49. sjezd odsunutých Němců
z Československa
30.-31. května 1998, Norimberk
(Studijní texty)
Ani stokrát opakovaná lež se nestane pravdou!
Z projevu dr. Edmunda Stoibra, předsedy bavorské vlády
„…pět jsme společně bojovali o pokrok sudetoněmecko-českých vztazích. Váš mluvčí Franz Neubauer byl neúnavným bojovníkem za vaše požadavky… Sudetští Němci mají ve své patronátní zemi silnou oporu a tak to zůstane. Jen společně můžeme být úspěšní… Jste označováni za kazimíry v německé politice vůči východu, a to proto, že považujete za samozřejmé, že politika má co dočinění s dáváním a braním… V Německu se proti vám staví politická levice, což má tradici od roku 1968. Toho už mají vyhnaní dost. S takovým zlehčováním tady u nás v Německu se musí konečně skoncovat…
Česká vláda se dlouho snažila zahrávat sudetoněmeckou otázku do autu. To už nejde. Snad nikdy předtím nebyli sudetští Němci tolik přítomni v povědomí české veřejnosti jako v uplynulém roce. Právě proto jsem doufal, že od demokratických stran v Čechách uslyším jasné slovo ve smyslu porozumění. Byla by to bývala šance, ale místo toho vypukly ostudné útoky extrémních poslanců proti Franzu Neubauerovi… Očekával jsem v tomto směru jasnou odpověď spolkového ministra zahraničních věcí, neboť on právě jmenoval členy Diskusního fóra. Musí se postavit za sudetské Němce a chránit je, jestliže jsou v českém parlamentu tak silně napadáni jako Franz Neubauer. Přesto je třeba konstatovat, že zájem o sudetské Němce existuje. Já sám jsem letos poskytl českým novinářům 3 rozhovory. Před 14 dny bylo 10 českých novinářů u Franze Neubauera i u mne v úřadě. To je šance, jak vnést do české veřejnosti požadavky sudetských Němců.
Až dosud se nesplnilo všechno, co jsme očekávali od německo-českého vývoje…Už je dávno na čase projevit sudetským Němcům gesto dobré vůle, ale to se nestalo… Dva ze čtyř členů správní rady Fondu budoucnosti jsou sudetští Němci a pocházejí z Bavorska. Také německý představitel ve fóru je sudetský Němec. Poprvé zasedá mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny v oboustranně dohodnutém fóru u stolu s českými představiteli. To je úspěch naší vlády i sudetských Němců. A je mimo pochybnost, že na tomto fóru se bude projednávat také a právě sudetoněmecká témata.
Správní rada fondu schválila první splátku pro české oběti nacismu. Ani sudetští Němci, ani bavorská vláda nezpochybnili odškodnění českých obětí nacismu. A my říkáme jasně: oběti byly také na německé straně. Činy spáchané vůči Čechům byli zločinem, ale právě tak bylo zločinem také kolektivní vyhnání sudetských Němců s tím hrozným utrpením v Ústí n/L a Brně, s tábory, nucenou prací, hladem, epidemiemi a celkem 240 000 mrtvými. Není možné, aby dosud žijící oběti byly rozděleny do rozdílných kategorií. Projekty Fondu budoucnosti musí oběma stranám jasně ukázat, že je tu vůle k narovnání. Proto jsem dal vypracovat projekt „Sociální dílo pro sudetoněmecké oběti“. Sudetští Němci, kteří obzvlášť trpěli vyhnáním a jsou v jeho důsledku trvale zdravotně postiženi, musí právě tak dostat odškodnění. Tento projekt jsem předložil krajanskému sdružení sudetských Němců a to na příštím zasedání správní rady předloží příslušný návrh. Nedávno prohlásil ministr zahraničních věcí Kinkel v mnichovském Tiskovém klubu, že německo-česká deklarace nestanoví pro sudetské Němce žádné odškodnění. S tím naprosto nesouhlasím. Deklarace totiž vychází z projektů dotýkajících se společných zájmů. Je úkolem německé politiky říci jasně české straně, že se zde musí něco udělat také pro německou stranu, aby se dosáhlo porozumění. Sudetští Němci nesmějí být degradováni na druhořadé oběti…
Deklarace neznamenala a neznamená tlustou čáru. To se projevuje právě na Diskusním fóru a Fondu budoucnosti. Zde jsou šance pro sudetské Němce a těch musíme společně využít.
