Z projevu Franze Pany na 63. sjezdu odsunutých Němců z Československa
…Jako spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu otvírám tímto veřejnou manifestaci a všechny vás zde v Norimberku srdečně vítám.
Nejdříve bych chtěl pozdravit biskupa dr. Reinharda Haukeho, zvlášť srdečný dík dvěma hostům z České republiky, monsignorovi Tomáši Holubovi a monsignorovi Antonu Ottemu; rovněž z Prahy přicestoval farář Christof Lange. Srdečně zdravím samozřejmě i monsignora Karla Wuchteleho, předsedu sudetoněmeckého kněžského díla…
Kdo před několika dny v televizi sledoval známé vysílání, zažil něco překvapujícího. Bylo slyšet politika, který neargumentoval běžným způsobem, jenž mluvil pravdu od plic a zval posluchače, aby diskutovali a vytvořili si názor. Tento politik byl patron sudetských Němců, premiér svobodného státu Bavorsko, Horst Seehofer. Také v tomto roce přichází na sudetoněmecký sraz, aby s námi mluvil, aby s námi diskutoval, aby nás svojí solidaritou potěšil. Mluvívá ze srdce. To dokazuje stále ve styku s námi, se sudetoněmeckým landsmanšaftem, s krajany a při různých příležitostech, když jde o naši národnostní skupinu. My, sudetští Němci, nemůžeme si lepšího a angažovanějšího patrona přát. Jak důležitý je pro čtvrtý kmen Bavorska, prokázal nedávno při své cestě do Brazílie. Jeden tam usedlý, velmi angažovaný krajan sdělil, jak Horst Seehofer při jedné přednášce v průmyslové a obchodní komoře v Sao Paulu vyzvedl podíl sudetských Němců na hospodářském vývoji Bavorska po válce.
My, sudetští Němci, to vycítíme také na cestách, které nevedou daleko do světa – myslím na jeho cesty do ČR. Seehoferova návštěva ČR s doprovodnými cestami bavorských státních ministrů vytvořila kontakt v rozhovorech, jaký je úměrný pro dva sousední státy ve střední Evropě. Naopak: každý pokus sudetské Němce odsunout na stranu, na okraj nebo dokonce vyloučit, bývá z bavorské strany s určitou zdvořilostí zamítnut. Dosažené výsledky několika krajanům ještě však nejsou dostačující, tempo přibližování pro mnohé je příliš rychlé. Také stále strnulé postoje české strany v otázce přímého dialogu s jejich vyhnanými sudetoněmeckými sousedy vyvolává zklamání. Ale já říkám, že je to jasné. Ke žhavému srdci patří také chladná hlava – jen tak se může v mezistátních vztazích dosáhnout úspěchu. Když si začnu malovat svět podle svých představ, pak by bylo podle toho samozřejmě rozumné dosáhnout realismu a připravenosti na Hradčanech. Ale i tací průrazní a principům věrní politici jako je Horst Seehofer se angažují v realitách, které tomu předcházejí.
Při svém projevu na hlavním zasedání sudetoněmeckého srazu v r. 2011 jsem řekl následující: „Současná vláda v Praze je vše jiné jenom ne stabilní, zneužívána kverulanty v koaliční straně, prezidentem, který je zaměřen jak protievropsky, tak protiněmecky. Je tragické, že tato věta dnes, o 12 měsíců později, odpovídá realitě. To dokazuje současně, jak neuvěřitelně namáhavé je politicky zlepšovat bavorsko-české vztahy a jak málo můžeme očekávat byť krátkodobé úspěchy. Přesto pevně věřím, že dosud učiněné kroky nezvratně povedou k pozitivnímu vývoji.
Také v jiných pro nás, sudetské Němce, ústředních otázkách je Horst Seehofer na naší straně, jako při otázce zřízení sudetoněmeckého muzea. Vaše vyjádření, podle kterého sudetoněmecké muzeum bude, nás jako landsmanšaft potěšilo a ukázalo nám Vaši neomezenou podporu. Pokud jde o muzeum, měli jsme rovněž věrnou přímluvkyni ve státní vládě: naši patronátní ministryni Christinu Haderthauerovou. Teprve v tomto týdnu v bavorské ministerské radě bylo jasno. Její jednoznačný hlas byl ve prospěch tohoto pro nás tolik důležitého projektu.
