne svrchovaný lid..

Tzv. sudetští Němci byli a jsou jen národnostní menšinou, nikoliv národem, jak o sobě tvrdí. Mají své domovy a vlast tam, kde žijí. Nároky na to, že mají více domovů a vlastí zásadně zcela odmítáme. Hrátky s názvem Čechy a jeho nahrazování názvem Bohemia, považujeme za skandální. Přesto jim přejeme, aby v trvalé spokojenosti žili v německé vlasti. Představy o tom, že jsou druhým národem v českých zemích jsou naprosto scestné. Odsun německého obyvatelstva z Československa považujeme za definitivní a neměnný. Konfliktní vztahy ani s nimi si nepřejeme. Své si však nenecháme vzít!

Zpráva o stavu věcí od Ingolfa Gottsteina, oblastního předsedy,

k sudetoněmeckému dni ze 14. květen 2016

Dobrý den, vážení funkcionáři, milí čestní krajané

Informační stánek oblastní skupiny Horní Bavorsko.

Bravo: Bojí se nás, jen co pochopili, že nám pan Lippert pravděpodobně opět přidělil „plášť“, který nás skrývá, jako v roce 2015 v Augsburgu. Stánek má č. A516 a je dobře skryt za zadními stěnami uzavřené řady A4. Oficiální povolení pro stánek postavený 11.05. 2016, není zatím k dispozici.

To je také důvod, proč jste dopis obdrželi tak pozdě, protože bylo ještě možné, že my - Witikobund, budeme vytlačeni a pak by jste nás hledali marně. V případě, že to nenastane, budeme v sobotu a neděli, 14. a 15. května 2016, od 14.00, v každém čase, zakrytí třemi rozmístěnými porosty v sudetském hornobavorském stánku, kam můžete přijít pro informace od Sudetenpost.

Překvapení při Sudetoněmeckém dni

1. Kníže Liechtenstein.

Ten, jehož knížecí dům rozhodně usiluje o návrat nesmírného bohatství Lichtenštejnů na Moravě, nositel Karlovy ceny. Soudí se o majetek a bojuje i s tím, že Bernd Posselt se chce změnou stanov zříci majetku etnické skupiny. Psali jsme o tom S. D. Hansi-Adamovi a vyjádřili nad tím údiv.

2. Oznámeno "poselství z Prahy".

Na den 15.5. 2016, po projevu pana Polierera ze sudetoněmecké mládeže střední Evropy, je toto překvapení oznámeno.

Rozhodně se nebude smlouvat o zrušení Benešových dekretů, ani restitucích majetku, ale doufejme, že zrušením kriminalizujících zákonů může nastat "účinná neutralizace", protože pachatelé již nejsou naživu a česká strana se tak nemusí bát procesů po odhaleních.

Také to byl ne "zříkač" ale my, kdo jsme prosazovali naše mezinárodní právní požadavky, kdo se podílel na tom neutralizačním účinku, protože my, okrajové figury, jsme přivedli Čechy k nutnosti jednat.

Citát od mluvčího Franze Neubauera: "Existuje škála 0-100%. Pokud bychom se vzdali všeho, tedy na hodnotě 0 stupnice, budou Češi připraveni na všechno, dokonce na zrušení dekretů. To nesmíme udělat, protože by to byla z naší strany podpora loupeže, které se jako sudetoněmečtí vlastenci nikdy nesmíme zúčastnit. "Přesně to uvidíme po domnělém zřeknutí se, jistě přijde vysoký český politik na Sudetoněmecký den, ale určitě jej nenajdete na našem stánku. Možná, že příští Sudetoněmecký den bude v Praze, možná na sportovním stadionu, kde byly tisíce sudetských Němců, také Židů, brutálně mučeno. Dochází přesně k tomu, co Neubauer předpovídal ..

Ptám se:

1. Zůstat v landsmanšaftu? Každé vystoupení ze SL oslabuje naše většinové postoje a posiluje to Lipperta se sbubnovanými novými členy, kteří mají obvykle sklon se ohnout a být „politicky závislí“.

Akce:

2. "Aliance pro záchranu sudetoněmeckých zájmů" stojí před zápisem do rejstříku sdružení. Je zcela legální být jejím členem, a není to důvodem k vyloučení pro členy SL, jak konstatoval politováníhodný právní zástupce SL Ortmann před vrchním zemským soudem. Členové SL mohou být jejími členy, a nebudou v důsledku toho vyloučeni ze SL.

3. Učinil jsem pokus založit BHE (Bund Heimattreue-Europäer ) Spolek Evropanů věrných vlasti.

Má být nástupcem Lakottovy EUFV - "Evropské unie uprchlíků a vyhnanců". Lakotta také selhal kvůli SL, zásluhou Bernda Posselta, když úspěšně reprezentoval a hájil svou vlastní klientelu. Posselt ale chtěl založení federace. Nic z toho ale nebylo. Několik vysídlenců sdružených v EUFV již vyjádřilo zájem o spolupráci na evropské úrovni.

4. Švýcarští přátelé jsou aktivní. Mají:

Založené Mezinárodní zastoupení exilu sudetských Němců ze Sudet – Starorakušanů. Mluvte, Postelte, pravdu, volá mluvčí. Dokonce i náš právník Veauthier, má obavy o pravdu od Posselta.

5. Soud. Ten pokračuje kvůli adrese z OLG. Byla to facka do tváře pro SL a představuje pro spolkové předsednictvo obrovské potíže. My se můžeme těšit z adres údajných 200.000 tisíc členů a jsme si jisti, že alespoň jeden z deseti členů přijde v roce 2016 na Sudetoněmecký den, takže chodba nebude pravděpodobné stačit. Z tohoto důvodu je pravděpodobně naše umístění špatné.

Vysvětlivka: Nikdy jsem si nemyslel, že podám žalobu na SL k soudu, protože jsem byl dosud toho názoru, že SL hájí naše porušovaná práva u soudu, a ne naopak. A to, že k ochraně ukradeného majetku bude chtít změnit stanovy

Opatření SL:

Vedení SL utrácí obrovské prostředky, a to nejen země Bavorska, ale také vaše dary, za přivedení mladých lidí na Sudetoněmecký den, a tím vyvolání dojmu, že pokus o změnu účelu vykazuje příznivý účinek na mladší generaci. To podporuje také Markus Söder, který chce být premiérem, i ostatní prominenti CSU.

Možnosti:

Neustále k nám běhají krajané, kteří přišli na Sudetoněmecký den. Ptají se, jak se mají chovat. Nechceme a nemůže z uvedených důvodů doporučovat pravidla chování. Navrhnout protesty hlukem a píšťalkami není vhodné. Větší smysl by mělo, protože už politické projevy nemůžete nebo nechcete slyšet, demonstrativní opuštění sálu na začátku politických projevů.

Návrh a Pozvánka:

Místo toho se můžeme potkávat na stáncích A516, A514, A513 v "Uličce pravdy", a analyzovat situaci a diskutovat. Ale to je jen nezávazný návrh, který není třeba chápat jako anti-shromáždění.

Info-stojan a zákaz demonstrací:

Mnozí z vás očekávají, že budeme přítomni u informačního stánku ve městě a budeme oznamovat naše stanovisko. Bohužel to není možné, protože úředníky města Norimberk bylo zajištěno, že nebude schválen čas ani místo pro informační stánky či demonstrace.

Vztyčit vlajku:

Budeme samozřejmě i nadále používat naše právo na svobodu projevu a nezaměnitelný vzhled. Tam, kde se v současné době objevuje, vyvolává překvapení.

Soudní spory, stánek, 12.5. 2016

Změna stanov. Tři měsíce poté, co údajně provedlo Spolkové shromáždění změnu stanov SL, stvrzující zápis na rejstříkovém soudu nebyl učiněn. Rejstříkový soud na základě našich námitek zápis neudělal.

Seehoferovo zřeknutí se majetku.

Státní kancléř odmítá vysvětlení a odkazuje se na to, že k registraci nedošlo.

Opět soud. Věci jsou v pohybu, takže byl v Sudetském domě exekutor se soudním příkazem, k vydání členských adres. To bylo odmítnuto. Nyní bude podána žádost o pátrání v Sudetském domě. Zpožďovací taktika pokračuje alespoň do doby po výročí císaře Karla IV., oslavovaného při bavorsko-česko-sudetském dni 2016. Jedná se samozřejmě o taktiku získat čas, a aby to vypadalo, že změna byla provedena v pořádku. Tedy zvládnout situaci zachováním hrobového klidu. (Uspávací taktikou)

Financování spolkových sdružení.

Financování SL je špatné, nejen vysoké platy vrcholového vedení jsou na vině, není to práce na dobrovolnické bázi, nýbrž také naddimenzovaný Sudetoněmecký den. Aby se vyrovnalo manko:

a) členské příspěvky budou zvýšeny, b) měli bychom SL nejen obdarovávat, ale také odkazovat dědictví v závěti, v rezignaci na práva a v sebeuspokojení z politiky, kterou vedení SL financuje.

Financování oblastních skupin.

To je také špatné. přece jsme Získali jsme dotace z "veřejných zdrojů", které SL ocenily - za nic.