Česká republika se musí vyrovnat se svou celkovou historií. Patří k tomu především také široká veřejná diskuse o létech 1945-1948, o vyhnání sudetských Němců…Pochopitelně jsem z Čech očekával více sousedských gest… Uznávám dobrou vůli určitých intelektuálních kruhů v Čechách, které rozvíjejí otevřený rozhovor se sudetoněmeckými obcemi, jako např. Ackermann-Gemeinde. Zůstává to však většinou jen v úzkém kruhu a nedostává se to do širokého veřejného povědomí v Čechách. Všechny tyto kontakty však nemohou nahradit jednání na politické úrovni… Po volbách očekávám od demokratických českých stran otevřenou a jasnou vstřícnost vůči sudetským Němcům…Diskusní fórum a správní rada nenahrazují přímý dialog… Je třeba mluvit s postiženými, s volenými představiteli sudetských Němců. Přímý dialog je naléhavě nutný!
V prvních letech po sametové revoluci bylo možné zdrženlivost ještě omluvit tím, že transformace a rozdělení republiky vázaly síly. Dnes, osm let po zvratu, však je takový postoj čím dál více nepochopitelný… Podle vlivného českého politologa Doležala nestojí nic v cestě tomu, aby česká vláda vyvinula dialog se sudetoněmeckými organizacemi o formě další spolupráce v duchu německo-české deklarace a o jejím obsahu…
Nám je jasné, že vyhnání Němců z jejich vlasti bylo velkým bezprávím, které není promlčeno. Ve svobodné Evropě, která před několika lety znovu zažila hromadné vyhánění v bývalé Jugoslávii, i po 50 letech musíme uvažovat o tom, jak překonat následky vyhnání. Cestou k tomu je přiznat vyhnaným právo na vlast. Z uplatnění práva na vlast přece dnes ve střední Evropě nevychází žádná hrozba. Právo na vlast nesmí přinést nové bezpráví a vůbec ne po 50 letech. Nikdo v Čechách či Polsku právem na vlast nic neztratí, nikdo v důsledku jeho uplatnění nebude vyhnán…
Je i v německém zájmu, aby se východní sousední státy dostaly do Evropské unie. Poslouží to hospodářskému rozvoji a vybudování našeho obchodu směrem na východ … V EU, která zavrhuje vyhnání a podporuje právo na vlast, nemohou platit žádné zákony a dekrety odporující těmto jednoznačným zásadám lidských práv. To platí i o dekretech, jež postihly sudetské Němce… Nejen my, ale i EU musí požadovat od české strany odpověď… Považuji za důležité, aby se do diskuse o přistoupení východních sousedních států k EU zapojili také vyhnaní z vlast. V tomto duchu budu působit na spolkovou vládu.“
Z projevu dr. F. Neubauera, mluvčího landsmanšaftu
„…od listopadu 1918 byly Sudety postupně obsazovány českou armádou. Už tehdy byli mrtví a ranění… V mnoha místech čeští vojáci stříleli do demonstrantů, obhajujících právo na sebeurčení. Výsledek: 54 mrtvých a přes 100 raněných, mezi nimiž byly ženy a děti…
K Mnichovu 1938 by bylo nedošlo, kdyby sudetští Němci v letech 1918 až 1919 nebyli proti své vůli nuceně začleněni do nového státu… Kdo spoléhá na biologické řešení sudetoněmecké otázky, přepočítá se. Naše sudetoněmecká skupina je 53 let po vyhnání živější než kdy předtím a zůstane živou i v budoucnosti. Je proto důležité, aby Češi a Němci, Češi a sudetští Němci mezi sebou si udělali čistý stůl, přiznali učiněná bezpráví na obou stranách a co možná je napravili…
Obě strany musí odhodit myšlenku na kolektivní vinu… Teze o kolektivní vině vždy sloužily pomstě. Touto pomstou, touto nenávistí bylo také poznamenáno vyhnání po roce 1945, odporující mezinárodnímu právu, které nás zbavilo naší staleté vlasti a oloupilo nás o naše právo na majetek.