Milá paní státní ministryně, srdečně vítejte na tomto sudetoněmeckém srazu. Jste po tři dni od pátku večera přítomna a k dispozici, jako v předešlých letech. Zastupujete naše zájmy s plnou váhou a přesvědčivě. V duchu práva a spravedlnosti říkáte jasně bezprávní vyhánění. Pranýřujete porušování lidských práv bezprávními dekrety a čelíte českým projevům proti sudetoněmecké národnostní skupině. Za to srdečný dík a upřímné uznání.
Také letos vzdávají nám opět četné osobnosti veřejného života čest svojí přítomností. Srdečně zdravím přítomné členy Evropského parlamentu a německého parlamentu, bavorského zemského sněmu. Můj pozdrav patří členům zemských parlamentů v Německu a Rakousku, jakož i příslušníkům komunálního společenství. Srdečné Zdař Bůh pověřenkyni hesenské zemské vlády pro vyhnané z vlasti a pozdní vysídlence paní Margaretthe Zieglere-Raschdorfovou. Je pro mne zvláštní radostí pozdravit přítomné nositele Evropské Karlovy ceny sudetoněmeckého landsmanšaftu pana Petra Uhla a obzvlášť srdečně předsedkyni Svazu vyhnaných paní Eriku Steinbachovou. Milá paní Steinbachová, s Vámi bych chtěl pozdravit všechny zástupce spřátelených spolků, kteří záležitosti německých vyhnaných z vlasti z různých oblastí hájí a vy je zastupujete. Země původu mohou být různé, jako i dnešní postoj dotyčných států k vyhnání bývalých německých obyvatel. Zájmy máme všichni společné: Osud obětí vyhánění, také německých obětí po druhé světové válce nesmí být zapomenut. Ani na mrtvé, ani trýzněné, ani nuceně pracující, ani zavlečení nesmí vypadnout z paměti našeho lidu. Středisko proti vyháněním má být stálým památníkem proti bezprávnímu uloupení vlasti. Ústřední památný den má v budoucnu připomínat osud německých vyhnaných z vlasti, jejich podílu na obnově Německa, jejich náklonnost k evropské jednotě, Takový památný den je nutný, Jeho zavedení by bylo záslužným oceněním obětí celé generace
To vše – zdůrazňuji to výslovně – chceme dosáhnout pro nás vyhnané z vlasti. Nic není namířeno proti státům, z nichž pocházejí vyhnaní Němci, kteří za druhé světové války sami přinesli největší oběti. Zůstáváme u napřažené ruky usmíření. Proto mám zvlášť velkou radost z početných hostů z České republiky: nikdy nebyli tak početně zastoupeni na sudetoněmeckém srazu, jejich přítomnost je výraz změny v tamní společnosti. Naše slavnostní shromáždění dělají kompletním. Srdečně zdravím přítomné zástupce diplomatického sboru, správy, tisku, hospodářství a společenských skupin.
Jaké by to bylo uvítání na sudetoněmeckém srazu, kdybychom zapomněli na ty, pro něž je sudetoněmecký sraz především určen. Mé srdečné uvítání vám všem, moji milí sudetoněmečtí krajané. Pozdravte se mnou našeho mluvčího Bernda Posselta, předsedu sudetoněmeckého spolkového shromáždění, pana Reinfrieda Voglera, jakož i předsedu rakouského landsmanšaftu G. Zeihsela. Akce pro věc národnostní skupiny má četné tváře a hodně jmen, příliš mnoho, abych je zde všechny vypočítal. Angažujete se čestně a srdečně ve spolcích pro domovinu, pro naše publikace a též v místních a okresních organizacích landsmanšaftu.