Chcete-li, či můžete-li darovat, myslete na nás, protože potřebujeme pro naše dobrovolnické akce každý fenik a cent.

http://www.witikobund.de/sachstandsbericht-des-bezirksobmann-zum-sudetendeutschen-tag-2016/

Z projevu B. Posselta, 14. května 2016

Drazí krajané,

… Kultura je duší naší sudetoněmecké etnické skupiny, pouze zásluhou této kultury žijeme. Ale také bych rád poděkoval řečníkům dnešního rána. Chci dva vyzdvihnout, a to Emilii Müllerovou a Hartmuta Koschyka. Také Ludwiga Spaenleho, který byl hostem a nevystupoval. Tyto tři osobnosti, Emilia, ty, Hartmute, a můj přítel Lui Spaenle, jsou lidé, s nimiž jsem byl schopen po desetiletí spolupracovat v různých funkcích - daleko mimo běžné politické přátelství, které je někdy diskutabilní - v reálných přátelských vztazích. Mohl jsem, a počítal jsem s vámi, po všechny dny. Bylo to užitečné nejen pro nás osobně, ale i pro naši spolupráci ve prospěch etnické skupiny. Chci za tuto minulost poděkovat, ale také za to, co děláte ve svých funkcích a co jste řekli dnes, z hloubi srdce. Samozřejmě děkuji drahému Markusi Königovi i Norimberku. Patřím k veteránům, kteří se zde shromažďovali v čase starosty Andrease Urschlechtera, a mohu říci drahý Markusi, je působivé, že tu roste mladší generace s kořeny v naší sudetoněmecké etnické skupině, kterou také srdečně vítám. Srdečně děkuji!

"Tam dole, na mladém Rýnu, ležíš ty, mé Lichtenštejnsko", tak začíná jestli se nemýlím, Lichtenštejnská hymna. Je to hymna hrdé a prosperující komunity, která je posledním neporušeným nástupnickým státem Svaté říše římské. Mnoho z nás navštívilo s velkou oddaností a věrností obraz nezapomenutelného knížete Františka Josefa z Lichtenštejna v našich „sudetských“ dnech. Byl jedním z hlavních pilířů naší etnické skupiny. Pamatuji si do dnes báječné večery, kdy jsme často spolu seděli. Byl nevyčerpatelným historickým zdrojem, ale také vypravoval příběhy. Zde v Nemocnici Svatého Ducha v Norimberku učinil zvláštní objev. Doufám, že jej správně podám. Vždyť řekl: "Představte si, že jsem zjistil, že Lichtenštejnsko na straně německých spolků s rakouskou císařskou rodinou, Bavorskem a většinou německých Spolkových států vyhlásilo roku 1866 válku Prusku. Ale my jsme z nějakého důvodu zapomněli, že je čas k ukončení válečného stavu. To jsem udělal v minulých týdnech s poznámkou, že Lichtenštejnsko je neporušeno a Prusko již neexistuje".

Letos si připomínáme 150. výročí bitvy u Hradce Králové ve Východních Čechách. Často se její význam snižuje - na jednu z bitev prusko-rakouské války. Tím však nebyla. Byla to, jak bych řekl, válka německých spolků s částí státu, která už nechtěla dodržovat samotná spolková pravidla. Ale bylo to i mnohem víc. Když přišla zpráva o porážce Rakušanů a jejich spojenců do Říma, řekl tehdejší kardinál, státní sekretář Giacomo Antonelli, poslední laický kardinál ve Vatikánu, doslovně: "Il mondo casca." - svět se hroutí. Co tím myslel? Byl velmi hluboce přesvědčen, že starý nadnárodní řád Svaté říše římské, který našel svůj poslední odraz v německé konfederaci, která také nemluvila jen německy, ale také česky, francouzsky, italsky, slovinsky, polsky, dánsky, nizozemsky a tak dále, že tato světová nadnárodní právní komunita bude tímto rozbita a bude nahrazena centralizovanými národními státy, které přinášejí na tento kontinent éru neklidu. Přesně toto se pak stalo. V tomto ohledu se domnívám, drahý náměstku ministra Arnošte Marksi, že u tohoto památníku u Hradce Králové budu trávit 3. červenec, na pozvání vicepremiéra Pavla Bělobrádka. Protože v tento den se bude vzpomínat výročí, právě ve volebním obvodu našeho kamaráda Bělobrádka, který nám loni poslal působivou video zprávu pro sudetoněmecký den. Toto výročí je dobrá příležitost, aby bylo jasné, že to nebyla jen včerejší bitva, ale že se jedná o ideje, střet myšlenek, které jsou vždy platné. V současné době se snažíme demokraticky, drahý Martine Kampe, parlamentně, znovu vybudovat nadnárodní právní komunitu v této Evropě, která je enormně ohrožena renacionalizací a nacionalismem. Do této míry je 150 let stará připomínka Králova Hradce mnohem víc, než jen mrtvou historií. Historie to není mrtvá, ale je to velmi současná debata. Myšlenka nadnárodního právního společenství, která byla právnickou komunitou monarchií pod silným monarchou tehdy, i nyní je v Lichtenštejnsku, je dnes právním společenstvím parlamentů a demokracií. Na druhou stranu jde o nacionalismus a démona renacionalizace, který chceme řešit v duchu Karla IV. A budeme se tím zabývat v tento sudetoněmecký den.

Již jsem hovořil o mladém Rýnu, kde se nachází Lichtenštejnsko. Vážení spoluobčané, pro mě je impozantní fakt, že Evropa vždy měla dva velké osudové veletoky, jmenovitě Rýn a Dunaj. Jednou jsem napsal rozsáhlý esej o vztahu mezi Rýnem a Dunajem. Velmi málo lidí ví, že existuje fyzicky. Protože na horním toku Dunaje se odděluje trochu vody a běží v podzemí v opačném směru do Rýna. Toto je geologická jedinečnost, že dunajská voda také napájí Rýn, když Dunaj proudí v opačném směru. Tyto dva proudy byly osudové pro keltskou Evropu rozloženou podél těchto toků. Samozřejmě, že tyto toky byly zvláštním způsobem osudové i pro křesťanský Západ a středověk. Pro mě je fascinující, že rodina, která měla na východě v Podunají, ale zejména i v České pánvi vliv - Habsburkové – že pocházejí z Alsaska. Pak procházeli Švýcarskem do Vídně, do Čech a Maďarska, a že to bylo v Lichtenštejnském rodu přesně opačně. Lichtenštejnský rod má své kořeny v Dolním Rakousku a na jižní Moravě, se všemi původními kořeny velmi blízkými Vídni. A tento Lichtenštejnský rod zase šel od Dunaje k Rýnu. Rýn a Dunaj ztělesňují nadnárodní císařskou myšlenku, která je rovněž vyjádřena v katedrálách na těchto řekách, které jsou obzvláště významné. Oba proudy sjednocují národy, hluboce spojují národy dohromady, ale byly také dějištěm krvavých válek. Proto například hraje Alsasko a Štrasburk pro evropskou integraci klíčovou roli. Otto von Habsburg, spíše podezřívaný mladými lidmi, že patří k východu, se vždy označoval za Štrasburčana a Alsasana. Dokonce i po asi tisíci letech, přesně stejným způsobem, rod Lichtenštejnů, který dnes má svoje centrum na Rýnu, nikdy nepopírá východní kořeny. Existují Burgundská brána v Alsasku a Moravská brána v Podunají s podobnou sjednocující rolí. Domnívám se, že tento integrační efekt, v neposlední řadě také rodu Lichtenštejnů, že tato integrační role, která pochází z historie, je v dnešní demokratické Evropě zvláště důležitá. Jedná se také o to, k čemu jsme se zavázali na Norimberském hradu včera. Dnes večer se bude slavil v Praze, na zahájení společné regionální výstavy, a znovu zítra, kdy se všichni vrátíme - náš premiér, český ministr kultury, já a několik dalších. Jde také o Karla IV. Byl takovou sjednocující osobností Východu a Západu. Člověk, který nesl italskou korunu, také byl frankofonním králem, měl německou korunu a českou korunu. Tato vazba mezi národy našla své vyjádření ve Via Carolina, pojmenované ve své střední části mezi Prahou a Norimberkem, dvěma oblíbenými městy Karla IV., "Zlatá stezka". Pokračovala ale mnohem dále, a sice v Lucembursku do Štrasburku, dnes evropských měst, Paříže, ale také do Bruselu. Je dnešním kulturním kapitálem Evropy, drahý Hartmute Koschyku. V této souvislosti je třeba jednoduše oddělovat děsivou historii, která může lidi podněcovat proti sobě, je-li zneužívána. Proto existují lidé, kteří říkají "žijme spíše ahistoricky, pak nebudeme mít žádné konflikty." Jedná se linku apoštolů. To je, jak bych si dovolil tvrdit, udržitelné pro někoho, kdo trpí amnézií. Historie je paměť národů. Pokud historie nebude zneužita politicky nacionalismem, který ji používá jako hořlavinu, jak uvedl velký křesťanský Evropan, Robert Schuman, může pokrýt celý kontinent plameny. Ale pokud se využije to, co národy spojuje bez romantizování a ideologizace, využívané v dnešních dnech, pak může historie poskytnout velmi prospěšný efekt. To samé platí i pro náboženství, drazí krajané. Jednou jsem napsal knihu s názvem "Je náboženství nebezpečné?". A v této knize jsem reagoval na tuto provokativní otázku tím, že náboženství spojuje lidi dohromady. Ale pokud je náboženství zneužíváno, když je politicky využíváno k vyloučení druhého, k zatlačení druhého do rohu, pak je velmi nebezpečné. Musíme mít naše náboženství, svou víru v Boha, své kořeny v historii, ale ne ideologicky nacionalistické chybné interpretace a zneužití historie. Musíme to udělat v neposlední řadě právě mezi Čechy a sudetskými Němci, ale i v celé Evropě. To je smyslem tohoto sudetského dne, a to odpovídá zvláštním způsobem osobnosti, po které je pojmenována naše cena.