Roku 1948 to vedlo k tomu, že se komunisté uchopili moci, která Čechy po desetiletí zotročovala a nutila je žít pod cizí nadvládou – byl to bezprostřední historický důsledek vyhnání naší etnické skupiny, jímž byly české země vyrvány ze svého tradičního zakotvení v právním a hodnotovém společenství Západu…
Rok 1998 je poznamenán prvními kroky k realizaci německo-české deklarace z r. 1997, jíž se česká strana marně snažila udělat takzvanou čáru za sudetoněmeckou otázkou… Přes kritiku deklarace jsme byli od prvopočátku ochotni spolupracovat ve Fondu budoucnosti a Diskusním fóru… Diskusní fórum nemůže vyřešit sudetoněmeckou otázku. Tady je zapotřebí přímého dialogu postižených s představiteli české vlády…
Pokud jde o Fond budoucnosti, nikdy jsme se nevyslovili proti odškodňování českých obětí nacismu, očekáváme však, že právě takové sudetoněmecké oběti nacismu a vyhnání budou právě tak odškodněny. Bezpráví je bezpráví, bez ohledu na to, na kom bylo spácháno. Nesmějí být oběti první a druhé třídy. Jsme vděčni dr. Stoiberovi, že už dlouho velmi důrazně podporuje tento náš požadavek. Právo pobytu, stanovené deklarací … neznamená pokrok. Kdo se chce jako sudetský Němec vrátit do vlasti, musí nadále – jako každý cizinec, žádat o povolení k pobytu v rámci českých právních ustanovení pro cizince… Na příslušný dotaz oznámil ministr zahraničí Kinkel, že jde o vnitřní záležitost České republiky a proto na to nemohou mít vliv úřady jiného státu…
Ve zprávě Evropské komise o ČR jsou Češi vyzýváni ratifikovat dvě dohody o ochraně menšin: rámcovou dohodu na obranu národních menšin a Chartu regionálních a menšinových jazyků Evropské rady. Až bude tento proces dokončen, budou také sudetští Němci, kteří zůstali ve vlasti, opět uznáni a mezinárodně garantováni jako tradičně v Čechách, na Moravě a Slezsku žijící skupina…
Že Benešovy nelidské dekrety, týkající se nás, a tak zvaný zákon o amnestii jsou diskriminací, je nesporné. Proto musí být před přijetím ČR do EU zlikvidovány… Na interpelace poslanců odpovídá ministerstvo zahraničních věcí pravidelně, že ČR splňuje své právní a mezinárodně právní závazky. Ale jestliže jsou dnes dokonce i čeští občané německé národnosti vyloučeni z restitucí a jedná se s nimi jako s druhořadými občany, znamená to hromadnou diskriminaci těchto lidí, odporující zásadám právního státu. (Řečník se dále odvolával na Výbor OSN pro lidská práva, který rozhodl o naprostém zákazu vyhánění a všeobecném právu na návrat pro všechny vyhnané. Tento dokument, obsahující příslušné sankce, zaměřené na činitele odpovědné za vyhnání, i úpravu majetkových otázek, vzniklých v důsledku vyhnání, nemá žádnou zpětnou platnost, a proto je zcela neaplikovatelný na odsun Němců z Československa. Přesto řečník na tomto dokumentu zakládá tzv. práva odsunutých Němců- pozn.red.). Tento dokument OSN odpovídá dopodrobna dvěma usnesením Spolkového sněmu proti vyhnání (z r. 1994, 1997), jež byla schválena všemi stranami až na Stranu demokratického socialismu. Očekáváme proto, že se všechny strany, spolková vláda a zejména ministerstvo zahraničních věcí zasadí za realizaci těchto usnesení a zmíněného dokumentu OSN…
Většina východoevropských zemí hledá narovnání s Němci – ale i s jinými menšinami – vyhnanými ze země. V čele jsou Maďarsko a Estonsko, ale platí to i o Lotyšsku, Litvě, částečně Slovensku a Rumunsku… Česká republika se nebude moci natrvalo vyhýbat takovému vývoji… Musíme se postarat, aby se zvýraznilo vědomí práva a spravedlnosti o nás v Německu, v Evropské unii a v neposlední řadě v českém národě. Nikdy jsme neodmítali rozhovory. Naopak, jsme o ně aktivně usilovali (Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí nabídl Neubauerovi devadesátkrát setkání za účelem dialogu. Pokaždé byl odmítnut. Dr. E. Stoiberovi, předsedovi vlády Bavorska, který taktéž verbálně usiluje o diskusi, nabídlo Křesťanskosociální hnutí, v dorozumění s několika dalšími vlasteneckými občanskými sdruženími, dialog. Odpovědi se nedočkalo. –pozn.red.). Bylo proto správné, že jsme přes své námitky vůči deklaraci vstoupili svými třemi vedoucími představiteli do nově zřízeného německo-českého Diskusního fóra. Takto máme šanci… Vyzýváme volené představitele českého národa, aby s námi konečně opět jako v dřívějších stoletích rozvíjeli normální středoevropskou kulturu v rozhovorech, aby mohlo zase srůst, co po druhé světová válce v rozporu s mezinárodním právem zpřetrhalo brutální vyhnání…
Od vlastní komise česko-sudetoněmeckých historiků až k už dávno uzrálému odstranění nacionalistických tendencí z českých učebnic sahá paleta toho, co je třeba vykonat. Také česká mládež musí být konečně podle pravdy informována o vyhnání…
Devět let po zvratu v ČR je nyní svrchovaný čas rozbít začarovaný kruh. Neodstraníme-li společně bezpráví, nikdy nevezmeme osud do svých rukou a nebudeme moci vyvíjet dobrou evropskou budoucnost pro Čechy a sudetské Němce. Náš mírový boj za právo… nesvádíme jen pro svou věc, nýbrž v zájmu mnoha národů a menšin v podobné situaci.“
Z projevu Theo Weigela, předsedy Křesťanskosociální unie a spolkového ministra financí
„…Česká republika by svou ochotu uznat evropské hodnoty mohla potvrdit tím, že už nebude nadále považovat za součást svého právního řádu Benešovy dekrety a takzvaný zákon o amnestii, odporující mezinárodním právům… jsou výsměchem zásadám právního státu. Právě tak by neomezené uznání práva na vlast bylo výrazným znamením dobré vůle české strany…
V tomto roce, osmdesát let po zamítnutí práva sudetských Němců na sebeurčení, šedesát let po Mnichovské dohodě a padesát tři let poté, co začalo v rozporu s mezinárodním právem brutální vyhnání Němců z jejich vlasti v Čechách, na Moravě a ze sudetského Slezska, bylo by pro odpovědné osoby ČR dobré uchopit podávanou ruku na usmíření a vstoupit do přímého dialogu s volenými zástupci sudetských Němců. Prosadili jsme začlenění vedoucích osobností sudetoněmecké etnické skupiny do Správní rady německo-českého Fondu budoucnosti a do Diskusního fóra – to však nemůže nahradit přímé rozhovory. Při přímém dialogu však nesmí jít o vypočítávání vzájemných provinění, nýbrž o úsilí pochopit toho druhého, náležitě respektovat oběti na německé jako na české straně, upustit od kolektivního obviňování sudetských Němců a ocenit jejich úsilí o porozumění i o výstavbu staré vlasti.
Musíme nahlas a jasně pozvednout hlas, jestliže jsou napadáni bezúhonní a osvědčení demokraté jako Franz Neubauer… Všichni, jimž leží na srdci legitimní zastupování našich sudetoněmeckých krajanů, musí při volbách do zemského sněmu patronátní země Bavorska a ve volbách do Spolkového sněmu podporovat a umocňovat síly, které zastupují v Mnichově a Bonnu požadavky vyhnaných politicky a kteří je realizují v politické praxi.
Z letošního sudetoněmeckého srazu vyjdou tři signály: Odpovědní činitelé v ČR a český lid ucítí upřímnou vůli smíření. Etnická skupina bude jasně formulovat své požadavky a diskutovat s odpovědnými činiteli v SRN a Bavorsku. Sudetoněmecký sraz 1998 bude navíc mocným a jímavým výrazem příchylnosti našich vyhnaných krajanů k vlasti, k jejich tradicím a kulturnímu dědictví…“.
Z pozdravu Barbary Stammové, bavorské ministryně práce, sociálních věcí, rodiny, žen a zdravotnictví
„…Máme za sebou rok, v němž bavorská vláda usilovala o to, aby ustanovení německo-české deklarace naplnila životem. Zasazovala se důsledně a úspěšné u spolkové vlády, aby byli sudetští Němci v německo-českém Fondu budoucnosti i v Diskusním fóru zastoupeni přiměřeně, jak jim přísluší jakožto bezprostředně zainteresovaným ( na rozdíl od českých bezprostředně zainteresovaných, kteří zastoupeni nebyli – pozn. red.). Není možné dorozumění bez účasti postižených. Dva ze čtyř německých zástupců ve Správní radě Fondu budoucnosti a tři představitelé v Diskusním fóru jsou dobrým řešením.
Česká reakce na jmenování sudetských Němců však ukazuje, že v sousední zemi přetrvává značný odpor. Svědčí o tom především odmítnutí českých sociálních demokratů zasednout u jednoho stolu na Fóru s Franzem Neubauerem… I já budu patřit po boku Franze Neubauera k Diskusnímu fóru. Z tohoto můžete vyvodit, jaký význam tomuto grémiu přikládá bavorská vláda. Vzhledem k současnému jednání o vstup ČR do EU je toto setkávání velmi významné. Samozřejmě půjde v Diskusním fóru také o to projednat zásadní sudetoněmecké-české otázky a požadavky. Dialog směřující do budoucnosti totiž nemůže pominout nejzákladnější téma sudetských Němců – jejich vyhnání a likvidaci jakožto etnické skupiny, ale také možná perspektiva k nápravě… Prvním požadavkem je odmítnout vyhnání v minulosti, přítomnosti a budoucnosti a prosadit platnost práva na vlast…
Čeští politici stále ještě považují Benešovy dekrety, neslučujícími se s evropskými právními normami, za nedílnou součást svého právního řádu. Benešovy dekrety jsou základem pro kolektivní vyvlastnění a odnětí práv Němcům. Pro Němce, kteří zůstali v zemi, to má dodnes diskriminující následky. Není přece možné, aby byl Němec vyloučen z restituce svého majetku, který mu byl odňat roku 1945, zatímco český soused dostane zpátky dům svého času zestátněný komunisty. S takovou nepokrytou diskriminací se musí co nejdříve skoncovat.
(B. Stammová ve svém pozdravu odmítla zákon o amnestii a požadovala přímé rozhovory mezi zvolenými zástupci sudetských Němců a zástupci ČR – pozn. red.). Trvá-li česká strana na tom, že nebude mluvit se sudetskými němci, zatarasuje cestu ke sblížení.
Kdyby se bilancovaly mnohostranné vztahy mezi sudetskými Němci a Čechy, ukázalo by se, že existovaly i v dobách nejtvrdších protikladů mezi Východem a Západem, tím spíše roku 1968 a po politickém zvratu 1989.“
Z tiskové konference o cílech organizace odsunutých Němců z Československa
„Sudetoněmecké krajanské sdružení“ (SL) údajně chce v přímých rozhovorech a jednáních s představiteli ČR dosáhnout spravedlivého narovnání, které povede k tomu, že bude vyhnání sudetoněmecké etnické skupiny jednoznačně odsouzeno, že budou zrušeny původní akty bezpráví, především Benešovy dekrety, týkající se sudetských Němců, a takzvaný zákon o amnestii z r. 1946, a že bude obnoveno právo sudetských Němců na vlast… Toto zahrnuje právo menšiny, jež musí platit stejně jak pro sudetské němce, kteří zůstali ve vlasti, tak i pro ty, kteří se do vlasti vracejí. Právo sudetských Němců se odvozuje z práva na sebeurčení národů.
SL se jednoznačně zasazuje za obnovení porušovaných práv sudetských Němců; úplné vyvlastnění majetku celé etnické skupiny bez jakékoliv náhrady bylo v příkrém rozporu s mezinárodním právem a lidskými právy. Vyhnání jakožto všeobecný zločin se ani po čase nestává právem. Zříci se soukromého majetku se nemohou ani německé ústavní orgány, ani SL. I v této otázce usiluje SL o spravedlivé vyrovnání, jež na základě nezákonnosti tohoto vyvlastnění povede k řešení, které bude respektovat blaho obou stran…
SL usiluje o obnovení rozbité symbiózy různých národů, jazyků a náboženství v českých zemích v rámci sjednocené Evropy.
Volný překlad a redakce: Věra Picková Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí jako svou 11. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, srpen 1998.