Prožíváme živoucí sudetoněmecký sraz plný radostných diskusí. Hodně diskusí v těchto dnech se týká Evropy, budoucnosti EU a eura. Mým přáním je, aby z tohoto sudetoněmeckého srazu vyšel z přítomných početných přátel a hostů z České republiky a také i z tohoto setkání jasný signál pro Evropu. My, němečtí vyhnaní z vlasti, byli jsme mezi těmi, kteří prohráli nacionalistické rozmíšky 20. století. Já jsem potomek lidí, kteří bez osobní viny, jen pro národnost „Němec“, z ničeho nic byli vyhnáni z domova, byli svědky nepochopitelných zlých skutků proti dětem a starým lidem. V dobytčátcích putovali do nejasné budoucnosti. Jako syn muže a ženy, kteří neprávem pykali za skutky, které Evropané svým evropským sousedům způsobili, vím zcela přesně: lidé v Evropě nesmí se opětovně od sebe oddělit. Chápu každého, kdo kvůli nestabilní politické situaci v Řecku, vzhledem k enormním problémům ve Španělsku, Itálii nebo v Portugalsku a v důsledku nejistých konsolidačních úsilích v jiných evropských státech má obavy o naše peníze. Vzpomínám si na slova Michaela Gorbačova, který mluvil o „Domu Evropa“. Jsem tak smělý, že od všech Evropanů požaduji respektování domovního řádu. Přitom doporučuji některým státům věnovat pozornost pravidlům hospodářsko-politické disciplíny. Jiným, jako České republice, lze doporučit kapitolu o respektování lidských práv a základních svobod, včetně vyobcování vyhánění jako porušování lidských práv. Celkem vzato jsem málo politikem a příliš málo ekonomem, abych mohl rozhodnout, zda potíže i dobro našeho kontinentu spočívá ve společné měně. Ale tato měna, jíž máme od založení evropského společenství, spolupřinesla mír v Evropě. Jednou mi jeden Jihotyrolák řekl, co by to znamenalo pro něj jako příslušníka národnostní menšiny, když by nemusel platit „penězi z Říma“, nýbrž měnou, která platí v Bolzanu a Meranu stejně jako v Insbrucku nebo Linci. Nezapírám, že bych byl rád, kdyby se v Řeznu a Liberci, v Ústí nad Labem a v Augsburku, v Norimberku a v Praze platilo stejnými penězi a tak by krok za krokem opět něco mizelo, co nás od staré vlasti odděluje – a to jen symbolicky.
My, sudetští Němci, patříme k národnostní skupině, která po 8 století ovlivňovalo střední Evropu, což zanechalo stopy v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku. Kdo takové časové období zváží, ví, že dějiny potřebují čas, aby dozrály. Nikoliv vše, co se nám dnes zdá být převažující a neřešitelné, bude mít po určitém časovém odstupu takovou dimenzi. Proto jsem tak smělý, abych vám naznačil představu, co by se mohlo stát, kdyby všichni odpovědní měli dobrou vůli. Ještě si dovoluji citoval italského filmového režiséra Federica Felliniho: „Opravdový realista je vizionář“. Ve smyslu pozitivní vize si přeji, aby tento sudetoněmecký sraz byl posilněním a povzbuzením jako velká schůzka naší národnostní skupiny, jako místo dialogu a ochoty diskutovat, jako vstup do budoucnosti vzkříšením vlasti.
Z projevu Bernda Posselta na 63. sjezdu odsunutých Němců z Československa,
Vážení sudetští Němci, milí krajané ze země svatováclavské koruny obou jazyků, vysoce vážený patrone a ministerský předsedo, vážená paní Seehoferová, vážení čestní hosté, milí krajané!
Tento sudetoněmecký sjezd má zase jednou velký počet zvláštností. Jednou takovou zvláštností je, že je to poslední sudetoněmecký sraz, kdy prezident na Pražském hradě se jmenuje Václav Klaus. Doufám, že mluvím jménem celé národnostní skupiny, když panu Klausovi popřeji krásný a především klidný důchod. To znamená, že v příštím roce budeme mít v čele českého státu novou osobnost. Ještě nelze předvídat, kdo to bude. To je ale svobodné rozhodnutí českého národa, který hlavu státu bude poprvé volit v lidovém hlasování. Jsem si jist, že to bude osobnost, která věci bude chápat více evropsky uvolněně a nikoli křečovitě. A já mohu již nyní říci každému, kdo takový úřad bude vykonávat, že my, sudetští Němci, jsme srdečně pro dialog a spolupráci.