Naši laureáti mají sudetoněmecké, rakouské, německojazyčné kořeny. A on měl českojazyčné kořeny. Náš letošní laureát je hlavou rodiny, která stále nese titul vévody z Opavy a Krnova. Je hlavou státu, a sice - kníže Hans Adam, který se hlásí ke svým kořenům v našich sudetech. Sudetsko-slezská města Opava a Krnov náleží beze změny k jeho jménu. Za to si zasloužíte vaše Výsosti, Karlovu cenu. Tím nám uchováváte velký kus domova. Existuje mnoho takových částí vlasti. Zvláště pro lidi, jako vy a jako já, a jiné, později narozené. Uvedu vám příklad: Toto výstaviště a Norimberk jsou rozděleny diecézemi. Náhodou vím, že výstaviště patří do biskupství Eichstätt. Vnitřní.město do biskupství Bamberg. Ale toto výstavní centrum patří, jak jsem řekl, pod biskupa Hankeho z Eichstattu, také později narozeného „sudetského“ Němce. Co udělal jako první, když byl ustanoven biskupem v Eichstättu? Přidal opavského orla do biskupského erbu. Jsou to všechno znaky, se kterými jsme společným staletým základem svázáni. Ale neznepokojujte se Vaše Výsosti, nebudete oceněn jen kvůli staletím. Protože jste dědicem opravdu velkého příběhu. Ale jste také velmi moderním, progresivním politickým činitelem. Chci zde znovu zdůraznit: Lichtenštejnsko, s velkou tradici, bylo jednou zemí se sudetským Slezskem a Moravou, řízenou až do vyhnání na konci války, vaším otcem. Je to před delší dobou, doufám však, že to není neuctivě mimo pozornost. Váš otec byl první princ, který opravdu udělal z Lichtenštejnska fungující stát ve současném smyslu. Ale byl v srdci stále hluboce zakořeněn v naší sudetskoslezsko-českomoravské domovině, až do své smrti. Požádal svého syna (a jeho syn má velkou, inteligentní, nezávislou, typicky „sudetskou“ smím-li to tak říci, energii), aby se svými ekonomickými znalostmi a prostřednictvím politické vědy postavil zemi na zcela nových základech. Ten z ní učinil jednu z nejmodernějších, nejvíce prosperujících zemí v Evropě a reformoval její základní prvky. Svou zemi, teď doufám, že se vyhneme jakýmkoliv otázkám zahraniční politiky, vyvedl trochu od švýcarského izolacionismu a posunul ji, přes mnohé odpůrce v zemi, do evropského kontextu. Nikoliv jako člen EU, ale jako stoupenec hospodářské spolupráce, jako člen Rady Evropy, kde hraje velmi důležitou roli, a jako člen Spojených národů. Vy, Vaše Výsosti, máte podle mého názoru velmi důležitou zásluhu, že jste se bezprostředně po přelomu chopil příležitosti stavět mosty v domově naší etnické skupiny, kde jsou také domovské kořeny vaší rodiny. Váš otec to vždycky předpovídal …na smrtelné posteli. Nebylo to na začátku snadné, i když euforie byla velmi veliká. Vzpomínám si na Feldsberg. Na jižní Moravě lidé po pádu komunismu v zoufalství přemalovali hotel "Moskva" na Feldsberg, autentické jméno, místo toho byl pak pověšen nápis "Hotel Vaduz", který neodpovídá. Bylo to volání o pomoc. Lidé již dlouho uznávali v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, že Lichtenštejnský rod může být mostem k otevření a evropské integraci. Bohužel, politici to neviděli. Vážení spoluobčané, byli jsme vlastně u toho od začátku. České země mají vlastního velvyslance v Evropské unii. Dnes konečně srůstá dohromady, co k sobě patří. I prostřednictvím impozantní české účasti v tomto sudetoněmeckém dni. A jsem rád, že po letech politiky neuznávání Lichtenštejnska Českou republikou, jsou dnes také tyto vztahy na správné cestě. Vydali jsme se jako landsmanšaft správnou cestou, jmenovitě cestou porozumění, usmíření a zejména obnovení společných kulturních a historických kořenů. Lichtenštejnsko-česká historická komise odvedla velký kus práce, z které některé podobné komise historiků si mohly, smím-li to tak říci, odříznout tlustý krajíc. Pravidelně pracuje na Univerzitě Karlově v Praze, první středoevropské universitě, pojmenované po Karlu IV. Jeho 700. narozeniny slavíme dnes v Lichtenštejnský den, kdy se mnozí mladí čeští vědci seznamují i s historií Lichtenštejnského rodu a jeho významem pro střední Evropu a zejména pro české země. Jsou zastoupeny velmi aktivním velvyslancem v České republice, který také naši sudetoněmeckou kancelář, naše poselství dobré vůle, pravidelně kontaktuje. Spolupráce je výborná. Chci tímto způsobem, drahý Stefane dodat: Lichtenštejnský velvyslanec v Berlíně, princ Stefan z Lichtenštejnska, hraje důležitou roli ve vztahu k zemím i v evropském kontextu. A za to, drahý Stefane, bych rád ještě jednou poděkoval i vám. Všechny tyto příklady ukazují, že pokud máte trpělivost, a pokud víte, co chcete, pak můžete dosáhnout neuvěřitelně mnoho. Ale musíme se konečně zříci ducha nacionalismu a sobectví. Zříci se Evropy a státních komunit, pracujících podle principu "Nechceš být můj bratr? - tak ti rozbiji lebku!". To vede jen ke krvi, vyhánění a válce. Dnes zase vidíme podpis těchto ohnivých znamení na zdi. Proto říkám velmi jasně Sudetoněmecký den je také protest proti všem formám nacionalismu a renacionalizace. Nositel naší ceny má o své roli jako hlavy státu mnoho myšlenek o Evropě a o státu v 21. století. Napsal o tom fascinující knihu. Jsem si jistý, že je to téměř jediná kniha na světě, kde si každý najde něco, s čím nesouhlasí. Tam si ale také každý najde něco, s čím hluboce souhlasí. V tom je síla této knihy Vaše Výsosti. A nikdo tam nenajde něco konvenčního. Takže opravdu patříte mezi několik málo originálních myslitelů o Evropě a idejích státu v 21. století. Vaše pojetí státu je hluboce liberální. Jde v něm o člověka s jeho nezcizitelnou důstojností, právní stát, právo na sebeurčení. Já nevím, jestli je známo, že princ prosadil v Lichtenštejnsku ústavu, kde se každá komunita těší sebeurčení. K tomu samozřejmě můžete říci, že to lze snadno udělat, protože nikdo nechce z Lichtenštejnska odejít. Ale milí krajané, je to opravdu průkopnické. To je důvod, proč ctíme dodnes nejen dědice velké tradice, která je i naše a se kterou jsme úzce spojeni, ale také ctíme myslitele, který nám dává nápady pro budoucnost, nápady které míří daleko dopředu. Vaše Výsosti, jsme hrdí na vaše oba přínosy, na kořeny v historii a vize pro budoucnost, významné pro udělení naší Evropské Karlovy ceny. .http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden:Reden

Z uvítání Steffena Hörtlera, předsedy SL Bavorska, 15. května

Dámy a pánové, milí krajané, vážení přátelé sudetských Němců!

Jako státní předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bavorska mám tu čest zahájit tradičním hlavním projevem. A mám to potěšení vás všechny srdečně přivítat tady v Norimberku.

“Sudetští Němci a Češi – angažovaný dialog" - motto Sudetoněmeckých dnů záměrně ukazuje pospolitost přes jazykové hranice.

Dámy a pánové, důležitý prvek, který spojuje nás z Čech, Moravy a sudetského Slezska mluvící německy a česky, je hluboce zakořeněn v křesťanské tradici. Před chvílí s námi slavili mši svatou dva biskupové, pocházející z Čech. Rudolf Voderholzer , sudetoněmecký biskup z Řezna, a František Radkovský, český bývalý biskup z Plzně. Vždy s velkou odvahou a příkladnou oddaností navazoval styky mezi našimi dvěma národnostmi založené na společné tradici.

Vážený biskupe Voderholzere, pane biskupe Radkovský, děkuji vám oběma za to, že jste slavili mši svatou s námi. Děkuji vám za vaše působivá slova. Děkujeme, že jste nyní mezi námi!

Vítám zástupce dalších duchovních - našeho vizitátora, preláta Dietera Olbricha a předsedu sudetoněmeckých kněží, preláta Karla Wuchterla a protestantského pastora Oskara Sakrauskyho. Velice vám děkuji za vaši přítomnost a za přípravu a realizaci služeb.

Dámy a pánové, od 1. Sudetoněmeckého sjezdu v roce 1950 jsme si nedovedli představit, že si nás sudetských Němců česká vláda všimne a pošle jako znamení nové pospolitosti oficiálního zástupce. To je dnes realita a my jsme tomu velmi rádi.

Vážený pane ministře Danieli Hermane, je pro nás velkou ctí, že jste dnes s námi ještě dnes a přednesete následně slova pozdravu. Buďte nám vítán!

Vážený pane premiére Horste Seehofere, skutečnost, že sudetoněmecká etnická skupina může přivítat oficiální zástupce české vlády, je hodně také vaše zásluha. S vaší neochvějnou oddanosti k nám sudetským Němcům jako 4. kmeni Bavorska a svou vytrvalou podporou nás, měl jste v úzké spolupráci s naším mluvčím Berndem Posseltem rozhodující úlohu na tom, že dnes můžeme oslavit tento nádherný sudetoněmecký sraz, a že bylo dosaženo tohoto velkého politického pokroku.

Při velké akci minulý týden v Schweinfurtu jste řekl ve svých závěrečných slovech: "My Bavoři stojíme za Evropou, my Bavoři stojíme za Německem, ale my Bavoři máme také bavorské zájmy." Proto vás potřebujeme, drahý premiére, na naší straně! My, sudetští Němci, milý pane premiére, stojíme rovněž za naší patronátní zemí Bavorskem, my stojíme za bavorsko-českými vztahy, ale my sudetští Němci máme také sudetoněmecké zájmy. Proto vás potřebujeme na naší straně.

Od zvolení do funkce premiéra na podzim roku 2008 jste nezmeškal žádný sudetoněmecký sraz a dnes jste již poosmé s námi. Také to ukazuje, jak vážně plníte své povinnosti, jako patron sudetských Němců. Vážíme si toho moc. Působivě jste včera, při zahajování společné zemské výstavu o císaři Karlu IV. v Praze, ukázal, jak důležití pro vás jsou sudetští Němci a jejich záležitosti - v přítomnosti českého premiéra Bohuslava Sobotky a nás, sudetských Němců. Velké poděkování za to! Vážený pane premiére, vítejte na sudetoněmeckém dni a děkuji, že jste přišel se svou ženou Karin a pak s námi pohovořil.

Naši patronátní ministryni Emilii Müllerovou jsem již mohl uvítal již při včerejším slavnostním zahájení. V pátek se účastnila udělování kulturních cen. Stálá přítomnost na sudetoněmeckých sjezdech je jen vnějším vyjádřením vaší péče o nás, po celý rok. Mnohokrát za to děkuji. Vážená státní ministryně, drahá Emilia Müller, jsme opravdu rádi, že máme vás jako naši patronátní ministryni. Vřele vítám z německého Spolkového sněmu Eriku Steinbachovou, mluvčí pro lidská práva parlamentní frakce CDU/CSU, nositelku Karlovy ceny a čestnou prezidentku BdV.

Z bavorského parlamentu vítám

- Z frakce CSU poslance Mechthilde Wittmannovou, Petra Guttenbergera, Karla Frellera, Norberta Dünkela a Hermanna Imhofa

-Z frakce SPD politického mluvčího vyhnanců našeho krajana Volkmara Halbleiba a

-Předsedu parlamentní skupiny Svobodných voličů, Huberta Aiwanger, a spolu s ním i politického mluvčího vyhnanců Bernharda Pohla, poslance Dr. Hanse-Jürgena Fahna a Karla Ilgenfritze,

-Z parlamentu Bádenska-Württemberska Konrada Eppleho z frakce CDU.

Zdravím zástupce ze zemského parlamentu, místopředsedkyni Středních Franků, Christu Naaß, která je zároveň generální sekretářkou Sudetoněmecké rady a všechny zástupce zemských rad, krajů a městských úřadů. Těší mne, že mohu pozdravit tajemníka frakce EVP v Evropském parlamentu, našeho krajana Martina Kampa.

Srdečně zdravím nositele sudetoněmecké kulturní ceny, který se účastnil ceremoniálu v pátek v čele nositelů Velké kulturní ceny, Helmuta Helmessena. Je hezké, že jste dnes přišel.

Také vítám všechny zástupce přátelských asociací, které zastupují zájmy německých vyhnanců z různých oblastí původu. Zastupované naším krajanem z BdV v Bavorsku Reinhardem Pachnerem.

Z diplomatického sboru velmi vítám našeho drahého přítele, českého generálního konzula Milana Čoupka, Lydii Holinkovou, konzulku Polské republiky, Marcina Krola, konzula Slovenské republiky, Zuzannu Miskolciovou a generálního konzula Chorvatské republiky Petara Uzorinace.

Honorární konzul České republiky v Norimberku, Hans-Peter Schmidt, viceprezident Norimberské pojišťovny, je také mezi námi. Pane Schmidt, děkuji za skvělou spolupráci při přípravě sudetoněmeckých sjezdu tady v Norimberku!

Mám tu čest přivítat předsedu vlády Středních Franků, Dr. Thomase Bauera, viceprezidenta Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky, Dr. Michaela Griesbecka, prezidenta Bavorské dohody, Floriana Besolda a další významné představitelé vlády, sdružení, podniků, vládních úřadů a tisku, hájícího naši důstojnost - Sudetendeutsche Zeitung

Je zvláštní potěšení vidět tolik krajanů z České republiky, kteří přijali naše pozvání do Norimberku.

Vítám:

zástupce ministra pro vědu České republiky, pan Arnošta Markse; ze strany TOP 09 v Parlamentu České republiky, poslance Daniela Korteho a Marka Ženíška ; člena zastupitelstva Jihomoravského kraje, Davida Macka; bývalého místopředsedu Evropského parlamentu a předsedu České-německého diskusního fóra, Libora Roučka; starostu Prahy 7, Jana Čižinského; místopředsedu strany "Zelených", Michala Berga a členku předsednictva strany Moniku Horákovou; člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů, našeho přítele Michaela Uhla; ředitele Domu národnostních menšin v Praze, Jakuba Štědroně; oficiální představitele Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Jana Šíchu a Jana Kreutera; Eriku Vosáhlovou ze Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Irenu Novákovou z Kulturního sdružení občanů ČR německé národnosti a zejména laureáta naší Karlovy ceny Milana Horáčka a spolu s ním mnoho dalších přátel z České republiky, s nimiž jsme úzce spojeni po celá léta.

Buďte u nás všichni velmi vítáni!

Dámy a pánové, milí krajané,

"dokonce i nejdelší pochod začíná prvním krokem", řekl před více než 2600 lety čínský filozof Lao-c´. Naše etnické skupiny je na takové dlouhé cestě. Vyhnáním se nám dostalo hořké nespravedlnosti. Tato nespravedlnost musí být v maximální možné míře napravena. Tento požadavek je také v našich nově formulovaných stanovách, přijatých letos v únoru naším Spolkovým shromážděním velkou většinou, při jehož realizaci budeme pokračovat - vytrvale a trpělivě.

"Dokonce i nejdelší pochod začíná prvním krokem". Dnes můžeme říci: ..I když nejsme ještě v cíli, jsem ale na správné cestě a je za námi mnohem více, než jen první krok.

Nezapomeňte prosím: "S kluby nemluvíme, náš partner je federální vláda" - to byla před několika lety odpověď z Prahy, na naši žádost o sudetoněmecko-český dialog.

A dnes? Náš mluvčí Bernd Posselt s dalšími zástupci naší menšiny jsou respektovanými a vyhledávanými partnery na všech politických úrovních v České republice.

Tento vývoj je do značné míry úspěchem politiky našeho landsmanšaftu, dámy a pánové. Byl to náš mluvčí Bernd Posselt, který jej budoval podle tradic svých předchůdců po celá desetiletí vytrvale a trpělivě. Bylo to naše vedení a naše Spolkové shromáždění, které podporovaly tento kurz velkou většinou a spořádaně. A je mnoho našich krajanů, kteří mají běžné předsudky proti návštěvám a přeshraničním projektům.

Dámy a pánové, milí krajané, jsem velmi rád, že naprostá většina sudetských Němců a Čechů sleduje společnou cestu budování důvěry a porozumění. A nepopírám, že existují síly na obou stranách, pro které jsou přijatelné všechny prostředky, aby pracně znovu dosáhly zničení a zabránění pokroku. Nemůžeme připustit, aby nám pokrok nedovolily!

"Dokonce i nejdelší pochod začíná prvním krokem." Drahý Bernde Posselte, jsme s vámi na tomto pochodu. Už jste s námi učinil mnoho kroků. Máme důvěru ve své vedení a těšíme se na další etapy s vámi. Vítej, drahý Bernde! Již se těšíme na váš projev.

Vítám Reinfrieda Voglera, který jako předseda Spolkového shromáždění sehrál klíčovou roli v úspěšném rozhodnutí o reformách. Vítejte, pane Voglere, a děkuji za vaše úsilí! Vítám předsedu Rad domova, Franze Longina. Představují domovskou divizi v landsmanšaftu. Mladí sudetští Němci a mladí Češi, kteří se zajímají o historii naší rodové vlasti, hledají rovnou naše zástupce domovských obcí a domovských krajů jako cenné partnery. S vaším vedením, s podporou a motivací funkcionářů v domovské divizi je postaráno o poskytnutí důvěryhodných osob pro tyto kontakty. Děkuji za vaše nasazení, a vřele vás vítám, drahý pane Longine.

Zdravím srdečně předsedu Sudetoněmecké nadace, Dr. Ortfrieda Kotziana a předsedu "Sudetoněmecké sociální a vzdělávací nadace" v sudetoněmeckém vzdělávacím středisku "Heiligenhof" v Bad Kissingenu, Dr. Güntera Reicherta .

Srdečně vítejte Gerharde Zeihsele, předsedo sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska.

Dobrý den, spolkoví kulturní referenti, Dr. Wolfe-Dietre Hamperle a Petere Polishere, předsedo sudetoněmecké mládeže.

A srdečně vítám Gerdu Ottovou, spolkovou referentku sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Kromě sudetoněmeckého landsmanšaftu je na Sudetoněmeckém dni přítomno mnoho dalších sudetoněmeckých organizací, institucí a sdružení etnické skupiny. Jako jejich reprezentanta vítám nyní generálního ředitele Spolku Adalberta Stiftera, Dr. Petera Bechera, člena představenstva Seliger-Gemeinde, Petera Wesselowskeho a spolkového předsedu Ackermann-Gemeinde a vedoucího nadace Hannse Seidela v Praze, Martina Kastlera.

Chci obzvláště srdečně přivítat tisíce sudetoněmeckých krajanů, kteří se dnes tady v Norimberku sešli. Mnoho jich přijelo už včera a zůstali zde. Jiní cestovali uprostřed noci, aby tady byli včas. A budou dnes odjíždět zpět až hluboko v noci. Drazí krajané, jsem si velmi dobře vědom, jaké trmácení to pro vás znamená. Vážím si toho, co jste podstoupili, aby jste mohli být zde. A moc vám za to děkuji.

Na závěr chci přivítat všechny mladé lidi, kteří dnes poprvé navštěvují Sudetoněmecký den, kteří hledají kontakt s vlastí svých rodičů a prarodičů. Využijte příležitost, aby jste se informovali u stánků a mluvili s krajany. A především: využijte příležitost k setkání s očitými svědky, kteří vám mohou něco říci o přirozeném prostředí našich předků.

Dámy a pánové,

Přeji nám všem dobrý, informativní a rušný Sudetoněmecký den. Aby jste dnes večer jeli domů s bezpečným pocitem: Stálo to za to, že jste tu byli. A stojí to za to, abychom se vrátili příští rok.

Děkuji!

http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden:Reden

Z projevu D. Hermana, ministra vlády ČR, 15. 5. 2016

Milí krajané!

Je pro mne velkou poctou smět vás pozdravit jako první člen vlády České republiky na vašem každoročním setkání.

Letos uplynulo už 70 let od doby, kdy vaši rodiče, prarodiče, a dokonce i mnozí z vás, jste byli donuceni opustit své domovy, ve kterých měli naši předkové společné staleté kořeny. Češi, Němci, Židé, Poláci, Romové a příslušníci jiných národů mají původ své identity v Čechách, na Moravu a ve Slezsku, kde mnozí měli své domovy. Tragické události XX. století toto spojení porušily, roztrhaly a některé definitivně zničily.

Židovská a romská komunita byla v období nacistického teroru zničena téměř úplně. Vztahy mezi Čechy a Němci, byly zničeny zločiny nacistů, kteří nadřadili německý lid nad českým.

Nicméně, to není vše. Po skončení války se z touhy po pomstě a v odplatě za tuto genocidu dopustila i část české populace hrozných forem trestné činnosti vůči německy mluvícím občanům. Dokonce i několik měsíců po podpisu mezinárodní dohody, která ukončila válečné utrpení.

Jak je vůbec možné, že mohlo dojít k takovému utrpení? Podle jakých pravidel a zásad bylo možné, že kulturní a společenská scéna podobné zločiny, za které se dnes stále stydíme, tolerovala? A můžeme si být jisti, že takové nelidské ideje již nežijí?

Jsem přesvědčen o tom, že tak dlouho, pokud se budeme snažit tomu porozumět, pokud budeme cítit hanbu, a pokud bude někdo, ke komu můžeme směřovat prosbu o odpuštění, je tu naděje, že rány z minulosti se budou léčit alespoň částečně. A že můžeme stavět na tom, že vztahy mezi našimi zeměmi jsou posíleny, že jsme skutečně lidé, kteří budují vztahy s ostatními na vzájemném respektu a vzájemné důvěře.

Nebezpečný princip, který umožnil tyto hrozné činy, byl postaven na fikci kolektivní viny na základě etnického původu. Pouze tímto způsobem mohla být pošlapána lidská práva tisíců lidí, mohly být připraveny o svůj majetek, svou čest a v mnoha případech o své životy. A. dokonce bez ohledu na to, zda osobně byli pro, nebo proti, nacistické okupaci. Tento nebezpečný princip vznikl z nenávisti. Vznikl z pokusu, který se vymyká z odpovědnosti za práci našich otců, kteří se vždy snažili žít společně v míru. Tento princip byl posílen přesvědčením, že je možné omezit svobodu člověka z důvodu jeho etnického původu nebo rasy. Proto musíme být pokaždé v pohotovosti, když je člověk zbaven možnosti svobodné volby a je automaticky přiřazen k jakékoliv skupině.

Proto bych se jako politik připojil v tomto bodě ke slovům lítosti, která zřetelně vyjádřil po pádu železné opony v roce 1990 náš bývalý prezident Václav Havel. Havel řekl v té době, že vyhnání Němců z českých zemí bylo nemorálním aktem, který nebyl vedený touhou po spravedlnosti, ale touhou po odplatě.

Podobné omluvné gesto učinil i bývalý český premiér Jiří Paroubek k sudetoněmeckým antifašistům, kteří podstoupili dvojí utrpení: nejprve od Hitlerova režimu, ve kterém byli pronásledováni za své politické přesvědčení a nakonec po válce pro svůj etnický původ.

V roce 2013 vystoupil v Mnichově v bavorském parlamentu český premiér Petr Nečas. Ve svém projevu vyjádřil politování nad poválečným vyhnáním sudetských Němců z bývalého Československa. Ukázal, jak moc se navzájem potřebujeme pro pochopení vlastní identity. Stručně řečeno, jeden bez druhého se neobejdeme.

Téměř dvacet let uplynulo od podpisu německo-české deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím vývoji. Kancléř Helmut Kohl a premiér Václav Klaus 27. ledna 1997 společně prohlásili, že obě strany jsou si vědomy své povinnosti a odpovědnosti, rozvíjet německo-české vztahy v duchu dobrého sousedství a partnerství a přispívat tím k utváření sjednocující se Evropy.

Dnes, čtvrt století po pádu Berlínské zdi a železné opony v Evropě od Baltu k Jadranu, vás mohu jako český politik stojící před vámi oslovit jako milé krajany, kteří milujete náš společný domov. Pro mě osobně je to zvláštní okamžik. Pocházím totiž z rodiny, která byla zasažena hrůznými událostmi XX. století. Někteří z mých příbuzných nepřežili takzvané "konečné řešení" židovské otázky. Ti, kteří naštěstí zázrakem přežili, byli těžce zasaženi novou, tentokrát rudou diktaturou.

Na mých vlastních zkušenostech a zkušenostech mé rodiny vím moc dobře, že lidé nemohou být jednoduše zredukováni podle svého etnického původu, nebo politické či náboženské orientace. Nejsou ani jen "Němci", ani jen "Češi". Jsou to skuteční lidé se svou vlastní odpovědností za své životy a činy.

Moje rodné město jsou České Budějovice, jihočeská metropole. Narodil jsem se tam v roce 1963. Určitě někteří z vás pocházejí odtamtud. Ty bych chtěl především pozdravit.

Dětství a mládí jsem strávil na Šumavě, v bývalé dřevorubecké vesnici zvané Guthausen, která leží mezi Tussetbergem a Berg Kubani. Tam moji rodiče v roce 1965 koupili opuštěný dům. Dům byl, jak lidé říkali, "po Němcích". A právě v této obci, která byla založena dřevorubci ze sousedního Bavorska a Rakouska, před 200 lety na Schwarzenbergském panství Český Krumlov, jsem měl poprvé možnost sledovat stopu německo-českého soužití v zemích Bohemie se všemi dobrými a špatnými stránkami. Kolik opuštěných budov a ruin jsem objevil. A kolik opuštěných zahrad se vzrostlými stromy, které svými scvrklými, prorostlými větvemi psaly na obloze otázku: "Proč?"

Na jaře, když zazněla dechovka českých trubek na hřbitově, jsem nacházel částečné odpovědi. Právě tady jsem měl příležitost často se setkat s Šumavany, se kterými jsem hodně prodebatoval. Mluvili jsme o době před válkou, během ní a po válce. A já jsem měl jedinečnou příležitost poslouchat jejich příběhy. Mezi nimi byla spisovatelka Rosa Tahedl, jejíž knihy jsem všechny četl, a spolu s ní často diskutoval.

Já jsem věděl až příliš dobře, že tyto kontakty s takzvanými "západoněmeckými revanšisty" byly velmi pečlivě sledovány komunistickými úřady. Nicméně moje zvědavost mi umožnila pochopit, jak historické šoky, které válcovaly střední Evropu, otřásly osudy místních lidí ze strachu z pronásledování.

Měl jsem tak možnost podělit se o jejich utrpení, ale také o jejich naději na usmíření. Z tohoto důvodu jsem se stal členem občanského sdružení Ackermann-Gemeinde, a jsem jeho druhým předsedou v České republice. Nyní můžete lépe pochopit, proč jako člen vlády České republiky dnes stojím před vámi.

Vyjadřuji slova lítosti nad zločiny některých z vašich předků. Zároveň hluboce lituji toho, co spáchali před sedmi desetiletími někteří z našich předků, a tím hluboce zranili naši staletí trvající koexistenci.

Jsme si dobře vědomi jedinečné historické příležitosti, a sice možnosti vrátit se do opuštěných zahrad a hřbitovů a společně ošetřovat ovocné stromy a opuštěné hroby. Nyní můžeme společně odstranit ze starých stromů odumřelé větve, odstranit otazník na obloze a zajistit, aby stromy opět přinášely ovoce.

Také chci využil této příležitosti, aby poděkoval za na obnovu a údržbu našeho společného kulturního dědictví v Čechách, na Moravě a v rakouském Slezsku. Bez vaší pomoci by dnes pravděpodobně již neexistovalo mnoho kostelů, kaplí a hřbitovů. Velké Boží požehnání za to!

Ještě bych si dovolil poděkovat také za pozitivní přínos ke stavění mostů mezi našimi dvěma národy, k revitalizaci a zlepšení česko-bavorských vztahů. Mnozí z vás od převratu, a někdy i dříve, aktivně přispěli k překonání separace mezi našimi národy a k vytvoření nového vztahu. Na mnoha místech rostla důvěra, začalo přátelství. Státní a církevní vyznamenání a čestná občanství měst pro mnohé z vašich řad ukazují, že jste vítáni a cítíme se být s vámi spojeni. Žijeme ve společném evropském domě, který se snažíme stavět na principech odpovědnosti a svobody jednotlivce, ale také na přesvědčení, že pouze usmíření může položit pevný základ pro naši spolupráci.

Jsme si dobře vědomi nebezpečí, která na nás číhají v dnešní době. Na prahu

Evropy nejsou jen nešťastní lidé, kteří doufají v naši pomoc. Ale i ti, kteří nesdílejí naše hodnoty a chtějí žít ve svobodě, ohrožující naše hodnoty. Došlo to až ke strachu z budoucnosti v naší společnosti. V našich ulicích a médiích slyšíme stále víc a víc slova nenávisti.

Nicméně nesmíme ztrácet naději. Musíme se snažit neustále stavět náš společný evropský dům, který nám poskytli naši předci, který musíme být připraveni bránit proti každému, kdo se snaží znovu zasít nenávist a strach.

Dědictví našeho společného krále a císaře Karla IV., jehož 700. výročí jsme si připomněli včera, nás k tomu zavazuje.

Kéž nám Bůh pomůže v tomto úsilí.

http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden:Reden

Z projevu B. Posselta, 15. května

Drazí krajané, milí hosté,

člověk by měl s těmito atributy zacházet střídmě, ale to, co jsme právě zažili, byl historický okamžik. Tento historický okamžik je něco, na čem pracovali mnozí sudetští Němci, náš landsmanšaft a mnoho Čechů dobré vůle na druhé straně hranice, a to i v době, kdy byli ještě odděleni brutální železnou oponou. Daniel Herman vždy mluví o tom, jak slyšel jako mladý muž na Šumavě přes hranice zvony z Bavorska a myslel nejen na Bavory, ale také na sudetské Němce vyhnané z vlasti. My všichni z pozdější generace, jsme s tím byli velmi dobře obeznámeni - s výjimkou velmi mladých - když jsme se, léto za létem, chodili podívat přes hranice do vlasti, o které nám naši rodiče a prarodiče řekli: "Podívejte se, odtud jsme přišli." Nyní je nám toto nádherné území Bohémie, Morava a Slezsko, kde máme naše kořeny, dobře dostupné. A my můžeme slyšet zvony z domoviny. Jsem rád, drahý Daniele Hermane, že jsme konečně spojili zvony vlasti.

Dámy a pánové, milí krajané, to, co řekl Daniel Herman, nebyla jen slova velkého křesťanského Evropana, jak ho známe již mnoho let, ale také slova jménem české vlády, která jej dnes oficiálně poslala. Vážený Horste, vy jste o to požádal předsedu vlády České republiky Bohuslava Sobotku, při jeho poslední návštěvě v Mnichově, a obdržel jste oficiální dopis českého premiéra, který poslal Daniela Hermana jako svého zástupce, jako zástupce své vlády. Proto je zvláště důležité, co dnes řekl. Protože to bylo jasné odmítnutí nejen vyhnání, ale i nešťastné ideje kolektivní viny, která znečistila 20. století. Všichni mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny, již Rudolf Lodgman von Auen bezprostředně po válce a Hans-Christoph Seebohm, velcí mluvčí jako Walter Becher, Franz Neubauer a Hans Böhm, které jsem již zažil, to vždy jasně a jednoznačně řekli, že samozřejmě ne pouze Němci a i my sudetští Němci, jsme měli svůj podíl na zločinech 20. století. Mám na mysli český televizní pořad "Na Ostro" v roce 2002, kdy čeští lidé žádali před miliónovým publikem omluvu za sudetoněmecký podíl na trestných činech v oblasti lidských práv ze strany nacionálních socialistů. Já to připomínám a jasně říkám: Každého, kdo je připraven přijmout svou vlastní odpovědnost, jak to učinil Daniel Herman, stejně jako nyní česká vláda, a jak to dlouho tradičně dělá náš landsmanšaft, to neoslabuje, a ani to neoslabuje ostatní. Spíše to posiluje základy slušnosti a právo. Pouze tehdy, když je člověk ochoten zamést před vlastním prahem, je důvěryhodný pro vytvoření skutečného partnerství v srdci Evropy, a pak se nikdy nestane to, co se přihodilo našim předkům a naší generaci pamětníků.

Také bych chtěl poukázat na to, že Daniel Herman hovořil nejen jménem české vlády, ale tato vláda je podporována třemi hlavními stranami. Jednou z nich je strana sociálních demokratů a koneckonců jejich zástupce, Michaela Marksová-Tominová, česká ministryně práce a sociálních věcí, byla v pátek odpoledne spontánně naším hostem na norimberském zámku. A již nás často navštívila na soukromé pozvání, loni naposledy v Wiesbadenu, když přišla oslavit výročí Wiesbadenské dohody mezi sudetskými Němci a exilovými Čechy, bezprostředně po Druhé světové válce. Měla tam oficiální slavnostní řeč. Je to, milí krajané, předseda KDU-ČSL, druhé velké koaliční strany, jejímž členem je Daniel Herman, který ji zde reprezentuje s mnoha dalšími hosty, Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády České republiky. Konečně, při Sudetoněmeckém dni v Augsburgu poslal impozantní videopozdrav. Proces, který tehdy začal se dodnes grandiózně vyvinul. Pavel Bělobrádek nejen zaslal toto video, které už bylo jasným signálem, ale podílí se do dnešního dne na událostech, které jsme se neodvážili my. sudetští Němci, při sudetském dni očekávat, a to ani ve snu. Pavel Bělobrádek a jeho náměstek Arnošt Marks, kterého jsem dnes také vřele uvítal, je opět se svými dvěma dcerami u nás. Byl jsem obzvláště potěšen, že v Sudetoněmeckém domě, v přítomnosti našeho ministra kultury Ludwiga Spaenleho a za přítomnosti představitelů naší etnické skupiny, položil květiny k památce obětí vyhnání. Také grandiózní gesto, milí krajané.

Třetím partnerem koalice v České vládě je takzvané občanské hnutí ANO, jehož je předsedou Andrej Babiš, který jistě souhlasil ve vládě s vysláním Daniela Hermana. Ale to, co chci říci - jeho zástupce v předsednictvu strany je brněnský starosta Petr Vokřál. A starosta Vokřál z Brna, druhého největšího českého města, se zúčastnil 14 dnů po minulém Sudetoněmeckém dni, spolu s brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem, který již byl opakovaně s námi, s biskupem Františkem Radkovským a se mnou brněnského pochodu smrti v moravské metropoli. Tohoto pochodu za život, jehož účastníci šli v opačném směru než před 70 lety, se zúčastnili převážně mladí Češi, ale i sudetoněmečtí zástupci. V neposlední řadě tam byly také dvě desítky přeživších z pochodu smrti z Brna před 70 lety, se skupinou Bruna i zástupci německé menšiny v Brně. To nebyla náhoda. Asi za 14 dní budu opět v Brně na den smíření mluvit na univerzitě. Dnes je zde delegace z města Brna s řadou přátel v čele. A s naším kamarádem Davidem Mackem z předsednictva jihomoravské krajské rady. Starosta Vokřál nám napsal, že doufá v mnoho a mnoho společných aktivit v Brně.Také nám již slíbil, že se příští rok osobně Sudetoněmeckého dne zúčastní.

Takže vidíte, že široká koaliční vláda, s Danielem Hermanem jako průkopníkem, ukazuje cestu do budoucnosti. Ale musím říci: existuje samozřejmě ve vládních stranách stále ostrá opozice. Jsou tam také lidé a menšiny, které nepodporují tento kurz smíření a porozumění. Celá věc je stále velmi křehká. Tím více oceňuji velkou opoziční stranu, která z toho nemůže získat žádný politický kapitál, která by běžně patřila do opozice. Ale strana, kterou založil kníže Karel Schwarzenberg, TOP 09, je zde zastoupena zástupcem předsedy strany Markem Ženíškem a dalšími. Stojí v tomto procesu sblížení a porozumění se sudetskými Němci, kteří jsou v české veřejnosti a v některých médiích stále brutálně a tvrdě napadáni, demonstrativně za vládou. Také česká strana zelených. A já jsem dokonce dostal dopis od předsedy jiné opoziční politické strany - ODS, Petra Fialy, ve kterém píše, že podporuje prosazování porozumění premiéra Sobotky. Je tam ještě silný protivítr, ostrý protivítr, tvrdé útoky některých lidi, kteří jsou protokolárně velmi vysoko, ale je tam velice široká aliance demokratů, se kterými ve spolupráci se můžeme vydat na cestu dialogu.

Existují samozřejmě velmi protikladné síly. Čeští komunisté žádali například, aby Daniel Herman odstoupil. On to díky Bohu neučinil, ale raději přišel na Sudetoněmecký den, což je mnohem krásnější, než rezignovat. Jednou jsem byl s Ottou von Habsburgem, když řekl: "Politik nesmí udělat pouze dvě chyby, zemřít, nebo rezignovat", Daniel Herman to ví přesně: Komunisté za desetiletí totality v českých zemích zničili náš společný domov Čechů a sudetských Němců. Měli by spíše činit pokání a darovat svůj majetek na fond porozumění.

Ale jsou zde nejen komunisté, jsou zde i nacionalisté. Je zajímavé, jak se nyní spojují nacionalistické síly v Evropě. Vážený Horste, jednou jsi řekl, to zdůrazňuji, sjednocení Evropy je geniální idea naší doby. Platí to stále, i když je těžce napadána. Evropa buď převáží, nebo zahyne. Evropská myšlenka je možná již proto geniálním ideou, protože se jedná o sudetoněmecký vynález. Přišel s ní náš krajan, Richard Coudenhove-Kalergi z Ronspergu (Poběžovic) po první světové válce a byl podpořen naším krajanem Ottou von Habsburgem, a naší sudetoněmeckou etnickou skupinou, která byla právě zásluhou trvalého utrpení vždy známa svou masivní podporou evropského sjednocení. Takže Franz Josef Strauss, náš nezapomenutelný patron, kdysi řekl : "Vlastně by si němečtí vyhnanci a sudetští Němci zasloužili Nobelovu cenu míru za své nasazení pro Evropu." Ale byla většina takových, které pro to, alespoň mnohdy, nezískal.

Ale to, co chci říci v tomto ohledu, je myslím velmi důležité: Sjednocení Evropy rozhodne o tom, zda náš křesťanský, liberální, evropský způsob života, a biskup Rudolf Voderholzer dnes velmi působivě mluvil o křesťanských kořenech naší Evropy, odolá a zvítězí, nebo zda zmizí beze stopy ve stále nebezpečném světě. Nás Evropanů je půl miliardy. V současné době existuje téměř osm miliard lidí, brzy bude devět miliard. Nyní tvoříme sedm procent světové populace s klesajícím trendem. Na konci století budeme mít tři procenta. Protože žádný stát nemůže obstát, ani sjednocené Německo, stejně jako žádná Grande Nation Francie, žádné Spojené království, nebo dokonce Rakousko či Lucembursko samo o sobě, ve stále nebezpečném světě. Evropa může přežít 21. století jen jako silná federace, v souladu s naším krajanem Coudenhove-Kalergi, založená na naší křesťanské kultuře a našem dědictví. Proto ji nesmíme zradit, ale dále rozšiřovat. Tato Evropa je hluboce ohrožena nacionalismem a opětovným znárodňováním. Připadá mi zajímavé, že jsem stál v této Frankenhalle, mezitím jsme byli v Augsburgu, naposledy v roce 2012 na této tribuně. Český prezident Václav Klaus rétoricky přijal svůj zasloužený odpočinek. Ale pokračoval v činnosti, což je jeho právo. V poslední době tento muž, který dělal vše pro to, aby dostal sudetské Němce do rohu, vždy měl antiněmecká a antisudetoněmecká prohlášení v jasné formě, vystoupil podle tiskových zpráv na kongresu AFD (Alternative für Deutschland), za což byl oslavován jako popová hvězda. Nacionalisté působí na obou stranách hranice společně. To je důvod, proč se aktivní a angažovaní Evropané musí spojit dohromady ve všech evropských zemích. A my, sudetští Němci, jako jeden ze dvou národů českých zemí a čtvrtý bavorský kmen, máme ve smyslu Zlaté stezky Karla IV. zvláštní funkci mostu.

Když mluvíme o přežití Evropy, neznamená to, že bychom zanedbávali důležitost ostatního světa. Biskup Josef Koukl, který obdržel naši Karlovu cenu, řekl krásnou větu: "Láska k bližnímu by byla úžasná věc, kdyby bližní nebyl tak strašně blízko." Velká věc. Láska na dálku je snadná. Láska k bližnímu je velmi obtížná. Proto je přirozeně potřeba zabývat se v první řadě významem evropské myšlenky - a víte, že jsem vášnivě evropský, že jsme všichni horliví Evropané - vztahy se sousedy. Veškerá láska k bližnímu je k ničemu, pokud jsou sousedé vzájemně rozděleni a nepřátelští. Pak taková Evropa stojí na shnilých nohách. Pracovali jsme unikátním způsobem, počínaje naší první společnou cestou do Prahy, drahý Horste, v roce 2010. Krok po kroku jsme postupovali, ale jsme, jak můj přítel a zástupce Steffen Hörtler správně uvedl ve svém působivém zahajovacím projevu, za což mu děkuji, když ne na začátku dlouhé cesty, ale stále máme velkou vzdálenost před sebou. Jsem samozřejmě stále dotazován od různých médií, co dnes ve Frankenhalle budu prosazovat.

Vážení krajané souhrn požadavků nevede k cíli. K cíli vede jen angažovaný trpělivý dialog, který respektuje druhého, který se může do druhého vcítit, respektuje jeho důstojnost a obavy, aniž by zanedbal obavy vlastní. Máme české partnery, protože jsme učinili v landsmanšaftu reformy, bez zanedbání vlastních zájmů. Včera jsme byli na působivé akci na počest Karla IV. v Praze, ve Valdštejnské zahradě. Bylo velmi chladno, ale bylo to nádherné. Tam jsme měli jako představitelé SL příležitost opět hovořit s předsedou české vlády Sobotkou, který nás zná a samozřejmě již dříve s námi mluvil. A byl plný úzkosti, zda tento velmi odvážný vývoj skutečně povede, jak všichni doufáme, k pozitivnímu cíli. Proto mohou být některé možnosti i nadále uzavřeny, nebo uzavřeny v některých ohledech. Zvláště, kdybychom ztratili smysl pro proporce. Náš nezapomenutelný krajan Hans Klein, který má výročí narození 11. července a jehož 20. výročí úmrtí slavíme na podzim, měl motto, které si musíme přivlastnit: "Suaviter in modo, fortiter in re" (Rozumně, pružně ve formě, ale samozřejmě pevně v obsahu věci.) O co jde? Jde o to, abychom uspořádali soužití v srdci Evropy tak, aby neexistoval nacionalismus, žádná omezení v oblasti hospodářské soutěže, žádná vyhnání, žádné potlačování, žádná kolektivní vina. A to, co historie nashromáždila na kontaminovaných lokalitách zpracovat a přeměnit na slušnou formu partnerství.

Nechci uplatňovat žádná odvážná tvrzení. Každý by měl vždy klást nároky nejprve na sebe, v tom, co je třeba dělat, a pak může něčeho dosáhnout. A ne kňourat k okolí. To říkám velmi jasně. Ale člověk si musí položit několik otázek, drazí krajané. Má budoucnost stále tvrdohlavé udržování způsobů, které jsou na obou stranách založeny na principu kolektivní viny? Já říkám: "Ne". A Daniel Herman a spolu s ním česká vláda říkají "ne". Vede to k cíli, když se špatně vysvětlí právní záležitosti a jednoduše se poznamená: "No, každý má prostě odlišné názory?" Ano, je třeba respektovat odlišné názory. Ale máme společnou morálku. Tato společná morálka se musí uplatňovat. Základem této společné morálky je první věta Listiny základních práv, která je závazná pro obě strany.

Daniel Herman byl jedním z těch, kteří se zúčastnili prvního setkání současné české vlády, která plánuje odmítnutí dalších omezení proti Listině základních práv EU. Tato listina základních práv Evropské unie začíná jako německá ústava výrazem: "Důstojnost člověka je nedotknutelná." Pokud bychom z něj vyvodili závěry a uplatnili je, pak půjdeme cestou, na kterou nás vysílá náš tragický příběh, pak půjdeme cestou ve smyslu letošních letnic.

Bůh nás ochraňuj, Bůh nás spoj, Bůh s tebou, sudetoněmecký lide, Bůh s tebou, český lide, Bůh s tebou, Evropo!

http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden:Reden

Z projevu Horsta Seehofera, předsedy bavorské vlády a patrona sudetských Němců na celém světě

Jsme svědky historického okamžiku.

Ano, dnes jsme svědky historického okamžiku. Letos jsem se třikrát setkal s premiérem Bohuslavem Sobotkou, na posledním setkání jsem s ním mluvil o tom, že by bylo načase, aby se člen vlády České republiky zúčastnil Sudetoněmeckého dne. Okamžitě jsme se na tom shodli. Jak vysoký je stupeň spolupráce a důvěry mezi námi se ukázalo týden před Sudetoněmeckým dnem. Proto je dnes historický okamžik s oficiálním zástupcem vlády ČR.

Teprve včera jsem o tom znovu mluvil s premiérem - že se zde objeví se souhlasem vlády ČR na Sudetoněmeckém dni, vystoupí a pronese správná slova. Vážený pane Hermane, děkuji! V jeho slovech můžete cítit, že máme stejné hodnoty, stejnou křesťanskou víru a přiměřenost ve volbě slov. A o to jde, ano Bernd Posselt na to výslovně upozornil, to je nejdůležitější Na to tu je, ano - Bernd Posselt to na závěr řeči důrazně vyjádřil - především.

Vážený pane Hermane, jste spolu s Berndem Posseltem a mými vládními kolegy, Ludwigem Spaenlem a samozřejmě s Emilií Müllerovou, předchůdci vývoje. Otevřeli jste novou kapitolu kulturní dohodou, kterou jste podepsali pro zahájení dialogu, porozumění, využití hodnot společných kulturních kořenů, která bude zřejmá i budoucím generacím. Jsem velmi opatrný k direktivám, které vyhlašují politici. Ale ne, když mluví o tom že: "Neexistuje žádná alternativa k naší politice". Platí, že když jde o mírové soužití lidí, neexistuje žádná alternativa k dialogu. A do toho jsme se pustili.

Kdo zažil včerejší slavnost v Praze, s významnou účastí veřejnosti, kdy jsme společně otevřeli první zemskou přeshraniční výstavu k 700 výročí narození císaře Karla IV., která bude na podzim v Národním muzeu tady v Norimberku, ten zažil toto mezinárodní porozumění. Císař Karel IV. měl nejen rodnou vlast Bohémii, a o ní může opravdu mluvit jako o domovině, když se tam narodil, jeho kulturnímu rozvoji napomohlo také rezidenční město Norimberk, obdařené velkými budovami. Ve Frauenkirche, přestavěném císařském hradu, padlo dnes opakovaně jméno Via Carolina - Zlatá stezka. Právě jsem dnes na zpáteční cestě putoval touto zlatou cestou, která je v současnosti na české straně v lepším stavu, než na bavorské. To je motivace.Tato silnice dnes spojuje Českou republiku a Bavorsko. Včera se konala působivá slavnost. Děkuji všem, kteří tam včera i dnes byli a dnes večer se ještě vrátili do Norimberku, a jsou přítomni.

Vážený Bernde Posselte, i vám bych chtěl říci několik slov. Vy sám jste byl kdysi jen "obchodní cestující v mezinárodních vztazích". Já vím, že už je to dávno a můžeme říci, že je to přesný popis činnosti.

Těžko někdo v Evropě absolvoval ve službách evropského porozumění více kilometrů než vy. Jste na silnicích častěji než lidé vybavení firemním vozem. Máte schopnost k dialogu se starou domovinou, jako nikdo jiný. Stavíte lidské mosty a přemohl jste příkopy v myslích a v srdcích. Jste příkladným velvyslancem evropské myšlenky; právě jsme to znovu slyšeli. Proto vám bylo uděleno čestné ocenění "Stavitel mostů 2016".

Cituji z oslavné řeči na slavnostním ceremoniálu: "Bavaria Bohemia propůjčuje Dr. Berndu Posseltovi čestný titul Stavitel mostů roku 2016, který oceňuje jeho neúnavné úsilí, inspirované myšlenkou povinnosti Evropy k budoucímu usmíření, k úsilí o dialog a přátelské sousedské vztahy mezi Německem, Bavorskem a Českou republikou." Blahopřejeme! Rád bych také dodal – jako hlava vlády jsem činil všechno možné, ale mohu vás všechny ujistit: to co se od roku 2010 uskutečnilo nebylo nic lehkého, a bez Bernda Posselta a jeho odvahy by to bylo nemyslitelné. Pokud by měla být zavedena medaile za statečnost v tomto ději, pak patří především Berndu Posseltovi.

V Bavorsku skutečně velmi žijeme z hodnot, které vytvořili naši předkové. Pokud bychom přivítali hosty v Mnichově, Norimberku, Würzburgu, Regensburgu nebo Augsburgu, říkám to znovu zcela otevřeně, velmi se pyšníme tím, co naši předkové vytvořili, také císař Karel IV. Proto také vždy přichází na mysl: Co může naše generace vytvořit trvalého? A trvalé hodnoty vychází nejen z vyrovnaných rozpočtů a čísel rozvah, nulového zadlužení a podobně, ale také se ptáme: Co trvalého můžeme v naší době vytvořit pro naše děti? V tomto rámci je tak, podle mého názoru, prioritním úkolem evropská integrace. Máme Evropu, evropskou integraci, nejen jako skvělý nápad inspirovanými válečnou historií, Evropa také dosahuje po mnoho dekád úspěchů. Mír, svoboda, soužití, usmíření - to vše je evropským úspěchem.

Ale nesmíme zapomínat na skutečnost, že v těchto dnech společná Evropa podstupuje významnou krizi důvěry ve vědomí populace. To není v ničím zájmu, když je snaha zakrýt věci, které jsou vnímány veřejností, pokusy o utajování, o klamání, nebo se zvedá morální ukazováček proti kritikům. Taková reakce na krizi důvěry ještě zesílila krizi důvěry a udělala věci ještě horšími, ne lepšími. Proto jsem v tomto velkém tématu, které hýbe po mnoho měsíců veřejností, tématu imigrace, pro přesný kompas a pro jasné stanovisko.

Bavorský rozhlas udělal loni průzkum mezi obyvateli Bavorska s otázkou "Žijete rádi v Bavorsku?" A "Proč?". Na první otázku lidé odpovídali téměř na sto procent "Žijeme v Bavorsku rádi" - všichni, ať už vyrostli tady, nebo se sem přistěhovali. Mimochodem, všichni přispěli k tomuto kvetoucímu Bavorsku. A za to bych také rád poděkoval. Bavorsko by nebylo prosperující zemí bez vašeho příspěvku, bez vaší kultury, bez vašeho nasazení, dámy a pánové, pro toto krásné Bavorsko. Díky za to. Mnohem zajímavější je odpověď na druhou otázku: .. "Proč chcete žít v Bavorsku? " A politici tvrdí, že kvůli pracovním místům, vzhledem k ekonomické síle, vzdělávacímu systému, infrastruktuře a mnoha dalším věcem. Víte, co lidé odpověděli? Při potřebě se výstižně vyjádřit řekli: "Protože tohle je náš domov".

Definicí, kterou jsme dnes slyšeli. Pro zvyky a tradice. Pro pocit sounáležitosti. To jsou věci, které nemají nic společného s hmotným světem, se kterým se často vypořádáváme. Jsou to ideové hodnoty. Jsem si plně vědom toho, že pokud by ekonomika vypadala jinak, jiné hodnoty by byly opět na prvním místě. Ale lidé říkají "Pro nás je nejdůležitější domov“. Zachování zvyků a tradic, při kontaktu s každým jiným etnikem ve společnosti, které poznáváme během uprchlické krize, představuje hlubokou lidskou touhu. Hlubokou touhu po idejích, po pravidlech ve společnosti. Tento týmový duch nám vždy ukazovala sudetoněmecká etnická skupina. Také význam při každé další historické zkoušce. Chci zdůraznit, že i rozumné, zdravé vlastenectví je založeno nejen na hodnotě něčeho, ale také na srdci. Na každém Sudetoněmeckém dni s plnou hrdostí prezentujete vaši historii, vaši kulturu, tradice a především vaší soudržnost. Proto jste pro mne vzorem v tom smyslu, v jakém v současnosti obyvatelé vyjádřili své touhy. Žít tím, čím žijí lidé, je důležité.

Proto mám dnes opět velké přání, aby jste žádným způsobem nebyli z této cesty svedeni žádnou falešnou libovůlí, nebo moderností. Jsou věci, které zůstávají nadčasově moderní. Aby nadšení, vášeň, která byla patrná již ze slov přivítání a pak dosáhly vrcholu při řeči Bernda Posselta, pouze osvětlovaly cestu, nespalovaly, když vykročí i mimo své krajany, při jeho hlubokém přesvědčení o významu evropanství. Aby nadšení, které sdílíte, bylo i nadále duchovním pokrmem a silnou hodnotou, aby roznítilo mladé lidi. Vím, že to pro sudetoněmeckou mládež nebude vždy jednoduché. Ale bude-li mít jasnou pozici, jasný základ hodnot, aby o tom také mluvila. Doporučil bych následující: všem, dospělým i mládeži, držte tento směr, neměňte svůj názor podle libovolných proudů a znovu žijte odpovědností za naši demokracii.

Demokracie potřebuje přesvědčené demokraty. Demokracie vyžaduje dialog. Vždy odporuji energetickým kolegyním a kolegům v médiích a v politice, kteří vyvolávají dojem, že by nás lidé při vládnutí neměli obtěžovat. Jiní jsou toho názoru, že většina obyvatel nemá dostatek znalostí, jiní říkají, že většina populace je radikální. Dámy a pánové, nic z toho není pravda. Nicméně existují snahy o jednání v zadních místnostech a tajné machinace politiků. Ti, kteří jsou přesvědčeni o svých argumentech se nesmí bát lidí. Proto opakuji: naslouchat lidem, pak přemýšlet o tom, co lidé říkají, a pak samozřejmě rozhodnout, protože politik musí být schopen jednat. A vždy duchem spolu, ne proti sobě.

Jsem horlivý stoupenec diskusí, ale jakákoli diskuse musí rovněž jednou vést k rozhodnutí, a pak jej budete muset hájit. To byla vždy vaše značka, váš slogan a velká síla sudetských Němců. Mělo by to být i v budoucnu. Jsem v tomto historickém dni obzvláště hrdý na náš sudetoněmecký landsmanšaft.

Sudetendeutsche Zeitung. 20.5. 2016, str. 6

Sudetoněmecká mládež vysvětluje, co znamená znovuzískání vlasti

Předseda sudetoněmecké mládeže, Peter Paul Polierer přednesl při svatodušním setkání v Norimberku referát sudetoněmecké mládeže (SdJ), který také obsahuje výklad pojmu "znovuzískání vlasti/domova", který už není v (zatím neplatných) stanovách sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) zmiňován jako účel.

Ve své téměř 70leté historii se SdJ - Mládež pro střední Evropu - neúnavně zabývala pojmem vlasti, pro odpověď na základní otázku, kterou si kladou lidé po celém světě: „Kde je moje vlast/domov?" Konečně naši čeští sousedé toto mají ve své národní hymně - Kde domov můj. S veršem této hymny se každý sudetský Němec a jeho potomci mohou zcela ztotožnit. Dotážete-li se tří lidí, co vlast/domov vůbec znamená, dostanete pravděpodobně alespoň čtyři odlišné odpovědi. Ani mezi potomky Němců z Bohémie a Moravy to není jinak, ale my chceme různé významy shrnout. V internetovém vyhledávači Google na "vlast/domov" a "citace" dostanete ne méně než 527,000 nálezů. Nejslavnější je pravděpodobně "Můj dům, můj hrad"...Tyto banality pojem jistě nezachycují. Vlast/domov je souhra původu, porozumění a bezpečnosti. To vše může, ale nemusí být vázáno na konkrétní místo. Vlast/domov v Bohémii členů SdJ není místem, kde se narodili, ale místem vzpomínek, zkušeností a kultury předků, kteří si uchovali své duše z Bohémie a Moravy v novém domově a přenesli na nás. A kulturní skupiny, které zpívají a hrají, nadšení tanečníci, udržují tradice pra - a prarodičů, je to také znovuzískání vlasti/domova, což byla pravděpodobně zmíněna ve starých stanovách sudetských Němců. K tomu také patří péče o vlast/domov, intenzivní politické, historické, osobní zabývání se jí.

Co vlast/domov rozhodně není, je přeceňovaná a nepoučitelná mystická formule, ideologie krev-a-půda. Láska k vlasti nikdy nesmí stát na striktním vymezení a povýšení sebe sama. Vlast/domov – podle naprostého přesvědčení sudetoněmecké mládeže – znamená objetí, ne odizolování. Tento kompletně nesprávný výklad vedl v 19. století k historické iluzi nacionalismu, pro kterou Bohémie tolik trpěla.

Sudetoněmecká mládeže - Mládež pro střední Evropu, se dovolává Karla IV. několikrát za rok, konečně jeho Via Carolina, která v minulosti spojila města jeho pobytu Norimberk a Prahu, také jako nic jiného spojila vlast předků s novým domovem SdJ, totiž Gaisthalem v Hornofalckém lese. Tam se setkali po roce 1950 narození mladí vyhnanci, aby spolupracovali na zachování kulturního a duchovního dědictví ztracené vlasti.

Od roku 1989, ještě před sametovou revolucí, se tam také setkávání účastní každoročně české mládí. V článku 131 (3) bavorské ústavy, a tedy i pro děti a potomky čtvrtého pokolení Svobodného státu, je uvedeno: "Studenti jsou vychováváni v duchu demokracie, lásky k rodnému Bavorsku a německému lidu a v duchu mezinárodního usmíření. " S tímto vzděláváním budeme rádi pokračovat a dostaneme se ještě dál.

Generace dědiců sudetských Němců má více než jednu vlast/domov a pracuje s velkým potěšením na tom, aby byly respektovány všechny její domovy, historické a vytvořené.

Sudetenpost, 9.6. 2016, str. 5

Volný a krácený překlad: ing. P. Rejf, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 541. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 16. června 2016.

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl