28. březen - den narození

Jana Amose Komenského

Od 60. let 19. století, kdy se  české národní uvědomění upevnilo a kdy národ začal usilovat o samostatnost, nabylo prvořadé důležitosti školství a Komenský byl oceňován nejen jako vlastenec, ale především jako  didaktik a pedagog  celoevropského významu.

První světová válka akcentovala opět jeho vroucí, bolestné a statečné vlastenectví, první republika si v souvislosti s budováním samostatného státu všímala Komenského jako sociálního myslitele, kritika a reformátora společnosti. V budovatelské euforii po druhé světové válce, v době iluzí, že teď už se staré sociální utopie konečně stanou skutečností,  jevily  se jako velmi aktuální Komenského snahy racionalizační a mírotvorné.  Když  zanedlouho  došlo k vystřízlivění a rozčarování, objevil se v krásné literatuře obraz Komenského s rysy  tragičnosti, jako „muž touhy“, který se přes osudové ztráty a prohry nevzdává naděje, nezoufá si, nepřestává pracovat pro budoucnost.

J.A.Komenský, tento“ muž touhy“ po spravedlivém světě, uvažoval o výchově a vzdělávání člověka v pohnutých dobách války třicetileté. Po nešťastné bitvě na Bílé hoře, která předznamenala persekuce odbojného národa, sám psanec a exulant, věřil, že člověk se má stát výchovou a vzděláním skutečným člověkem, tj. bytostí rozumnou a mravnou, schopnou poznávat svět a řídit svůj život, hospodařit moudře s dary přírody, pracovat a tvořit, ctít a střežit všechno cenné, co se dochovalo z minulosti, stejně jako objevovat nové.

Syntéza  myšlenkového dědictví evropské vzdělanosti je dnes – jako za časů Komenského – společným jmenovatelem evropské dimenze kultury a příspěvkem k universální kultuře světa. Je pluralitní, tolerantní, všelidská a demokratická. Její užití (chrésis) je jediná záchrana člověka, přírody a kultury před  hrozícím chaosem, destrukcí, globálním zničením a smrtí. Je výzvou pro všechny, všichni společně se mají účastnit nápravných  akcí. Komenský píše doslova: „Chceme, aby k sestavování vševědného díla byli připuštěni všichni, kdo uvažovali o zbožnosti, mravech, vědách a uměních, bez ohledu na to, je-li to křesťan nebo mohamedán, žid nebo pohan, a stejně bez ohledu na to, ke které by se hlásil sektě, ať už je to pythagorejec, akademik, peripatetik, stoik, Essejan, Řek, Říman, starověký nebo současný, doktor nebo rabín, bez ohledu na církev, synodu, koncil, zkrátka všichni, a byli vyslechnuti, co přinášejí dobrého.“ (Předchůdce vševědy. 54).

V době dramatického rozkolísání hodnot, když hledáme orientaci pro výchovu tak, aby byla skutečnou výchovou pro člověka, pro vlast a národ, pro Evropu a celý svět, je přirozeně naším nejspolehlivějším průvodcem, rádcem a učitelem Komenský jako filosof  pansofické výchovy k moudrosti člověka a nápravě světa.

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.