Toto je první sudetoněmecký sjezd po druhé cestě, kterou jsme s našim patronem Horstem Seehoferem podnikli do České republiky. Při první cestě šlo o otevření dveří. Při první cestě bylo vše diplomaticky velmi komplikované a plné léček. Děkuji Ti, Horste Seehofere, ještě jednou srdečně, že jsem směl být jedním z pěti členů Tvé oficiální státní bavorské delegace, čímž jsi jasně naznačil, že „čtvrtý kmen“ Bavorska nestojí někde na okraji. Za tyto jasné vnější znaky sounáležitosti, které je posilněno četným jednáním za kulisami, chtěl bych Ti ze srdce poděkovat.
Při druhé návštěvě jsme již došli dále. Malá oficiální delegace byla doprovázena velkou sudetoněmeckou delegací, která odrážela šíři národnostní skupiny a jejích organizací. Ještě nikdy státní host necestoval s třicetičlennou delegací, v níž bylo dvacet vyhnaných z vlasti. Tato velmi mladá, velmi kompetentní, velmi aktivní delegace, která zahrnovala všechny proudy a věkové skupiny, zanechala v ČR hluboký dojem. Při druhé návštěvě šlo již zcela konkrétně také o ožehavá témata dějin. Horst Seehofer však to již při první návštěvě v jednom velmi jasném a historickém projevu na českém ministerstvu zahraničních věcí u knížete Schwarzenberga řekl.
Na širší veřejnost pak pronikly obrázky z poslední cesty z Terezína, Lidic a Ústí nad Labem. A já jsem měl příležitost po položení věnců Horstem Seehoferem zmasakrovaným sudetským Němcům na mostě v Ústí nad Labem poskytnout české televizi rozhovor pro hlavní zprávy na téma nespravedlivé dekrety, jenž česká televize nezkráceně vysílala ve zprávách. Také to prokazuje novou otevřenost, z které mám radost.
Berhard Goldhammer, zástupce sudetoněmecké mládeže, mluvil o dětech z Lidic. Dnes je 70. výročí atentátu na Heydricha. Po čtrnácti dnech poté byla vykonána strašná akce pomsty v Lidicích na nevinných lidech.
Kdo před touto skupinkou dětí stál, byl uchvácen, ale nevěděl a nemohl vědět, že jedna z těchto figurek již před mnoha lety byla bez velkého povyku věnována sudetoněmeckými ženami.
Vždy jsme měli odpovědnost. Pán, kterého jsem předtím jmenoval, říkává rád, že dějiny máme přenechat historikům. Když dnes vedoucí činitelé českého státu připomínají události před 70 lety a poté za 14 dní v Lidicích, nedělají to jako historici. Když anglická královna při návštěvě v Irsku nejdříve uctila Iry, kteří padli v boji proti královskému dvoru a pak teprve britské vojáky, pak to neučinila jako historička. Věda o historii musí dějiny podle pravdy zkoumat, fakta dokumentovat. Vyvodit z toho důsledky musí lidé dobré vůle a nikoli jen ti politicky odpovědní. Dějiny se týkají každého z nás, jsou důležité až moc, než aby se přenechaly jen historikům. Politika se v demokracii týká každého.
Říkám zcela jasně, nenecháme se v dialogu odsunout na témata minulosti. Tady je známá tendence některým lidem říkat: pro přítomnost a budoucnost jsou příslušní jiní. Jak však minulost odmítnout, když tato silně ovlivňuje přítomnost a samozřejmě také budoucnost.. Jsme žijící národnostní skupina v srdci Evropy, jsme jeden z obou národů českých zemí, jsme „Čtvrtý kmen“ Bavorska. Jako takoví jsme přirozený spojovací článek mezi Bavorskem a Čechami, mezi Bavorskem a českými zeměmi, mezi Německem a německým jazykovým prostorem a českými zeměmi. Jsme odhodláni se do všech témat sousedských vztahů dostat, a to ze žádného jiného důvodu, než právě z naší hluboké a neotřesitelné lásky k vlasti.
Této lásky k vlasti se nemusí nikdo obávat. Je to cenný statek. A když v Bavorsku jde o vztahy životního prostředí k ČR, pak se to týká většinou pohraničních území, které po vyhnání se zhroutily do ekologické katastrofy, a jejich obnova a opětovný rozkvět se hluboce dotýká naší lásky k vlasti jelikož to jsou oblasti vlasti naší národnostní skupiny. A když v bavorsko-českých vztazích jde o péči o společné dějiny a kulturu, pak jsme rozhodnuti se zapojit, jelikož především jde o naše sudetoněmecké dějiny a kulturu. A když jde o problémy jako např. přeshraniční dopravní spojení, pak kdo jezdí trvala sem a tam? Sasové ze Sedmihradska, také vyhnaní a vysídlení, trvale žijí v Německu, ale svou letní dovolenou tráví v Sedmihradsku.
Čechy jsou mnohem blíže, Morava je mnohem blíže, sudetské Slezsko je mnohem blíže než Sedmihradsko. Hranice jsou volné a naši krajané jsou neuvěřitelně aktivní a mobilní. Máme již desetitisíce a dokonce statisíce víkendových sudetských Němců. Jsou přítomné ve své vlasti, dostávají se do diskuzí. Pracují jako pamětníci a tvůrci vztahů mezi lidmi. Proto jsme zainteresováni na tom, aby dopravní spojení fungovalo.
Pociťuji jako ostudu, že právě předevčírem bylo ohlášeno, že sesterská města Praha a Norimberk nebudou železnicí spojeny. To je zvrat. My potřebujeme samozřejmě rychlodrážní spojení z Mnichova do Prahy, z Norimberku do Prahy. Také však potřebujeme rychlodrážní spojení v politice a v morální oblasti
Důležitou zvláštností tohoto našeho sjezdu je přítomnost značného množství českých hostů. Jsou jich zde stovky, ale jen zlomek z nich byl oficiálně pozván. Jsou zde také čeští vystavovatelé. Jim, kteří prezentují svá města, samozřejmě s německými texty a německým místním pojmenováním, bych chtěl především poděkovat. Vzdělaní Češi již dávno naše města označují českými jmény, München se česky jmenuje Mnichov. Ale samozřejmě v německých textech je třeba uvádět Karlsbad a Eger, nikoliv Cheb. Vězte, že je to důležité. My i tak kulturně utrpíme. Chápu jako skandální, že např. ADAC vydává atlas s českými místními názvy i pro místa, která byla založena Němci a po staletí byla jimi obydlena. Mohu vám doporučit příklad českých osobností, které říkají, že by bylo kulturní ztrátou, kdyby jednoho dne nikdo nevěděl, že Mariánské Lázně jsou Marienbad.
Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.
Již jsem mluvil o zvláštnostech našeho sjezdu. Před 14 dny se konal přípravný seminář sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních. A na tomto ročním zasedání byli poprvé v dějinách všechny demokratické strany České republiky, tedy všechny kromě komunistů. To je bezprostřední důsledek obou cest, které jsme podnikli. Sudetoněmecká grémia navštívila Senát, parlament a ústředí českých politických stran, nikoli v doprovodu politiků, nýbrž jen sami členové sudetoněmecké delegace. Tam našli sdílné partnery k rozhovorům.
Když ty oficiální, nikoli soukromé, pověřence českých politických stran, kteří jsou na tomto sjezdu, sčítáme, pak představují podle nejnovějších výzkumů 60% hlasů v českém parlamentu. To musíme proměnit ve skutky. Mám radost z těchto hostů, jelikož oni jsou, jak se říká, následníky těch, kteří zde bývali již dříve jako pionýři. Oni jsou dnes skutečně oficiálními vyslanci svých politických stran. A já apeluji na jednu další demokratickou stranu, která zde ještě není zastoupena, která ale přesto byla v Mariánských Lázních, aby příště mezi nás určitě přišla. Kolegové ostatních frakcí jim sdělí, jak velkorysý je takový sudetoněmecký sjezd a co český politik vlastně postrádá, když není zde v naší společnosti.
Nejde o požadavky, jde o práci, o tvrdou práci. Máme cíle a musíme se těmto cílům přiblížit prací. Ti mezi vámi, a to jsou téměř všichni, kteří ve vlasti pracují, ti vědí, že jste si v oblastech vlasti již dávno získali vysoké uznání a máte dobré partnery, jelikož s nimi vykonáváte konkrétní práci. My jsme dnes sbírali na péči o Romy v severních Čechách. Zde naše pečovatelka o vlast, naše Eva Habelová, působí ve vlasti svých předků. Žije na Šluknovsku. Je důležité, a to bych chtěl vyzvednout, že to, co na nižší úrovni bývá vykonáváno jako praktická práce, vyústí do systematické práce mezi politickými stranami.
Při první cestě s H. Seehioferem jsme měli takzvaný stůl v podobě T. Došlo k velmi obsáhlé debatě o Evropě a hospodářské politice, do které jsem se zapojil. Dalším krokem musí být, že my konkrétně zachytíme, o jaké otázky a problémy jde.
Naše muzea, např. v Mnichově, a muzeum Němců v českých zemích v Ústí nad Labem, budou za dva či tři roky dokončena. Vznikají v úzkém partnerství – sudetoněmečtí historici z našich řad sedí v české vědecké radě, čeští historici zase jsou ve vědecké radě sudetoněmeckého muzea. Toto je třeba zajistit státními opatřeními, aby vzniklo oficiální partnerství, nejlépe bavorsko-českou kulturní dohodou. Něco podobného Bavorsko učinilo s Izraelem. Určité složky v ČR stále však tvrdí, že Bavorsko není nezávislé, nemůže být partnerem nezávislého státu.
Přesto chceme mít sudetoněmecko - bavorsko – českou kulturní dohodu na udržení a další rozvoj společného dědictví. Nedávno bylo výročí německo-českého díla mládeže „Tandem“. Bylo započato v r. 1986 sudetoněmeckou mládeží. Po převratu byla sudetoněmecká mládež vedoucí složkou v této mládežnické skupině. Naše národnostní skupina byla vedoucí částí v koordinační radě při rozhovorech ve správní radě fondu budoucnosti. My nejsme jenom mluvkové, my jsme ti, kteří jednají. My konečně chceme dát na stůl všechny těžkosti a ožehavé politické otázky bez jakéhokoliv tabu a mluvit o nich. Tak konečně chceme zděděná zatížení strašných bezprávních dekretů, která nás kolektivně stigmatizují, dostat ze stolu.
Jak vidíte, úkolů a práce je dost. Jsme však národnostní skupinou, která na práci je zvyklá. My jsme přemyslovská území přivedli k rozkvětu. My jsme po 800 let přinášeli svůj přínos k hospodářskému a kulturnímu bohatství zemí Svatováclavské koruny. Po vyhnání jsme měli masivní podíl na obnově Německa. Jsme také architekti vzniklé, nové, svobodné, sjednocené Evropy. Letos je to 90 let, co náš krajan hrabě Coudenhove – Kalergi, nositel Karlovy ceny, Panevropskou myšlenku v Ronšperku v Čechách uvedl v život. Letos to bude 100 let, co se narodil Otto Habsburský, který toto díle dále vedl. Byl to poslední český korunní princ a současně velký průkopník cesty jednotné Evropy. Pro nás je charakteristická houževnatost a tvrdá práce, propojená s vizemi, s představami budoucnosti, které jdou daleko přes jeden den. K tomu patří odvaha. Tu jsme měli a v budoucnosti také budeme mít. Musíme jít po neobvyklých cestách, které jsou mezi dvěma minovými poli. K tomu musíme mít též dobrou orientaci. Máme orientaci, která vychází z našich dějin, z naší kultury. A pane světici biskupe a pane sekretáři české biskupské konference, ta vychází z naší víry. Zpočátku jsme s krajany ze zemí Svatováclavské koruny mluvívali dvojími jazyky. To jsou naše dějiny, naše kulturní skutečnost a naše kulturní bohatství. Ale o Svatodušních svátcích bych chtěl říci, že jsme také lidmi jednoho jazyka, křesťanského jazyka. A když tímto jazykem mluvíme, pak nepotřebujeme mít obavy o naši budoucnost.
Zdravice Horsta Seehofera, premiéra Bavorska, 63. sjezdu odsunutých Němců z Československa
Zdravím vás, sudetské Němce, jako váš patron na vašem tradičním svatodušním setkání.
O svatodušním setkání se mimořádným způsobem mluvívá o dějinách a kultuře sudetských Němců. Zde jsou vzpomínky na starou vlast živé, vzpomíná se na bezpráví a vyhnání. Zde ukazujete také svoji oprávněnou hrdost na své výkony při budování po válce. Toto setkání je pro sudetské Němce vítanou příležitostí porozumět své přítomnosti a budoucnosti. Situaci národnostní skupiny musíme chápat z hlediska změn. Těch, kteří zažili vyhnání, je již méně, za to mají více odpovědnosti, než ti, co ví o vyhnání pouze ze zpráv a z vyprávění. Přihlášení se i těchto k vlasti svých předků je záležitostí srdeční.
Dále Horst Seehofer na 63. sjezdu řekl: V mnoha oblastech sudetští Němci aktivně podporovali dialog s našimi českými sousedy. Této angažovanosti můžeme děkovat, že s prvními cestami bavorského premiéra do České republiky vznikly nové kapitoly dobrého sousedství mezi Bavorskem a ČR. Dnes můžeme konstatovat, že hranice mezi Bavorskem a ČR více nerozdělují, ale spojují. Letošní motto sudetoněmeckého srazu zní „Původ pěstovat, budoucnost zajišťovat“. Tradice a pokrok jsou pojmovými páry pro vzájemné poznávání. Budoucnost naší společnosti spočívá na hodnotách a kulturní identitě.
Seehofer dále též přislíbil, že nové sudetoněmecké muzeum se stane realitou. Vláda státu hodlá vyvinout rozsáhlý kulturní koncept, který bude podporovat bavorské oblasti a ještě více rozvinout jejich kulturní sílu, ať jde o císařský hrad v Norimberku, Muzeum pro bavorské dějiny v Řezně či sudetoněmecké muzeum v Mnichově. Sudetoněmecké muzeum mi jako patronovi čtvrtého bavorského kmenu obzvlášť leží na srdci. Koncept je již pokročilý a vhodný. V muzeu má jít kromě událostí z útěku a vyhánění ve 20. století také o více než osm set let staré dějiny Němců v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku. Přitom ráz a vývoj tohoto kulturního prostoru má ukázat, že po mnohá staletí byl duchovním a kulturním středem Evropy. Budoucím návštěvníkům má být sděleno, že Bavorsko bez sudetských Němců by nebylo tím, čím je dnes. Cílem je ještě letos položit základní kámen muzea.
Seehofer opět plnou silou se vyslovil pro národní památný den obětí vyhánění. Právě v Německu musí být vzpomínky na minulost živé. Naše dějiny nás zavazují říci hlasitě ne rasismu, antisemitismu a nepřátelství vůči cizincům, každé formě bezpráví a násilí. Vyhánění je a zůstává bezprávím. Vyhánění musí být na celém světě vyhlášena klatba. V Bavorsku jsme učinili vše, aby v Německu byl zaveden památný den obětem vyhnání. Spolkový sněm sdělil vládě pokyn, aby v Německu byl zaveden takový památný den. Po slovech by měly následovat skutky. Ke kultuře vzpomínek patří také úměrné hodnocení a uznání německých nuceně nasazených. „Nadace vzpomínka, odpovědnost a budoucnost“ je k tomu důležitým a správným krokem. Obdobné respektování by se mělo německým nuceně nasazeným dostat od jejich vlasti. Když v Berlínu vznikne dokumentační místo nadace, mělo by tam být i téma nucené práce.
Volný a krácený překlad ing. Jaroslav Liška
Generace sudetských vnuků chce stavět mosty, ale trvá na nároku na vlast
Sudetských Němců je méně. Žádné statisíce lidí v sále norimberského veletržního prostoru, ale pouhých 20 000 návštěvníků.
Setkání menšiny se opakují, ačkoliv historická tvorba slov „národnostní skupina“, byla již dávno odhalena jako pojem „boje národního kmene“, který kdysi propagoval Adolf Hitler.
Svaz vyhnaných (BdV) dnes mluví o 1,3 milionech členů, ač kdysi míval 2 miliony. Kdysi silná mládež sudetských Němců má 3000 členů. Každoročně bývá stanový německo-český tábor v Gaisthal v Hornofranckém lese. Někteří mladí lidé nechtějí být dorostem landsmanšaftu. Jako důvod uvádějí Witikobund, který o srazu zasedá v sálu „Istambul“. Süddeutche Zeitung, 29.5.2012, str.5
PhDr. Eva Hahnová v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem:
„Kontinuitu henleinovské strany drží sudetoněmecký landsmanšaft, diskutujme o tom
..Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme, Kruhem občanů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Českým národním sdružením jako svou 407. publikaci určenou pro vnitřní potřeby českých národních organizací. Praha, 5. července, 2012.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz